Revolver Revue strana 4 z 5

Autobiografický hrdina knihy Martina Ryšavého (mj. autora románů Cesty na Sibiř, Vrač či Zlaté vidění) se vydává na dobrodružnou a nesnadnou výpravu k doposud neprobádaným končinám lidské existence. Cesta se mu stává příležitostí k niterné rekapitulaci bohatých životních zkušeností světoběžníka, spisovatele a filmového dokumentaristy. Na horizontu jeho pouti se neotřelá pozorování a vyprávění prolínají s úvahami o smyslu vysněných, dosažených i nenaplněných životních cílů. Nedohledné sibiřské a arktické dálavy se tak protagonistovi proměňují v symbolickou trajektorii lidského údělu. Potřeba promýšlet a sdílet vyprávěním to podstatné z prožívaných a vzpomínkami evokovaných událostí, k níž se Martin Ryšavý na stránkách prózy přiznává, je vlastní hrdinům všech jeho knih. Tundra a smrt mezi nimi ovšem vyniká soustředěností autorské meditace o smyslu této potřeby vyprávět svědectví o lidském životě jako osudový příběh.

Tyrolský hrabě Otto von Graben zum Stein, který během svého dobrodružného života působil jako žebravý mnich, polní kazatel či učený blázen na dvoře pruského krále, vydal v letech 17311741 monumentální trilogii Rozpravy z říše duchů. Dvojice přátelsky disputujících učenců, s ironickým nadhledem reprezentujících dobové postoje obhájců a popíračů strašidel, v ní představuje bezpočet starších i soudobých případů přízračných zjevení. Díky svým nevšedním kvalitám se dnes pozapomenuté dílo stalo vesměs nepřiznanou inspirací pro řadu význačných autorů 18. a 19. století a mělo zásadní význam pro ustanovení literárních pravidel duchařského a hororového žánru. Zvláštní pozornost věnoval tajuplným a děsivým příběhům z Čech, které na základě vlastních zkušeností z pražského pobytu ironicky nazývá republikou duchů. Kněžna Libuše, Jan Žižka, Bílá paní Perchta, Jan Nepomucký či krkonošský Rýbrcoul a další bájné a historické postavy tu vystupují v napínavých, groteskních i šokujících příbězích, v nichž se českému čtenáři představují v novém a překvapivém světle. Překladatel Marek Vajchr doplnil svůj výbor z Rozprav dialogizovanou předmluvou a zevrubným komentářem, které tvoří podstatnou součást edice a v nichž erudovanou, avšak čtivou formou dokládá nejen zásadní a doposud přehlížený přínos Grabenova díla v literárním a kulturněhistorickém kontextu.

Nejslavnější dílo světoznámého spisovatele vychází poprvé česky. V satirické novele autor zpracovává svoji zkušenost spisovatele, který po vypuknutí druhé světové války zůstal v Argentině. Trans-Atlantik začal Gombrowicz psát v roce 1947 v Argentině, kde se ocitl víceméně náhodou: v srpnu 1939 se nalodil na palubu zaoceánského parníku Chrobry, který patřil polské plavební společnosti, aby napsal reportáž z cesty k argentinskému pobřeží. V Buenos Aires zastihla cestující zpráva o vypuknutí druhé světové války a Gombrowicz, který byl tehdy v Polsku již váženým autorem, se rozhodl, že se domů už nevrátí. Trans-Atlantik dopsal 1950 a v vzbudil jím bouřlivé reakce: „Trans-Atlantik byl pěkně bláznovský kousek! V každém ohledu! Když si pomyslím, že jsem napsal něco takového, já, vyhozený na americký břeh, v kapse ani vindru, zapomenutý Bohem i lidmi! V mé situaci by přece bylo rozumnější napsat něco, co se hodí pro překlad a pro vydání v cizích jazycích. Anebo mělo-li by to být jen pro Poláky, pak něco, co by neuráželo jejich národní cítění. Jenže já jsem se dopustil vrcholného bláznovství tím, že jsem napsal román jak nedostupný cizincům vzhledem k jazykovým obtížím, tak provokující polské emigranty, tedy právě to jediné prostředí, na jehož pomoc jsem mohl spoléhat. Takhle to dopadne, když v nejčernějším úpadku vlastním i národním píše člověk navzdory všemu pro vlastní potěšení. Takový luxus jsem si dovolil ve své chudobě!“, konstatoval autor po letech v knižním rozhovoru s názvem Testament (Edice Revolver Revue, 2004).

Nová kniha autora románu Cesty na Sibiř, oceněného Magnesií Litera 2009. Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb. Jeho "životní inscenací" se stává očistný proud řeči, nepřetržitý tragikomický monolog o absurditě, která na scéně Ruska trvale režíruje lidské osudy. Martin Ryšavý (nar. 1967) absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK a FAMU, kde působí jako vedoucí katedry scenáristiky a dramaturgie. Je autorem filmů Sibiř - duše v muzeu, Afoňka už nechce pást soby, Kdo mě naučí půl znaku a Malupien, Olšový spas (DVD s tímto filmem vyšlo jako příloha Revolver Revue č. 78/2010). Knižně vydal "kapesní ságu" Lesní chodci a v Edici Revolver Revue román Cesty na Sibiř, který v roce 2009 získal Cenu Magnesia Litera v kategorii próza.

Osm let po legendárním románu Spas vydává jeden z nejvýraznějších současných českých spisovatelů (mj. laureát Ceny RR) novou prózu. V knize Oslava nahlíží Ivan Matoušek osud hlavní postavy, umírajícího muže, z trojí perspektivy: jednak prostřednictvím lapidárních deníkových záznamů ústředního hrdiny, dále pásmem účastných glos jeho syna a nakonec symbolicky laděným komentářem vypravěče. Do kontextu současné literatury, které téma smrti mnohdy pojednává s účelovou prvoplánovostí, vnáší Ivan Matoušek svým necynicky ironizujícím pohledem a rafinovaně mnohotvárným stylem nezaměnitelnou hodnotu. Ivan Matoušek (nar. 1948) byl po studiu chemie na Přírodovědecké fakultě UK zaměstnán jako výzkumný pracovník. Knižně vydal prózy Album (1991), Nové lázně (1992), Autobus a Andromeda (1995), Ego (1997), Mezi starými obrazy (1999), Spas (2002) a sbírku Poezie (2000). Kromě literární tvorby se zabývá též malbou a grafikou. Ivan Matoušek je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2002. Kniha oceněna Magnézii Literou za prózu (2010).

Komponovaný výbor z kratších textů a rozhovorů Witolda Gombrowicze, který ze souborné edice jeho publicistického díla a příležitostných prací Varia uspořádala překladatelka Helena Stachová, představuje autorovy vyhraněné, po celý život kontinuálně tř íbené a v polemikách vášnivě obhajované názory o podstatě a smyslu umělecké tvorby.

Osm let po legendárním románu Spas vydává jeden z nejvýraznějších současných českých spisovatelů (mj. laureát Ceny RR) novou prózu. V knize Oslava nahlíží Ivan Matoušek osud hlavní postavy, umírajícího muže, z trojí perspektivy: jednak prostřednictvím lapidárních deníkových záznamů ústředního hrdiny, dále pásmem účastných glos jeho syna a nakonec symbolicky laděným komentářem vypravěče. Do kontextu současné literatury, které téma smrti mnohdy pojednává s účelovou prvoplánovostí, vnáší Ivan Matoušek svým necynicky ironizujícím pohledem a rafinovaně mnohotvárným stylem nezaměnitelnou hodnotu. Ivan Matoušek (nar. 1948) byl po studiu chemie na Přírodovědecké fakultě UK zaměstnán jako výzkumný pracovník. Knižně vydal prózy Album (1991), Nové lázně (1992), Autobus a Andromeda (1995), Ego (1997), Mezi starými obrazy (1999), Spas (2002) a sbírku Poezie (2000). Kromě literární tvorby se zabývá též malbou a grafikou. Ivan Matoušek je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2002. Kniha oceněna Magnézii Literou za prózu (2010).

Tři dosud oficiálně nepublikované povídky Filipa Topola z osmdesátých let. Autobiografický hrdina v trojici povídek Filipa Topola je klímovským štvancem týraným vzpomínkami a přízraky, které mu ztělesňují triádu neodbytných vášní: klasickou hudbu, osudovou ženu a démona jménem Alkohol. Svými pokusy vzdorovat jejich magickým atakům, nemilosrdně rozrušujícím hranice mezi realitou a fikcí, dosahuje protagonista pokaždé jenom zdánlivé úlevy.

Kniha je originální obrazovo-textovou koláží, která přináší výběr kreslených vtipů o "máničkách" z normalizačního tisku vedle vzpomínek a reflexí někdejších "vlasatců" a vedle fotografií zachycujících především osobnosti předlistopadového undergroundu a jiné "hároše". Ondřej Němec - Mejla Hlavsa - Roman Laube - Vít Kremlička - Saša Vondra - B. K. S. - Mikoláš Chadima - Jaroslav Formánek - Dana Němcová - Pavel Zajíček - Olga Stankovičová - Stanislav Penc - Petr Placák - Václav Havel - Viktor Šlajchrt - Vlastimil Třešňák - a další. K vydání připravili Roman Laube, Petruška Šustrová, Terezie Pokorná, Viktor Karlík, Ondřej Němec, Edita Beníšková a Marek Vajchr Graficky upravili Jan Čumlivski a Karel Haloun

Osm let po legendárním románu Spas vydává jeden z nejvýraznějších současných českých spisovatelů (mj. laureát Ceny RR) novou prózu. V knize Oslava nahlíží Ivan Matoušek osud hlavní postavy, umírajícího muže, z trojí perspektivy: jednak prostřednictvím lapidárních deníkových záznamů ústředního hrdiny, dále pásmem účastných glos jeho syna a nakonec symbolicky laděným komentářem vypravěče. Do kontextu současné literatury, které téma smrti mnohdy pojednává s účelovou prvoplánovostí, vnáší Ivan Matoušek svým necynicky ironizujícím pohledem a rafinovaně mnohotvárným stylem nezaměnitelnou hodnotu. Ivan Matoušek (nar. 1948) byl po studiu chemie na Přírodovědecké fakultě UK zaměstnán jako výzkumný pracovník. Knižně vydal prózy Album (1991), Nové lázně (1992), Autobus a Andromeda (1995), Ego (1997), Mezi starými obrazy (1999), Spas (2002) a sbírku Poezie (2000). Kromě literární tvorby se zabývá též malbou a grafikou. Ivan Matoušek je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2002. Kniha oceněna Magnézii Literou za prózu (2010).