Odeon strana 22 z 87

U této autorky bychom obtížně hledali tradičně vystavěný příběh, její knihy jsou na první pohled přerušované, osamělé reflexe, vzpomínky, poznámky, náznaky, útržky. Podobnost se stylem francouzské prozaičky Camille Laurens je patrná, ale Španělka je mnohotvárnější a niternější. Pokud je literatura sebereflexe a (auto)terapie, zde to platí dvojnásob: autorce zemřela ve třech letech matka, měla problematický vztah k otci, který se promítl do vztahu k oběma jejím manželům (dnes už přiznává, že auto rem starší dcery je Samuel Beckett. Ale to, co vzniká v knihách, nejsou prvoplánové autobiografické příběhy. Jsou to dokonale komponované osobní prožitky psané jednou nádherným básnickým jazykem, podruhé surově a bezohledně hodnotící vlastní minulost : o matce a otci, dětech, přátelích, milencích. Tak trochu soupis životních traumat, vše, co se mi stalo a jak jsem to zpracovala Nuria Amat řeší v každé kapitole svůj vztah k té či oné osobě. Nuria Amat (1951) je významná španělská prozaička. Vydala dvě desítky děl románových i literatury faktu. Je přispěvatelkou prestižního deníku El País. V češtině se představuje poprvé.

Historie může být napínavým příběhem plným romantiky i utrpení. Můžeme ji brát jako bernou minci, anebo ji různě interpretovat. Jsou autoři, kteří nechápou dějiny jako něco neměnného a daného, ale spíš jako prapodivnou, ošemetnou věc plnou omylů a přehmatů. Sebastian Barry zachytil v Tajném deníku bezmála celé 20. století. Román je strukturován jako deníky dvou pisatelů: psychiatra Williama Grena, který pracuje v léčebně pro duševně nemocné, a Roseanne McNultyové, pacientky, o které se pořádně ani neví, kolik jí je… Možná 90, možná už 100, podle záznamů je jisté jen to, že strávila v ústavech víc než 60 let. Roseanne se snaží v deníku vylíčit vlastní verzi svého nešťastného života - když byla mladá, byl její otec zabit a matka se zbláznila. Stačilo málo: nařknout ji z cizoložství, nymfomanie, udělat z ní blázna a zbavit se jí jednou provždy. Psychiatr je přesvědčen o tom, že žena blázen není a ani nikdy nebyla, a chce o jejím životě zjistit co nejvíc. Čím hlouběji se v knize noříme do jejich nitra, tím víc nás překvapuje, co všechno mají společné. Na osudech obou postav spisovatel ukázal, jak traumatické mohou být vzpomínky. Jejich příběh je nejen osobní tragédií dvou lidí, ale především metaforou Irska 20. století. I to je poznamenáno konzervativismem, netolerancí, nesnášenlivostí a agresivitou, i to se dodnes pokouší na některé události raději zapomenout. Dějiny, stejně jako lidská paměť, jsou plné nenaplněných snů, zoufalství, zklamání a proher. Román Tajný deník byl nominován do nejužšího výběru na Man Bookerovu cenu. V roce 2009 získal Sebastian Barry ocenění Costa Book Awards za nejlepší knihu roku.

Historie může být napínavým příběhem plným romantiky i utrpení. Můžeme ji brát jako bernou minci, anebo ji různě interpretovat. Jsou autoři, kteří nechápou dějiny jako něco neměnného a daného, ale spíš jako prapodivnou, ošemetnou věc plnou omylů a přehmatů. Sebastian Barry zachytil v Tajném deníku bezmála celé 20. století. Román je strukturován jako deníky dvou pisatelů: psychiatra Williama Grena, který pracuje v léčebně pro duševně nemocné, a Roseanne McNultyové, pacientky, o které se pořádně ani neví, kolik jí je… Možná 90, možná už 100, podle záznamů je jisté jen to, že strávila v ústavech víc než 60 let. Roseanne se snaží v deníku vylíčit vlastní verzi svého nešťastného života - když byla mladá, byl její otec zabit a matka se zbláznila. Stačilo málo: nařknout ji z cizoložství, nymfomanie, udělat z ní blázna a zbavit se jí jednou provždy. Psychiatr je přesvědčen o tom, že žena blázen není a ani nikdy nebyla, a chce o jejím životě zjistit co nejvíc. Čím hlouběji se v knize noříme do jejich nitra, tím víc nás překvapuje, co všechno mají společné. Na osudech obou postav spisovatel ukázal, jak traumatické mohou být vzpomínky. Jejich příběh je nejen osobní tragédií dvou lidí, ale především metaforou Irska 20. století. I to je poznamenáno konzervativismem, netolerancí, nesnášenlivostí a agresivitou, i to se dodnes pokouší na některé události raději zapomenout. Dějiny, stejně jako lidská paměť, jsou plné nenaplněných snů, zoufalství, zklamání a proher. Román Tajný deník byl nominován do nejužšího výběru na Man Bookerovu cenu. V roce 2009 získal Sebastian Barry ocenění Costa Book Awards za nejlepší knihu roku.

Ve svém třetím románu se známá autorka pouští nejen do zcela jiného tématu, ale i do jiného žánru. Snad by se dalo hovořit o netradičním detektivním románu a o posledním případu svérázného policejního komisaře Schilfa. Na rozdíl od něj však čtenář od začátku zná nejen vraha, ale i jeho motiv. Hlavní protagonista, vysokoškolský učitel fyziky Sebastian, odváží svého desetiletého syna na skautský tábor. Když zastaví u motorestu, auto i se synem zmizí. Únosci v jediném telefonickém kontaktu požadují jako výkupné místo peněz odstranění člověka. Špatně zaslechnuté jméno způsobí katastrofu. Na scéně se dále objevuje neodolatelná figura policejní komisařky Rity Scury, je tu Schilfova pozdní, doslova z nebe spadlá milenka, Sebastianův dávný přítel Oskar, rovněž fyzik, ovšem s radikálně jiným náhledem na vědu, Sebastianova manželka, galeristka Maike, a samozřejmě syn Liam, který vůbec neví, že byl unesen. Juli Zeh rozvíjí sofistikovanou hru, kdy každá indicie může znamenat (pro každého) něco jiného. A čtenář má dojem, že o všem ví, protože vyprávění je vedené jakoby z ptačí perspektivy.

On Idol, ona Ideál -- vysněný pár jazzové éry, 20. let minulého století. On světoznámý spisovatel, který proslul několika veleúspěšnými romány, ona kráska amerického Jihu z vážené a zámožné rodiny -- Francis Scott Fitzgerald a Zelda Sayreová, dvojice hrdinů tohoto románu. Řeklo by se dvojice předurčená ke štěstí a dlouhému životu na výsluní - opak byl však pravdou. Na vrcholu zářili jen pár let a jejich osobní život zle ztroskotal. Kdo nesl větší vinu: Scott a jeho přezíravost, sklon k pití a přátelství s muži, nebo Zelda a její ctižádost, výstřednost, záliba ve skandálech? Román Alabama song o tom vypráví Zeldinými ústy - takže pravda může být jednostranně zkreslená. A navíc, jak zdůrazňuje autor Gilles Leroy, který za román získal v r. 2007 vysoce prestižní francouzskou literární cenu Goncourt -, jde o fikci, takže shoda či neshoda s autentickými osudy a postavami zde není podstatná. Podstatný je působivý příběh ženy, která tolik toužila žít naplno, až ji to hubilo. `Kdo jde na bál,

On Idol, ona Ideál -- vysněný pár jazzové éry, 20. let minulého století. On světoznámý spisovatel, který proslul několika veleúspěšnými romány, ona kráska amerického Jihu z vážené a zámožné rodiny -- Francis Scott Fitzgerald a Zelda Sayreová, dvojice hrdinů tohoto románu. Řeklo by se dvojice předurčená ke štěstí a dlouhému životu na výsluní - opak byl však pravdou. Na vrcholu zářili jen pár let a jejich osobní život zle ztroskotal. Kdo nesl větší vinu: Scott a jeho přezíravost, sklon k pití a přátelství s muži, nebo Zelda a její ctižádost, výstřednost, záliba ve skandálech? Román Alabama song o tom vypráví Zeldinými ústy - takže pravda může být jednostranně zkreslená. A navíc, jak zdůrazňuje autor Gilles Leroy, který za román získal v r. 2007 vysoce prestižní francouzskou literární cenu Goncourt -, jde o fikci, takže shoda či neshoda s autentickými osudy a postavami zde není podstatná. Podstatný je působivý příběh ženy, která tolik toužila žít naplno, až ji to hubilo. `Kdo jde na bál,

Ve svém v pořadí třetím románu zachycuje John Irving spletitý milostný vztah dvou manželských párů. Osudy této čtveřice se po výměně partnerů zapletou tak, že už není úniku ani návratu… Snad jen čtenář se o to může pokusit - může vážit, potěžkávat, zamýšlet se nad magickou váhou 158 liber a zároveň se ptát, zda je to všechno komedie, tragédie nebo sen? Příběh neočekávaně graduje, avšak protagonistům románu láska postupně hořkne a hořkne… Již v tomto díle je rozpoznatelný typický autorský styl i Irvingova oblíbená témata a smysl pro sarkasmus a černý humor.

Kombinace pohádky pro děti a drsné školy Raymonda Chandlera, Dashiella Hammetta či Rosse MacDonalda. Jednoho dne Erika Medvěda navštíví majitel kasina Nicholas Holub, jeho někdejší chlebodárce. Předloží Medvědovi lákavou nabídku: Holubovo jméno figur uje na seznamu smrti a Medvěd má seznam najít a jméno vyškrtnout, jinak si Holubovy gorily pohrají s jeho přítelkyní Emmou Ramlicí. Začátek gangsterky jako z učebnice až na to, že Medvěd, Holub i Emma jsou plyšáci. Jelikož s Holubem není legrace, d á Erik dohromady starou partu Sama Gazelu, Hada Marka a Tom-Toma Vránu. S nimi pak pátrá po seznamu smrti, o němž nikdo ani vlastně neví, jestli vůbec existuje. Po celou dobu zůstává nezodpovězená otázka, jak to autor s plyšáky vlastně myslel: Js ou jako ti v animovaném filmu, kteří se pohybují sami od sebe, nebo si za románem máme představit ruku třeba dospívajícího dítěte, které plyšáky vodí a jednotlivé scény s nimi hraje? Amberville je zábavné, neotřelé a čtivé dílko, které potěší nejen f anoušky drsné školy. Tim Davys je pseudonym. Autor, údajně známá a veřejně činná osoba, napsal román švédsky a jde o jeho debut. Práva byla prodána do více než dvaceti zemí.

Egypt, 1964: Chrám v Abú Simbelu je přemisťován o 60 metrů výše, neboť se nachází pod hladinou budoucí gigantické Asuánské přehrady. Núbijci, tradičně žijící na březích Nilu, jsou vysídlováni do vzdálených míst. Práci koordinuje Angličan Avery Escher, který původně pracoval na stavbě přehrady, ale nakonec se rozhodl podílet se nikoli na ničení, ale na záchraně. Stejně smýšlí i botanička Jean, jeho pozdější manželka, která sbírá vzorky rostlin, aby nenávratně nezmizely pod hladinou. Příběh o ztrátách a opouštění, o návratech a odpouštění, pomíjení a vykořeněnosti. „Zimní krypty“ vzpomínek, které jsou v různých zemích a ve všech časových obdobích stejné.

Ostrov kdesi v Tichomoří, zmítaný nepokoji a výbušnou politickou situací. Na místo zmizelého učitele přichází záhadný pan Watts řečený Bulva: namísto výuky dětem každý den čte kapitolu z Nadějných vyhlídek Charlese Dickense. Když se mu kniha ztratí, spolu s dětmi dá znovu celý příběh dohromady. Citlivé zamyšlení nad silou psaného slova, nad nestálostí dějin a vzpomínek…

Ludvíček a Markétka se poznají v Terezíně. Jí je dvanáct a on je o dva roky starší. Chlapec vykonává různé práce, přivydělává si jako nosič kufrů, zametá ulice, vozí mrtvé… Především však kufry vykrádá - vybírá si ty, které mohou být bohatých lidí, bere si, co se mu hodí nebo co potřebuje, co by mohl vyměnit. I v tomhle pekle můžeš být šťastná, vysvětluje Ludvíček dívce. Je do ní zamilovaný až po uši.

Ludvíček a Markétka se poznají v Terezíně. Jí je dvanáct a on je o dva roky starší. Chlapec vykonává různé práce, přivydělává si jako nosič kufrů, zametá ulice, vozí mrtvé… Především však kufry vykrádá - vybírá si ty, které mohou být bohatých lidí, bere si, co se mu hodí nebo co potřebuje, co by mohl vyměnit. I v tomhle pekle můžeš být šťastná, vysvětluje Ludvíček dívce. Je do ní zamilovaný až po uši.

Může být tisíc stran téměř jednolitého textu plného suchých historických fakt strhujícím čtením? Ano - francouzsky psaný román Američana Jonathana Littella Les Bienveillantes, který čerpal inspiraci z filmu Clauda Lanzmanna Šoa, je důkazem. Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho, syna Němce a Francouzky, nás provede různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce, Aue se v nich neobhajuje (k otázkám svědomí se staví spíše s vlažným cynismem), nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Coby administrativní síla se podílí na likvidaci židovského obyvatelstva a nežádoucích živlů na Ukrajině a Kavkaze, zažije holocaust od takříkajíc amatérských začátků až po `průmyslové` období plynových komor, jeho vzpomínky nás zavedou i do válečného Berlína a do inferna obklíčeného Stalingradu. Text je sice psán stej

Soubor devatenácti povídek laureátky Nobelovy ceny za literaturu 2007 přináší jednak deset miniatur ze stejnojmenného českého výboru (1970), které nyní vycházejí ve zrevidovaných překladech, jednak přikládá devět zbylých próz původního anglického vydání z roku 1963, jež museli tehdejší čeští editoři z nejrůznějších důvodů pominout, například incestní momentku Jedno tělo. Doris Lessingové v dobách největší povídkářské slávy, kdy se o její přízeň přetahoval jeden britský sobotník za druhým, učarovala nejen atmosféra dospívání v okrové krajině jihoafrických farem, kde je vidět druhým do talíře přes půl buše, ale i přehuštěný Londýn, ve kterém se zabydlela až v dospělosti. Očima inteligentních čtyřicátnic tu autorka vnímá všednodenní tragédie a proniknutím do duše postav naplňuje požadavky nejtěžšího psychologického žánru tak, že výsledný objev čtenáře zamrazí. Zajímají ji stereotypy anglické povahy při kastování společnosti nebo v soužití mužů se ženami, v nichž senzitivně pojmenovává chvíle, kdy se slabost mění v pomatení. Snad proto cítí prozaička potřebu prokládat tyto velkoměstské truchlohry symbolickými bájemi o povaze přírodních národů, instinktech zvířat či hmyzu konfrontované s řádem věčnosti, neboť kdo vyrostl na okraji africké pouště, je přesvědčen o tom, že náš nicotný život stráží majestát neměnného. Kombinace těchto motivů, v níž Lessingová prokazuje zejména výjimečné umění skloubit satiru s jemnocitem a existenciální strach s nabokovovskou láskou k barvitému cvrkotu ulice, vrcholí v závěrečné povídce Pokoj číslo devatenáct, ve které jedna z nejvýraznějších britských spisovatelek druhé poloviny 20. století skládá svébytnou poklonu předchůdkyni Virginii Woolfové.

Sedmnáctiletá Kristina Kleinburgerová je ještě panna. Přijíždí z internátu v Berlíně, aby strávila prázdniny s rodiči a oslavila své osmnácté narozeniny… Německá romance se odehrává během čtyřiadvaceti hodin v Malé pevnosti, kde je velitelem její otec.Na žádost matky dostává Kristina učitelku baletu: je jí maďarská Židovka, bývalá primabalerina. Ačkoli má být řeč výhradně o tanci, naivní Kristina se nakonec právě od ní dozvídá pravdu o transportech, koncentračních táborech, o likvidaci Židů…

Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…