Pulchra strana 13 z 13

Publikace Ladislava Josefa Berana Odepřená integrace pojednává o česko německých vztazích mezi lety 1918 až 1938. Autor podrobně analyzuje projevy, dokumenty, smlouvy, stanoviska a reakce politických reprezentací jednotlivých stran a snaží se od toho odvodit objektivní názor na vzájemné soužití Čechů a Němců. Kniha přináší cenné historické reflexe českoněmeckých událostí, které jsou přímou součástí paměti obou národů. Odepřená integrace bezesporu poslouží k připomenutí určitých konkrétních historických událostí, přinese nový, možná až velmi neobvyklý pohled na ně. Jednoznačně ale rozšíří prostor pro další diskuse o českoněmeckých vztazích a pomůže k vymezování si vzájemného prostoru a spolupráci Čechů a Němců v současné i budoucí otevřené Evropě. Ladislav Josef Beran se narodil 24. října 1938 v Hradci Králové. Po studiích jedenáctileté všeobecně vzdělávací střední školy v Liberci absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze (1956-61). Poté pracoval ve Výzkumném ústavu elektrotechnické keramiky v Hradci Králové (1962-65) a působil jako odborný asistent na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci (1965-68). V roce 1968 odešel do švýcarského Curychu, kde žije dodnes. V letech 1968-73 a 1979-92 pracoval jako vývojový pracovník v Gebrüder Sulzer AG ve Winterthuru. V letech 1973-79 vystudoval katolickou teologii na Albert-Ludwigs-Universität ve Freiburgu (disertační práce Therapeutische Interpretation: Hermeneutische Grundlagen der Bibelauslegung Rudolf Steiners, 1984). Poté byl zaměstnancem Römisch-katholische Kirchgemeinde v Bülachu (1992-94) a působil jako redaktor, později šéfredaktor politicko-kulturního magazínu Polygon (1994-2002). Do češtiny přeložil knihy Otfrieda Preusslera Útěk do Egypta přes Království české (Vyšehrad, 1996) a Moje knížka o Krakonošovi (Vyšehrad, 1998). Publikoval v časopisech Dialogy (Paříž), Polygon (Curych), Střední Evropa (Praha) a Studie (Řím). Kniha Odepřená integrace - Systémová sudetoněmecké politiky v první Československé republice 1918-1938 je přepracovanou doktorskou prací v oboru politologie, kterou autor obhájil na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity v roce 2006.

Básnická sbírka Marcely Pátkové Linhartové. Jak snadné pohlédnout / jak těžké prožít bolest / blízkou bolestí, píše Marcela Pátková Linhartová. Není samozřejmé, aby básníci a básnířky ručili za svoje slova vlastním životem. Marcela Pátková to dělá - a už pro tu opravdovost je dobré její poezii číst. Neuhýbá pohledem před světem v sobě ani před světem okolo (ostatně, oba často splývají): Chci zpívat bláznům do očí / chci zpívat / o důvěře. Ale nejenom to je na Marcelině poezii hodné pozoru. Básně sbírky Zpívat bláznům jsou sevřené, čisté až k podstatě, zároveň významově spletité a zabodávají se pod kůži vnitřními rýmy nebo ráznými pointami.

Rozhovory známé publicistky Petrušky Šustrové se čtyřiceti českými překladateli. Své zkušenosti z oboru a názory na českou i zahraniční literaturu v knize svěřují takové osobnosti jako Alena Bláhová, Václav A. Černý, Jarmila Emmerová, Josef Forbelský, Václav Jamek, Anna Kareninová, Eva Kondrysová, Jiří Pelán, Jindřich Pokorný, Olga Lomová, Jan Vladislav, Dušan Zbavitel a další. Čtenáři se zde dozvědí o zajímavých knihách a jejich autorech nejen z oblasti anglosaské, německé či francouzské literatury, ale rovněž z literatury maltské, kavkazské, srbocharvátské, gruzínské, rumunské, maďarské, čínské, japonské, tibetské, vietnamské, finské, norské, švédské, dánské, chetitské, akkadské, svahilské, arabské,

Rozhovory známé publicistky Petrušky Šustrové se čtyřiceti českými překladateli. Své zkušenosti z oboru a názory na českou i zahraniční literaturu v knize svěřují takové osobnosti jako Alena Bláhová, Václav A. Černý, Jarmila Emmerová, Josef Forbelský, Václav Jamek, Anna Kareninová, Eva Kondrysová, Jiří Pelán, Jindřich Pokorný, Olga Lomová, Jan Vladislav, Dušan Zbavitel a další. Čtenáři se zde dozvědí o zajímavých knihách a jejich autorech nejen z oblasti anglosaské, německé či francouzské literatury, ale rovněž z literatury maltské, kavkazské, srbocharvátské, gruzínské, rumunské, maďarské, čínské, japonské, tibetské, vietnamské, finské, norské, švédské, dánské, chetitské, akkadské, svahilské, arabské,

Prózu Vězeň č. 1260 napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění v Ostravě (1982-84). V knize popisuje poměry v komunistických kriminálech, ale i nejrůznější osudy muklů či absurdní historky, které bylo možné zažít jen v zemi, kde vládli straničtí pitomci spolu s tajnou policií. Kniha poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti (1985) v deseti kusech. Jaromír Šavrda (1933 - 1988) patří mezi dnes již proslavenou skupinu spisovatelů, tzv. třicátníků , jejichž hvězda poprvé zazářila v šedesátých letech minulého století. Koncem padesátých let vystudoval českou literaturu na Karlově univerzitě v Praze a těsně před promocí, v době začínající normalizace, ho vyloučili z právnické fakulty. Šavrdovy literární začátky byly slibné, v rozmezí šesti let mu vyšly tři knihy. Jeho prvotinou byl kriminální příběh Půjdeš, nevrátíš se z roku 1964. O tři roky později vyšla sbírka vědeckofantastických povídek Příběhy třetího času a v roce 1970 vydalo nakladatelství Puls jeho nejzávažnější oficiálně vydanou publikaci s názvem Kniha královrahů , která byla inspirována atentátem na J. F. Kennedyho. Tento titul však již byl stažen z knihkupeckých pultů. Další práce publikoval Jaromír Šavrda již jen v samizdatu, za což byl dvakrát vězněn. V komunistických kriminálech si odseděl téměř pět let, ačkoliv měl velmi vážné zdravotní potíže, a to ho nakonec stálo život. Zemřel, aniž by se dožil 55 let.

Prózu Vězeň č. 1260 napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění v Ostravě (1982-84). V knize popisuje poměry v komunistických kriminálech, ale i nejrůznější osudy muklů či absurdní historky, které bylo možné zažít jen v zemi, kde vládli straničtí pitomci spolu s tajnou policií. Kniha poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti (1985) v deseti kusech. Jaromír Šavrda (1933 - 1988) patří mezi dnes již proslavenou skupinu spisovatelů, tzv. třicátníků , jejichž hvězda poprvé zazářila v šedesátých letech minulého století. Koncem padesátých let vystudoval českou literaturu na Karlově univerzitě v Praze a těsně před promocí, v době začínající normalizace, ho vyloučili z právnické fakulty. Šavrdovy literární začátky byly slibné, v rozmezí šesti let mu vyšly tři knihy. Jeho prvotinou byl kriminální příběh Půjdeš, nevrátíš se z roku 1964. O tři roky později vyšla sbírka vědeckofantastických povídek Příběhy třetího času a v roce 1970 vydalo nakladatelství Puls jeho nejzávažnější oficiálně vydanou publikaci s názvem Kniha královrahů , která byla inspirována atentátem na J. F. Kennedyho. Tento titul však již byl stažen z knihkupeckých pultů. Další práce publikoval Jaromír Šavrda již jen v samizdatu, za což byl dvakrát vězněn. V komunistických kriminálech si odseděl téměř pět let, ačkoliv měl velmi vážné zdravotní potíže, a to ho nakonec stálo život. Zemřel, aniž by se dožil 55 let.

Prózu Vězeň č. 1260 napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění v Ostravě (1982-84). V knize popisuje poměry v komunistických kriminálech, ale i nejrůznější osudy muklů či absurdní historky, které bylo možné zažít jen v zemi, kde vládli straničtí pitomci spolu s tajnou policií. Kniha poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti (1985) v deseti kusech. Jaromír Šavrda (1933 - 1988) patří mezi dnes již proslavenou skupinu spisovatelů, tzv. třicátníků , jejichž hvězda poprvé zazářila v šedesátých letech minulého století. Koncem padesátých let vystudoval českou literaturu na Karlově univerzitě v Praze a těsně před promocí, v době začínající normalizace, ho vyloučili z právnické fakulty. Šavrdovy literární začátky byly slibné, v rozmezí šesti let mu vyšly tři knihy. Jeho prvotinou byl kriminální příběh Půjdeš, nevrátíš se z roku 1964. O tři roky později vyšla sbírka vědeckofantastických povídek Příběhy třetího času a v roce 1970 vydalo nakladatelství Puls jeho nejzávažnější oficiálně vydanou publikaci s názvem Kniha královrahů , která byla inspirována atentátem na J. F. Kennedyho. Tento titul však již byl stažen z knihkupeckých pultů. Další práce publikoval Jaromír Šavrda již jen v samizdatu, za což byl dvakrát vězněn. V komunistických kriminálech si odseděl téměř pět let, ačkoliv měl velmi vážné zdravotní potíže, a to ho nakonec stálo život. Zemřel, aniž by se dožil 55 let.

Prózu Ostrov v souostroví napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění (1982-84) ve vazební věznici v Ostravě. Kniha, kterou Šavrda psal miniaturním písmem na toaletní papír a z vězení ji tajně vynesl jeho advokát, je přímým pokračováním titulu Vězeň č. 1260. Ostrov v souostroví čtenáři poodhalí poměry ve věznici v Ostrově nad Ohří, kde byli za komunistického režimu internováni těžce nemocní vězni. Sám Šavrda byl po infarktu, měl tuberkulózu ledvin a trpěl ucpáváním cév, což mu téměř znemožňovalo chůzi. Nic z toho totalitnímu režimu nevadilo, aby ho ještě v osmdesátých letech uvěznil za vydávání samizdatů. Kniha je bezesporu unikátním dobovým svědectvím, je psaná s nadhledem a protknutá černým humorem. Poprvé vyšla v autorově samizdatové edici Libri prohibiti (1985) v deseti kusech.