Alena Miltová - Slon strana 9 z 19

Relativismus příliš lacině naznačuje, že opouštíme všechny verze projektu osvícenství a nemáme k němu žádnou alternativu. Kniha Raymonda Boudona brání tu verzi sociální vědy, jež neústí v pesimismu či nihilismu, částečně také proto, že Boudon oživuje ideu morálního cítění a obhajuje ideu vědění zdravého rozumu. Shrneme-li argumentaci této knihy do jedné věty, bude znít takto: Sociální vědy přinesly nesporně mnohé významné výsledky, ale také, zejména v posledních letech, přispěly k etablování chybně koncipovaných a problematických idejí, jež nezůstaly bez sociálních a politických následků.

Knížka začíná podrobným rozborem motivací a aktivit neformální péče o seniory v českých rodinách. Výsledky prvního z výzkumných projektů seznamují se způsoby, motivy a důsledky péče v životě rodin, které se starají o seniora v domácích podmínkách. Druhým cílem knížky je seznámit čtenáře s modely mezigenerační solidarity, vyvíjenými v USA a v Evropě v letech 1976 až 2001. Snahou autorů bylo ověřit, nakolik tyto modely platí pro rodiny v České republice, a vyvinout lepší měřící nástroje pro toto zjišťování. "Jak provádět měření mezigenerační solidarity a rodinné soudržnosti?", bylo jednou z ústředních otázek druhého výzkumného projektu. Projekt využil široký rejstřík poznávacích postupů od standardizovaného dotazování a podrobného zjišťování potřeb seniorů a pečovatelských aktivit příslušníků rodin starajících se o seniory v domácích podmínkách přes skupinové rozhovory se skupinami laických i profesionálních pečovatelů až k hloubkovým rozhovorům s pečovatelkami a pečovateli o seniory přímo v rodinách. Dalším tématem bylo srovnání rodinné a institucionální péče o seniory. Testování hypotéz a mnohorozměrné metody poskytly analytické závěry. Citace pečujících osob umožnily porozumět hodnotám a motivaci péče o seniory v rodinách. Závěrečné kapitoly knížky jsou příspěvkem k teorii mezigenerační solidarity její specifikací pro "pečovatelskou generaci" rodin v České republice.

Kniha se zaměřuje na proměny partnerského života z perspektivy životních drah. Jejím cílem je prostřednictvím zkoumání dílčích partnerských situací, jejich načasování, společenských souvislostí, důsledků a způsobů, jakými je interpretují sami jednotlivci, přispět ke zmapování a pochopení případných proměn partnerského života spojovaných v České republice s procesem de-standardizace životních drah a společenskými změnami, kterými česká společnost v několika minulých dekádách prošla. Kniha obsahuje devět studií kombinujících různé metodologické potupy a datové soubory. Jednotlivé kapitoly se zaměřují například na faktické načasování a výskyt jednotlivých životních přechodů, na dílčí výseky partnerských situací či na analýzu potenciálního dopadu různých partnerských situací na budoucí život dětí, jež v dětství zažijí různá rodinná uspořádání. Zároveň přináší pohled na subjektivní významy, které jednotlivci svému životu a partnerství přiřazují v kontextu různých životních etap či situací.

Pojem „aktivní stáří“ v současnosti působí jako zaklínadlo téměř všech vládních dokumentů věnujících se problematice stárnutí, stejně jako oblíbených obrazů „obdivuhodných“ seniorů. Koncept aktivního stárnutí představuje seniorský věk jako období, jež má být naplněné aktivitou ať již ve formě prodlužujícího se pohybu na trhu práce, celoživotním vzděláváním nebo sportem či dalšími nově se rozvíjejícími zájmy. Tato kniha usiluje o kritické zhodnocení tohoto konceptu a zároveň o zmapování způsobů, jakými se idea aktivního stárnutí promítá do konkrétních životních stylů českých seniorů a seniorek. Autorka mapuje diskurz aktivního stárnutí pomocí analýzy dokumentů věnovaných problematice stárnutí a především prostřednictvím tříleté etnografické studie center nabízejících volnočasové aktivy pouze pro seniory. Představuje aktivní stárnutí jako techniku biomoci. Zároveň vyzdvihuje roli aktivity jako výrazného mechanismu konstrukce normativního obrazu „dobrého stáří“, který na jednu stranu slouží seniorům jako prostředek vymezení se vůči stereotypním obrazům stárnutí, na druhé straně se ale jeho prostřednictvím konstituují nové nerovnosti založené na možnosti/ochotě „aktivně stárnout“.

Kniha pojednává o různých aspektech života slovenských au-pair v britských rodinách – o rozhodnutí stát se au-pair, o tom, jak je člověk vnímán jako au-pair, o samotné práci au-pair a o dalších vztazích souvisejících s pobyty au-pair, o tom, jak au-pair tráví volný čas, jaké kontakty mají s domovem i mezi sebou navzájem apod. Základem knihy byl etnografický výzkum využívající standardní antropologické metody. Terénní výzkum byl proveden mezi slovenskými au-pair v oblasti Londýna a zahrnoval 50 au-pair a více jak 80 hostitelských rodin. Autorka a autor výzkumu a knihy se nezabývají formálními aspekty této placené péče, nýbrž akcentují témata důležitá pro samotné aktéry a aktérky: vztahy, které au-pair v cizím prostředí navazují, objevování hostitelské země, rozpaky, ponížení a nedorozumění v rodinách. Nahlížejí na uspořádání domácností, v níž au-pair žije, ale k níž nepatří, a v níž vykonává práci, která není doceňována. Autoři publikace experimentují s několika styly psaní. Konkrétní příběhy informátorek a informátorů kombinují s analytičtějšími kapitolami. Snaží se postihnout fenomén au-pair jako zkušenost, jako specifický zážitek i jako životní fázi. Kniha je první antropologickou knihou na téma au-pair. Je výsledkem společné práce dvou spoluautorů – Zuzany Búrikové a Daniela Millera. Poprvé vyšla anglicky v roce 2010 a vyvolala zaslouženou pozornost v akademickém i mimoakademickém prostředí. Zkušenost slovenských au-pair, kterou popisuje, je v mnoha aspektech stejná nebo podobná jako zkušenost českých a vůbec středoevropských au-pair.

Věda se ve svých abstrakcích někdy velmi vzdaluje každodennímu životu lidí. Staví na specifických východiscích tam, kde se život zcela nedůsledně a bez problému žádných „prvních principů“ nedrží. Konflikt a kooperace reprezentují vědecké pojmy, které – stavěny do protikladu – vyjadřují život společnosti, avšak v jednostranné formě. Společenský život je ale jednáním lidí, kteří jsou ve svém vědomí – individuálně nebo skupinově – schopni proměňovat konfliktní jednání v jednání kooperativní a naopak, čímž vytvářejí jednotu těchto protikladů. Kniha proto nabízí jednotnou teorii konfliktu a kooperace, která na meziskupinové úrovni oba protiklady sjednocuje. Originální model proměn meziskupinového jednání představuje nástroj pro analýzu a vysvětlení konfliktního a kooperativního jednání sociálních skupin. Jednotná teorie konfliktu a kooperace byla inspirována mnoha autory. Spojuje některé prvky jejich teorií a to mnohdy za cenu rezignace na východiska, jichž jsou důsledkem. Byla však konstruována se snahou tyto prvky spojit novými konzistentními východisky. Jednotná teorie konfliktu a konsenzu není jen souborem pojmů strukturujícím složitou realitu. Nabízí také nástroj empirického výzkumu, neboť ukazuje, co je možno v empirii hledat a jak empirická zjištění uspořádat.

Živitelství představuje historicky a sociálně proměnlivý jev, který může nabývat podoby výhradního živitelství anebo spoluživitelství. Kniha se zaměřuje na praxi živitelství (ale i pečovatelství) a její vymezení z perspektivy rodičů. Autorky publikace zajímá reflexe vztahu mezi živitelstvím a péčí a vnímání důsledků určitého uspořádání rodičovských rolí pro seberealizaci a možnosti uplatnění rodičů v rodině i mimo ni. Věnují proto pozornost objasnění vzniku, reprodukce a legitimizace sociálních a genderových nerovností v rodinách s různými modely živitelství a pečovatelství. Analyzují rovněž způsob, jakým se různé modely živitelství promítají a jak zpětně ovlivňují významy přikládané placené a neplacené práci, životním šancím a možnostem uplatnění, volnému času či životní spokojenosti apod. Cílem jejich analýzy je přispět k objasnění konstrukce genderu a genderových vztahů v rodinách s dětmi předškolního či školního věku z perspektivy „dělání“ i „rozvolňování“ genderu. Text knihy vychází z analýzy kvalitativního sociologického výzkumu, do nějž byly zahrnuty jak rodiny, kde jeden z rodičů vydělával výrazně více než ten druhý, tak rodiny s relativně vyrovnanými příjmy rodičů. Výzkum se týkal také rodin praktikujících střídavou péči, neboť sdílení živitelských i jiných povinností v tomto typu rodinného uspořádání se u nás doposud nevěnovala výzkumná pozornost.