Nakladatelství ČAS strana 10 z 10

Krásná Seleina, paní Solnohradu a dědička vzácných solných pramenů, právem pokládá své "slané dědictví" za prokleté. Vždyť jen kvůli němu přišla o milovaného muže a ocitla se ve vynuceném manželství s tyranem Arvanem Révaiem. Když hrad dobije Ctibor Šóša, Révai zbaběle uteče a Seleinu nechá napospas osudu. Rytíř Ctibor, jehož vpřed žene touha po pomstě za bratrovu smrt, je přesvědčený, že právě Seleina může za všechno zlo, které postihlo jeho rodinu, a tak zpočátku nemá s mladou ženou slitování. Seleina nevěří, že po utrpení s Arvanem dokáže ještě někoho milovat, a úzkostlivě stráží tajemství narození právoplatného dědice Solnohradu. Touží po svobodě a volnosti, kterou jí však Ctibor tvrdohlavě odpírá. Navzdory tomu se láska pomalu vkrádá do jejich srdcí - i za cenu, že oba musí čelit intrikám podlého Arvana, jeho sestry Izabely i vlastní rodiny. Osud jim do cesty postaví mnoho překážek a bolesti, než se Seleina a Ctibor dočkají naplnění své lásky.

„Už před časem jsem řek, že se můžete těšit na pokračování mý první knihy Rebel, který bude ještě odvážnější. A sliby se maj plnit. Za ty tři roky se v mým fotbalovým i osobním životě změnila spousta věcí. Jak asi víte, říkám, co si myslím – a teď už nemám ani důvod cokoli zamlčovat. Proto se na stránkách týhle knížky dočtete pravdu o tom, jakej byl můj konec na Spartě, co jsem prožíval v Budějkách, proč jsem tak rychle zmizel z Mostu… Těšit se můžete i na otevřený vyprávění o změnách, se kterejma jsem se musel vyrovnat ve svým soukromí. Nikoho z lidí, který jsem na svý cestě potkal, nešetřím – oni mě taky nešetřili. Před žádným tématem neuhýbám. A ničeho nelituju. Takže si uvařte silný kafe a račte vstoupit. Váš Tomáš Řepka“

Tělo krásné a slavné scénáristky Leony Maxové bezvládně padá ke dnu bazénu u jejího letního sídla. Kdo měl zájem na tom, aby v něm našla hrob nejen ona, ale i tajemství horkého léta 1990? Leonu však její hosté naštěstí vytáhnou právě včas, aby ji místo smrti čekalo "jen" kóma. U jejího lůžka, na němž leží ve svém "šípkovém světě", se střídají ti, kteří doufají, že co nevidět procitne, ale možná i někdo, kdo si zoufale přeje pravý opak a lituje, že se jeho temné dílo nezdařilo… A co se odehrává za zavřenými víčky sexy a tajemné ženy, které bulvární média přezdívají Kleopatra? Jsou to rafinované milostné hrátky s výrazně mladším milencem Kryštofem, při kterých oba stoupají až k nebeským branám rozkoše? Nebo snad neblahé tajemství onoho prvního porevolučního léta, kdy Leona vůbec nebyla v Paříži, ale inkognito v Praze, a zahlazovala stopy mladistvého hříchu? A kdo všechno tohle ví? Buď jak buď, Leona procitá. A ne všichni jsou nadšeni. V jejím bezprostřední blízkosti je někdo, kdo svou pomstu hodlá dotáhnout do konce, i kdyby ho to mělo stát vlastní život. Leona a Kryštof musí potlačit palčivou touhu po společné slasti, kterou si museli tak dlouho odpírat, a najít vraha dřív, než on zjistí, kdo všechno zanechal černou stopu v jeho i Leonině životě.

Jak můžeme odhalit skutečnou – tedy častou skrytou – tvář českých dějin, a to zejména těch starších, když i na události zcela nedávné nahlížejí jejich aktéři i svědci mnohdy zcela protichůdně? Lze bez výhrad věřit dávným kronikářům, nebo naopak považovat za univerzálně platnou tezi, že „dějiny píší vždy vítězové“? V této knize můžeme sledovat vpád Dórů do mykénského světa a snít o tom, že předkové dnešních Řeků přišli z České kotliny, hledat Marobudon i Wogastisburg, pátrat po bájném českém vojevůdci Tyrovi alias Čestmírovi, zjišťovat, která z lebek svatého Vojtěcha je ta pravá, sejmout cejch zrádce ze svatého Vintíře, pídit se po autorovi Dalimilovy kroniky či po templářském pokladu, pobavit se líčením podivného obléhání hrádku Sion (byť konec jeho pána už tak veselý nebyl), zamýšlet se nad smrtí Jana Žižky z Trocnova, Albrechta Habsburského, Ludvíka Jagellonského, Tychona Brahe, blatského sedláka Kubaty či Milana Rastislava Štefánika, dojímat se osudem šlechtičny, kterou si Bohuslav Balbín ztotožnil s Bílou paní… A kdy vlastně vymřeli Přemyslovci, v roce 1306, nebo o víc než dvě století později? Opravdu Valdštejn zradil císaře? A pocházel snad Adolf Hitler z Čech? Takových otázek nabízí tato publikace ještě mnohem víc. A jistě nevadí, že na ně nedává jednoznačné odpovědi – vždyť tak mnohdy nečinili ani současníci popisovaných událostí, a pokud ano, lze na jejich výroky pohlížet tu s pobavením, tu s oprávněnou skepsí. Ať už se nad stránkami této knihy budete pobaveně usmívat, nebo skepticky ušklíbat, věříme, že přinejmenším rozšíří a zpestří váš pohled na „jasné“ okamžiky a křižovatky naší historie.

V něčem jako by nová povídková sbírka Miloně Čepelky navazovala na svou předchůdkyni Svědectví inspektora Toufara /a jiné povídky/, avšak je oproti své o dva roky starší „sestře“ intimnější. Ústředním tématem je opět odchod z našeho světa (čímž není nutně myšlena smrt), ale tentokrát autor upřel pozornost spíše na nás, „obyčejné“ smrtelníky. Opouštění (stačí přidat jediné písmenko, a změní se v odpouštění), smíření, ale také humor, to jsou proměnné Čepelkových rovnic o jedné neznámé, kterou je vládkyně zásvětí. Ať už je jejím poslem hučící letadlo, rozverná studentka, trio zlotřilých trpaslíků, hlasy těch, kteří už „tam“ jsou, užvaněná teta nebo dívka, která dokáže (nechat) mizet, nudit se rozhodně nebudete. V jedné povídce vás navštíví dokonce sama smrt – a i ona je v autorově podání vcelku příjemnou partnerkou pro poslední rozhovor. Nechte se překvapit!