Alena Miltová - Slon strana 7 z 19

Další vydání úspěšné učebnice Úvod do sociologie, kterou napsal Jan Keller, nás seznamuje s vybranými pojmy, s nimiž pracuje sociologie, s některými klíčovými osobnostmi vývoje sociologického myšlení a především s problémy, které se tato disciplína snaží řešit.Důraz je kladen na historické okolnosti, které vedly ke vzniku sociologie a které poznamenaly celý její charakter. Sociologie je chápána jako produkt moderní společnosti, jejích nesporných úspěchů, ale také nebezpečných ohrožení a závažných sociálních problémů.Kniha by měla čtenáři umožnit v základní míře se orientovat v různosti sociologických škol a směrů a učinit si představu o tom, nakolik si různé výklady sociální reality navzájem konkurují a v jaké míře jsou naopak komplementární.

Ghoshova cesta do starobylé země začala v knihovně Oxfordské univerzity, kde při hledání materiálů ke své disertační práci narazil na edici středověké obchodní korespondence, kterou z rukopisů nalezených v geníze káhirské synagogy vydal arabista Šlomo Dov Goitein. Kniha Ve starobylé zemi, která vyšla poprvé roku 1992, spojuje dva příběhy: autorovo autobiografické vyprávění, či vzpomínky z terénního výzkumu (1980-81 a 1988) a historickou rekonstrukci života kupce Ben Jica a jeho otroka Bommy, jehož postava se stává autorovým alter egem. Fascinuje ho na ní už samotná skutečnost, že se tak nevýznamná postava stala shodou náhod součástí psané historie, ale zejména kulturní propustnost světa, v němž on i jeho pán žili.

Cílem této monografie, vycházející z pozice kulturní a sociální antropologie, je pokusit se zachytit - nejprve na teoretickém základě, pak na konkrétním případové studii - proměnlivý a prchavý fenomén etnicity, tj. vědomí příslušnosti k určité etnické, národní, konfesní či jiné specifické identitě, která nabývá na síle zejména v interakci s ostatními etniky. Svou vlastní etnicitu si daná společnost výrazněji uvědomí teprve v bezprostředním a dlouhodobějším kontaktu s jinakostí, vůči níž má snahu se vymezovat. Východiskem zkoumání je předpoklad existence určitých stereotypů, které lze popsat jako kulturně kodifikované a sdílené obrazy, pomocí nichž daná skupina chápe sebe sama a své okolí - svou vlastní identitu vidí prostřednictvím pozitivního sebeobrazu, podtrženého negativními vlastnostmi Jiných, potenciálních Nepřátel. Prostřednictvím analýzy stereotypních obrazů, etnických mýtů a symbolů jsou čtenářům představeny základní pilíře etnicity arménského národa a specifické rysy jeho kulturní identity. Kniha je doplněna anglickým summary a rejstříky.

Autorka se ve své knize zabývá otázkou volby dopravního prostředku, kterou považuje za zásadní v rámci studia mobility. Nachází dva důvody, proč se zabývat každodenním cestováním. Tím prvním důvodem je, že jednotlivci žijící v současné době ve velkých západních městech stráví cestováním velké množství času a vynaloží na ně mnoho finančních prostředků. Druhým důvodem jsou negativní dopady dopravy v podobě každodenního pohybu velkého množství jednotlivců na vzhled moderních měst a městské společnosti. Volba dopravního prostředku se v této knize zkoumá jak z perspektivy statistické, tak behaviorální. Velkou heterogenitu jednání různých společenských skupin autorka v knize systematizuje s pomocí typologie aktérů a odlišných sfér racionality, které se u nich při volbě dopravního prostředku dominantě projevují. Vytvoření takové systematizace je nezbytné pro určení klíčových faktorů nárůstu a poklesu individuální automobilové dopravy a případnou identifikaci motivačních či regulačních mechanismů, které mohou být účinné při omezování rostoucího objemu automobilové dopravy. Díky vytvořené typologii dominantních sfér racionality je analýza volby dopravního prostředku, předkládaná v závěru knihy, zároveň příkladem testování různých konceptů sociologické teorie. Kniha využívá závěry původního výzkumu realizovaného v letech 2008 a 2009 v českých městských aglomeracích. Východiska výzkumu byla formulována na základě diskuse o tom, nakolik je možné každodenní volbu dopravního prostředku, a tedy značně rutinní chování, považovat za racionální a jako takové ho zkoumat. Výzkum pak kombinoval kvalitativní a kvantitativní sociologickou analýzu

V našich podmienkach ide o prvé ucelené knižné dielo, ktoré komplexne analyzuje infiltráciu neoliberálnej ideológie do školskej sféry a jej dopady na všetky úrovne správy vzdelávania. Na základe rekonštrukcie vzniku a vývoja neoliberalizmu ako formy sociálnych vzťahov knižka ukazuje, ako tento spôsob transformácie sociálnych vzťahov zmenil a postupne ďalej mení školské systémy, školy i všetkých aktérov vzdelávania. Kritickej analýze je podrobený neoliberalizmom etablovaný pedagogický diskurz, ktorý do centra pozornosti obsesívne postavil akontabilitu vzdelávania, štandardizáciu jeho výstupov a permanentnú evaluáciu kvality školy. Knižka rovnako približuje, ako neoliberalizmus zmenil ontológiu subjektu vzdelávania, či už v obraze človeka podrobujúceho sa celoživotnému učeniu sa alebo v obraze kompetentného „superdieťaťa“ prekrývajúceho sa s profilom novodobých lídrov pracovného trhu – tzv. zlatých golierov. Zjavným sa stáva, že neoliberálna ontológia podnikatelského subjektu je dnes obsiahnutá v každodennom pedagogickom diskurze a obsadzuje politické i odborné programovanie školských reforiem, ako ich zaznamenávame v zahraničí i u nás. Text knižky umožňuje dôkladnejšie porozumieť tomu, ako a prečo sa škola stáva rukojemníkom ekonomických vzťahov neoliberálnej spoločnosti a aké riziká stoja za reformami vzdelávania zapriahnutými do tohto typu politických kalkulácií. Akým spôsobom sa usídľuje neoliberalizmus v správe vzdelávania? Ako sa súčasné reformy vzdelávania podieľajú na redukovaní vzdelania podľa neoliberálnych ekonomických kritérií? Čo spôsobuje uväznenie kvality vzdelávania v neoliberálnom trojuholníku evaluácie – štandardizácie – akontability? Aká je skutočná moc rozmáhajúceho sa testovania žiakov? K čomu vedie stopáž po partnerstvách medzi pedagogickým humanizmom, konštruktivozmom a ekonomickým neoliberalizmom? Ako sa stúpenci humanistických reformných hesiel v pedagogike podieľajú na neoliberálnom obrate školy? Je súčasná vízia o celoživotnom vzdelávaní ideologicky neutrálna a ľudsky naozaj prospešná? Kam sa jeho neoliberálna verzia uberá pri urputnej snahe o rozvoj tzv. humánneho kapitálu? Je obrat k tzv. kľúčovým kompetenciám obratom k správnemu zmyslu vzdelania? Vedie vzdelávanie organizované cez kľúčové kompetencie ku kultúrnej ignorancii? Aká je tvár súčasnej univerzity? Stáva sa skutočne univerzita podnikom? Je bolonský proces priamym diktátom neoliberalizmu? Ako sa menia učitelia, rodičia a deti v režime neoliberalizmu? Je „štandardizovaný“ učiteľ autonómnym profesionálom? Existuje nové rozhranie medzi rodinou a školou? Stvoril neoliberalizmus nové „superdieťa“? Kto je „superdieťa so zlatým golierom“? Premieta sa obraz „superdieťaťa“ už do predškolského vzdelávania?

Kniha Na cestě k evropské sociální unii je aktuálním rozhovorem Marka Hrubce s Vladimírem Špidlou. Odkrývá Špidlovy názory na různorodé a sporné vztahy českých politiků a politických stran k Evropské unii, na vztahy Evropské unie k dalším oblastem světa a na nelehkou, ale inspirativní evropskou integraci. Rozhovor představuje osobnost, která jako jediná z českých politiků prošla pozicemi od místní správy přes premiéra až po eurokomisaře. Na rozdíl od každodenního hašteření většiny českých politiků můžeme v rozhovoru vidět jeho kultivovaný historický pohled a státnický nadhled i jeho citlivost pro sociální a politickou spravedlnost v životech občanů.

Kniha vychází z poznatku, že současná česká politika se ocitla v hluboké krizi. Postrádá schopnost formulovat a naplňovat dlouhodobé celospolečenské cíle. Vstupem do Evropské unie završuje Česko svůj návrat do Evropy. Tím česká politika naplňuje svůj základní cíl vyplývající ze sametové revoluce, ale už není schopna najít a uskutečňovat jakýkoliv další celospolečenský cíl. V důsledku této koncepční prázdnoty se hlavním obsahem české politiky stávají patologické jevy například v podobě korupčního přivlastňování či zneužívání veřejných zdrojů a uspokojování osobních ješitností. Cílem knihy však není soupis zlořádů české politiky, ani její zevrubná kritika. Klade si naopak cíl pozitivní v podobě pokusu o nápravu. Pokouší se promyslet koncept moderní evropské společnosti a na jeho základě formulovat předpoklady politického programu, který by vyvedl českou politiku z její krize.