Alena Miltová - Slon strana 5 z 19

V díle Kolektivní paměť Maurice Halbwachs (1877-1945) originálně otevřel témata vztahu individuální a skupinové paměti, kolektivní paměti a prostoru, kolektivní paměti a času a také kolektivní a historické paměti. V edici KLAS dílo vychází v překladu kritického vydání, jež zásadním způsobem reviduje dřívější zásahy do autorova nedokončeného rukopisu. Halbwachsovy texty jsou opatřeny předmluvou a rozsáhlým doslovem editora kritického francouzského vydání Gérarda Namera. Editor českého vydání svazek doplnil o životopis autora a jeho bibliografii.

Kniha provádí čtenáře všemi fázemi kvalitativního výzkumu založeného na metodě chápajícího rozhovoru - od přípravy rozhovorů k sepsání závěrečné zprávy. Autor představuje metodu, ke které došel na základě svých bohatých zkušeností s terénním výzkumem. Dělá to nekonvenčně otevřeným způsobem a jako ilustraci používá dva své výzkumy. Vlastní postupy představuje jako možnosti a věc osobní volby, nikoliv jako rigidní pravidla. To však neznamená, že lze chápající rozhovor používat nahodile jako pouhou techniku sběru dat. Naopak - metoda má svoje pevné zakotvení v určitých sociologických přístupech a má být východiskem pro hypotézy a další teoretickou práci. Ostatně otázka, do jaké míry lze vytvářet teorii na základě terénní práce, je jednou z těch, které zde autor klade.

Kniha obsahuje texty o sociální teorii a historické sociologii, napsané od konce 80. let do roku 2005. Týkají se tří tematických okruhů. Ve dvou textech se autor zabývá otázkami sociologické teorie a ukazuje, že zanedbané nebo málo známé přístupy ke stěžejním problémům - v daných případech koncepce jednání v neomarxistické filosofii praxe a úvahy o moci v díle Eliase Canettiho - mohou mít velký význam pro reorientaci teoretických diskusí. Pro oba tyto nevyužité zdroje platí, že nabízejí korektivy k hluboce zakořeněným redukcionistickým tendencím sociologického myšlení. Nejobšírněji, ve čtyřech statích, se rozebírá problematika modernity a modernizačních procesů. Celkový rámec pro tuto diskusi tvoří koncepce "různorodých modernit" (multiple modernities), a jak autor zdůrazňuje, jedná se o historicky situované procesy rozrůznění. Bez společného jmenovatele, složeného z vnitřně rozporných, variabilních a volně propojených základních struktur, by se nedalo o modernitě mluvit; konkrétní sociální a kulturní konfigurace moderního světa (autor pojednává o Japonsku a komunistické alternativě modernizace) jsou však podmíněny historickým pozadím a okolím. Třetí tematický blok tvoří dva texty věnované otázkám srovnávací civilizační analýzy. Toto odvětví současné historické sociologie se vyvinulo v úzkém kontaktu s novými historickými interpretacemi "axiálního věku" nebo "osové doby", tzn. období radikálních náboženských a intelektuálních inovací, které se odehrály v hlavních eurasijských kulturních centrech v posledním tisíciletí př. n. l. Teoretické argumenty formulované v tomto kontextu se pak staly východiskem pro širší pojetí vztahů mezi kulturními vzorci, sociálními strukturami a sociální změnou.

Od měření k řešení Tato kniha aktualizuje empirické poznatky z předchozí publikace autorského týmu - (Ne)rovné šance na vzdělání, vzdělanostní nerovnosti v České republice (Academia, 2006) a doplňuje důležitá témata, která v této knize chyběla. Současná publikace přináší další statě zaměřené na témata, jako je vývoj nerovností v povinném vzdělávání, problematika víceletých gymnázií, nerovnosti při vstupu do terciárního vzdělávání, dopad struktury systému středního školství na formování vzdělanostních aspirací žáků. Nově se zde objevují analýzy zaměřené na nerovnosti v dalším vzdělávání, vzdělávání romských žáků a předčasné odchody ze vzdělávání. Hlavním cílem publikace je však reflektovat současnou situaci v České republice z pohledu vzdělávací politiky a předložit alternativy řešení identifikovaných problémů. Co jsou vzdělanostní nerovnosti a jak je lze empiricky zjišťovat?Slouží český vzdělávací systém stejně všem dětem?Je pravda, že víceletá gymnázia efektivně identifikují a rozvíjejí talenty?Kdo je v českém vzdělávacím systému ohrožen předčasnými odchody ze vzdělávání?Je další vzdělávání schopno kompenzovat nerovnosti vznikající v počátečním vzdělávání?Umožnilo by ověřování studijních předpokladů spravedlivější výběr mezi uchazeči o studium na vysoké škole?Je bezplatné vysoké školství otevřenější než vysoké školství se školným a efektivním systémem finanční pomoci studentům?Jak se snižují nerovnosti v přístupu ke vzdělávání v zahraničí?

Práce se zabývá proměnami sociální struktury dnešní společnosti. Autor hájí tezi, podle níž společnost přechází od pouhé nerovnosti k naprosté nesouměřitelnosti. Tuto tezi dokládá na řadě údajů a sleduje procesy, které tuto proměnu způsobují. Podává charakteristiku tří sociálních světů (elita, střední vrstvy, deklasovaní), které se od sebe prudce vzdalují a žijí v nesouměřitelných podmínkách. Zároveň je v knize popsáno, jakými způsoby společenské vědy zakrývají přechod od nerovnosti k nesouměřitelnosti. V této souvislosti autor analyzuje například pojmy sociální kapitál, sociální vyloučení a nová sociální rizika. Propojuje teorie sociální stratifikace, sociologie města, sociologie organizace a některých dalších disciplín a ukazuje, jakou hrozbu představuje sociální nesouměřitelnost pro demokracii a pro budoucnost otevřené společnosti.

Kniha na pozadí poměrně známých faktů a souvislostí systematicky popisuje a částečně vysvětluje migrační a integrační realitu Česka. Je postavena na konceptuálním rámci tzv. migračního přechodu, který zobecňuje v evropské realitě často pozorovanou skutečnost, že státy mění charakter své migrační situace s měnícím se socioekonomickým stupněm své vyspělosti – konkrétně jde o transformaci zemí z pozice migračně „saldově ztrátových“ do pozice zemí „saldově ziskových“ probíhající v důsledku modernizačního procesu. Autoři k dané problematice přistupují systematičtěji a komplexněji, aniž text zatěžují složitými teoretickými výklady. Zároveň jsou některá aktuální témata představena hlouběji nebo úplně nově – jde např. o dopady globální ekonomické krize na migrační situaci Česka, o souvislost migračních parametrů s makroekonomickými charakteristikami, migrační politikou a postoji majority vůči cizincům, o postavení migrantů v českém sociálním systému, o téma prostorového rozmístění cizinců uvnitř Prahy, či komparativní srovnání českých migračních trendů s realitou v Polsku a Maďarsku. Kniha je díky svému komplexnímu pojetí a formě zpracování přístupná širokému okruhu čtenářů od laiků, přes studenty společenskovědních disciplín až po odbornou veřejnost.

Dílem o pohlaví a temperamentu se uzavírá i vrcholí oceánský, „jihomořský“ cyklus, trilogie, jež z Meadové učinila jednou provždy nejen autoritativní antropologickou osobnost, nýbrž otevřela cestu i k mediální, veřejné dimenzi své autorky.

Tato kniha Právo a dobro v ústavní demokracii vznikla v návaznosti na polemiku o právu a dobru v ústavní demokracii, která proběhla mezi Jiřím Přibáněm a Pavlem Holländerem na stránkách sobotní přílohy Lidových novin Orientace na sklonku léta 2010. Jejím smyslem není ani tak oslovit akademickou obec, ale hlavně širší veřejnost a studenty právních i sociálních věd. Díky značné akademické, profesionální, politické a generační rozmanitosti jednotlivých příspěvků se v ní čtenář může seznámit s teoretickými, filosofickými, sociologickými, politologickými, ale například i jazykovědnými pohledy na pozitivní a přirozené právo, obecné dobro v ústavnědemokratické společnosti, fungování právního státu, tvorbu práva nebo soudcovskou argumentaci. Přítomny jsou názory liberální i konzervativní, radikální i umírněné, individualistické i komunitaristické.

Kniha Ulricha Becka Riziková společnost patří k nejvýznamnějším knihám, které byly v posledních pětadvaceti letech na toto téma napsány. Ovlivnila nejen řadu dalších myslitelů, ale celý způsob uvažování o tomto problému. Pro mnohé se stal U. Beck zosobněním zcela nového přístupu sociologie k ekologii. Jeho práce reflektují existenci mezí růstu a snaží se ukázat, jak se tato skutečnost promítá do charakteru moderní společnosti, jak je zároveň tímto charakterem spolupodmiňována a stále znovu reprodukována. Beckova koncepce rizikové společnosti ve světové sociologii zdomácněla, tím spíše, že je spjata s podnětným vstupem do probíhající debaty o skutečné povaze modernity a o celkovém smyslu procesu modernizace.

Kniha Česká rozvojová spolupráce rozebírá a hodnotí zahraniční rozvojovou spolupráci České republiky, jejímž cílem je podle mezinárodních a evropských závazků přispívat ke snižování chudoby zejména v Africe, Asii a Latinské Americe a naplňovat progra m OSN "Rozvojové cíle tisíciletí". Podrobně se věnuje jak diskursům, historickým a právním východiskům, politickému a společenskému kontextu a vládním koncepcím rozvojové spolupráce, tak i jejím praktikám, provádění a efektivnosti projektů, aktérům a vztahům mezi nimi. Upozorňuje na to, že i mírné změny v dalších vládních politikách obchodu, zemědělství nebo řízení migrace mohou mít na rozvojové země větší dopad než reforma rozvojové spolupráce, kterou česká rozvojová spolupráce prošla v uplynul ých letech.