Odeon strana 26 z 87

V slávnej Shakespearovej komédii Trojkráľový večer sa doslova klame telom – zamieňajú sa dvojčatá Viola a Sebastián, Viola je navyše preoblečená väčšinou za muža a volá sa Cesario – a to všetko len preto, aby na konci vyšla najavo pravda a prišla si na svoje čistá láska. If I do feign, you witnesses above Punish my life, for tainting of my love. Ak klamem, nech ma z neba zrazí blesk zato, že vzal som láske čistý lesk. William Shakespeare (1564 – 1616) nebol len veľký dramatik – bude sa o ňom vždy hovoriť aj ako o najväčšom básnikovi divadla. Aj nový slovenský preklad je dielom básnika – hru preložil Ľubomír Feldek. Všetky preklady sa opierajú o najlepšie anglické kritické vydanie THE ARDEN SHAKESPEARE.

Jednou z najčarovnejších Shakespearových hier, aj keď sa v nej vôbec nečaruje, hrou, nad ktorou vládne tajomná atmosféra Ardenského lesa a v ktorej ľúbostné šťastie víťazí nad nešťastím, je určite hra Ako sa vám páči. Už jej názov je upozornením, že to bude čosi pre oči. Divadlo je od dívať sa - a Shakespeare v tejto hre ustavične nabáda nielen Orlanda, ale aj všetky ostatné postavy, aby sa pokúšali nájsť alternatívnu reč pre nevysloviteľnej lásky.

Hra Othello patrí medzi najznámejšie tragédie Williama Shakespearea. Othello je dobre známym, nadčasovým symbolom žiarlivosti. Dej je zasadený do romantického prostredia Benátok 16. storočia. I kissed thee ere I killed thee: no way but this, Killing myself, to die upon a kiss, Zabil som ťa po bozku na ústa – a zabíjam sa, bozkávajúc ťa. Takto sa nad mŕtvou Desdemonou lúči so svetom Othello, keď – zmanipulovaný darebákom Jagom – zavraždil tú, ktorú ľúbil. Jago nás v tomto príbehu presvedčí, že aj obyčajné slová môžu mať diabolskú moc. Ťažko by sa mu to však podarilo bez geniality, s ktorou i nad jeho slovami vládol William Shakespeare. Divadelnú hru Othello si prečítate na dúšok ako ten najnapínavejší román. William Shakespeare (1564 – 1616) nebol len veľký dramatik – bude sa o ňom vždy hovoriť aj ako o najväčšom básnikovi divadla. Aj nový slovenský preklad Othella je dielom básnika – hru preložil Ľubomír Feldek. Všetky preklady v tejto sérii sa opierajú o najlepšie

Román je vrcholem Fuksových próz odehrávajících se těsně před válkou. Vypravěčem je uzavřený chlapec, marně hledající citový kontakt, kterého traumatizuje prostředí ovládané dominantním otcem, vysokým policejním úředníkem. Michal se formou zápisků zp ovídá o školních letech, zklamaných kamarádstvích, o dopadu autority i o době poznamenané neblahými historickými událostmi - a především o stísněnosti a osamělosti. Jde o mimořádně sugestivní a dramatické čtení plné magie. Váz., 352 stran, 12,5 x 20 cm

Čtvrtý svazek všeobecné encyklopedie, která v koncentrované podobě skýtá poučení o všech oborech lidské činnosti a o všem, čeho se lidský duch dobral v průběhu tisíciletí. Dílo, edičně prověřené už v několika evropských zemích, obsahuje bohatou databázi, 150 000 hesel doprovázených barevnými vyobrazeními, schématy, grafy a přehlednými tabulkami, důmyslně provázené systémem odkazů. Výchozí materiál z německého originálu byl svěřen do péče cca 350 českých odborníků a lektorů, uzpůsoben pro českého uživatele a doplněn o desettisíce hesel z českých, ale i středoevropských a východoevropských reálii ze všech oborů.

V boha nevěřím, ale někdy mi schází, přiznává se na úvod svého jedenáctého románu Julian Barnes. Shrnuje tím vlastní zkušenost někdejšího ateisty a nynějšího agnostika, který si uvědomuje, za jak početný tábor příslušníků sekularizované éry promlouvá , když se před čtenáři zpovídá ze svého strachu z umírání a ze smrti. Jeho nejnovější meditace na téma lidské konečnosti má podobu rozsáhlého románového eseje rozebírajícího téma z hlediska rozumu a pragmatičnosti, ale připouštějícího si i tabuizovan ou hrůzu z neznámého. Román je zároveň obřím a famózním rejstříkem lidské zkušenosti se smrtí, jejíž místo v novověkých dějinách hledá a dokládá na příkladech ze sklonku života předních spisovatelů a dalších veřejných činitelů. Není však vskutku žádn ý důvod k obavám: autor při tom dovede být zábavný i něžný, moudrý i mrazivý, předvádí bytostné frankofilství a účtuje s ostrovními předsudky. Jeho příspěvek o podstatě našeho konce znovu potvrzuje, proč autor patří k nejlepším anglickým stylistům. Julian Barnes (1946), prozaik, novinář a překladatel, držitel řady významných evropských literárních cen, proslul např. díly Flaubertův papoušek a Historie světa v 10 1 kapitolách.

V boha nevěřím, ale někdy mi schází, přiznává se na úvod svého jedenáctého románu Julian Barnes. Shrnuje tím vlastní zkušenost někdejšího ateisty a nynějšího agnostika, který si uvědomuje, za jak početný tábor příslušníků sekularizované éry promlouvá , když se před čtenáři zpovídá ze svého strachu z umírání a ze smrti. Jeho nejnovější meditace na téma lidské konečnosti má podobu rozsáhlého románového eseje rozebírajícího téma z hlediska rozumu a pragmatičnosti, ale připouštějícího si i tabuizovan ou hrůzu z neznámého. Román je zároveň obřím a famózním rejstříkem lidské zkušenosti se smrtí, jejíž místo v novověkých dějinách hledá a dokládá na příkladech ze sklonku života předních spisovatelů a dalších veřejných činitelů. Není však vskutku žádn ý důvod k obavám: autor při tom dovede být zábavný i něžný, moudrý i mrazivý, předvádí bytostné frankofilství a účtuje s ostrovními předsudky. Jeho příspěvek o podstatě našeho konce znovu potvrzuje, proč autor patří k nejlepším anglickým stylistům. Julian Barnes (1946), prozaik, novinář a překladatel, držitel řady významných evropských literárních cen, proslul např. díly Flaubertův papoušek a Historie světa v 10 1 kapitolách.