Nakladatelství ČAS strana 2 z 10

Sledujme se zatajeným dechem životní pouť Anny, krásné dcery mlynáře na německé řece Neckar. Hodná a způsobná dívka se na pozvání své kamarádky vydává do Karlsruhe, do domácností její ovdovělé matky. Ta se snaží udržet ve vyšší společnosti, k čemuž v končícím 18. století neodmyslitelně patří salony. A právě při jedné takové příležitosti je Anna představena francouzskému šlechtici panu de la Tourelle, který kromě očividného bohatství vyniká také vybraným, byť poněkud afektovaným chováním a oslnivým půvabem. Francouz je „Schöne Müllerin“, jak se Anně v sousedství jejího domova přezdívá, natolik okouzlen, že se jí okamžitě začne dvořit. Plaché a ve věcech lásky nezkušené Anně zprvu zájem výjimečného muže lichotí, ačkoli něco v jeho přepjaté pozornosti jako by ji varovalo. V konvencích sešněrované společnosti však stačí, že jeho dvoření hned na začátku výslovně neodmítne – a záhy stojí po jeho boku coby novomanželka. Pan de la Tourelle postupem času a v nestřežených okamžicích prozrazuje, že se za jeho pohlednou, téměř zženštilou maskou skrývá tvrdý muž a neúprosný dravec, který, jak autorka výstižně píše, hodlá potěšit svou novou paní jen tak, aby to potěšilo jeho. Od rodiny ji důsledně odřízne a pobyt na jeho zámku Les Rochers se pro Annu stává luxusní klecí, ne-li vězením. Nešťastná žena se propadá do sebelítosti a netěší ji už ani skutečnost, že se brzy stane matkou. Jedinou přítelkyní se jí stává komorná Amante. Důvtipná a oddaná Francouzka jednoho dne náhodou zjistí, že Anně přišel dopis z domova, který jí manžel jaksi „zapomněl“ předat. Její paní od této chvíle netouží po ničem jiném než zvědět, jak je na tom její milovaný otec i všichni ostatní v domovském mlýně. Obě ženy využijí příležitosti, která se jim naskýtá odjezdem pana de la Tourelle, a v noci se tajně vydají do jeho pracovny. Anna se v ní na okamžik ocitá sama – a v tu chvíli přichází strašlivá návštěva, o níž se nejprve domnívá, že jde o lupiče. Skutečnost je však mnohem horší: v čele tria otrlých zločinců se domů vrací její manžel! Sotva se Anna dokáže s Amantinou pomocí probrat z prvotního šoku, je třeba okamžitě opustit zámek, kde by jim záhy šlo o život. Jenže ve Francii nedávno vypukla neblahá revoluce, pyšně nazývaná Velkou, takže na cestách to není o nic bezpečnější. Tím spíš, že chapadla zločinecké bandy sahají velmi, velmi daleko… A tak se z krásné mladé dívky a zámecké paní stává štvaná zvěř – a po prožitých útrapách Šedá žena… Z anglického originálu The Grey Woman přeložila Jana Srbová.

Někdy to ženská prostě vydrží, strašně dlouho nic nenapsat. Jen tak žije, pracuje, stará se, pozoruje a přemýšlí o všem, co vidí, slyší a prožívá. Sem tam sice něco v duchu okomentuje a něco ji napadne, ale má tolik práce, že proud povinností odnese komentáře a nápady. Ale také se hodně směje a sní, celý život se směje a sní, nejen v mládí, to se málo ví. A především pořád čte, to patří k životu jako vzduch. A pak najednou pan Čas milostivě povolí vodítko – nebo otěže, chcete-li –, a ona se posadí ke klávesnici, která už neslouží jen k práci. A zničehonic se ty nápady, vzpomínky, pocity, sny a humor přenášejí na papír, až se sama diví, kdeže to vše bylo uloženo. Ale pozor, pan Čas už to dlouho nedovolí, takže je třeba nezahálet.

Hokejový svátek, který v květnu 2024 hostila Praha a Ostrava, se proměnil v nečekaný, ale o to sladší a zářivější triumf domácí reprezentace. Našim hráčům, vedeným novým trenérem Radimem Rulíkem, se předtím v bojích o mety nejvyšší příliš nevěřilo. Neuvěřitelné se však stalo skutečností. Směs týmové soudržnosti, bojovnosti, obětavosti, nezbytného štěstí, ale také nezpochybnitelné kvality, dovedla české hokejisty na samotný vrchol. Základní skupinou prošli tak, jak potřebovali, ve čtvrtfinále vrátili Američanům předchozí porážky na domácích šampionátech, v semifinále zasypali do té doby suverénní Švédy kanonádou gólových střel… a v napínavém finále dokázali přehrát vynikající Švýcary. Pod rozhodující trefou je podepsán ten, od kterého to celý národ čekal: David Pastrňák. Avšak nejen on a další velká jména z NHL, také všichni ostatní hráči včetně těch, kteří do závěrečných zápasů z nejrůznějších důvodů třeba ani nezasáhli, si zaslouží náš vděk a obdiv. V tomhle týmu byl zkrátka hvězdou v dobrém slova smyslu každý: od gólmana Dostála až po náhradníky. Totéž platí pro realizační tým… a v neposlední řadě pro skvělé fanoušky, kteří proměnili sebe v pověstného sedmého hráče a celé Česko v hokejové království. Cestu za zlatem zasvěceně a čtivě popisuje publicista a bývalý hokejista Tomáš Procházka, který má k této hře celoživotní vztah. Jeho text je doplněn fotografiemi, statistikami, soupiskami a celou řadou zajímavostí a postřehů.

Příběh knížete Václava, dědice, svatého ochránce a věčného vládce České země, nás ani po více než tisíciletí nepřestává fascinovat. Je zakódován hluboko v naší krvi; i když ho možná v běžném životě nevnímáme, podvědomě k němu tíhneme a ve chvílích úzkosti, kdy nám připadá, že je naše národní existence ohrožena, se k němu s nadějí obracíme. Tvůrčí tandem Otomar Dvořák - Josef Pepson Snětivý se pokusil rekonstruovat Václavův život a vsadit jeho činy do širších mezinárodních souvislostí. Autoři k tomu říkají: "Náš příběh berte jen jako jeden z možných. Je však podložen maximem dostupných údajů; zbytek příběhu je dílem naší tvůrčí fantazie. Nikoliv však samoúčelné a bezbřehé. Některé z hypotéz, zveřejněných dokonce renomovanými historiky, nám připadají absurdní: například že Václav byl zabit omylem při náhodné opilecké rvačce, nebo že vůbec neexistoval a jeho postava byla vytvořena jako křesťanská obdoba pohanského boha Svantovíta. My jsme se naopak snažili být maximálně seriózní, chtěli jsme pochopit myšlení tehdejších lidí, vcítit se do jejich pocitů…" Otomar Dvořák sestavil svůj příběh jako dokumentární román, tedy beletrizované vyprávění proložené faktickými údaji, citáty a autorskými úvahami. Vycházel přitom z vlastního scénáře k šestidílnému televiznímu seriálu, který bude odvysílán počátkem roku 2025. Druhou část knihy zpracoval Josef Pepson Snětivý, Ten přistoupil k národnímu světci trochu jiným způsobem, který je ovšem pro něj typický. Vydal se do "krajiny svatého Václava" jako dychtivý poutník, jenž s pokorou kráčí pěšky přes "trní a hloží", od jedné stopy světce k druhé, nic nedbaje námahy a únavy, posedlý touhou vše popsat, zdokumentovat a zachytit na fotografiích. K tomu připojuje spoustu dobových údajů a osobitých postřehů. Autoři doufají, že tato kniha bude pro jejich čtenáře inspirací k zamyšlení, ale také k novým pohledům na krásy naší země a na mlhavé počátky její barvité historie. A budou rádi, když se podobně jako oni stanou poutníky v "krajině svatého Václava".

Novela zkoumá čtyři generace prvorozených synů z jednoho hnízda, které, každého jinak, poznamenaly nemilosrdné velké dějiny i jejich vlastní sny a zrady. Hutnému poetickému textu v tom pomáhají čtyři podmanivě barevné obrazy Lenky Kozlíkové.

Vánoce chce každý z nás prožívat se svou spřízněnou duší. A to nejen lidskou; je hezké, že lásku umíme dávat i dostávat také od čtyřnohých přátel. Pravda, někdy Vám takový chlupatý "dáreček" vpadne do svátků nečekaně a bez ohledu na to, co jeho příchod způsobí a jak Vás tím zaskočí. Pak ale nový kočičí nebo psí souputník svým chlupatým charismatem napraví každou nehodu - a někdy i pošramocené soužití dvou lidí, kteří se přitom tolik milovali… Nevěříte? Pak se začtěte do knihy, kterou právě držíte v ruce. Standa s Andělou představují v povídce Markéty Harasimové Štastné a chlupaté přesně takový vztah: spokojený, ale rutinní. Aby se něco začalo dít, kočičí vetřelec prostě musel přijít! Někomu sice půjde o život, ale všechno skončí, jak nejen o svátcích má. Povídka Vánoční náhody od Petry Nachtmanové uvádí na scénu Janu a Richarda. Ty čeká smutné období, když dosavadním vztahům vypršela záruka na nádherný čas. Nebo to dopadne úplně jinak? A jakou roli v tom sehraje malá holčička a její roztomilá čivava? A v povídce Vánoční kočkování, pod kterou je podepsán Josef Pepson Snětivý, se netradiční trojúhelník "ona, on a kočka" smrskne na dvoučlenné soužití. Kdo musel odejít? A kdo přijde místo něj? To se dozvíte na konci, který Vás zaručeně překvapí, aniž by Vám pokazil čas vánočního očekávání!

Hokejový svátek, který v květnu 2024 hostila Praha a Ostrava, se proměnil v nečekaný, ale o to sladší a zářivější triumf domácí reprezentace. Našim hráčům, vedeným novým trenérem Radimem Rulíkem, se předtím v bojích o mety nejvyšší příliš nevěřilo. Neuvěřitelné se však stalo skutečností. Směs týmové soudržnosti, bojovnosti, obětavosti, nezbytného štěstí, ale také nezpochybnitelné kvality, dovedla české hokejisty na samotný vrchol. Základní skupinou prošli tak, jak potřebovali, ve čtvrtfinále vrátili Američanům předchozí porážky na domácích šampionátech, v semifinále zasypali do té doby suverénní Švédy kanonádou gólových střel… a v napínavém finále dokázali přehrát vynikající Švýcary. Pod rozhodující trefou je podepsán ten, od kterého to celý národ čekal: David Pastrňák. Avšak nejen on a další velká jména z NHL, také všichni ostatní hráči včetně těch, kteří do závěrečných zápasů z nejrůznějších důvodů třeba ani nezasáhli, si zaslouží náš vděk a obdiv. V tomhle týmu byl zkrátka hvězdou v dobrém slova smyslu každý: od gólmana Dostála až po náhradníky. Totéž platí pro realizační tým… a v neposlední řadě pro skvělé fanoušky, kteří proměnili sebe v pověstného sedmého hráče a celé Česko v hokejové království. Cestu za zlatem zasvěceně a čtivě popisuje publicista a bývalý hokejista Tomáš Procházka, který má k této hře celoživotní vztah. Jeho text je doplněn fotografiemi, statistikami, soupiskami a celou řadou zajímavostí a postřehů. Kniha PRAGANO – Český triumf na hokejovém MS 2024 navazuje na jeho úspěšné publikace Nagano 1998 aneb Turnaj století očima šampionů a Praha 1985 – Zlato z domácího šampionátu.

Pohledem padesátiletého vypravěče se autor retrospektivně vrací k první polovině svého života, která byla posazena především do osmdesátých a devadesátých let minulého století se vším, co k té době patřilo na malém městě na Vysočině, resp. vzdálené periférii Brna. Na nosné lince děje popisující mnohé příhody ze života, které zažil se svým technicky zdatným, avšak často až nevázaně komicky nemotorným sousedem, popisuje dosti smolný osud svého strýce, který se nechal spolknout tehdejším režimem, a nakonec vážně onemocněl. Osudy a činy mnohých účastníků děje se nečekaně přelévají přes historické změny až do devadesátých let a končí s tím, jak končí celé století. Autor nakonec s odstupem času shrnuje, jak se k němu celý příběh, popsaný na základě skutečných událostí, dostal v takových detailech, které v dětství nemohl ani náznakem postřehnout. Kniha je přesně tak krátká, aby si čtyřicátníci a starší vzpomněli, usmáli se a rychle na to špatné zapomněli, a čtyřicátníci a mladší aby pochopili, v čem už snad nikdy nebudou muset žít. Něco je v ní podle skutečných událostí a něco spojuje nespojitelné, ale popis doby je v plné míře zachován.

Pohledem padesátiletého vypravěče se autor retrospektivně vrací k první polovině svého života, která byla posazena především do osmdesátých a devadesátých let minulého století se vším, co k té době patřilo na malém městě na Vysočině, resp. vzdálené periférii Brna. Na nosné lince děje popisující mnohé příhody ze života, které zažil se svým technicky zdatným, avšak často až nevázaně komicky nemotorným sousedem, popisuje dosti smolný osud svého strýce, který se nechal spolknout tehdejším režimem, a nakonec vážně onemocněl. Osudy a činy mnohých účastníků děje se nečekaně přelévají přes historické změny až do devadesátých let a končí s tím, jak končí celé století. Autor nakonec s odstupem času shrnuje, jak se k němu celý příběh, popsaný na základě skutečných událostí, dostal v takových detailech, které v dětství nemohl ani náznakem postřehnout. Kniha je přesně tak krátká, aby si čtyřicátníci a starší vzpomněli, usmáli se a rychle na to špatné zapomněli, a čtyřicátníci a mladší aby pochopili, v čem už snad nikdy nebudou muset žít. Něco je v ní podle skutečných událostí a něco spojuje nespojitelné, ale popis doby je v plné míře zachován.

Spisovatel pohodových knížek Vlastimil Peška napsal pozoruhodnou transcendentní novelu, ve které s patřičnou nadsázkou vypráví duchařský příběh o zemřelé Jaruš. Ta se zjevuje svému muži Julkovi, aby i po své smrti stále dohlížela na bezchybný chod domácnosti, ve které zůstal opuštěný vdovec sám. Autorova „duchařina“ nabízí mnoho netradičních a komických situací, které čtenáři nepřinášejí nudu ani chvíli. Obzvlášť když sklář Julek vyfouká v tamější sklárně se svým přítelem Pepkem skleněnou nahotinku a společně se vydají na cestu do Lurd, aby přivezli místnímu lakotnému faráři zázračnou vodu od pramene Panny Marie Lurdské. Příběh přináší i nezbytný happyend, po kterém čtenář usne s úsměvem na tváři.

Kniha Dopisy do nebe volně navazuje na prózu obsaženou v předchozí publikaci Tajemství nočních myšlenek. Autor opět popisuje vlastní niterné pocity či problémy, ale také sděluje mnoho krásných zážitků a poznatků, jež se vpíjejí do života tak jako inkoust do slabého papíru. Dopisy do nebe jsou však ještě osobnější, neboť nám dává nahlédnout do doby, kdy zemřel jeho milovaný táta Petr Skoumal.

Pokud si knihu koupíte, milý čtenáři, ocitnete se ve 25. století ve dvou různých liniích. Zatímco jednu vypráví Tifana, záhadná obyvatelka Měsíce, ve druhé poznáváme pohled na svět a citlivou duši Mariána, kluka ze Země. Na Zemi se koná běžecká soutěž, ve které mu jen o vlásek uniká vysněné první místo, odměněné pobytem na tolik obdivovaném Marsu. Zklamaně přijímá cenu pro druhého v pořadí, která ho zavádí na Měsíc. Ten však podle nejnovějších výzkumů představuje pouze mrtvý satelit Země. Není na něm, na rozdíl od Marsu, vůbec nic zajímavého. A Mariána dobrodružství tolik láká… Jenomže nic není tak, jak se zdá, a „nudný“ Měsíc pro něj a jeho kamarádku chystá neobyčejné překvapení. Marián se ocitá ve víru příběhu, o jakém se mu ani nesnilo. Jen náhle neví, jestli se mu líbí. Protože o osudech superhrdinů se strašně dobře čte. Horší je prožívat je na vlastní kůži…

Pokud si knihu koupíte, milý čtenáři, ocitnete se ve 25. století ve dvou různých liniích. Zatímco jednu vypráví Tifana, záhadná obyvatelka Měsíce, ve druhé poznáváme pohled na svět a citlivou duši Mariána, kluka ze Země. Na Zemi se koná běžecká soutěž, ve které mu jen o vlásek uniká vysněné první místo, odměněné pobytem na tolik obdivovaném Marsu. Zklamaně přijímá cenu pro druhého v pořadí, která ho zavádí na Měsíc. Ten však podle nejnovějších výzkumů představuje pouze mrtvý satelit Země. Není na něm, na rozdíl od Marsu, vůbec nic zajímavého. A Mariána dobrodružství tolik láká… Jenomže nic není tak, jak se zdá, a „nudný“ Měsíc pro něj a jeho kamarádku chystá neobyčejné překvapení. Marián se ocitá ve víru příběhu, o jakém se mu ani nesnilo. Jen náhle neví, jestli se mu líbí. Protože o osudech superhrdinů se strašně dobře čte. Horší je prožívat je na vlastní kůži…

Jsou okamžiky, na které si sportovní fanoušek vzpomene takříkajíc na smrtelné posteli. Pokud jde o hokej, nemůže mezi nimi chybět triumf na Mistrovství světa 1985 v Praze. Jednoznačným hegemonem byla tehdy sovětská Sborná; také Kanada a USA přivezly mimořádně silné výběry, nabité hráči, kteří se později stali legendami. Češi a Slováci přesto očekávali maximum od vlastní reprezentace… … která jejich naděje nezklamala! Do paměti se nesmazatelně vryl druhý zápas se Sovětským svazem, který „naši“ vyhráli 2:1. A po kanonádě proti Američanům neoficiální finále, v němž do kanadské branky dostal puk hned třikrát Jiří Šejba. Právě tento hrdina šampionátu je jednou z osobností, které oslovil Tomáš Procházka, publicista a bývalý hokejista. V rozhovoru s ním na pražské zlato zavzpomínali i další vynikající útočníci z obou částí tehdejší federace, Pavel Richter a kapitán týmu Dárius Rusnák, obránce zastupuje jeden z objevů mistrovství Antonín Stavjaňa. Za ním a jeho kolegy z defenzívy pak čaroval legendární Jiří Králík, po právu vyhlášený nejlepším brankářem turnaje. Na šestici, aby byl naplněn pomyslný hokejový počet, doplňuje sestavu neméně proslulý rozhlasový reportér a člen Síně slávy Aleš Procházka, autorův otec. V knize díky tomu nechybí ani velmi osobní vzpomínky otce i syna na nezapomenutelné jarní dny roku 1985. Titul Praha 1985 – Zlato z domácího šampionátu navazuje na úspěšnou publikaci Tomáše Procházky Nagano 1998 aneb Turnaj století očima šampionů a vychází při příležitosti letošního Mistrovství světa v ledním hokeji, které se opět koná v Praze.

Knižní rozhovor s pražským arcibiskupem a českým primasem vznikal na jaře a v létě roku 2023 v Arcibiskupském paláci na Hradčanech. V rezidenci pražských arcibiskupů rozmlouval historik Marek Šmíd s Janem Graubnerem o jeho dětství, mládí a dospívání, o kněžské formaci, pastoračním působení za normalizace i aktivitách v čele olomoucké a pražské arcidiecéze. Významný prostor je věnován osobním otázkám, zaměřeným mj. na jeho rodinu, přátele, postoje, hodnoty či osobnosti, kterých si váží, záliby, místa jeho srdce... V rozhovoru je též nazírána současná situace a perspektivy katolické církve v měnícím se světě či pontifikát papeže Františka. Čtenáře však především potěší neformální, upřímný a srdečný dialog. Na jeho hloubce a otevřenosti mají zásluhu obě strany: Jan Graubner díky jasně formulovaným postojům, které se nebál a nebojí zastávat v jakékoli době a bez ohledu na názorové protivníky, díky své křesťanské pokoře a v neposlední řadě díky smyslu pro humor. A Marek Šmíd jako uznávaný a erudovaný historik a pedagog, profesně i osobně spjatý s historií a současností katolické církve.

Knižní rozhovor s pražským arcibiskupem a českým primasem vznikal na jaře a v létě roku 2023 v Arcibiskupském paláci na Hradčanech. V rezidenci pražských arcibiskupů rozmlouval historik Marek Šmíd s Janem Graubnerem o jeho dětství, mládí a dospívání, o kněžské formaci, pastoračním působení za normalizace i aktivitách v čele olomoucké a pražské arcidiecéze. Významný prostor je věnován osobním otázkám, zaměřeným mj. na jeho rodinu, přátele, postoje, hodnoty či osobnosti, kterých si váží, záliby, místa jeho srdce... V rozhovoru je též nazírána současná situace a perspektivy katolické církve v měnícím se světě či pontifikát papeže Františka. Čtenáře však především potěší neformální, upřímný a srdečný dialog. Na jeho hloubce a otevřenosti mají zásluhu obě strany: Jan Graubner díky jasně formulovaným postojům, které se nebál a nebojí zastávat v jakékoli době a bez ohledu na názorové protivníky, díky své křesťanské pokoře a v neposlední řadě díky smyslu pro humor. A Marek Šmíd jako uznávaný a erudovaný historik a pedagog, profesně i osobně spjatý s historií a současností katolické církve.