Alena Miltová - Slon strana 7 z 21

Kniha Bytová politika: teorie a inovace pro praxi, jejímž autory jsou Martin Lux a Tomáš Kostelecký je rozdělena do dvou částí. První část knihy pojednává o smyslu a obecných principech bytové politiky. Autoři popisují vazby mezi bydlením, trhem a státem. Klasifikují hlavní nástroje bytové politiky, charakterizují konkrétní nástroje bytové politiky ve vybraných evropských zemích, aktuální trendy v bytové politice a v závěru též postupy, pomocí nichž lze bytovou politiku hodnotit z hlediska efektivity a efektivnosti. V této části předkládají i hodnocení stávající bytové politiky v ČR.Druhá část knihy se věnuje vybraným návrhům inovativních opatření (nástrojů), které by bylo vhodné aplikovat v bytové politice u nás. Jedná se o: sociální a garantované bydlení; celoživotní bydlení a variabilitu bytového fondu; nástroje bytové politiky v ekonomické krizi. U každého nástroje autoři specifikují cílovou skupinu, uvádějí zkušenosti a příklady ze zahraničí, pokud existují, a poté charakterizují a odůvodňují samotný nástroj. Kniha je určena studentům kurzů sociální politiky, bytové politiky, ekonomie bydlení, architektury, urbanismu, sociální geografie a příbuzných oborů. Zaujmout by mohla i zástupce státní správy, regionálních a místních samospráv, případně představitele developerských a investičních společností.Kniha je doplněna o kontrolní otázky k jednotlivým kapitolám a ilustrace Martina Ferka.

Kniha Spolupráce, partnerství a participace v místní veřejné správě je vyústěním dlouhodobé práce týmu Lokálních a regionálních studií v Sociologickém ústavu AV ČR. Členové týmu zkoumali na lokální a regionální úrovni procesy spolupráce, partnerství a participace v místní veřejné správě z mnoha různých perspektiv. Čtenáři se dozví, kdo je hybatelem těchto procesů, jaký je jejich přínos pro místní rozvoj, jaké obtíže jsou spojeny s realizací zmiňovaných procesů a také jak na ně nahlížejí místní aktéři z řad občanů, nestátního neziskového sektoru, soukromého sektoru a místní veřejné správy. K získání těchto poznatků uskutečnili autoři řadu dílčích studií. Některé byly provedeny ad hoc, jiné probíhaly dlouhodobě - ty se uskutečnily ve třech vybraných městech: v Blatné, Českém Krumlově a Velkém Meziříčí. Při získávání dat byla využita velmi pestrá škála nejrůznějších zdrojů, od veřejných statistik, přes výběrová šetření a focus groups až po individuální rozhovory.

V oblasti sociální antropologie je etnicita hlavním tématem už od konce šedesátých let a rovněž dnes zůstává centrálním objektem výzkumů. Přestože tato kniha vychází zejména z příspěvků antropologie ke studiu etnicity a spřízněných fenoménů, její záběr přesahuje hranice akademické antropologie. Díky dlouhodobému terénnímu výzkumu a perspektivě zdola získává antropologie možnost generovat bezprostřední poznatky o sociálním životě přímo z oblasti každodenních interakcí, která je do značné míry sférou, kde se fenomén etnicity rodí. Etnické vztahy vznikají a nabývají na významu v sociálních situacích a kontaktech coby produkt lidské snahy odpovědět na životní nároky a výzvy. Sociální antropologie nabízí jedinečnou možnost zkoumat tyto procesy v samém středu lokálního dění, přestože k tomu, abychom o etnicitě a nacionalismu získali úplnou představu, je třeba ji doplnit historickými a makrosociologickými přístupy. Antropologické přístupy nadto umožňují zjišťovat, jakými způsoby lidé definují a vnímají etnické vztahy; jak hovoří a uvažují o své vlastní skupině, o skupinách ostatních, o jejich hlavních charakteristikách, a také o tom, jak jsou udržovány, vyjednávány a proměňovány odpovídající světonázory. Význam, jaký lidé přikládají svému členství v etnické skupině, je vědeckému zkoumání nejdostupnější prostřednictvím detailního, na osobní participaci založeného výzkumu, který je doménou antropologie. A nakonec, sociální antropologie jako komparativní disciplína věnuje pozornost jak podobnostem, tak rozdílům mezi jednotlivými mezietnickými situacemi a jejich kontexty, je tedy schopna nabídnout mnohovrstevnou a komplexní vizi etnicity v současném světě.

Kniha Sociologie v USA, jejímž autor je Jan Balon, sestává ze čtyř kapitol, jež se pokoušejí o historickou analýzu čtyř formativních období vývoje sociologie v USA: jejích počátků, meziválečného období, období takzvané "zlaté éry" a důsledků radikální kritiky z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století pro současnou fragmentaci oboru.Nejde o vyčerpávající shrnutí dějin americké sociologie, nýbrž o historické kontextualizace identifikující hlavní směr vývoje a nejdůležitější oborové debaty v každém z uvedených období. Vlastním předmětem zájmu jsou "dějiny" úvah o teorii a metodě ve specificky zformovaném problémovém prostoru americké sociologie, spolu s otázkami institucionálního vývoje a vytváření určité akademické kultury.Obsahem monografie jsou tedy spíše studie o jednotlivých etapách vývoje než popisně vyčerpávající výkladový text. Dominantní ideou, již se dílčí studie pokoušejí sledovat v jejích historických proměnách, je role myšlenky "sjednocené" sociologie v kontextu intelektuálního a institucionálního vývoje americké sociologie.

Kniha stručně představuje přístup a metodu kombinující sociologii a historii. Autor nastiňuje zvláštnosti obou disciplín, charakterizuje jejich stěžejní osobnosti a díla a poté vybírá klíčová východiska, se kterými může sociohistorik pracovat. Pečlivě sbírá a syntetizuje badatelské výsledky obou disciplín, přebírá východiska, postupy i závěry a přetavuje je prostřednictvím pečlivé argumentace do podoby, která je příznačná pro sociohistorii. Gérard Noiriel není pouze excelentní vědec, ale také výborný a systematicky postupující pedagog. To se odráží i na povaze textu, který je velmi fundovaný, odborný, ale zároveň čtivý, což představuje další cenný aspekt knihy. Ta může v českém prostředí oslovit nejen vědce, ale i studenty společenských věd, kteří se nebrání novým vědecky hodnověrným přístupům. Kniha představuje velice zajímavý a propracovaný koncept pocházející z intelektuálně produktivního francouzského vědeckého prostředí, který využívají i další významní francouzští vědci. Pro české společenskovědní prostředí může být přínosem nejen jako obohacení u nás využívaných vědeckých postupů, ale také jako alternativa k dominujícím dílům anglosaské provenience, která zde zdomácněla.

Relativismus příliš lacině naznačuje, že opouštíme všechny verze projektu osvícenství a nemáme k němu žádnou alternativu. Kniha Raymonda Boudona brání tu verzi sociální vědy, jež neústí v pesimismu či nihilismu, částečně také proto, že Boudon oživuje ideu morálního cítění a obhajuje ideu vědění zdravého rozumu. Shrneme-li argumentaci této knihy do jedné věty, bude znít takto: Sociální vědy přinesly nesporně mnohé významné výsledky, ale také, zejména v posledních letech, přispěly k etablování chybně koncipovaných a problematických idejí, jež nezůstaly bez sociálních a politických následků.

Kniha obsahuje soubor rozhovorů s lidmi, kteří se pohybují v mezinárodním prostředí a tudíž mohou být v jistém smyslu považováni za "velvyslance" reprezentující vlastní zemi, aniž jsou všichni držiteli diplomatického pasu. Do projektu jsou zahrnuty osobnosti, které byly kariérně úspěšné v mladém věku. Tato kniha jistě zaujme nejen mladé lidi, připravující se na kariéru (pro něž může být inspirací), ale i všechny ostatní, kteří se zajímají o diplomacii, mezinárodní vztahy, pověst České republiky a celkově dění ve světě. Jak vnímají významné osobnosti dnešní svět a postavení České republiky v něm? Jak souvisí diplomacie s ekonomikou, politikou, právem či uměním? Co vše je třeba udělat pro mezinárodní kariéru? Závisí kariéra na náhodě? Co dělat, chcete-li měnit svět k lepšímu?

Kniha přináší antropologický pohled na problematiku adopce (osvojení) a o tomto tématu pojednává primárně z hlediska tělesnosti. Lidské tělo je naplněno nepřeberným množstvím kulturně specifických významů. Autorka chce objasnit roli lidského těla a k němu navázaných významů v procesu osvojení. Soustředila se zejména na adopci dětí odlišného vzhledu, než jaký mají členové rodiny, která dítě přijímá. Snaží se objasnit sociálně sdílené stereotypy, které jsou asociovány se specifickým tělesným vzezřením. Tyto sdílené významy mají zásadní vliv na ochotu žadatelů o adopci přijmout dítě s danými tělesnými charakteristikami. Výzkum, na kterém je práce založena, vychází zejména z metod kognitivní antropologie.

Pojem terorismus se pevně usídlil v našem každodenním životě. Ačkoliv Česká republika v současné době nečelí útokům teroristů, neznamená to, že bychom byli proti tomuto nebezpečí zcela imunní. Tento poznatek stál u zrodu sborníku, který si klade za c íl analyzovat terorismus jako novodobý fenomén a popsat jeho podoby v různých částech světa. Autoři definují terorismus, rozebírají historický vývoj fenoménu protistátního terorismu a věnují se také psychologii teroristického jednání. Kniha přináší ř adu poznatků o dynamice a příčinách moderních asymetrických hrozeb. Lze v ní dále nalézt rozbor protiteroristických opatření v České republice a v Evropské unii i úlohy zpravodajských služeb v boji proti terorismu. Jsou zde také příspěvky, které spec ifikují jednotlivé typy teroristických aktivit definovaných podle motivace pachatelů. Několik textů se zabývá problematikou náboženského terorismu, s důrazem na vztah islámu a terorismu, a současnou americkou válkou proti teroru. Autoři rovněž analyz ují fenomén etnicko-separatistického terorismu na Korsice a v Kosovu, jakož i problematiku ultralevicového terorismu (v západní Evropě i v Latinské Americe). Publikace vhodným způsobem doplňuje mezeru v české odborné literatuře. Představuje zdařilou symbiózu teoretických informací, podaných čtenářsky atraktivní formou, a dílčích případových studií. Tři z textů knihy jsou publikovány v angličtině, všechny ostatní jsou v češtině. Kniha je vhodnou pomůckou nejen pro bezpečnostní a vojenské odborník y z profesionálních i akademických kruhů, ale také pro politiky, studenty mezinárodních či strategických studií a příbuzných oborů i pro zájemce z řad široké laické veřejnosti.

Publikace obsahuje demografickou analýzu vývoje obyvatelstva od vzniku samostatné České republiky. Tento vývoj je zařazen do širšího kontextu; v práci jsou nastíněny hlavní rysy vývoje od roku 1920 v komparaci se Slovenskem a Francií. Důraz je kladen na charakterizaci současného vývoje včetně jeho příčin a důsledků: výkyvy v úrovni porodnosti a důvody její extrémně nízké úrovně od roku 1994, strukturální změny v potratovosti, klesající stabilita manželských svazků, zlepšování úmrtnostních poměrů , problematika rodinné politiky, vnější i vnitřní migrace, změny v počtech a skladbě cizinců.

Publikace obsahuje demografickou analýzu vývoje obyvatelstva od vzniku samostatné České republiky. Tento vývoj je zařazen do širšího kontextu; v práci jsou nastíněny hlavní rysy vývoje od roku 1920 v komparaci se Slovenskem a Francií. Důraz je kladen na charakterizaci současného vývoje včetně jeho příčin a důsledků: výkyvy v úrovni porodnosti a důvody její extrémně nízké úrovně od roku 1994, strukturální změny v potratovosti, klesající stabilita manželských svazků, zlepšování úmrtnostních poměrů , problematika rodinné politiky, vnější i vnitřní migrace, změny v počtech a skladbě cizinců.

Kniha analyzuje čtyři hlavní dimenze postojů k politickému režimu a jeho institucím a popisuje proměny těchto postojů v české veřejnosti v období let 1996 až 2006. Těmito dimenzemi jsou legitimita režimu, institucionální odcizení, individuální odcizení a politická nespokojenost. Hlavní argument knihy spočívá v tvrzení, že události let 1997 a 1998 (hospodářské problémy, finanční skandály stran a vládnutí na základě opoziční smlouvy) přispěly výrazným způsobem k nárůstu nespokojenosti veřejnosti s politikou a stranami, a to natolik, že ani hospodářské oživení a znovuobnovení soutěživosti mezi dvěma hlavními politickými stranami ČSSD a ODS nevedlo k obnově hodnot politické spokojenosti a důvěry v politiku na úroveň první poloviny 90. let. Autor zároveň ukazuje souvislost mezi legitimitou politického režimu a nespokojeností s politikou, neboť na konci 90. let minulého století souběžně s nárůstem politické nespokojenosti klesala v české společnosti legitimita demokracie.

Kniha je dělena do dvou částí. První je věnována obecným tématům internetového poradenství: definice, pojetí a vymezení služby internetového poradenství, stav internetového poradenství u nás i v zahraničí. Druhá část se zaměřuje na specifika internetového poradenství v kontextu linek důvěry a reáliím jeho poskytování. Je orientována na jeho nejrozšířenější formu - práci s e-mailovou komunikací. Zabývá se problematikou internetového poradenství v právním rámci a v rámci sociálních služeb, metodikou práce, standardními i specifickými postupy při poskytování služby, stejně jako v této oblasti nezbytnými technickými požadavky a nároky na zajištění služby. V neposlední řadě se věnuje rovněž problematice etiky, supervize a dalším tématům.

Kniha se věnuje vzdělávání a trhu práce, které zkoumá jako provázané systémy. Jádrem knihy je kvalitativní výzkum, provedený v rodinách a školách patnáctiletých dívek a chlapců, který je zasazen do kontextu současných českých a evropských výzkumů vzdělávacího systému a sféry placené práce se zaměřením na genderové aspekty. Výzkum se zabýval problémem rozhodování o střední škole a budoucím povolání dívek a chlapců na konci povinné školní docházky. Výzkumný tým analyzoval jejich očekávání, jejich vysněné školy a zaměstnání, volby, které skutečně udělali, i bariéry, které jim stojí v cestě, a způsoby jejich překonávání. Poznatky z výzkumu jsou ukotveny jak v sociologických teoriích akcentujících propojenost sociální struktury s jednáním jednotlivých aktérů a aktérek, tak ve feministických přístupech zdůrazňujících nutnost sociální změny směrem k rovné a spravedlivé společnosti.

Kniha obsahuje texty o sociální teorii a historické sociologii, napsané od konce 80. let do roku 2005. Týkají se tří tematických okruhů. Ve dvou textech se autor zabývá otázkami sociologické teorie a ukazuje, že zanedbané nebo málo známé přístupy ke stěžejním problémům - v daných případech koncepce jednání v neomarxistické filosofii praxe a úvahy o moci v díle Eliase Canettiho - mohou mít velký význam pro reorientaci teoretických diskusí. Pro oba tyto nevyužité zdroje platí, že nabízejí korektivy k hluboce zakořeněným redukcionistickým tendencím sociologického myšlení. Nejobšírněji, ve čtyřech statích, se rozebírá problematika modernity a modernizačních procesů. Celkový rámec pro tuto diskusi tvoří koncepce "různorodých modernit" (multiple modernities), a jak autor zdůrazňuje, jedná se o historicky situované procesy rozrůznění. Bez společného jmenovatele, složeného z vnitřně rozporných, variabilních a volně propojených základních struktur, by se nedalo o modernitě mluvit; konkrétní sociální a kulturní konfigurace moderního světa (autor pojednává o Japonsku a komunistické alternativě modernizace) jsou však podmíněny historickým pozadím a okolím. Třetí tematický blok tvoří dva texty věnované otázkám srovnávací civilizační analýzy. Toto odvětví současné historické sociologie se vyvinulo v úzkém kontaktu s novými historickými interpretacemi "axiálního věku" nebo "osové doby", tzn. období radikálních náboženských a intelektuálních inovací, které se odehrály v hlavních eurasijských kulturních centrech v posledním tisíciletí př. n. l. Teoretické argumenty formulované v tomto kontextu se pak staly východiskem pro širší pojetí vztahů mezi kulturními vzorci, sociálními strukturami a sociální změnou.

Kniha Sobí lidé zavede čtenáře mezi Eveny na nejchladnější obydlené místo naší planety - do Verchojanského pohoří v západním Jakutsku v Ruské federaci. Evenové by tam ani ve 21. století nemohli žít bez svých čtyřnohých společníků - sobů. Tato pozoruhodná