Alena Miltová - Slon strana 3 z 19

Tato kniha svou koncepcí a strukturou volně navazuje na antologii Dívčí válka s ideologií: Klasické texty angloamerického feministického myšlení (SLON 1988). Obsahem se ale zaměřuje na literární teorii a literární kritiku a snaží se představit zejména nové teoretické přístupy feministické a genderové perspektivy. Obsahuje však i menší počet textů, které slouží pro formulaci východisek genderově citlivého přístupu k literatuře.

Svazek zahrnuje známé stati R. K. Mertona, jednoho z tvůrců klasické verze strukturálního funkcionalismu, O historii a systematice sociologické teorie, Strukturální analýza v sociologii, Nepředvídané důsledky záměrného sociálního jednání, Kánon antisociologismu, Sociální struktura a anomie, Byrokratická struktura a osobnost, Sebenaplňující se proroctví. Svazek dává poměrně ucelený obraz vědeckých zájmů autora slavné knihy Sociální teorie a sociální struktura. Přeložila Jana Ogrocká. Doslov a bibliografie Miloslav Petrusek.

Tato kniha je příspěvkem k teoretickému sociologickému myšlení, k pochopení možnosti fungování společnosti jako takové. Společnost jako abstraktní celek je přiblížena na základě souhry tří struktur: jednání, diskursu a kritiky. Ve třech částech jsou pomocí vybraných teoretických přístupů postupně konkretizovány jak základní obrysy tří zkoumaných struktur, tak jejich vzájemná interakce a význam pro konstituci společnosti jako takové. Autor přitom netvrdí, že jde o jediný dogmatický výklad společnosti. Snaží se pouze myslet společnost v optice, kterou chápe jako jednu z mnoha možných. Čtenář v knize nalezne teoreticky široce založené pojednání, které stojí na detailní analýze myšlení Webera, Parsonse, Habermase či Foucaulta stejně jako na výkladu dědictví kritické teorie a moderního feminismu. Jak lze vysvětlit dynamiku společnosti? Utváří lidské jednání společnost, anebo naopak vzorce jednání formuje tlak společnosti? Do jaké míry je motivace jednání ovlivněna nároky sociálního systému? Jak se udržuje a naopak proměňuje sociální řád? Co způsobuje změnu sociálních norem?Toto jsou otázky kladené v této knize.

Sociologie organizace a byrokracie vychází opět po jedenácti letech. Kniha byla přepracována a rozšířena především ve dvou ohledech. Zatímco původní vydání z roku 1996 vycházelo primárně z francouzské literatury, toto nové vydání je postaveno především na literatuře anglosaské. Díky tomu bylo možno dát větší prostor směrům, jako je institucionalismus nebo kontingenční přístup. S tím souvisí i druhá změna. Kniha je obohacena o nejnovější literaturu, která reflektuje ústup organizační společnosti a organizačního člověka ve prospěch takzvané společnosti sítí. Odtud nejnaléhavější otázky dnešního výzkumu organizaci: Jsou velké byrokratické organizace skutečně na ústupu? Ovlivní probíhající přechod firem na volnější síťové uspořádání také organizace v oblasti správní a sociální? A jak bude vůbec vypadat soužití masivních organizaci s měnlivými sítěmi? Více než deset let, které uplynuly od prvního vydání knihy, naléhavost těchto otázek umocnilo a postavilo klasickou sociologii organizace a klasickou kritiku byrokracie do nového světla.

Kniha je určena všem, kteří nějakým způsobem analyzují a vytvářejí veřejnou politiku a hledají podněty pro zdokonalení své práce. V první části pojednává o základech veřejné politiky jako vědní disciplíny – čtenář se v ní dozví, jak tato disciplína vznikala, jaké dokumenty mohou být výsledkem politického procesu (strategie, koncepce, návrh zákona apod.) i jak a podle jakých teorií proces tvorby politiky reálně probíhá. Najde zde také různé návody na to, jak by se veřejná politika měla analyzovat a tvořit a jaké dovednosti a vlastnosti jsou pro analytika veřejné politiky důležité.

Malinowského kniha je dokumentem doby, v níž vznikla. Mnoho témat ještě bylo tabuizováno, řada tvrzení v ní byla pozdějším vývojem v antropologii i psychologii modifikována. Přesto zůstává Malinowského pojednání o sexu a jeho potlačování jak v divošské tak v civilizované společnosti neobyčejně poučným čtením a o užitečnosti vydání českého překladu nemůže být pochyb. Právě pro tento systematický výklad v porovnávacím duchu, kdy i moderní společnost je citlivě členěna do stavů zámožných a vzdělaných a do vrstev pracujících v zemědělství a průmyslu, je Malinowského kniha přitažlivá pro antropology i pro jakéhokoli čtenáře, který se nebojí být srovnáván s divochy. Je napsána přístupným jazykem, který si nezadá s nejlepšími populárně poučnými díly a přitom neztrácí na své profesionální vědecké úrovni.

Kniha se zabývá ideálem a realitou takzvané společnosti vzdělání. V širokém historickém záběru a v celoevropském kontextu zkoumá proměny, jimiž prošla škola a vzdělávání v průběhu 20. století. Na tomto teoretickém půdorysu provádí empirický výzkum české populace ve vztahu k požadavkům trhu práce. Zabývá se mimo jiné otázkou významu sítí neformálních kontaktů a známostí při uplatnění na něm. Dále se zabývá problémem vnitřní diferenciace vysokoškolsky vzdělaných lidí v České republice z hlediska jejich objektivní úspěšnosti i z hlediska jejich subjektivního ocenění vlastní pozice a perspektiv na trhu práce. Závěrem se autoři zabývají otázkou, nakolik se dnes u nás rýsují obrysy dvourychlostní společnosti vzdělání.

Po dlouhých deseti letech vydává Václav Bělohradský v Čechách novou knihu. Většina esejů zde uveřejněných vyšla ve zkrácené verzi v desetiletí 1997–2007 v Salonu, literární příloze čtvrtečního Práva. Rozhovor s Jiřím Rulfem vyšel v týdeníku Reflex, rozhovor s Barborou Osvaldovou v časopise Xantypa, esej Pohlaví rozumu ve sborníku Nové čtení světa I., který vydala Marie Chřibková. Úvahy tu vycházejí v přepracované a úplnější formě než v Salonu, kde bylo nutné z technických důvodů je zkracovat či různě upravovat. Některé eseje v té formě, v níž jsou tu publikovány, nevyšly.

Současný svět je vystaven silným globalizačním a unifikačním tendencím. Tato skutečnost zásadním způsobem ovlivňuje řadu oblastí života společnosti. Mezi ně patří také sféry jazyka a etnicity, v nichž sílí procesy asimilace. Odhaduje se, že ze šesti tisíc dosud existujících jazyků světa je okolo 90 % bezprostředně ohroženo zánikem. Text knihy se zaměřuje na snahy zmíněný trend, ochuzující "kulturní bohatství lidstva", alespoň částečně omezit, zpomalit či dokonce obrátit. Zabývá se fenoménem etnicity a problematikou menšinových jazyků - především snahami o jejich zachování a znovuoživení.

Autor knihy přichází s argumenty ve prospěch následujícího tvrzení: Chtějí-li Evropané úspěšně zvládat rizika globalizace, potřebují paralelně k politické integraci pěstovat občanskou společnost v evropském transnárodním rámci, potřebují pěstovat „evropskou občanskou společnost“. Autor předkládá pokus o komplementární přístup k teorii občanské společnosti, snaží se poskytnout rámec pro interpretaci vznikající „evropské občanské společnosti“ a téma přiměřeně operacionalizovat. Postupně prozkoumává následující témata: povahu „evropských“ institucí ve vztahu k jejich schopnosti budovat sociální soudržnost a posilovat formování evropské identity, dále předpoklady a možnosti formování „evropské veřejné sféry“ a konečně podmínky a východiska konstrukce evropské identity.

Kniha přináší úvod do sociologického pohledu na rodinu. V první části knihy (kapitoly 1 až 3) autor podává přehled o vývoji teoretického uvažování o rodině od jeho počátků v 19. století, přes stále inspirující velké teorie z poloviny minulého století až po nové, často převratné vidění rodiny a jejího otřeseného postavení na konci moderního věku. V druhé, rozsáhlejší části (kapitoly 4 až 9) přináší systematický přehled o stavu poznání takových jevů, jako jsou fungování rodiny v systému majetkové a sociální nerovnosti, mechanismy vzájemného výběru partnerů, změny v povaze rodičovství a dětství ve vyspělých společnostech, vliv všeobecné zaměstnanosti žen na rodinné chování obou partnerů a další.

Kniha Veřejné osvětlení přitažlivě oživuje problém, který se stal středobodem krize současných demokracií: Co je veřejný prostor a jak se v něm pohybovat, aby jednotlivec neměl pocit manipulace a deziluze? Veřejné osvětlení novináře a publicisty Petra Fischera není pouhým souborem sloupků, které vycházely v novinách a teď se - jako mnoho jiných - dočkaly knižního vydání. Jde spíše o seriálové variace na dané téma, kterým je v tomto případě současná morálka a politika.

Kniha seznamuje s vývojem, hlavními přístupy a metodami sociologie náboženství jako disciplíny, s jejími aktuálními tématy a výzkumnými okruhy a s hlavními postavami oboru. Záměrem autorů je, aby sloužila jako referenční příručka o současném stavu a směřování sociologického studia religiozity a spirituality, včetně jejich individualizovaných a detradicionalizovaných podob. Je určena studentům sociologie, religionistiky a dalších společenských a humanitních věd, badatelům v těchto oblastech, pracovníkům státního i neziskového sektoru, novinářům a širší zainteresované veřejnosti.