Revolver Revue strana 5 z 5

Nová kniha autora románu Cesty na Sibiř, oceněného Magnesií Litera 2009. Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb. Jeho "životní inscenací" se stává očistný proud řeči, nepřetržitý tragikomický monolog o absurditě, která na scéně Ruska trvale režíruje lidské osudy. Martin Ryšavý (nar. 1967) absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK a FAMU, kde působí jako vedoucí katedry scenáristiky a dramaturgie. Je autorem filmů Sibiř - duše v muzeu, Afoňka už nechce pást soby, Kdo mě naučí půl znaku a Malupien, Olšový spas (DVD s tímto filmem vyšlo jako příloha Revolver Revue č. 78/2010). Knižně vydal "kapesní ságu" Lesní chodci a v Edici Revolver Revue román Cesty na Sibiř, který v roce 2009 získal Cenu Magnesia Litera v kategorii próza.

Autobiograficky laděný text na pomezí intimního zápisníku, filosofické meditace a básně v próze, čtenáře uvádí do venkovského prostředí v Normandii, kde protagonista před časem zakoupil dům. Xavier Galmiche na svém dvorku pozoruje a zaznamenává činorodý život ovcí, krůt, kachen, kun a dalších spoluobyvatel, především však slepic. Jeho pohled se střídá s kapitolami, v nichž slepičí vypravěčka úvahy člověka rozvíjí a konfrontuje pohledem zdola. Téma návratu k přírodě, jež Galmiche reflektuje i v rovině společenské a politické, ho v přesně odpozorovaných postřezích dovádí k vážným i veselým meditacím o našem místě na světě, předávání podstatných hodnot, genderových otázkách, podprahových kanálech komunikace i posledních věcech člověka. Kniha ve Francii získala prestižní cenu Décembre a je prvním českým překladem literárního textu uznávaného autora, jenž je v českém prostředí dosud známý především jako bohemista a překladatel (J. A. Komenský, K. H. Mácha, J. Weil, B. Hrabal, J. Vladislav ad.).

Michal Janata (nar. 1952) ve své esejistické knize Stáří je mládím světa rozkrývá titulní téma v široké historické perspektivě myšlenkových a kulturních souvislostí a pronikavě analyzuje systémová znevýhodnění, jimž jsou v naší současné společnosti vyznávající kult věčné mladosti a neutuchajícího výkonu ve stále větší míře vystavováni příslušníci „vyloučené generace“. Hluboce erudovaný a přitom čtivý text, jehož sarkastický účinek podtrhuje podíl dvou příslušnic mladé generace, ilustrátorky Anežky Hájkové (nar. 1997) a autorky grafické úpravy Josefiny Karlíkové (nar. 1995), demaskuje rozmanité formy ostrakizace a účelového zneužívání seniorů a upozorňuje přitom na alarmující míru obecné lhostejnosti, která tyto jevy umožňuje. Tváří v tvář příznakům postupující dehumanizace Janata nepropadá zatrpklému karatelství ani bolestínskému sentimentu, ale střízlivě a leckdy vyloženě zábavně zvažuje možnosti a šance, které i za těchto podmínek člověku nabízí jeho životní finále, jež dříve či později čeká každého z nás.

Devět příběhů, které Miloš Doležal vypráví v knize Tady nikdo není, jen já, přibližuje devět osudů židovských obyvatel Střední Evropy ve 20. století. Promítají se do nich velké dějinné zvraty i každodenní čas – v první světové válce, ve vícejazyčném a multikulturním meziválečném Československu, za nacistické okupace, arizace majetků a deportací do vyhlazovacích táborů, v lepším případě s útěky do exilu, u některých se zázračným návratem po válce, po níž ovšem následovalo nové zestátnění majetku a komunistická totalita. Autor se zabývá především postavami, jež jsou často přehlížené nebo považované za vedlejší, a dějiny nahlíží i skrze místa zdánlivě nepodstatná. Vnímavé, hutné a čtivé líčení zakládá na badatelských rešerších a často objevném pátrání v archivech. Podstatnou součástí knihy v grafické úpravě Luboše Drtiny jsou obrazové strany s mnoha fotografiemi a reprodukcemi dalších dobových pramenů.