Nakladatelství ČAS strana 9 z 10

Jiří Adamíra patřil k nejlepším českým hercům druhé poloviny dvacátého století. Jeho úchvatné herecké výkony byly vystavěny nejen na nesporném talentu, ale také na pronikavém intelektu, hlubokých znalostech, přemýšlivosti o rolích a zodpovědnosti k divákovi. S jeho fascinujícím osobním charismatem se pojila i přesná dávka odzbrojujícího suchého humoru a ironie. Vedle obdivuhodné kariéry, lemované stovkami dokonale ztvárněných rolí, prožil také zajímavý osobní příběh, bohužel předčasně ukončený zákeřnou nemocí. Vůbec první publikace, věnovaná tomuto velkému herci, přibližuje obě zmíněné životní linie Jiřího Adamíry nejen na základě důkladného studia všech dostupných zdrojů, ale také díky unikátním a nepublikovaným výpovědím kolegů, životních partnerů a přátel. Za všechny jmenujme životní partnerky Hanu Maciuchovou a Ljubu Benešovou, syna Marka Adamíru či kolegy Miroslava Krobota, Josefa Vinkláře nebo Jana Kačera. V roce 2014 obdržela kniha Čestné uznání v mezinárodní soutěži E. E. Kische.

Až pod samotnou střechou tribuny stadionu Na Julisce, v proskleném prostoru s úžasným výhledem, se po celou sezonu 2012/2013 odehrávala ojedinělá setkání. Spisovatelka Zuzana Maléřová zvala k důvěrným hovorům o životě, o lidském usilování, trápení, štěstí i sebepoznání přední umělce i zástupce fotbalové Dukly. Jejími hosty byli např. zpěvačka Marta Kubišová či herci Naďa Konvalinková, Jana Synková, Táňa Fischerová, Barbora Srncová a Stanislav Zindulka, z řad Dukly pozvání přijali např. Luboš Kozel, Patrik Gedeon, Petr Kostelník, Michal Kolomazník, Petr Malý, Tomáš Berger, Günter Bittengel, Ivan Lietava a další. Milan Švihálek v doslovu napsal: „Příběhy z tribuny jsou knížkou, jejímž jevištěm je sport. Nejde však o vyprávění, z něhož bychom mohli vyčíst informaci o výsledku utkání nebo o tom, jak zázračně kdo chytil penaltu. Ale ani Ota Pavel nepsal o brankách, bodech a vteřinách, ale o životě. Nechci být patetický, ale jsem přesvědčen, že Zuzana Maléřová je Otou Pavlem v sukních. Její schopnost vciťování se do často velmi klikatých životních osudů je nezměrná. Svá vyprávění formuluje s pokorou, prostě, jednoduše a valašsky zarputile. Pracuje s krátkými větami. Její úsečný styl připomíná vesnického ogara, zatloukajícího hřebíky. Hned po prvních větách se však pozná moudrost, ohleduplnost a talent.“ Významnou součástí knihy jsou fotografie Vlada Bohdana, grafickou úpravu provedl Filip Skalák.

Dýka a plášť... Symbolické označení pro špionáž, kontrašpionáž a vyhraněnou formu skryté diplomacie a rafinovaných intrik. Vzdálena realitě je zjednodušená představa, že tajná fronta rozhodovala v době příprav na druhou světovou válku a pak i během ní o všem podstatném. Stejně nepravdivý by však byl i názor, že toto zákulisní a v mnohém dodnes nezmapované dění zůstalo zcela bez vlivu na vývoj událostí. Známý spisovatel a publicista Roman Cílek nám umožňuje nahlédnout za oponu nacistických tajných služeb. T oto „poodhrnutí“ je unikátní v tom, že v průběhu několika desetiletí osobně vyzpovídal celou řadu aktérů akcí, jež od nástupu Adolfa Hitlera k moci až do pádu „třetí říše“ změnily běh dějin, a navštívil mnohá „místa činu“. Cynicky chladnými, do posledního detailu připravenými činy nacistických zločinců nás bude provázet zejména Heydrichův špičkový agent Alfred Helmut Naujocks, jenž působil prakticky po celé Evropě. Tehdejší Československo ve smyslu dějiště, stejně jako jeho agenti, hrají v knize významnou roli, ať už se jedná o vraždu Ing.Formise, který svým vysíláním působil proti Hitlerovi, kompromitaci sovětského maršála Tuchačevského, ústící až v jeho popravu, zapojení do „případu Venlo“, který nechybí v žádné učebnici adeptů špionáže, stejně jako o působení sicherheitsdienstu před Mnichovským diktátem a v souvislosti s ustavením Slovenského štátu a Protektorátu Čechy a Morava. Rejstřík zbraní nacistických tajných služeb vyniká propracovaností i šíří, jen namátkou uveďme vraždy, únosy, vydírání včetně zapojení prostitutek, padělání dokumentů a bankovek… Nad ochotnými a všeho schopnými agenty Naujocksova typu zlověstně ční ti, kteří zlu sloužili nejhorlivěji: vůdce Adolf Hitler, zdánlivě žoviální „Reichsheini“ Heinrich Himmler a ďábel v lidské podobě Reinhard Heydrich. Ti všichni, stejně jako široká plejáda dalších osobností, před námi ožívají díky výjimečnému rukopisu Romana Cílka, jenž zasvětil desítky let hledání stop, zanechaných Hitlerovými služebníky zla.

Přestože už dávno není tím lamačem ženských srdcí, jakým býval v 80. letech, kdy jako jediná skutečná česká filmová hvězda zdobil skříňky a nástěnky většiny žen, stále zůstává impozantní osobností českého hereckého, společenského a svého času i politického života. Přestože se netají tím, že si občas dá skleničku navíc, a jeho vášeň pro cigarety je tak silná, že se stal chodící reklamou na kouření, stále ho mnozí vnímají jako vzor. Přestože už bezmála čtyřicet let platí za největšího elegána českého filmu a mohl by mít každou ženu, na kterou ukáže, stále zůstává se svou manželkou Andreou, s níž mají vztah stejně pevný jako stisk jeho ruky. Jiří Bartoška je zkrátka jedna z největších osobností českého divadelního i filmového herectví a jeho osobnost je stejně pestrá, zemitá a vášnivá jako charaktery postav, které sehrál. Nahlédněte prostřednictvím této knihy do jeho života, který připomíná mnohé, jen ne kariéru s klapkami na očích a nekonečným výčtem rolí. Nahlédněte do života osobnosti, která možná stárne fyzicky, ale uvnitř je stále tím třicetiletým "ranařem", jenž prožívá každý den tak, jako by měl být jeho poslední.

2/3 chlapa je druhou sbírkou básní Petra Soukupa, která si jako hlavní úkol klade pobavit, byť neúmyslně. Sbírka je taková, jaký je její autor. Básně jsou krátké a občas se ani o básně nejedná, spíše hesla, slogany, nebo glosy. S nadhledem se dívá na mezilidské vztahy, (nejen) intimní styky, časté nešvary, ke kterým se i sám přiznává. S češtinou nakládá po svém a více řeší originalitu než gramatiku a zbytečnou úctu k pravidlům, která by ho mohla svazovat. Do co nejkratšího textu vpašovává několik významů, které nejsou vždy jasné na první přečtení. Už samotné nadpisy dávají najevo, že jde hlavně o hru se slovy. Texty doplňují ilustrace grafika Aleše Čumy, který je znám jako autor a zpěvák skupin Bratrstvo, Berlin, Park, Narvan, nebo Suzaplay. Čuma dává básním další rozměr. Sbírka 2/3 chlapa není pro čtenáře poezie, kteří ve verších hledají další životní smutek, ale pro lidi, kteří se životu umění zasmát a z handicapu nedělají nevýhodu, nýbrž přednost a výjimečnost.

Každodenní život obyvatel Českého království za první světové války jako by dnes již tonul v mlze, ukryt přirozeným během času, ale i mnohem temnějším obdobím nacistického teroru o čtvrtstoletí později. Jako by světovou válku (teprve později označovanou přívlastkem "první") připomínaly jen mechem obrostlé pomníčky padlých na návsích našich obcí. Přesto se jedná o období navýsost zajímavé i barvité - byť na barevné škále převládají šedá a černá, teprve v samém závěru války překryté barvami vlajky nové republiky. To, že tyto nové barvy byly původně jen dvě, je jen jednou z mnoha nepříliš známých skutečností, o nichž se dočtete v této knize. Život obyčejného člověka je však jen výjimečně spjat se státními symboly či představiteli, a tak se - po nezbytném historickém úvodu, pojednávajícím o příčinách války, jejím průběhu a klíčových osobnostech a o českém protirakouském odboji - můžete začíst do kapitol o tom, co Češi za války četli, jak se (ve stále ještě vzácných) chvílích odpočinku bavili, čím cestovali, co jedli a jak se oblékali, jaký byl život ve městě i na venkově, co prožívaly za válečných dnů děti a ženy, jak se navzdory nelehké době rozvíjely česká kultura a české školství či jak se proměnily postavení církve, rodinné a sexuální vztahy. Zvláštní pozornost je věnována těm, kteří - většinou nevolky - oblékli rakouskou uniformu, stejně jako české válečné ekonomice a národnostním menšinám na našem území.

Přemyslovci… Jméno bájného českého rodu zas a znovu rezonuje v našich myslích i srdcích. Dynastie, která se vynořuje z šera českých dějin a po mnoha vzestupech i pádech se stává jedním z nejvýznamnějších stavebních prvků naší historie... V knize Hříchy a vášně přemyslovských králů nahlíží známý spisovatel a publicista Jan Bauer na přemyslovské krále (a jejich předchůdce knížata) nejen jako na historické osobnosti, ale hlavně jako na muže z masa a kostí. Muže vášnivé, hříšné, plné lásky i nenávisti… Vždyť i všemocný vládce je také - a především - člověk. A příslušníkům přemyslovské dynastie vskutku nebylo nic lidského cizí. Ve výčtu přemyslovských "pikantních historek" samozřejmě nemůže chybět morganatický vztah Oldřicha a Boženy, stejně jako Břetislavův únos Jitky. Tyto milostné eskapády jsou pojednány vtipně a pro někoho možná i překvapivě. Pokusíme se odhadnout, jestli měl vůbec první český král Vratislav víc manželek, nebo konkubín, či zda byl druhý český král Vladislav "pod pantoflem" své pozoruhodné manželky Judity, zastavíme se u rozvodu Přemysla Otakara I., který zaměstnal církevní i světské špičky tehdejší Evropy, zamyslíme se, zda měl pravdu slavný historik Josef Pekař, když napsal, že Václav I. přebýval na hradech "ku kratochvílích vystavěných", i nad tím, jestli nám synovská revolta pozdějšího Přemysla Otakara II. proti Václavu I. nepřipomíná něco z našich vlastních životů… Co si asi "král železný a zlatý" myslel, když si vedl k oltáři o dvaatřicet let starší Markétu Babenberskou? Kam zmizela jeho milenka Anežka, řečená Palceřík? Bylo největším hříchem jeho druhé manželky Kunhuty to, že nechtěla zaplatit za tehdy tak exotické lvy, nebo tento poklesek bledne ve srovnání s ojedinělým - i v evropském měřítku - vztahem se Závišem z Falkenštejna? A jak dokázal spojit Václav II. v jednom těle bujného milovníka i neurotického básníka? Nakoukneme také pod pokličku rodinných vztahů, kdy výběr nového panovníka znamenal leckdy horké chvilky pro kandidáty i stále ještě mladý - a nepříliš stabilní - český stát. A zvláštní pozornost je věnována vraždám českých panovníků - a to nejen Václava III., jehož smrtí hlavní přemyslovská větev vymřela po meči. Avšak nikdo ji už nikdy nevymaže z našich dějin. I proto je dobré a zajímavé přečíst si o tom, jací byli muži, kteří psali naše dějiny, i jaké ženy je často velmi umně ovládaly.

Zuzana Maléřová nás hned úvodním textem, nazvaným Dopis Cyranovi, přivítá ve světě své nové knihy, plné ojedinělých dopisů. Jedny nazvala „cyranovskými“, neboli „dopisy v zastoupení“, což jsou takové, které mnoho let psala jménem někoho jiného. Tak jejím slovem promlouvá dcera k matce, žena k muži, přítel k přítelkyni, bratr k sestře... Dopisy jsou určeny takovým osobnostem, jako jsou Táňa Fischerová, Naďa Konvalinková, Jana Synková, Nina Divíšková, Ivan Trojan, Ladislav Frej, Věra Galatíková, Jaroslav Dušek a další. Druhou část tvoří neodeslané dopisy, které napsala autorka sama za sebe svým nejbližším: rodině, přátelům i těm, kteří už odešli – Otovi Pavlovi, Libuši Geprtové, Stelle Zázvorkové... Tyto texty jsou silným vstupem do autorčina osobního života, ale prostřednictvím jejího otce, maminky, muže a dětí vlastně do prožitků nás všech. Třetí kapitolu představují dopisy ve verších – poetická tečka za cituplnými a dramatickými příběhy v předchozích částech. Součástí výtvarně exkluzivně pojaté knihy jsou fotografické ilustrace Vlada Bohdana z cyklu Stínohry.

Historická fantasy Zkušený autor historických románů Otomar Dvořák se podíval novýma očima na lidové pověsti, tradované v oblasti Českého krasu a Křivoklátské pahorkatiny. Na příběhu pasáčka Matěje, jenž podivnou souhrou náhod objeví ve skalách Kotýzu tajemný Ďáblův klíč, rozehrál mrazivý příběh na pomezí hororu a fantasy. Nebohý sirotek je od chvíle, kdy se zmocnil klíče, pronásledován temnými silami. Prchá před nimi krajinou, zdevastovanou po třicetileté válce, v níž znovu ožívají mytické bytosti, aby sváděly poutníky do záludných pastí. Cestou se k pasáčkovi přidá prostomyslný mnich, vracející se do kláštera s baňkou zázračné vody, a podivný, vychytralý student, jenž toho ví až příliš o magii a alchymii. Podaří se této nesourodé trojici uniknout nástrahám samotného pekla? Ani jeden z nich ovšem netuší, že největší hrůza na ně čeká teprve ve chvíli, kdy se jim bude zdát, že už jsou v bezpečí – za zdmi benediktinského kláštera Svatý Jan pod Skalou… Proti proudu času nás pak zavede povídka Syn řeky, která se odehrává nedaleko, ale o mnoho set let dříve. Ocitneme se poblíž posvátného Háje u řeky Vltavy, kde se moc pohanského obětiště pokusí zlomit fanatický křesťan. Bojovník za novou víru však netuší, že vítězstvím nad Služebníkem Velkého dubu a odseknutím Hromové větve zničí i svou minulost. A nejen minulost…

Knížka „Každej chlap chodí, jak mu pták narost“ je soubor krátkých veršů, které autor David Hrbek přes rok zveřejňoval na Facebooku. Většina z nich vznikla v olomouckých kavárnách Café 87 nebo Café Palác. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se jedná o autorovy deníkové záznamy, kdy mu inspirací byly na jedné straně rýmy, na straně druhé momentální duševní rozpoložení. Cílem bylo čtenáře na sociálních sítích rozesmát nečekanou pointou a snahou podívat se na každodennost z trochu jiné perspektivy. A teď se některé z těchto krátkých textů dostávají do elektronické podoby a putují ke svým dalším, potenciálním čtenářům se stejným cílem - pobavit.

Společenská beletrie – láska a vztahy – zločin Čeho všeho je schopna žena drasticky toužící po dítěti? Matka, která přišla za podivných okolností o svého potomka? Zubařka Šárka Jordanová, jejíž dcera Iglika zmizela beze stopy v roce 2004, se snaží bolest z její ztráty přebít dalším mateřstvím, dosaženým díky anonymním „samcům“ z internetových seznamek. Důležité pro ni je, aby neměli jméno, příjmení ani tvář. Jenže Šárka je schopna i jiných, ještě bizarnějších věcí… A kam zmizela v roce 1968 pětiletá Zuzana Mádlová? Kdo měl zájem na tom, aby byl její smutný osud zapomenut? Nitky obou příběhů se proplétají, ačkoli nás zavedou tu na Vysočinu, tu do Buenos Aires… a nakonec přinesou nečekané rozuzlení. Detektivně-psychologická novela Lenky Chalupové je věnována rodičům, jejichž „pomněnkové děti“ zmizely beze stopy a pro které je dvacátý pátý květen, „Pomněnkový den“, nejen připomínkou jejich bolesti, ale hlavně výzvou, aby neztráceli naději.

Publikace známého historika Jaroslava Šebka představuje působení a odkaz pontifiků, kteří vstoupili do dění ve dvacátém století a na počátku třetího tisíciletí. Do výběru jsou zahrnuti i dva papežové, kteří svůj úřad sice zastávali ještě v předminulém století (Pius IX. a Lev XIII.), avšak důsledky jejich politiky se promítaly i do věku následujícího. Dvacáté století a současnost jsou zajímavé z hlediska postupné proměny papežů coby monarchů do jejich podoby pastýřské. Navíc nám poslední léta nabídla ojedinělý historický úkaz, kdy se v hektickém tempu odehrávají viditelné změny přímo před našima očima. Před rokem začala psát novou kapitolu moderního papežství dobrovolná rezignace Benedikta XVI. Jeho odstoupení dalo do pohybu bez nadsázky revoluční vývoj, když u kormidla Petrovy lodičky stanul jako jeho nástupce František, papež v mnoha ohledech nevšední. Přestože od jeho volby uplynul jen rok a půl, je už nade vši pochybnost zřejmé, že jeho pontifikát ovlivní i jeho nástupce. X. svazek Edice Český ČAS představuje moderní papeže především ve vztahu k dění v evropské katolické církvi. Podstatnou součástí jsou však i kapitoly, zabývající se vztahem Vatikánu a jednotlivých pontifiků k českým zemím. Originální pohled v tomto směru přinášejí zejména materiály z Tajného vatikánského archivu a Historického archivu Státního sekretariátu, které doposud nebyly v české reflexi vztahů s papežstvím příliš zohledněny. Kniha tak přináší nejen obecné, přehledně setříděné informace, ale také nové poznatky a překvapivé souvislosti, díky čemuž poskytne poučení a podněty k zamyšlení jak odborné, tak i široké veřejnosti.

Žádný jiný ze starožitných českých rodů se do naší historie nezapsal tak, jak se to podařilo Rožmberkům (a jejich předkům Vítkovcům). Navzdory faktu, že vymřeli po meči před více než pěti sty lety, jako by byli stále mezi námi. Vděčíme jim za líbeznou krajinu jižních Čech, protkanou rybníky, za gotické i renesanční skvosty, ale také za věhlas, který kdysi daleko přesahoval hranice Českých zemí. Vždyť v jejich rodokmenu nalezneme dvě české královny – a kdo jiný mohl ohrožovat samotného krále či pomýšlet na polskou korunu, než ten či onen vladař Domu rožmberského? Odvrácenou stranou této nadčasovosti je však snůška omylů, polopravd i zjevných lží, která byla v průběhu následujících věků na pány z Růže navršena. Ne že by osud každého z nich nevydal přinejmenším na román – a známý spisovatel a publicista Jan Bauer, který má coby jihočeský patriot k této otázce mimořádně blízko, nás o tom čtivou formou přesvědčuje. Je však třeba uvést na pravou míru nejen zkarikovaný obraz zejména posledních dvou rožmberských vladařů, jak jej předložily nedávná literatura a kinematografie, ale také mnohé omyly, tradované i v seriózním dějepisectví. Pětilistá rožmberská růže (stejně jako její sestra, růže pánů z Hradce) se v českém středověku a raném novověku rozvinula do krásy a vůně, jež okouzlily celou střední Evropu. A ačkoli byla v roce 1611 ustřižena, její výhonky stále kvetou v „zemi zamyšlené“… a v našich srdcích. XI. svazek Edice Český ČAS budiž poutavou připomínkou těch, kteří ji zasadili a starali se po dlouhá staletí o její rozkvět – připomínkou dramatických osudů pánů z Růže.

Hraběnka Eleonora Dujková rozená Bubna-Litic nenapsala jen obyčejné memoáry, kterých jsou plná knihkupectví. Ano, narodit se za první republiky do staroslavné šlechtické rodiny, už to je zárodkem pozdějších dramat. Avšak autorka mezi nás vstupuje především jako žena a matka. Jako by už od raného věku věděla, že láska a potomstvo jsou důležitější než lesk erbu – na který navíc totality dvacátého století tak rády plivaly. Neznamená to však, že bychom nemohli sledovat zvraty, jež provázely její dosavadní dlouhý a plodný život a které přinášela z kloubů vymknutá doba. Uveďme jen dobu protektorátu, kdy její otec Mikuláš, český vlastenec, usedl do vlády Aloise Eliáše, aby byl po osvobození „odměněn“ déle než rok trvající vazbou, devětačtyřicátý, v němž soudruzi využili okamžiku, kdy byla celá rodina na pohřbu dědečka Michaela, a zámek zabrali tak, že několikaměsíční dcera Marketa musela čekat na nic netušící maminku na mraze před bránou, či osmašedesátý, kdy výstřely z ruských tanků poznamenaly interiér bytu Dujkových na Palackého náměstí v Praze. Po revoluci byly Eleonoře a jejímu bratrovi Adamovi vráceny zámky Doudleby nad Orlicí a Horní Jelení, přičemž paní hraběnka a její potomci dnes sídlí tam, kam rod Bubna-Litic patří už od roku 1590 a kam jste i touto knihou srdečně zváni – na unikátním a nádherném zámku Doudleby nad Orlicí.

Dějiny před námi defilují jako strhující drama, pokud o nich píše autor literatury faktu, který už mnohokrát prokázal své vypravěčské mistrovství. Je tomu tak i v této knize, v níž Roman Cílek s mnoha pozoruhodnými detaily zobrazuje několik klíčových okamžiků minulého století: nástup hitlerovců k moci, zápolení o naše pohraničí a březnové události v roce 1939. A jak je u něj obvyklé, i tentokrát se tu ve velmi čtivé podobě promítá jeho tvůrčí přístup, kdy „velké“ dějiny prolíná s mikrokosmem dramatických, někdy až skoro neuvěřitelných lidských osudů a střetů do konečné, plasticky vyznívající podoby, již nazval „historická mozaika“. Můžeme tak sledovat vzestup Adolfa Hitlera, v mládí „posledního z posledních“ – kapitole věnované jeho nástupu k moci dal Roman Cílek výstižný název „Satan usedá na trůn“. Na příběhu jednoho z tisíců brutálně a navždy umlčených odpůrců, lübeckého novináře Fritze A. Solmitze, pak vykreslil zrůdnost nacistického režimu, aby svou pozornost následně upřel k naší zemi. První republika měla jistě řadu nedokonalostí či nectností, avšak byla demokracií – a už proto ji musel Hitler zničit, i kdyby snad neexistovala henleinovská pátá kolona. Mrzačení a dobití Československa vykreslil nejen s ohledem na rámcově známé události (mnichovská dohoda a co jí předcházelo – a posléze agónie a zánik druhé republiky), ale také na osudech těch, kteří se před terorem a zlem nesklonili. IX. svazek Edice Český ČAS vychází 1. září 2014 – v den 75. výročí vypuknutí druhé světové války.

Krásná Seleina, paní Solnohradu a dědička vzácných solných pramenů, právem pokládá své "slané dědictví" za prokleté. Vždyť jen kvůli němu přišla o milovaného muže a ocitla se ve vynuceném manželství s tyranem Arvanem Révaiem. Když hrad dobije Ctibor Šóša, Révai zbaběle uteče a Seleinu nechá napospas osudu. Rytíř Ctibor, jehož vpřed žene touha po pomstě za bratrovu smrt, je přesvědčený, že právě Seleina může za všechno zlo, které postihlo jeho rodinu, a tak zpočátku nemá s mladou ženou slitování. Seleina nevěří, že po utrpení s Arvanem dokáže ještě někoho milovat, a úzkostlivě stráží tajemství narození právoplatného dědice Solnohradu. Touží po svobodě a volnosti, kterou jí však Ctibor tvrdohlavě odpírá. Navzdory tomu se láska pomalu vkrádá do jejich srdcí - i za cenu, že oba musí čelit intrikám podlého Arvana, jeho sestry Izabely i vlastní rodiny. Osud jim do cesty postaví mnoho překážek a bolesti, než se Seleina a Ctibor dočkají naplnění své lásky.