Nakladatelství ČAS strana 3 z 8

Kam nás ve svém Třetím mandelu sonetů zavedl umělec slova psaného, mluveného i zpívaného Miloň Čepelka? Pro něj zcela netypicky třeba i na středomořský ostrov Korfu – do dlouhé řady jeho okouzlených dobyvatelů se nedávno zařadil –, ale především (a to už navýsost typicky) do krajin duše, srdce… i těla. Povrchní oko by možná označilo tuto sbírku za rouhavou, rezignovanou či hořkou. Ano, takové tóny v ní též nacházíme. Ale jako na celé Zemi, kde je třeba i bezútěšná běloba severních krajů okrášlena polární září, zákoutí jeho Mandelů nám rovněž nabízejí širokou paletu chutí, vůní, odstínů, postřehů věnovaných smyslnosti žen i nesmyslnosti lidského konání… A především mistrnou práci a hru se slovy, díky čemuž autor kouzlí s náladami i vyzněním. Pomůžeme-li si přirovnáním z říše obrazů, z týchž pastelových barev může vzniknout jak líbezná krajinka, tak expresionistický výkřik (či Výkřik) Edvarda Muncha nebo Christiana Rohlfse. Miloni Čepelkovi k témuž postačí ochotné řádky a pero. A ještě jeden rys vyvstává po mém soudu do popředí. O vyšším věku se často pohrdlivě mluví jako o „druhém dětství“. Ne pokaždé je však úšklebek namístě. Vždyť co je větším dobrodružstvím, než dívat se na svět dětskýma očima? A pokud člověk, překonav rej středního věku, v sobě znovu objeví tuto schopnost a přidá k ní těžce nabyté smíření, pak může napsat Sonet o jednom dětském pohledu. Tři Mandele, to je pětačtyřicet sonetů, matematikou fotbalu tedy poločas. Přejme autorovi – a též sami sobě –, aby jich ještě vydalo přinejmenším na celý zápas i s prodloužením. Nechejme se někdy dobývat (vystřelenými slovy), jindy omývat (vlnami emocí), pak zase jen ovívat (větrem, probuzeným odvážným rýmem) a vyhraďme Mandelům Miloně Čepelky – včetně těch, které ještě přijdou – pohostinné a polostinné místo v knihovně, na nočním stolku či v kabelce plné jiných nezbytností.

Pobaveno & Odhloubáno, mohlo by se také říct po dočtení sbírky Pavla W. Petkova Vypůjčeno & Okopčeno, která se snaží pozměnit zažité představy o verších a poezii. Směs humoru, nikoliv však prvoplánově vystaveného na obdiv, graduje mnohdy až v samotném závěru a nutí k úsměvu a souhlasnému pokývnutí hlavou. Obyčejná témata, vypůjčená a okopčená z obyčejného života „obyčejných“ lidí, se autor snaží zachytit a zpracovat s nadhledem okořeněným ironií a vtipem.

Dějiny před námi defilují jako strhující drama, pokud o nich píše autor literatury faktu, který už mnohokrát prokázal své vypravěčské mistrovství. Je tomu tak i v této knize, v níž Roman Cílek s mnoha pozoruhodnými detaily zobrazuje několik klíčových okamžiků minulého století: nástup hitlerovců k moci, zápolení o naše pohraničí a březnové události v roce 1939. A jak je u něj obvyklé, i tentokrát se tu ve velmi čtivé podobě promítá jeho tvůrčí přístup, kdy „velké“ dějiny prolíná s mikrokosmem dramatických, někdy až skoro neuvěřitelných lidských osudů a střetů do konečné, plasticky vyznívající podoby, již nazval „historická mozaika“. Můžeme tak sledovat vzestup Adolfa Hitlera, v mládí „posledního z posledních“ – kapitole věnované jeho nástupu k moci dal Roman Cílek výstižný název „Satan usedá na trůn“. Na příběhu jednoho z tisíců brutálně a navždy umlčených odpůrců, lübeckého novináře Fritze A. Solmitze, pak vykreslil zrůdnost nacistického režimu, aby svou pozornost následně upřel k naší zemi. První republika měla jistě řadu nedokonalostí či nectností, avšak byla demokracií – a už proto ji musel Hitler zničit, i kdyby snad neexistovala henleinovská pátá kolona. Mrzačení a dobití Československa vykreslil nejen s ohledem na rámcově známé události (mnichovská dohoda a co jí předcházelo – a posléze agónie a zánik druhé republiky), ale také na osudech těch, kteří se před terorem a zlem nesklonili. IX. svazek Edice Český ČAS vychází 1. září 2014 – v den 75. výročí vypuknutí druhé světové války.

Hraběnka Eleonora Dujková rozená Bubna-Litic nenapsala jen obyčejné memoáry, kterých jsou plná knihkupectví. Ano, narodit se za první republiky do staroslavné šlechtické rodiny, už to je zárodkem pozdějších dramat. Avšak autorka mezi nás vstupuje především jako žena a matka. Jako by už od raného věku věděla, že láska a potomstvo jsou důležitější než lesk erbu – na který navíc totality dvacátého století tak rády plivaly. Neznamená to však, že bychom nemohli sledovat zvraty, jež provázely její dosavadní dlouhý a plodný život a které přinášela z kloubů vymknutá doba. Uveďme jen dobu protektorátu, kdy její otec Mikuláš, český vlastenec, usedl do vlády Aloise Eliáše, aby byl po osvobození „odměněn“ déle než rok trvající vazbou, devětačtyřicátý, v němž soudruzi využili okamžiku, kdy byla celá rodina na pohřbu dědečka Michaela, a zámek zabrali tak, že několikaměsíční dcera Marketa musela čekat na nic netušící maminku na mraze před bránou, či osmašedesátý, kdy výstřely z ruských tanků poznamenaly interiér bytu Dujkových na Palackého náměstí v Praze. Po revoluci byly Eleonoře a jejímu bratrovi Adamovi vráceny zámky Doudleby nad Orlicí a Horní Jelení, přičemž paní hraběnka a její potomci dnes sídlí tam, kam rod Bubna-Litic patří už od roku 1590 a kam jste i touto knihou srdečně zváni – na unikátním a nádherném zámku Doudleby nad Orlicí.

Publikace známého historika Jaroslava Šebka představuje působení a odkaz pontifiků, kteří vstoupili do dění ve dvacátém století a na počátku třetího tisíciletí. Do výběru jsou zahrnuti i dva papežové, kteří svůj úřad sice zastávali ještě v předminulém století (Pius IX. a Lev XIII.), avšak důsledky jejich politiky se promítaly i do věku následujícího. Dvacáté století a současnost jsou zajímavé z hlediska postupné proměny papežů coby monarchů do jejich podoby pastýřské. Navíc nám poslední léta nabídla ojedinělý historický úkaz, kdy se v hektickém tempu odehrávají viditelné změny přímo před našima očima. Před rokem začala psát novou kapitolu moderního papežství dobrovolná rezignace Benedikta XVI. Jeho odstoupení dalo do pohybu bez nadsázky revoluční vývoj, když u kormidla Petrovy lodičky stanul jako jeho nástupce František, papež v mnoha ohledech nevšední. Přestože od jeho volby uplynul jen rok a půl, je už nade vši pochybnost zřejmé, že jeho pontifikát ovlivní i jeho nástupce. X. svazek Edice Český ČAS představuje moderní papeže především ve vztahu k dění v evropské katolické církvi. Podstatnou součástí jsou však i kapitoly, zabývající se vztahem Vatikánu a jednotlivých pontifiků k českým zemím. Originální pohled v tomto směru přinášejí zejména materiály z Tajného vatikánského archivu a Historického archivu Státního sekretariátu, které doposud nebyly v české reflexi vztahů s papežstvím příliš zohledněny. Kniha tak přináší nejen obecné, přehledně setříděné informace, ale také nové poznatky a překvapivé souvislosti, díky čemuž poskytne poučení a podněty k zamyšlení jak odborné, tak i široké veřejnosti.

Žádný jiný ze starožitných českých rodů se do naší historie nezapsal tak, jak se to podařilo Rožmberkům (a jejich předkům Vítkovcům). Navzdory faktu, že vymřeli po meči před více než pěti sty lety, jako by byli stále mezi námi. Vděčíme jim za líbeznou krajinu jižních Čech, protkanou rybníky, za gotické i renesanční skvosty, ale také za věhlas, který kdysi daleko přesahoval hranice Českých zemí. Vždyť v jejich rodokmenu nalezneme dvě české královny – a kdo jiný mohl ohrožovat samotného krále či pomýšlet na polskou korunu, než ten či onen vladař Domu rožmberského? Odvrácenou stranou této nadčasovosti je však snůška omylů, polopravd i zjevných lží, která byla v průběhu následujících věků na pány z Růže navršena. Ne že by osud každého z nich nevydal přinejmenším na román – a známý spisovatel a publicista Jan Bauer, který má coby jihočeský patriot k této otázce mimořádně blízko, nás o tom čtivou formou přesvědčuje. Je však třeba uvést na pravou míru nejen zkarikovaný obraz zejména posledních dvou rožmberských vladařů, jak jej předložily nedávná literatura a kinematografie, ale také mnohé omyly, tradované i v seriózním dějepisectví. Pětilistá rožmberská růže (stejně jako její sestra, růže pánů z Hradce) se v českém středověku a raném novověku rozvinula do krásy a vůně, jež okouzlily celou střední Evropu. A ačkoli byla v roce 1611 ustřižena, její výhonky stále kvetou v „zemi zamyšlené“… a v našich srdcích. XI. svazek Edice Český ČAS budiž poutavou připomínkou těch, kteří ji zasadili a starali se po dlouhá staletí o její rozkvět – připomínkou dramatických osudů pánů z Růže.

Společenská beletrie – láska a vztahy – zločin Čeho všeho je schopna žena drasticky toužící po dítěti? Matka, která přišla za podivných okolností o svého potomka? Zubařka Šárka Jordanová, jejíž dcera Iglika zmizela beze stopy v roce 2004, se snaží bolest z její ztráty přebít dalším mateřstvím, dosaženým díky anonymním „samcům“ z internetových seznamek. Důležité pro ni je, aby neměli jméno, příjmení ani tvář. Jenže Šárka je schopna i jiných, ještě bizarnějších věcí… A kam zmizela v roce 1968 pětiletá Zuzana Mádlová? Kdo měl zájem na tom, aby byl její smutný osud zapomenut? Nitky obou příběhů se proplétají, ačkoli nás zavedou tu na Vysočinu, tu do Buenos Aires… a nakonec přinesou nečekané rozuzlení. Detektivně-psychologická novela Lenky Chalupové je věnována rodičům, jejichž „pomněnkové děti“ zmizely beze stopy a pro které je dvacátý pátý květen, „Pomněnkový den“, nejen připomínkou jejich bolesti, ale hlavně výzvou, aby neztráceli naději.

Pan Watson je ovdovělý vikář s početným potomstvem – dvěma syny a čtyřmi dcerami. Nejmladší z nich, Emma, byla vychována v rodině své bohaté tety, a je tudíž vzdělanější a jemnější než její sestry Elizabeth, Margaret a Penelopa. Když však ovdoví i zmíněná teta a uzavře nerovný sňatek z lásky, je Emma nucena vrátit se do otcovského domu. Setkává se tam nejen s hypochondrickým a milujícím otcem, ale i s bezuzdným hledáním manžela, jímž své okolí obtěžují Margaret a Penelopa. Tíhne tedy k nejstarší sestře Elizabeth, nepříliš inteligentní, avšak upřímné a oddané zbytku rodiny. V sousedství Watsonových žije šlechtická rodina Osbornových. Emma si získá nevítanou pozornost mladého lorda Osborna, zatímco Margaret doslova pronásleduje jeho bezohledného nohsleda Toma Musgravea. Ten se ovšem předvádí spíše před její švagrovou, urozenou a snobskou Jane, která přijela k Watsonovým na návštěvu, doprovázena manželem, hrubým Emminým bratrem Robertem. Blízké okolí však není prosto ani jiných mužů, a tak můžeme sledovat austenovské zahájení velké hry, při níž autorka i její následovnice pohybují figurkami na šachovnici děje s ironií i humorem. Román Mladší sestra, jehož první díl Vám nyní přinášíme v překladu Jany Velvarské, rozepsala pod názvem The Watsons Jane Austenová. Toto dílo dokončila její neteř Catherine Austenová Hubbacková, spisovatelka a strážkyně odkazu své velké tety. Druhý díl bude následovat už na začátku roku 2011 a třetí pak v jeho průběhu.

Ve druhém díle trojsvazkového románu se opět setkáváme se čtyřmi dcerami pana Watsona – nejstarší, laskavou Elizabeth, její krásnou mladší sestrou a naší titulní hrdinkou Emmou, marnivou Margaret a svéhlavou Penelopou. Po smrti svého otce, reverenda Watsona, jsou nuceny odejít ke svému bratru Robertovi a jeho nelaskavé ženě Jane do Croydonu. Penelopa a Margaret směřují ke splnění vysněného cíle – manželství – s rozhodností, jež nedbá na city jejich okolí a vlastně ani jich samých. Elizabeth posléze potkává štěstí v podobě ovdovělého Georga Millara, zatímco Emma, stále vzpomínající na pana Howarda, marně hledá únik z domu Roberta a Jane Watsonových, který se pro ni zvolna mění v rafinované vězení. Její švagrová Jane si je dobře vědoma toho, jak schopnou a hlavně levnou guvernantku pro svou dceru Žanetu v ní našla, a brání Emmě byť jen pomyslet na odchod. Ani to však nemůže zabránit mužům v Emmině okolí, aby neskládali hold její kráse a neobdivovali její intelekt. Na scénu tak vstupují nejen sir William Gordon (který ale miluje slečnu Osbornovou a posléze se stává jejím manželem), ale také směšný floutek Alfred Freemantle či prohnaný a elegantní doktor Morgan. Právě ten vymyslí ďábelskou lest, jak Emmě zlomit srdce a pak ji opustit, jak bývá v podobných případech jeho zvykem… Postavy, které jsme poznali v prvním díle – Emmin neohrabaný nápadník lord Osborne, jeho matka, jeho sestra Rosa, její přítelkyně slečna Carrová, bezohledný Tom Musgrove, jehož Margaret považuje za svého nastávajícího, tajná Emmina láska pan Howard či jeho sestra a synovec – pozorují ve druhém díle hemžení postav na scéně jaksi z povzdálí. O to víc se můžeme těšit na to, jak v závěrečné části vstoupí do děje. Zapomenout nesmíme ani na Emmě dosud neznámého bratra Sama – setkání s ním (byť při smutné příležitosti otcova skonu) jí udělá velkou radost a vynahradí jí chlad a vypočítavost staršího bratra Roberta, pod jehož ochranu se osiřelé dívky musí uchýlit. Ani Robert však není zcela bez citu… Ohlas první části románu Jane Austenové a Catherine Austenové Hubbackové nás přesvědčil v tom, že dílo velké spisovatelky, dokončené její talentovanou neteří, je stále živé. Tím víc nás těší, že je právě naše Nakladatelství ČAS vydává ve vůbec prvním českém překladu. Na třetí, závěrečný díl se můžete těšit na podzim roku 2011.

Třetí, závěrečný díl je ve znamení Emmina hledání štěstí. A to se vždy, kdy už se zdá ležet nadosah, vzdálí až do nedohledna. Croydonský lékař pan Morgan, obletovaný svými pacientkami, se snaží utrhnout květ nejkrásnější – neuvědomuje si však, že Emma přesahuje místní slečny nejen půvabem, ale i rozhledem a osobností. Na scénu vstupuje srdečný sourozenecký pár, pastor Bridge a jeho neprovdaná sestra, který Emmě pomáhá uniknout z Morganových osidel i z nelaskavého domova, jemuž vládne despotická švagrová Jane a její pragmatický, pocitům ostatních nepříliš otevřený manžel Robert, croydonský advokát a nejstarší syn zesnulého pana Watsona. A další vítané pozvání přichází od novomanželů Rosy a Williama Gordonových. Sílící kontrasty – ať už mezi šedí městských ulic a jarní přírodou v Burtonu, kam se Emma uchýlila díky pohostinnosti slečny Bridgeové, nebo mezi zaslepenou cílevědomostí Emminy sestry Margaret, jíž stačí, že přinutila „džentlmena“ Toma Musgrovea, aby se stal jejím mužem, a Emminým idealismem, jenž jako by ji vzdaloval od jejího okolí – dávají tušit, že přichází velké finále. Jeho vír odvěje masky jednotlivých aktérů, kteří se tak na scéně objevují ve své pravé podobě: lord Osborne se promění ze sobeckého mladíka v citlivého a šlechetného ochránce, jeho sestra, čerstvě provdaná lady Gordonová, a její manžel sir William Gordon zapomínají, že je nepřípustné přátelit se s „nižšími“ vrstvami, lordova matka překročí v touze stát se ženou pastora Howarda všechny společenské meze, doktor Morgan, teď už posedlý představou, že jej Emma miluje, zaplatí za svou obsesi cenu nejvyšší, Fanny Carrová odhodí škrabošku způsobné mladé dámy… Jen Emma a její láska pan Howard nemají co odhazovat, neboť jejich projevy vždy vyvěraly z opravdových citů. Ohlas první i druhé části románu Jane Austenové a Catherine Austenové Hubbackové nás přesvědčil v tom, že dílo velké spisovatelky, dokončené její talentovanou neteří, je stále živé. Tím víc nás těší, že je právě naše Nakladatelství ČAS vydává ve vůbec prvním českém překladu (přeložila Jana Velvarská).

Ve strhujícím dvoudílném románu americké klasičky Edith Whartonové – vůbec první ženy, která kdy získala Pulitzerovu cenu – před námi ožívá mistrně vykreslená plejáda postav, jež prožívají svůj „americký sen“ a touží po ukojení svých vášní ve víru sebevědomí i nejistoty. Autorka, jež byla součástí světa „horních deseti tisíc“, avšak dokázala si od něj zachovat kritický odstup, ho vidí bez příkras, ale také s pochopením a humorem. I proto je její sonda do duše vášnivé ženy, kterou by dnešní „arbitři morálky“ označili za „zlatokopku“, čtivá i dnes. Lily Bartová, mladá žena obdařená nevšední krásou a výjimečným charismatem, jako by byla těmito mocnými zbraněmi naopak stahována do stále nižších pater společenského žebříčku. Ztrácí postavení privilegovaného hosta bohatých dam a stává se sice exkluzivní, leč snadno dostupnou ozdobou, kterou si nárokují muži, jimiž ještě přednedávnem opovrhovala. Ztráta dědictví po puritánské tetě, nutnost splatit dluh zamilovanému spekulantovi a skutečnost, že ji jedna z jejích „přítelkyň“ téměř doslova hodila přes palubu luxusní jachty, aby si udržela podváděného manžela, ji přivádějí na samý okraj mondénní společnosti – jak sama trefně říká: na rub tapiserie, kde se jednotlivé konce místo toho, aby tvořily krásný vzor, zmateně zauzlují. A když selžou i poslední pokusy, při nichž „klesne“ až k manuální práci a podřadnému penzionu, přicházejí vhod zoufalé možnosti – lahvička s lékem, z nějž se ovšem snadno může stát jed, kompromitující dopisy či všeho schopný ctitel… Ano, právník Lawrence Selden, jehož ukrývá za bariérou hrdé krásy hluboko v srdci, je stále nablízku, avšak dokáže Lily Bartovou, která do skutečně pomocných rukou spíše kouše, než aby je hladila, zachraňovat znovu a znovu, když odměna je tak nejistá? Z anglického originálu The House of Mirth přeložila Jana Srbová.

Historická fantasy Zkušený autor historických románů Otomar Dvořák se podíval novýma očima na lidové pověsti, tradované v oblasti Českého krasu a Křivoklátské pahorkatiny. Na příběhu pasáčka Matěje, jenž podivnou souhrou náhod objeví ve skalách Kotýzu tajemný Ďáblův klíč, rozehrál mrazivý příběh na pomezí hororu a fantasy. Nebohý sirotek je od chvíle, kdy se zmocnil klíče, pronásledován temnými silami. Prchá před nimi krajinou, zdevastovanou po třicetileté válce, v níž znovu ožívají mytické bytosti, aby sváděly poutníky do záludných pastí. Cestou se k pasáčkovi přidá prostomyslný mnich, vracející se do kláštera s baňkou zázračné vody, a podivný, vychytralý student, jenž toho ví až příliš o magii a alchymii. Podaří se této nesourodé trojici uniknout nástrahám samotného pekla? Ani jeden z nich ovšem netuší, že největší hrůza na ně čeká teprve ve chvíli, kdy se jim bude zdát, že už jsou v bezpečí – za zdmi benediktinského kláštera Svatý Jan pod Skalou… Proti proudu času nás pak zavede povídka Syn řeky, která se odehrává nedaleko, ale o mnoho set let dříve. Ocitneme se poblíž posvátného Háje u řeky Vltavy, kde se moc pohanského obětiště pokusí zlomit fanatický křesťan. Bojovník za novou víru však netuší, že vítězstvím nad Služebníkem Velkého dubu a odseknutím Hromové větve zničí i svou minulost. A nejen minulost…