Revolver Revue strana 4 z 6

Tři dosud oficiálně nepublikované povídky Filipa Topola z osmdesátých let. Autobiografický hrdina v trojici povídek Filipa Topola je klímovským štvancem týraným vzpomínkami a přízraky, které mu ztělesňují triádu neodbytných vášní: klasickou hudbu, osudovou ženu a démona jménem Alkohol. Svými pokusy vzdorovat jejich magickým atakům, nemilosrdně rozrušujícím hranice mezi realitou a fikcí, dosahuje protagonista pokaždé jenom zdánlivé úlevy.

Tři dosud oficiálně nepublikované povídky Filipa Topola z osmdesátých let. Autobiografický hrdina v trojici povídek Filipa Topola je klímovským štvancem týraným vzpomínkami a přízraky, které mu ztělesňují triádu neodbytných vášní: klasickou hudbu, osudovou ženu a démona jménem Alkohol. Svými pokusy vzdorovat jejich magickým atakům, nemilosrdně rozrušujícím hranice mezi realitou a fikcí, dosahuje protagonista pokaždé jenom zdánlivé úlevy.

Sbírka laureáta Ceny RR a jednoho z nevýraznějších současných básníků s kořeny v pražském undergroundu.

Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb. Jeho "životní inscenací" se stává očistný proud řeči, nepřetržitý tragikomický monolog o absurditě, která na scéně Ruska trvale režíruje lidské osudy. MARTIN RYŠAVÝ (nar. 1967) absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK a FAMU, kde působí jako vedoucí katedry scenáristiky a dramaturgie. Je autorem řady dokumentárních filmů, mj. Afoňka už nechce pást soby, Kdo mě naučí půl znaku, Malupien, Olšový spas (DVD s tímto filmem vyšlo jako příloha Revolver Revue č. 78/2010) a Medvědí ostrovy. Z jeho próz vyšly v Edici RR "kapesní sága" Lesní chodci (2011), textová koláž Stanice Čtyřsloupový ostrov (2010) a romány Cesty na Sibiř (2008, II. vyd. 2011, cena Magnesia Litera v kategorii próza) a Vrač (2010, cena Magnesia Litera v kategorii próza, Cena Josefa Škvoreckého, cena Bank Austria Literaris, na jejímž základě román vyšel německy v nakladatelství Wieser, 2012).

Grafik, hudebník a divadelník Jan Čumlivski (nar. 1978) svou prózu Union - Ideální stát charakterizuje jako "psychodetektivní, asociativní thriller". Nekompromisní hrdina s groteskně předimenzovanými rysy drsného detektiva se v něm protlouká labyrintem postapokalyptické dystopie; psychedelický kaleidoskop jeho burleskních vizí přitom řadou motivů parodicky asociuje společenské a kulturní sedimenty pražské kotliny. Účinek autorova dynamického vyprávěčství je znásoben přívalem netabuizované imaginace a temnou energií radostně deformovaného jazyka.

Viktor Karlík je považován za nejvýraznějšího výtvarníka tzv. druhé generace českého undergroundu a tato obsáhlá kniha ukazuje jeho obrazy, plastiky, grafiky a jiné artefakty převážně z osmdesátých let v kontextu undergroundového života a kultury. Kromě textů I. M. Jirouse, E. Bondyho, P. Pečinkové a M. Machovce věnovaných Karlíkově dílu obsahuje množství fotografií a dalších dokumentů, evokujících život pražského undergroundu, a přináší také autorův "zpětný deník", připomínající nejen řadu jeho aktivit, prolínajících se s volnou tvorbou (Revolver Revue a další samizdaty, skupina Národní třída), ale i přátele, souputníky a inspirátory z řad podstatných osobností pražského undergroundu (J. a F. Topolovi, V. Kremlička J. H. Krchovský, P. Placák, Psí vojáci, I. M. Jirous, E. Bondy, rodina Němcových, M. Hlavsa, PPU, A. Stankovič ad.). Monografie tak přibližuje jednu tvůrčí etapu výrazné osobnosti českého nezávislého života a zároveň je příspěvkem k plastičtějšímu obrazu (nejen) výtvarného umění a kultury českých osmdesátých let. Vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy v Západočeské galerii v Plzni.

V knize autor ukazuje prostřednictvím sedmnácti monografických portrétů přibližujících vybrané ikony postsovětské kultury, co podstatného se děje v současném ruském umění a jeho provozu. Glancovy eseje jsou provázeny rozhovory s těmito výraznými osobnostmi různých tvůrčích oborů - literatury, výtvarného umění, fotografie, architektury, filmu i divadla - a rámovány obsažnou "situační zprávou", která mapuje klíčové body v ruském umění a kultuře od konce osmdesátých let 20. století dodnes. V jednom svazku se tu navzájem doplňují či provokativně konfrontují velmi odlišná pojetí tvorby, ve svém celku se kniha dotýká témat přesahujících ruskou problematiku - je příspěvkem k reflexi umění a kultury v dnešním, nejen postkomunistickém světě. Brodskij / Fanajlova / Sorokin / Děsjatnikov / Kulik / Ulickaja / Krymov / Pelevin / Fedorčenko / Pepperštejn / Mamyšev-Monroe / Svarovskij / Popogrebskij /Šiškin / Bratkov / Prilepin / Korina

Komponovaný výbor z kratších textů a rozhovorů Witolda Gombrowicze, který ze souborné edice jeho publicistického díla a příležitostných prací Varia uspořádala překladatelka Helena Stachová, představuje autorovy vyhraněné, po celý život kontinuálně tř íbené a v polemikách vášnivě obhajované názory o podstatě a smyslu umělecké tvorby.

Komponovaný výbor z kratších textů a rozhovorů Witolda Gombrowicze, který ze souborné edice jeho publicistického díla a příležitostných prací Varia uspořádala překladatelka Helena Stachová, představuje autorovy vyhraněné, po celý život kontinuálně tř íbené a v polemikách vášnivě obhajované názory o podstatě a smyslu umělecké tvorby.

Hrdinou Cest na Sibiř je mladík toužící stát se mužem s vlastnostmi; rezignuje proto na vědeckou kariéru i rodinný život a vydává se na dalekou pouť, v jejíž zdánlivě chaotické trajektorii pozvolna rozpoznává logiku hlubšího řádu. Martin Ryšavý pře dstavuje tápavě křivolakou životní cestu svého hrdiny věcným, na první pohled neefektně tradičním stylem, který je ve skutečnosti důmyslnou fabulační kompozicí spjatou účelně uměřeným jazykem. Cesty na Sibiř tak můžeme vnímat jako vývojový román, v němž se formovaným subjektem stává především sám styl a žánr vyprávění: kniha, kterou lze číst jako cestopis, jako milostný příběh, nebo třeba i jako dokument o současných životních podmínkách na ruském Dálném Východě, se ve svém celku stává klas ickou románovou skladbou o smyslu lidské touhy po dosažení duchovních jistot.

Komponovaný výbor z fejetonistických textů, které Viktor Šlajchrt publikoval převážně na internetu v letech 1999-2001, doplněný o pásmo soukromých zápisků z roku 2010, lze číst jako svébytný prozaický tvar, jehož autor se představuje coby vnímavý a d uchaplný pozorovatel nejen malých a velkých událostí okolního světa, ale i vlastního životního příběhu. VIKTOR ŠLAJCHRT (nar. 1952 v Praze), spisovatel a novinář, po roce 1992 pracoval jako převážně v kulturní rubrice Respektu. V současnosti píše kri tické texty do couleuru Revolver Revue, v níž publikoval i své povídky. Roku 1998 vyšel výbor z jeho starší poezie Pomalý pohyb a válečné vzpomínky jeho dědečka MUDr. Bedřicha Opletala Zápisky z velké války, které připravil k vydání. Je rovněž autore m či spoluautorem několika obrazových nebo publicistických knih. V letech 1997-2001 si na internetu vedl veřejný deník Litery; sestřih textů z prvních dvou let vyšel knižně roku 2000 s názvem Suroviny laskominy. Kniha Bankrot, vydaná v Edici Revolver Revue, je volným pokračováním.

Prozaická prvotina Martina Ryšavého. Tematizací konfliktu mezi touhou hlavních postav po "tulácké" nezávislosti a osudovými následky, k nimž je dovádí spříznění volbou, i osobitě vyhraněným jazykem předznamenává tato próza jíž charakteristicky syžet a styl Ryšavého velkých románů - Cest na Sibiř (2008) a Vrače (2010), oceněných mj. v soutěži Magnesia litera. (Z literární a filmové tvorby Martina Ryšavého v Edici RR kromě těchto románů a Lesních chodců vyšla próza Stanice Čtyřsloupový ostrov, jak o příloha čtvrtletníku Revolver Revue č. 82/2011, a DVD s filmem Malupien, Olšový spas, jako příloha RR č. 78/2010.) Východiskem svébytného prozaického tvaru Lesních chodců byl autorův filmový scénář, který se stal podkladem pro stejnojmenný film rež iséra Ivana Vojnára.

Básněmi své knižní prvotiny Václav Gruša s jazykovou pohotovostí, citem pro míru a ironizující melancholií protřelého flanéra zapřádá důvěrnou konverzaci s ošuměle honosnou metropolí a sarkasticky hravým "všednobytím" jejích obyvatel.

Soukromý kurz "úvodu do filosofie" inicioval Gombrowiczův přítel Dominique de Roux ve snaze odvrátit těžce nemocného spisovatele od sebevražedných myšlenek.

Město a jeho lampy i jiné bytosti na obrazech, grafikách, v bronzech, železných plastikách a v textech Viktora Karlíka. Kniha prací z let 1990-2010 s úvodní esejí Pavly Pečinkové a v grafické úpravě Luboše Drtiny. Česko-anglicko-francouzské vydání u příležitosti pařížské výstavy Les Lumieres de la ville.

Město a jeho lampy i jiné bytosti na obrazech, grafikách, v bronzech, železných plastikách a v textech Viktora Karlíka. Kniha prací z let 1990-2010 s úvodní esejí Pavly Pečinkové a v grafické úpravě Luboše Drtiny. Česko-anglicko-francouzské vydání u příležitosti pařížské výstavy Les Lumieres de la ville.