Revolver Revue strana 2 z 5

Rychlíkův „deník je psán systematicky od 1. ledna do 20. dubna, a má tak všechny znaky ohraničeného experimentu, podobně jako Kolářův Přestupný rok z téže doby. Rychlíkův deník však na rozdíl od kolářovské pevné literární kompozice tvoří nedlouhé hloubavé záznamy, jež nese skeptická plebejská stylizace a všudypřítomná osvobodivá ironie, jejímž prismatem mluvčí textu pozoruje nebo s vynikající logikou pokusně řeší otázky geopolitiky, matematiky, lingvistiky, filosofie, historie nebo historiografie. Rychlík ukazuje soudobý život převážně v alegorizujících a apokryfizujících obrázcích s výjevy plynoucí vody nebo smrduté stoky s regulovaným provozem, návštěvy potomního světa nebo indiánů před conquistou. Slohová vykrouženost a jakoby hořká spokojenost se stavem věcí jsou rysy, které jeho text odlišují od tematicky a žánrově obdobně laděných, ale rabulisticky rozvinutých próz Vladimíra Vokolka Absurdanda, psaných 1948–1958, a svým osobním pohroužením ho naopak přibližují zdánlivým deníkovým záznamům Jana Hanče z přelomu padesátých a šedesátých let. Rychlík vědomě upouští od zprostředkující role standardizovaných uměleckých forem a jeho deník tak tvoří výjimečnou uměleckou hodnotu, která je v krutých padesátých letech srovnatelná s úsilím nonkonfromních autorů shromážděných v Kolářově a Hiršalově strojopisném sborníku Život je všude“.(Michael Špirit)

Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb. Jeho "životní inscenací" se stává očistný proud řeči, nepřetržitý tragikomický monolog o absurditě, která na scéně Ruska trvale režíruje lidské osudy. MARTIN RYŠAVÝ (nar. 1967) absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK a FAMU, kde působí jako vedoucí katedry scenáristiky a dramaturgie. Je autorem řady dokumentárních filmů, mj. Afoňka už nechce pást soby, Kdo mě naučí půl znaku, Malupien, Olšový spas (DVD s tímto filmem vyšlo jako příloha Revolver Revue č. 78/2010) a Medvědí ostrovy. Z jeho próz vyšly v Edici RR "kapesní sága" Lesní chodci (2011), textová koláž Stanice Čtyřsloupový ostrov (2010) a romány Cesty na Sibiř (2008, II. vyd. 2011, cena Magnesia Litera v kategorii próza) a Vrač (2010, cena Magnesia Litera v kategorii próza, Cena Josefa Škvoreckého, cena Bank Austria Literaris, na jejímž základě román vyšel německy v nakladatelství Wieser, 2012).

Sbírka laureáta Ceny RR a jednoho z nevýraznějších současných básníků s kořeny v pražském undergroundu.

Tři dosud oficiálně nepublikované povídky Filipa Topola z osmdesátých let. Autobiografický hrdina v trojici povídek Filipa Topola je klímovským štvancem týraným vzpomínkami a přízraky, které mu ztělesňují triádu neodbytných vášní: klasickou hudbu, osudovou ženu a démona jménem Alkohol. Svými pokusy vzdorovat jejich magickým atakům, nemilosrdně rozrušujícím hranice mezi realitou a fikcí, dosahuje protagonista pokaždé jenom zdánlivé úlevy.

Vypravěč třinácti krátkých próz, které svou formou volně navazují na Martínkův úspěšný povídkový soubor Olej do ohně, je pozorným svědkem výjevů, dějů a osudů, jejichž aktéři se z pohodlného lpění na předsudcích či z marnivé touhy vyhovět očekávání svého okolí zaplétají do sítí sebeobelhávání a dobrovolně se tak vzdávají vlastní svobody a důstojnosti.

Sbírka Autentický kulovátor Víta Kremličky, jednoho z nevýraznějších současných českých básníků, vychází v Edici Revolver Revue v grafické úpravě evokující legendární samizdatové vydání. Typografickým základem-sazbou nového vydání je zvětšený původní autorův strojopis. Ve výtvarném pojetí Autentického kulovátoru jsem se snažil zpřítomnit dobu samizdatu a v kresebném doprovodu zároveň soudržnost celé sbírky vyjádřit motivem jakéhosi převodu, který lze též vnímat jako stroj-naviják, jímž básník-rybář loví v řece slov , píše v doslovu ke knize Viktor Karlík.

Kniha je originální obrazovo-textovou koláží, která přináší výběr kreslených vtipů o "máničkách" z normalizačního tisku vedle vzpomínek a reflexí někdejších "vlasatců" a vedle fotografií zachycujících především osobnosti předlistopadového undergroundu a jiné "hároše". Ondřej Němec - Mejla Hlavsa - Roman Laube - Vít Kremlička - Saša Vondra - B. K. S. - Mikoláš Chadima - Jaroslav Formánek - Dana Němcová - Pavel Zajíček - Olga Stankovičová - Stanislav Penc - Petr Placák - Václav Havel - Viktor Šlajchrt - Vlastimil Třešňák - a další. K vydání připravili Roman Laube, Petruška Šustrová, Terezie Pokorná, Viktor Karlík, Ondřej Němec, Edita Beníšková a Marek Vajchr Graficky upravili Jan Čumlivski a Karel Haloun

Soukromý kurz "úvodu do filosofie" inicioval Gombrowiczův přítel Dominique de Roux ve snaze odvrátit těžce nemocného spisovatele od sebevražedných myšlenek.

Nová kniha autora románu Cesty na Sibiř, oceněného Magnesií Litera 2009. Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb. Jeho "životní inscenací" se stává očistný proud řeči, nepřetržitý tragikomický monolog o absurditě, která na scéně Ruska trvale režíruje lidské osudy. Martin Ryšavý (nar. 1967) absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK a FAMU, kde působí jako vedoucí katedry scenáristiky a dramaturgie. Je autorem filmů Sibiř - duše v muzeu, Afoňka už nechce pást soby, Kdo mě naučí půl znaku a Malupien, Olšový spas (DVD s tímto filmem vyšlo jako příloha Revolver Revue č. 78/2010). Knižně vydal "kapesní ságu" Lesní chodci a v Edici Revolver Revue román Cesty na Sibiř, který v roce 2009 získal Cenu Magnesia Litera v kategorii próza.

Poesie druhé generace undergroundu v obsažné publikaci. Básně a písňové texty volně ilustrované výtvarnými díly. Zastoupeni jsou Brukner, Ducháček, Kremlička, Krchovský, Malík, Marks, Murrer, Placák, Socha, F. Topol, J. Topol, Wágnerová + Gabina, Hlupý Kapler, Hradilek, Karlík, Krejcar, Krůta, Kubín, Mlynárik, D. Němec, O. Němec, Reisenauer. S anketou, hesly autorů, bibliografií a doprovodnými texty Viktora Karlíka a Marka Vajchra.

Joseph Conrad je u nás sice už od dvacátých let 20. století uznávaným autorem, v českém překladu postupně vyšla většina jeho próz, jedna poloha jeho díla – totiž esejistika – však dosud zůstávala opomíjena. Vytváří přitom intelektuální podloží, na němž jsou Conradovy prózy pevně usazeny, a bez její znalosti nemůže být obraz jeho literárního a myšlenkového odkazu nikdy úplný. Conradovy eseje, jejichž výbor vychází v Edice Revolver Revue v překladu Petra Onufera česky poprvé, ovšem stojí za pozornost především samy o sobě. Autor se i v nich projevuje nejen jako vytříbený a strhující stylista a znalec literatury, jejíž otázky patří k jeho základním tématům, ale také jako jasnozřivý společenský komentátor i politický analytik – například jeho úvahy o povaze ruské autokracie a mocenských ambicích ruského impéria se řadí k tomu nejlepšímu, co bylo na dané téma napsáno.

První samostatná kniha fotografa Ondřeje Němce (*1960) přináší sto snímků, které vznikly převážně v prostředí undergroundového společenství v sedmdesátých a osmdesátých letech a zachycují také Prahu oné doby. Opus, z něhož fotografie pocházejí, má pohnutý osud: v roce 2002 ho postihla povodeň, většina negativů byla zničena, ty, jež zůstaly, nesou trvalé stopy velké vody. Neblahá okolnost se ovšem zároveň stala i novým kompozičním prvkem, který snímky bez ohledu na fotografovu vůli „dotvořil“. „Přinejmenším svým osudem jsou práce tohoto souboru něčím, co patrně nemá v české fotografii obdobu. Dobré dílo dotvořené velkou vodou,“ napsal Viktor Karlík. Poprvé byly tyto fotografie v ukázce publikovány v Revolver Revue č. 91/2013. Téhož roku za ně autor dostal Cenu Revolver Revue. Autory konceptu knihy jsou Viktor Karlík a Terezie Pokorná, doprovázejí ji texty Viktora Karlíka a Ondřeje Přibyla, kteří také fotografie vybrali a uspořádali. Kniha vychází v českém a anglickém jazyce, v grafické úpravě Viktora Karlíka a Luďka Kubíka /3.dílna/

Kritik Doležalova formátu se v českém veřejném životě objeví jen jednou za čas a v českém prostředí po roce 1989 představuje obzvlášť výjimečný a těžko souměřitelný úkaz. Jeho Události přinášejí jedinečnou komentovanou kroniku naší doby, v níž autor mimo jiné zaznamenává a analyzuje – s mimořádnou jasnozřivostí, inteligencí, erudicí, vtipem a také vytrvalostí – podstatné příčiny postupného propadu místní politiky a veřejného dění, a to v kontextu vybraných událostí historických i světových. Doležalovy Události tak přinášejí i případné a inspirativní odpovědi na otázku, proč se česká demokracie neustále vyvíjí k horšímu, resp. proč se nevyvíjí k lepšímu. Jejich velký knižní výbor z let 2000–2014, který připravil Adam Drda ve spolupráci s Terezií Pokornou, vydává Revolver Revue k dvacátému pátému výročí pádu komunistického režimu v roce 1989.

Kniha je ilustrovaným výborem z publikovaných i dosud nepublikovaných básní J. H. Krchovského z let 1979–2015, které „spojují především motivy čtvera ročních období a témata plynutí času i lidského života. Ve světě Krchovského básní, jež mají při vší formální vytříbenosti namnoze rysy až deníkových záznamů, může čtenář sledovat nejen koloběh dnů, nocí, měsíců a roků s jejich příznačnými atributy, rituály i proměnami atmosfér, světel, stínů, temnot a záblesků, ale také objevovat hutná mikrodramata a příběhy, jejichž protagonista zároveň napořád utváří především svůj svébytný autoportrét,“ píše editorka svazku Terezie Pokorná. Součástí knihy je obrazový doprovod, 14 linorytů Viktora Karlíka, inspirovaných Krchovského básnickým dílem. Vychází v Edici RR v grafické úpravě Luboše Drtiny.