Malvern strana 18 z 40

Hra Tomáše Vondrovice barvitým způsobem zpřístupňuje život a tvorbu spisovatele J. Zeyera. Vychází z faktů jeho života známých, méně známých i teprve nedávno objevených: z korespondence a vzpomínek přátel a známých a částečně také z jeho děl Jan Maria Plojhar, Radúz a Mahulena a Záletnice.

Kniha a zároveň katalog k výstavě si klade za cíl představit Šímovu ranou tvorbu od brněnských počátků do jeho setkání s básníky pozoruhodné, a dnes již v jistém smyslu legendární, francouzské skupiny Vysoká hra a ukázat nakolik jeho účast na tomto dobrodružství byla jedním z klíčových impulzů pro jeho tvorbu. Po publikacích Vysoká hra/Le Grand Jeu a Vysoká hra - Mýtus nenávratného jde o třetí, závěrečný svazek věnovaný Vysoké hře.

Beduíni na Sahaře, kteří se dnes usadili na okraji pouště, nazývají Carla Bergmanna posledním beduínem. Promovaný podnikový ekonom z Kolína nad Rýnem totiž žije tak jako jejich předkové: putuje se svými velbloudy v dlouhých karavanách skrze liduprázdné oblasti súdánské a egyptské západní pouště. Carlo Bergmann je mnohostranně nadaný je to fotograf, který umí ukázat krajinu v krásných obrazech, jež berou dech, nadaný vypravěč, jenž umožňuje svým čtenářům, aby se přenesli do dálky a osamělosti pouště, a v neposlední řadě i bystrý objevitel důležitých kulturních svědectví z prehistorie, z faraonského, řeckého i římského období. "Bergmannova kniha s názvem Poslední beduín vyšla na přelomu minulého a tohoto století. Již v době svého vzniku představovala naprosto neobvyklý, často až neuvěřitelný text, svědectví o životě jednoho z pouštních badatelů dnešních dní. O to neuvěřitelněji působí dnes, v roce 2018. Její titul totiž není nadsázkou či jakýmsi pouhým symbolem. Carlo je skutečně jedním z beduínů, který zná poušť, a především tu egyptskou, tzv. Západní poušť, jako nikdo jiný. Carlo se do pouště opakovaně vracel každoročně na několik měsíců prakticky po tři desetiletí. Nepohyboval se v ní autem, jako to dělá většina lidí, ale pěšky v doprovodu velbloudů s nákladem toho minima věcí, které člověk potřebuje, aby v nelítostné poušti přežil. Špatně spočítáte zásoby vody, a zemřete, dojde vám jídlo, zemřete, dostanete zápal slepého střeva nebo se zraníte, nejspíš zemřete Tím spíše, pokud putujete sám."

Kdo jsem? Kde stojím? Kam bych se měl posunout? To jsou otázky, které si mnoho lidí klade v kritických momentech svého života často zmiňovaná krize středního věku je pouze jedním z nich. Tato kniha dává čtenáři odpovědi. Na základě humanistického pojetí, které člověka chápe jako osobnost, popisuje autor různé fáze života i potíže a vývojové možnosti, které je provázejí. Obzvláštní důraz přitom klade na duchovně duševní vývoj dvou důležitých krizových fází puberty a let kolem padesátky. Přesvědčivě zde vyvrací rozšířený názor, že počínaje čtyřicítkou to jde z kopce s duchovními, tvůrčími a sociálními schopnostmi, podobně jako s biologickou životní linií. Právě pro člověka v druhé půlce života spatřuje autor šanci dalšího, duchovního rozvoje, který mu může odhalit příležitosti k prožívání a dávání.

Grafická kniha Petra Měrky a Mateje Bednára, kdy první psal a druhý kreslil, je černohumornou povídkovou groteskou o dvou dospívajících dívkách objevujících svět, v němž sex ve všech podobách tvoří společenskou normu a vražda a korupce představují zákon. Svět, v němž je Matka příroda nahrazena Matkou televizí a z lidské existence se stalo má dáti dal. Komix je určen čtenářům starším osmnácti let.

Kniha proslulého židovského filosofa Martina Bubera (1878-1965) Příběhy rabiho Nachmana vyšla poprvé v r. 1906. Jde o výběr výroků a tvůrčí převyprávění části příběhů z původní textové sbírky Sipurej maasijot, tradující výroky, příběhy a pohádky rabiho Nachmana z Braclavi (1772-1810), zakladatele jedné z předních chasidských škol. Úvod knihy tvoří významný esej o židovské mystice a jejím chasidském rouchu ze školy r. Nachmana, v němž Buber podává své rané postřehy a názory na toto téma. Židovská mystika nese podle Bubera rysy protikladů, v nichž vznikla na jedné straně tísnivé životní podmínky a bolestná zkušenost exilu, z nichž plyne askeze, a na druhé straně extatický prvek, zcela uchvacující duši. Nese také rysy synkretismu, nicméně v různých dobách se vynořují její původní, nosné prvky, jako tomu bylo mj. v době vzniku chasidského hnutí. Buber zdůrazňuje opravdovost náboženské zkušenosti, která se zvedala z lidu, hrozilo-li elitám (v tomto případě talmudským učencům) ustrnutí v sebestředné neživotnosti. V hnutí spatřuje osvobození se k bezprostřednosti mystického vnímání a zároveň příležitost, jak novým způsobem vyjádřit tradiční nauku, čerpající zejména z lurjánské kabaly. Jeden z nejvýznamnějších rysů chasidství viděl právě ve zvnitřnění kabalistické etiky, které ústilo v radostný život s Bohem ve světě. Další část knihy tvoří Výroky rabiho Nachmana představující krystaly jeho učení a zvoucí k meditaci, a konečně příběhy, jež r. Nachman vyprávěl na náhlý popud jako paraboly prolínání vnitřních a vnějších vrstev světa (jde o první autorské zachycení židovských pohádek). Důraz je v nich kladen na dění a proměny, jež mají svůj symbolický smysl. Buberova sbírka obsahuje šest příběhů z původních třinácti; převyprávění je živeno Buberovým vybraným jazykem a schopností vtáhnout čtenáře do děje.

Půvabný, kontemplativní a krásně ilustrovaný příběh pro děti o naslouchání a hledání ticha z prostředí exotického přelidněného Tokia. Máte nějaký oblíbený zvuk? ptá se malý Jošio. Muzikant mu odpovídá: Nejkrásnější zvuk je zvuk ma, zvuk ticha. Jenže Jošio žije v v Japonsku, v obrovském, hlučném a rušném městě Tokiu. Slyší holínky čvachtající v loužích, uhánějící vlaky, troubící auta a smějící se rodiny. Tokio je jako nějaká koncertní síň! Kde je ticho? Připojte se k Jošiovi na jeho cestě velkoměstem plným shonu a najděte zvuk, kterému se nic nevyrovná.

V době, kdy jsem běhala ultramaratony mě přátelé často zahrnovali otázkami: Nejsi blázen? Jak můžeš tak dlouho běžet? Není to nuda? Na co při tom myslíš? Jak se přinutíš běžet? Moje kniha na většinu z těchto otázek odpovídá. Popravdě běh je jedno velké dobrodružství. Adept tohoto sportu si brzy všimne, že prožívání jeho života je intenzivnější. Získává větší nadhled a přestává se rozčilovat nad malichernostmi. Mění se jeho životní styl. Na delší tréninkové trasy jsem s sebou zásadně nic nenosila. Mobil v té době neexistoval, ale nebrala jsem si ani peníze nebo legitimaci na městskou dopravu, tzv. šalinkartu. Pila jsem vodu ze studánek a snažila se dorazit domů po svých, jako součást přípravy na ultramaratony, kterým na Západě říkají survival, jinými slovy přežití. V dnešní přetechnizované době jsme bohužel došli tak daleko, že běhání delších vzdáleností už není bojem o přežití, ale naopak, někdy právě díky ultramaratonu přežíváme.

Jsou rostliny inteligentní bytosti? Dokážou mezi sebou komunikovat a řešit problémy? Nebo představují netečnou a nehybnou součást našeho světa, bez jakékoli citlivosti? Tyto otázky si kladou autoři, když provádějí čtenáře neobyčejným a fascinujícím světem rostlin. Postupně dokazují, že rostliny zdaleka nejsou organismy nižšího řádu. Naopak, stejně jako ostatní živé bytosti mají svou osobnost, jsou nadány pěti smysly jako my, vzájemně si předávají informace a vstupují do interakce se zvířaty, přijímají strategie pro přežití, vedou sociální život, účinně využívají energetické zdroje. Dovedou volit mezi možnostmi, učit se a pamatovat si. Inteligence, schopnost se učit, paměť a komunikace nejsou výsadou živočišného světa. Tato kniha vysvětluje, jakým způsobem s námi rostliny tyto vlastnosti sdílejí. V životě člověka hrají rostliny nezastupitelnou roli, nedokážeme bez nich existovat a můžeme se od nich mnohému naučit. Díky neobyčejným schopnostem roste jejich význam ve vědě a technologiích budoucnosti. Publikace Zářivá zeleň získala mimo jiné v r. 2013 Národní cenu pro popularizaci vědy Italské asociace pro knihu. Dosud vyšla v několika reedicích a byla přeložena do angličtiny, němčiny, španělštiny a japonštiny. Stefano Mancuso vede Mezinárodní laboratoř rostlinné neurobiologie (LINV) na Univerzitě ve Florencii, kde působí i jako pedagog. Je zakládajícím členem International Society for Plant Signaling and Behavior a vyučoval na univerzitách v Japonsku, Švédsku a Francii. Prestižní deník la Repubblica ho před nedávno zařadil mezi 20 Italů, kteří svou činností dokážou proměnit naše životy. Alessandra Violová je novinářka se zaměřením na popularizaci vědy. R. 2011 působila jako vedoucí Festivalu živé vědy v Janově. Spolupracuje se státní televizí RAI a s Národním výzkumným centrem.

Kniha osvětluje roli a pomoc elementálů v oblastech psychické harmonie v mezilidských vztazích, v různých prostředích a situacích, v umění, v léčebných procesech i ve vztahu ke světu a jeho bytostem. Zabývá se ochranou před negativními vlivy i možnostmi léčení krajiny. Nabízí cvičení k samostatné práci s elementály, pomáhající i obstát v dnešním světě. Elementál zde znamená určité silové pole, ať už vytvořené člověkem nebo přírodou. Jako elementál se může jevit i nějaká přírodní bytost a za elementála lze považovat i otisk - paměť místa či věci, zejména po jakémkoliv intenzivním vlivu a působení. Elementálové jsou zejména osamostatněné útvary našich častých myšlenek a emocí. Mají svou energii a život, ne však své Já. Buď náš život kalí nebo naopak čistí, posilují a ozdravují - podle své kvality. Jsme-li citlivější, můžeme elementály vnímat. Pro čtení této knihy však jejich vnímání není nutné.

V západní náboženské imaginaci spolu sexualita a okultismus takřka od nepaměti úzce souvisely, teprve v devatenáctém století se však zrodila sexuální magie ve smyslu využití sexu jako zdroje magické moci. Kniha Magia Sexualis předního badatele v oboru dějin západního esoterismu Hugha B. Urbana představuje první, a zatím patrně nejsoustavnější pojednání o sexuální magii jako moderním duchovním proudu, který zasazuje do širšího kontextu diskurzů o sexualitě v západní společnosti posledních dvou staletí. Kniha vypráví podivuhodný příběh o tom, jak se sexuální magie proměnila z úděsné noční můry o sexuálních zvrácenostech, kacířství a rouhání v moderní ideologii osobního růstu a společenského osvobození. Autor pojednává o klíčových, zakladatelských postavách této disciplíny, jako byli Paschal Beverly Randolph, Aleister Crowley, Julius Evola, Gerald Gardner nebo Anton LaVey, sleduje i hlubší historické kořeny sexuální magie. Tato kniha nabízí neotřelý, mnohdy kritický pohled na prožívání a chápání sexuality v moderní i postmoderní společnosti, ale také na tuto společnost i s jejími sny, představami a aspiracemi.

Jméno autora knihy rabiho Aryeh Kaplana není českému čtenáři neznámé. Po titulech Meditace a kabala, Sefer jecira a Kniha Bahir vychází i překlad dalšího jeho stěžejního díla: Meditace a Bible. Rabi Kaplan v něm ukazuje, že vztah těchto dvou na první pohled nesourodých pojmů je mnohem bližší, než si většina dnešních čtenářů Bible uvědomuje. Po úvodním vymezení a definování termínů nás autor provede svými poznatky o dávné tradici proroků a kabalistů, seznámí nás s výkladem vizí a Božích jmen a systematicky popíše různé prorocké a kabalistické meditační techniky. Závěr knihy je věnován tzv. verbální archeologii, která na základě zjištěných souvislostí rozšiřuje (mnohdy velmi překvapivě) význam a výklad konkrétních biblických slov a veršů.

Robert Bly, americký básník, esejista a autor Železného Jana v této útlé knížce shromáždil svá čtení z let 1971 a 1983 věnovaná jungovskému konceptu stínu, která doplňuje rozhovor s Boothem a esej o poezii Wallace Stevense. Společným motivem všech pěti kapitol je právě stín, o němž Bly mluví jako o dlouhém pytli, který vlečeme za sebou. Nezkoumá ho jazykem analytické psychologie, nýbrž jazykem básnickým, a pomocí barvitých obrazů a příběhů ukazuje, co dělat, abychom získali zpátky energii, kterou jsme do tohoto pytle odložili a zabránili tak i jejímu zneužívání. To, co básnická čtení Roberta Blye ve skutečnosti říkají, je: Musíte změnit svůj život. Slyšet tak závažné básně a odolat veškeré změně je horší věc než ztráta času; je to nebezpečné. Takto Knížku o lidském stínu uvádí její editor William Booth.

Eseje sebrané v tomto svazku se věnují symbolice, tradičním formám umění, mytologii a modlitbě mají jeden cíl: připomenout, že existuje druh poznání, které nekonečně přesahuje kalkulující a posuzující rozum. Toto poznání dnes více než kdy jindy zahalují dvě věci: Zaprvé se zapomnělo, co je symbolika, totiž, že existují způsoby vyjádření, které více naznačují, než vypovídají slovy, a které jsou přesto pravdivé a správné; a zadruhé vědecké myšlení ve své nejobecnější formě přivedlo představivost většiny dnešních lidí do úzce vymezených kolejí, v nichž ji drží. Proti moderní přírodní vědě, která se při vší své jasnosti a přesnosti dopouští vážných omylů, staví Burckhardt starověkou a středověkou kosmologii, která je v malých věcech často naivní, v zásadních věcech však nanejvýš pravdivá. Jednodimenzionální racionalitu našeho dnešního západního myšlení konfrontuje s onou spiritualitou, jež vedla lidstvo v antice a ve středověku při jejich úsilí o poznání.

Ogham je dávný dorozumívací systém. Podobně jako písmo starých Mayů, starých Egypťanů nebo severské runy musí být zkoumán v kontextu s místem a s životem společnosti, kde vznikl. Ogham vytvořili dávní druidové, kněžský řád keltské společnosti. Ta žila v těsném sepětí s přírodou a na ní je také založen celý tento sofistikovaný systém. Tajemnou abecedu v této knížce přibližujeme krok za krokem nebo chcete-li, strom za stromem. Dávný systém se vynořuje z mlhy zapomnění jako cesta, po které putuje mladá druidka. Dávná tajemství vyplouvají na povrch v magických vizích a příbězích vyprávěných duchem lesa a duchem jednotlivých stromů, které vroubí cestu naší krajinou, po které kdysi Keltové mířili na západ.

Ogham je dávný dorozumívací systém. Podobně jako písmo starých Mayů, starých Egypťanů nebo severské runy musí být zkoumán v kontextu s místem a s životem společnosti, kde vznikl. Ogham vytvořili dávní druidové, kněžský řád keltské společnosti. Ta žila v těsném sepětí s přírodou a na ní je také založen celý tento sofistikovaný systém. Tajemnou abecedu v této knížce přibližujeme krok za krokem nebo chcete-li, strom za stromem. Dávný systém se vynořuje z mlhy zapomnění jako cesta, po které putuje mladá druidka. Dávná tajemství vyplouvají na povrch v magických vizích a příbězích vyprávěných duchem lesa a duchem jednotlivých stromů, které vroubí cestu naší krajinou, po které kdysi Keltové mířili na západ.