Odeon strana 24 z 87

Zatímco hrdinové Spielbergova hororu se třásli před bestií s jasnými obrysy, protagonista Hallova románu bojuje se zabijákem, který nebaží po krvi, ale po myšlenkách a vzpomínkách. Hrdina tedy nemá, kam se uchýlit. Vody myšlení a paměti jsou hluboké a pojmový predátor se v nich cítí jako doma. Vypravěč příběh se probírá se z kómatu, neví o sobě nic. Zvládne souboj s dravcem, který pase po jeho myšlenkách? Románový debut anglického autora vychází ve 30 zemích.

Dílo se odehrává v alternativní přítomnosti v aljašském městě Sitka: tam byla před 2. světovou válkou umístěna velká část východoevropských Židů. Sitka je federální distrikt USA se zvláštním režimem židovské samosprávy, jež má však záhy skončit. To v obyvatelích města vyvolává nejistotu. Životem omlácený detektiv oddělení vražd Meyer Landsman začíná vyšetřování nového případu, který může být jeho poslední.

Zatímco hrdinové Spielbergova hororu se třásli před bestií s jasnými obrysy, protagonista Hallova románu bojuje se zabijákem, který nebaží po krvi, ale po myšlenkách a vzpomínkách. Hrdina tedy nemá, kam se uchýlit. Vody myšlení a paměti jsou hluboké a pojmový predátor se v nich cítí jako doma. Vypravěč příběh se probírá se z kómatu, neví o sobě nic. Zvládne souboj s dravcem, který pase po jeho myšlenkách? Románový debut anglického autora vychází ve 30 zemích.

V knihovně Kongresu USA je dílo zařazeno pod hesly: teroristické útoky z 9/11, manželská krize a New York - romány… Marshall a Joyce Harrimanovi žijí běžným životem. Mají dvě děti, byt a psa, oba pracují. A už druhým rokem se rozvádějí. To ráno, kdy jedna z krizí vrcholí, stojí v kalendáři datum 11. září 2001. Marshall pracuje ve Světovém obchodním středisku a Joyce má letenku na nechvalně proslulý let číslo 93. Když narazí letadlo do jižní věže dvojčat, Joyce poskočí radostí, protože jí dojde, že manžel už musí sedět v kanceláři. Jenže stejně jako ona nakonec nenastoupila do letadla, ani Marshall nezvládl vyjet až do 86. patra, protože předtím flirtoval s učitelkou v mateřské školce. Když se večer setkají, Joyce řekne zklamaně: Takže ty ses nakonec dostal ven? A on překvapeně zareaguje: A tys nestihla to letadlo? Další dny Marshall bloumá bez cíle ulicemi města nebo tráví čas hledáním sebe a Lloyda na fotografiích z místa neštěstí. Muže, kterému pomohl dostat se ven, ale na prostranství před budovami ho zabily padající trosky. Autor nahlíží na obě postavy s notnou dávkou ironie. Joyce nazývá svého exmanžela Usámou, Marshall parádně zkazí svatbu Joyciny sestry se sekulárním Židem Nealem. Oba touží po jediném - co nejvíc toho druhého poškodit, co nejvíc mu ublížit. "Investiční bankéř" Marshall se snaží získat finanční prostředky na akciovém trhu. Na vlastním účtu mu to nejde, i když se snaží sebevíc, ale u Joycina konta aktiva utěšeně rostou, třebaže jí nakoupil samé propadáky. Kalfusovi se věrně podařilo vystihnout nervózní atmosféru, která v New Yorku první měsíce po katastrofě panovala. I banální incident se v manhattanských ulicích mění ve skrytou hrozbu, při níž se obyvatelé instinktivně přikrčí a hledají sebevražedného atentátníka. Kalfusův styl je poměrně civilní, v dějových pasážích se však mění v jednolitý tok vět, jimž čtenář rychle podlehne. Satirický román je skvělou studií rozpadajícího se vztahu dvou lidí, jejichž neshody nedokáže překlenout ani největší tragédie v moderních amerických dějinách.

Rain, Storm, Forrest, Ocean a Pillow jsou sourozenci. Jejich hippiesácká maminka je měla se třemi tatínky: jeden byl anglický aristokrat a při oplodnění měl dvě promile, druhý se po LSD chtěl stát Mesiášem a nakonec se ztratil kdesi v Indonésii, třetí bral kokain a týral děti - tu zlomil ruku, tu bodl nožem. Naštěstí se zabil v autě. Maminka byla free a happy a kromě přiblblých jmen už toho dětem moc nedala. Život je karma, co se má stát, ať se stane, peníze nejsou potřeba, k životu stačí příroda… Než jsou děti matce odebrány a poslány do Holandska, žijí všichni společně v kolonii na jihošpanělském pobřeží. A tyhle děti jsou tím vším v dospělosti poznamenané: Ocean spáchá na Valentýna sebevraždu, Pillow je alkoholička, Forrest se nehodlá probrat ze svého THC snu, relativně normální Storm a Rain si nedokážou udržet žádný vztah - a tak spí spolu. Svátek zamilovaných je v kontextu příběhu míněn vrcholně sarkasticky, nejenom kvůli líčení tabuizovaného incestního vztahu. Autorka boří mýtu

Rain, Storm, Forrest, Ocean a Pillow jsou sourozenci. Jejich hippiesácká maminka je měla se třemi tatínky: jeden byl anglický aristokrat a při oplodnění měl dvě promile, druhý se po LSD chtěl stát Mesiášem a nakonec se ztratil kdesi v Indonésii, třetí bral kokain a týral děti - tu zlomil ruku, tu bodl nožem. Naštěstí se zabil v autě. Maminka byla free a happy a kromě přiblblých jmen už toho dětem moc nedala. Život je karma, co se má stát, ať se stane, peníze nejsou potřeba, k životu stačí příroda… Než jsou děti matce odebrány a poslány do Holandska, žijí všichni společně v kolonii na jihošpanělském pobřeží. A tyhle děti jsou tím vším v dospělosti poznamenané: Ocean spáchá na Valentýna sebevraždu, Pillow je alkoholička, Forrest se nehodlá probrat ze svého THC snu, relativně normální Storm a Rain si nedokážou udržet žádný vztah - a tak spí spolu. Svátek zamilovaných je v kontextu příběhu míněn vrcholně sarkasticky, nejenom kvůli líčení tabuizovaného incestního vztahu. Autorka boří mýtu

Ti dva si nemohou být vzdálenější. Arthur Conan Doyle právě slavnostně vzkřísil z mrtvých Sherlocka Holmese a převzal šlechtický titul, kdežto George Edalji je jako provinční advokát a životní zelenáč zahloubán do práva odtrženého od jeho vykonavatelů. Arthur pluje na obláčku slávy a dovede si ji užít, zatímco George by rád prošel životem bez povšimnutí druhých, pokud budou respektovat pár jeho neškodných zásad. Ale neklame nás pod vlivem životopisných klišé zrak? Nestojí před námi ve skutečnosti vdovec sužovaný tím `že miloval, jak nejlépe může muž milovat ženu, kterou nemiluje`? A na druhé straně mladík „poněkud nevhodné` pleti, jehož tunelové vidění nedovoluje pochopit, že se stal terčem rasové nenávisti, která mu klade za vinu neslýchané násilnosti páchané na zvířatech?

Blair a Gordon, kterému se přezdívá Zajda, byli obyčejní kluci. Kluci, kteří si nikdy nezahrají kriket na stadionu Lord's. Kluci, kteří nikdy nevzlétnou na stíhacím bombardéru Dagger ze základny v Leemingu. Kteří se ani nestanou popeláři. Narodili se jako siamská dvojčata a byli překvapivě odděleni až v dospělosti. Jejich vztah je ale hlubší, takže nadále bydlí spolu a pokoušejí se žít jako ostatní. Vlastně teprve po třicítce začínají objevovat svět. A taky sex. Silnější a rozhodnější Blair si vyhlédne na internetu kráskou dívku odkudsi z Východu a rozhodne se, ze si ji přiveze do Londýna. Mávnutím kouzelného proutku se přesouváme do jakési kavkazské republiky a potkáváme Ludmilu. Její bratr prodá družstevní traktor, aby měl na vodku, dívka sama způsobí smrt svého dědečka, ale protože na jeho poukázky fasuje rodina chleba, raději jeho úmrtí zapřou. Ve chvíli, kdy se hrdinka setkává s oběma bratry, je země napadena sousední republikou. Při charakteristice Pierrova románu se nelze vyhnout označení absurdní či sureálný. Jako by autor pozoroval realitu západního i postsovětského prostoru skrze zakřivenou čočku: kulisy i rekvizity zhruba sedí, ovšem co se v nich odehrává, přijde člověku ztěží uvěřitelné. Jenomže život, který musí Ludmila a ostatní žít, je tak strašný, že pokud by ho začal někdo brát jen trochu vážně, musel by se buď zbláznit, nebo se rovnou zabít. A přesně tím autor boduje a přitahuje pozornost: bláznivá a mnohdy logicky pokulhávající tragikomedie, přisprostlé primitivní dialogy, bezohledný černý humor, těžko přijatelné scény. Extrémní hrdinové ze dvou částí světa se setkávají za prapodivných okolností na neuvěřitelném místě. DBC Pierre svým druhým románem potvrdil hvězdnou reputaci i mimořádný literární talent.

Na začátku románu visí mladý muž za nohy přivázaný k prolézačce na dětském hřišti. Kdosi ho málem umlátil k smrti. Muž se jmenuje Ábel Nema, pochází z jihovýchodní Evropy, odkud po maturitě utekl do města B. kdesi v západní Evropě. Ovládá perfektně deset jazyků, dokáže překládat zaslechnuté věty, ale nedovede spontánně reagovat, schází mu čich, chuť i orientační smysl. Přitahuje muže i ženy, ale není schopen s nimi žít. Ábel Nema si nedokáže vzpomenout, kdy a proč se jeho život takhle změnil. Najednou se ale nic nenachází na svém místě, dokonce ani on sám ne. Je to proto, že v jeho zemi vypukla válka? Nebo je na vině jeho otec, který uprchl od rodiny? Nebo to z toho důvodu, že jej odmítla bytost, které vyznal lásku? První a zatím poslední román Terézie Mory je komponován jako labyrint mimořádné jazykové pronikavosti plný obrazů, který současné německé literatuře chyběl. Autorka vypráví příběh o vykořeněnosti a válce, kterou si v sobě nesou hrdinové jejího románu i daleko od válečné zó

Historický román je situován do albánských hor na začátku 20. století, ještě za dob monarchie. Hlavním tématem je krevní msta, vendeta. Román nabízí tři pohledy a tři vypravěče: mladého muže zavlečeného do vendety, který zabíjí a ví, že bude sám zavražděn, spisovatele, který je tu na svatební cestě, a místního úředníka, který má obrovský zájem, aby vendeta pokračovala, protože z toho profituje.

Novela se odehrává během jediného dne příměří izraelsko-arabského konfliktu nedlouho po skončení druhé světové války. Na přistávací ploše letiště v Rechaviahu se chystá večírek pilotů, techniků a zdravotních sester, na kopcích nad Jeruzalémem planou arabské ohně. Je to pár dnů, co se dva piloti kvůli poruše stroje nevrátili z průzkumného letu… Lidé z nedaleké vesnice jim připravili hrůznou smrt. V hlavě Johnyho Cohena se rodí plán pomsty: sám, o své vůli a proti předpisům se rychle rozhoduje. Jsou věci, které člověk musí udělat, aby mohl žít sám se sebou.

Novela se odehrává během jediného dne příměří izraelsko-arabského konfliktu nedlouho po skončení druhé světové války. Na přistávací ploše letiště v Rechaviahu se chystá večírek pilotů, techniků a zdravotních sester, na kopcích nad Jeruzalémem planou arabské ohně. Je to pár dnů, co se dva piloti kvůli poruše stroje nevrátili z průzkumného letu… Lidé z nedaleké vesnice jim připravili hrůznou smrt. V hlavě Johnyho Cohena se rodí plán pomsty: sám, o své vůli a proti předpisům se rychle rozhoduje. Jsou věci, které člověk musí udělat, aby mohl žít sám se sebou.

Michael Chabon na sebe bere nesnadný úkol: v novele Konečné řešení oživuje velkého detektiva z Baker Street, k jehož nezaměnitelným atributům patří dýmka a housle, a otevírá případ vraždy a krádeže afrického papouška. Hrdinou příběhu je devítiletý chlapec Linus Steinman, který přijíždí do válečné Anglie jako židovský uprchlík. Chlapec, který nemluví, má afrického papouška Žako chrlícího řady záhadných čísel. Že by kód jednotek SS? Šifry německých ponorek? Záhada se mění v problém ve chvíli, kdy je spáchána vražda a papoušek zmizí. Na scéně se objevuje starý pán, bývalý fenomenální detektiv - ačkoli jméno Sherlocka Holmese nikdy nepadne, je jasné, že jde o něj. `Stařec` se ujímá případu. Na malém prostoru autor dokazuje, že je mistrem vyprávění, ale i experimentátorem, jednu kapitolu např. vypráví papoušek. Jde o `lehčí` žánr detektivky, zároveň o vynikající literární počin - svým posledním dílem složil Chabon poklonu nejslavnějšímu detektivovi všech dob i jeho tvůrci.

Román Penzista patří mezi Durrenmattova významná prozaická díla a zapadá do linie detektivních románů zpochybňujících fenomén justice a relativizujících otázku viny a trestu.

McEwanův příběh jedné svatební noci z počátku šedesátých let, zasazený do krásného prostředí na pobřeží jižní Anglie, nabízí hluboké zamyšlení nad dobovou podmíněností lidského chování, citů i vztahů. Děj se odehrává v časech, kdy v ovzduší rezonují naděje nadcházejícího svobodomyslného desetiletí i první písně Beatles, proslýchá se cosi o americkém vynálezu v podobě antikoncepční pilulky, společnost však žije ještě zcela v zajetí tradiční morálky. Oba protagonisté novely jsou "mladí, vzdělaní" a bez předsudků, jak nás autor neopomene upozornit hned v úvodní větě, a přesto je jejich vztah dobově podmíněný mnohem víc, než si jsou ochotni připustit. Hořkosladká rekapitulace z perspektivy mnohaletého odstupu v závěru knihy o tom podává výmluvné svědectví. Sevřený milostný příběh, který - ač hluboce dojímavý a tklivý - je na hony vzdálený představám červených knihoven, je vrcholem spisovatelova vyzrálého umění. Autor už nepotřebuje makabrózně šokovat jako kdysi v románu Betonová zahrada, jímž se proslavil, ba ani používat nezvyklé situace, tak hojné v pozdějších dílech (Dítě v pravý čas, Nezničitelná láska, Pokání). Na půdorysu běžného, byť jistě výjimečného večera dvou obyčejných lidí nám se svrchovaným literárním mistrovstvím podává zprávu o druhé polovině dvacátého století i o "nezničitelnosti" a síle lásky.

Uznávaný španělský spisovatel Juan Marsé se dílem Ještěrčí ocásky vrací do válečných let ve frankistickém Španělsku a jeho prostřednictvím se také vypořádává s traumaty dětství, zvláště se smrtí své matky, jež zemřela při porodu. Marsé byl vychován v náhradní rodině. Vypravěčem je dosud nenarozené dítě, chlapec existující v lůně své matky. Ta žije v Barceloně s dospívajícím synem Davidem v nuzných poměrech a navíc ji sleduje policie: manžel, jinak opilec a sukničkář, nepohodlný režimu, musel uprchnout.