Alena Miltová - Slon

Vznik této knihy byl motivován třemi otázkami: Co znamená stárnutí na venkově? Jaké podoby zde má aktivní stárnutí? A je venkov místem přátelským k vyššímu věku? Jednotící linkou studie jsou úvahy nad tím, jakým způsobem gerontologické brýle mění pohled na venkov a venkovské pohled na stárnutí, resp. co znamená městská hegemonie v politikách stárnutí a proč je venkov vždy až ten druhý. Publikace představuje výzkum života starších obyvatel heterogenních vesnických oblastí v České republice. Výsledky jsou založeny na reprezentativním šetření zaměřeném na kvalitu života lidí ve věku nad 60 let a na kvalitativních rozhovorech se seniory a seniorkami v různých typech obcí a regionů. Studie jistě není kompletním přehledem životních zkušeností a situací lidí vyššího věku žijících na venkově, přesto ale prezentovaná data slouží jako důležitý podklad k diskusi o některých mýtech spojených s venkovským životem vesnická idyla, vesnice jako stále a všude stejná, spíše stará, pomalá a chudá, ale také přírodě blízká nebo sociálně soudržná. Vesnická optika zase inovativním způsobem znovu otvírá některá z velkých témat sociologie a politik stárnutí, zejména koncepty aktivního stárnutí a age-friendliness (prostředí přátelská k věku). Kniha tak staví most mezi zkoumáním venkova, nezřídka opomíjejícím jeho seniorské obyvatele, a zkoumáním stárnutí, které někdy přehlíží heterogenitu zkušeností formovaných prostředím.

Co je akademická svoboda? Jaký je její smysl? V čem se odlišuje od intelektuální svobody a svobody slova? Akademická svoboda je pokládána za fundamentální princip, jímž je podmíněna schopnost akademických institucí vykonávat svoji společenskou funkci s plnou profesionální integritou. Jedná se však také o značně problematický koncept, jehož význam je v akademické obci (i mimo ni) definován a interpretován rozličnými, mnohdy zcela neslučitelnými způsoby. Předložená studie nabízí na pozadí současné odborné diskuse kritické zamyšlení nad tím, co je to vlastně akademická svoboda, jakou funkci má v kontextu akademie plnit a jaký je její vztah ke všeobecným politickým svobodám, jako je intelektuální svoboda a svoboda slova. Jejím záměrem je mimo jiné ukázat, že jakékoliv úvahy o obsahu a smyslu akademické svobody z principu nelze oddělit od obecnějších úvah ohledně významu a úlohy akademie jako takové.

Hlavním cílem knihy je analyzovat základní geografické aspekty hazardních her na území České republiky, tj. zaměřit se na jejich rozvoj v čase a prostoru. Kniha je rozdělena do tří nosných částí. Nejprve je čtenáři představena samotná motivace hráčů k hraní hazardních her a popsány dopady hazardního hraní na jedince a společnost. Dále je zachycen historický vývoj hazardních her s důrazem na území České republiky, opomenut však není ani mezinárodní kontext. Nejrozsáhlejší část knihy je věnována samotné prostorové diferenciaci hazardu na území České republiky a jeho dopadům na zaměstnanost a veřejné rozpočty. Čtenář v knize získá komplexní představu o tom, co provozovatelé hazardních her přinášejí/berou a jak se s regulací hazardu vypořádávají jednotlivé obce České republiky.

Kniha nabízí jedinečný pohled na financování politiky, zejména politických stran a volebních kampaní v ČR, a to od počátku 90. let až po současnost. Autor situaci financování politiky v České republice zasazuje do kontextu teoretických modelů a praktických mezinárodních zkušeností, zejména v Evropě, což umožňuje hlouběji pochopit politické souvislosti tohoto jevu. Řada odborníků nesporně ocení také empirickou část, která prezentuje a analyzuje obsáhlá data o financování a hospodaření českých politických stran a hnutí a data z monitoringů volebních kampaních, která v takovémto rozsahu a hloubce analýzy nebyla dosud publikována.

Tato monografie se věnuje obecným očekáváním a představám obyvatel České republiky ohledně sociálního státu od 90. let minulého století do roku 2016. Konkrétněji se zaměřuje na to, co si česká veřejnost myslí o rozsahu sociálního státu, výši sociálních výdajů, míře zdanění a jeho progresivitě a v neposlední řadě o redistribuci příjmů od bohatých k chudým. Díky tomu, že kniha analyzuje postoje českých občanů k sociálnímu státu v delší časové perspektivě (1996?2006?2016), mohou autoři systematicky prozkoumat důležité teoretické otázky, které v této knize strukturují na pět hlavních výzkumných témat: 1. vývoj postojů k sociálnímu státu, 2. vývoj vztahu mezi socio-ekonomickým statusem a postoji k sociálnímu státu, 3. generační podmíněnost těchto postojů, 4. vývoj vztahu mezi postoji k sociálnímu státu a volebním chováním a 5. vliv korupce a jejího vnímání na postoje k sociálnímu státu. Vychází v koedici se Sociologickým ústavem AV ČR, v.v.i.

Kniha obsahuje čtyři vybrané kapitoly (přednášky) z rozsáhlé knihy Sozialtheorie: zwanzig einführende Vorlesungen, která vyšla v němčině poprvé v roce 2004, v angličtině v roce 2009 a od té doby v obou jazycích v dalších vydáních a také v překladech do řady jazyků. Vybrané přednášky jsou doplněny o překlad interview s Hansem Joasem z roku 2017. Sociální teorie Joase a Knöbla se zaměřuje na sociální resp. sociologickou teorii druhé poloviny 20. století. Němečtí autoři zvolili formu podání látky, která je vhodná pro studentky a studenty sociologie a ostatních sociálněvědních oborů. Jejich výklad přibližuje myšlenkové postupy uplatňované v teoretické sociologii. Čtenáře čekají poutavé pohledy na vývoj teorií i díla jejich autorů. Z knihy byly pro český překlad vybrány informačně bohaté a do jisté míry propojené kapitoly: Úvodní kapitola pojednává o důležitosti teorie v sociologii, o vztahu teorie a empirie a vytváření teorie obecně a sociálněvědní teorie zvláště (Popper, Kuhn, Alexander). Další kapitoly jsou věnovány Giddensově teorii strukturace a novější britské sociologii moci (Lockwood, Mann, Hall), krizi modernity (Beck, Bauman) a novějším diagnózám doby (Bellah, Rawls, Etzioni) a neopragmatismu (Rorty, Putnam, Bernstein, Joas). V kapitolách se objevuje i řada poznámek k Habermasovi, Luhmannovi a Parsonsovi. Poslední přeložená kapitola, interview o jeho příspěvku k sociální teorii a doslov Miloše Havelky představují poprvé myslitele Hanse Joase v českém prostředí.

Kniha je zaměřena na zkoumání prostoru korupčních příležitostí. Reflektuje současné diskuse o korupci, způsoby jejího zkoumání, měření a monitoringu, předkládá základní typologie korupce a rozebírá související pojmy, jako je patronáž a klientelismus. Konkrétnímu rozboru korupčního prostoru v současném českém prostředí předchází hledání obecnějších příčin v procesech transformace. Autorka sleduje prostor korupčních příležitostí v různých typech korupce, od nahodilé až po systémovou. Větší pozornost věnuje tzv. imunizaci korupce, mechanismům, které brání jejímu vyšetření a potrestání, a také negativním dopadům politické kontroly státní správy. Zásadní, tj. vycházející z hlubších empirických výzkumů v českém prostředí, jsou dvě témata. První se týká legislativního procesu a hledání děr (loopholes) přímo v zákonodárném sboru. Druhé téma se zaměřuje na problematiku kontrolních mechanismů a dohledu. Odpověď na to, jak lze instituce posílit, zeslabit, eliminovat, či dokonce zneužít z hlediska funkcí, jež mají naplňovat, hledá autorka v důkladné analýze tří dohledových institucí a v jejich srovnání. Ovládá českou politiku systémová korupce? Máme šanci korupci zničit, vykořenit, nebo je náš další vývoj již jasně předurčen? Kde se u nás korupce vzala? Je to důsledek přežívání politické kultury a klientelistických vazeb z komunistického období, nebo je to zcela nový fenomén? Proč se nedaří ani po třiceti letech korupci důsledně vyšetřovat, potrestat viníky nebo alespoň omezit korupční příležitosti? Jak a kde vlastně prostor pro korupci vzniká, co má vliv na jeho podobu a proměny?

Kniha představuje soubor metodologií a metod využitelných při výzkumu v oborech mezinárodní vztahy a politologie. Cílem publikace je seznámit čtenáře s širokou škálou metodologických přístupů, z nichž si může vybrat ten, který nejlépe vyhovuje jeho výzkumným potřebám. Autoři se věnují případové studii (včetně interpretativní případové studie a komparativní případové studie), kvalitativní srovnávací analýze (QCA), statistické analýze (regresní, korelační analýze a analýze kategoriálních dat), předpovědním metodám (scenáristice a teorii her), obsahové analýze, diskurzivní analýze a etnografii. Důraz kladou na praktickou využitelnost v empirickém výzkumu. Kniha proto nabízí detailní návod, jak postupovat při plánování a realizaci výzkumu a při prezentaci jeho výsledků. Pojednává též o tom, jak si klást výzkumnou otázku, jak vybírat předmět výzkumu a analyzované případy, jak specifikovat proměnné a jak zpracovávat data. Stojíte na začátku výzkumného projektu a nevíte, kde začít? Potřebujete pomocnou ruku při plánování a realizaci výzkumu v mezinárodních vztazích, politologii a příbuzných společenských vědách? Přemýšlíte, která metoda by byla pro váš výzkum nejvhodnější? Máte zajímavé téma, průlomový argument a potřebujete ho zpracovat do podoby odborného článku či závěrečné práce, které obstojí při přísném posouzení od recenzentů a oponentů? Chcete, aby váš text splňoval kritéria kladená na vědeckou práci a zároveň byl čtivý a srozumitelný pro čtenáře? Pak právě vám je určena naše nová metodologická příručka. Poslouží stejně dobře zkušenému výzkumníkovi jako studentovi při práci na bakalářské nebo diplomové práci. Autorský tým tvoří výzkumníci a pedagogové, kteří mají bohaté zkušenosti s realizací vlastních výzkumů i dlouholetou metodologickou praxi s řízením odborných časopisů, editováním kolektivních publikací či vedením letních škol výzkumných metod.

Kniha se zabývá trávením volného času a v obecné rovině životním stylem obyvatel České a Slovenské republiky. Fenomén volného času zasazuje do širšího kontextu základních vývojových trendů a změn soudobé společnosti. Rovněž uvádí hlavní osy společenského vývoje v obou zemích od rozpadu společného státu. Jednotlivé kapitoly postupně sledují témata jako pracovní doba a volný čas, hodnoty (především napětí mezi prací a volným časem), domácí volnočasové činnosti i aktivity mimo domov, kontakty s příbuznými a přáteli, spolková činnost, sportování a navštěvování sportovních akcí, chození za kulturou, kulturní vkus, sledování médií. Neopomíjí ani nově vznikající způsoby trávení volného času (na počítači/internetu nebo v obchodních centrech). Studie si vždy kladou otázku, zda a jak se naše společnosti v jednotlivých sférách životního stylu liší. Česko-slovenský autorský kolektiv ukazuje, že mezi oběma zeměmi existují hlubší historické kořeny rozdílů, zejména rozdílná sídelní struktura a odlišně probíhající proces modernizace, a také to, že naše společnosti urazily od roku 1993 v mnohém divergentní dráhy. Přesto, alespoň pokud jde o volný čas a kulturní aktivity, jsme si stále velmi podobní, v případě nejmladší generace se dokonce kulturní vzorce dále sbližují. Kniha navazuje na tradici výstupů českých a slovenských sociologických výzkumů sociální struktury. Je vyústěním spolupráce slovenských a českých sociologů, na níž se podílela pracoviště Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, Sociologického ústavu SAV v Bratislavě, Sociologického ústavu AV ČR v Praze a Ostravské univerzity. Založena je zejména na vzájemně koordinovaných reprezentativních výzkumech trávení volného času a kulturní participace (uskutečněných v ČR 2011 a v SR 2016) i analýze dat pocházejících z mezinárodních komparativních projektů (EVS, EU-SILC, ESS, ISSP). Máme v súčasnosti vôbec čas na voľný čas? Prečo sa naháňame aj vo voľnom čase? Znamená viac moderných technológií viac voľného času? Je voľný čas pre Čechov a Slovákov dôležitejší než práca? Majú Česi lepšie možnosti kultúrneho vyžitia ako Slováci? Kto viac športuje či chodí častejšie na futbal? Sú pre nás vo voľnom čase dôležití priatelia? Čítame vôbec knihy v dobe internetu? Chodíme ešte na filmy do kina? Majú Česi a Slováci v obľube rovnaké typy televíznych programov? Konzumujeme kultúrnu všehochuť, alebo sú naše preferencie nejakým spôsobom vzájomne prepojené?

Liberální demokracie je na počátku 21. stoletá údajně v krizi politické, hospodářské, krizi důvěry, krizi reprezentace, krizi konstitucionalismu, krizi sebedůvěry. Existuje cesta ven z této krize? A kam vlastně liberální demokracie míří? Političtí filosofové a filosofky se domnívají, že právě jejich disciplína dokáže nejen formulovat správné otázky, ale také nabídnout konstruktivní odpovědi i proto, že období závažných proměn a krizí byla v lidských dějinách vždy doprovázena vrcholnými výkony politického filosofování. Na tomto pozadí autorský tým z Katedry politologie Masarykovy univerzity v Brně prozkoumává některé nejvýznamnější odborné diskuse, které v soudobé politické filosofii probíhají a které se týkají životaschopnosti liberální demokracie jakožto doposud dominantního modelu vládnutí. Ve dvanácti kapitolách věnovaných mimo jiné logice politické reprezentace, vztahu demokracie a lidských práv, utopismu a realismu v politickém myšlení nebo konstitucionalistické obhajobě populismu vyzývají Dufek, Baroš a kol. k zahájení debat, které v českém prostředí dosud příliš nezaznívají. Kniha jako celek i jednotlivé kapitoly přitom oslovují jak širší odbornou veřejnost, pro niž může sloužit jako podnět k výzkumným snahám, tak studenty a studentky politických věd, filosofie a dalších společenskovědních a humanitních oborů, jimž kniha nabízí pokročilý úvod do klíčových problémů současné politické filosofie. Vychází v koedici s Masarykovou univerzitou.

Kniha je příspěvkem k obecné sociální teorii. Argumentace je vedena dvojím zájmem. Na jednu stranu je to zájem o problematiku intersubjektivity v sociologii. Výzkum intersubjektivity rozumění, která je předpokladem koordinace jednání mezi jedinci, nabízí alternativu vůči často diskutovanému dilematu mezi individualismem a holismem. Na druhou stranu je to zájem o hermeneutiku, jak je studována ve filozofii. Hermeneutika při výzkumech intersubjektivity umožňuje překonat orientaci na reprodukci sociálního řádu, která převažuje ve fenomenologickém zpracování Alfredem Schützem. Kniha využívá konceptuální úvahy filozofů Hanse-Georga Gadamera a Paula Ricoeura k dynamizaci intersubjektivity. Cílem je vypracovat teorii, která umí objasnit sociální změnu probíhající v soudobých rozvinutých společnostech. Vychází v koedici se Sociologickým ústavem AV ČR, v.v.i.

Kniha se zabývá otázkou, zda samotné vlastnictví bydlení může pomoci vyřešit finanční obtíže ve stáří a představovat doplňkový zdroj příjmu. Autoři a autorky objasňují postoje Čechů k vlastnímu bydlení v souvislosti s finančním zajištěním na stáří, a to na základě statistických dat i speciálně provedených výzkumů. V souvislosti se stárnutím české populace je generace dnešních čtyřicátníků stále silněji nabádána k tomu, aby se sama dostatečně zajistila na důchod. Spoří si však Češi na důchod dostatečně? Výzkumy ukazují, že tomu tak není, a tak se nabízí otázka, jak bude početná generace tzv. Husákových dětí čelit předpokládaným finančním nesnázím v důchodu. Právě bohatství uložené ve vlastním bydlení, které představuje pro většinu Čechů největší část jejich jmění, může být oním zdrojem příjmů. Budou však rodiče jako vlastníci ochotni spotřebovat své bydlení na úkor dědictví pro své děti? Mnohé poznatky z výzkumu dokládají, že většina Čechů chápe své bydlení jako majetek, který dává rodině jistotu a který jednou dostanou či zdědí jejich potomci. Právě potřeba zanechat dětem nějaký majetek a pomoci jim být také vlastníky, mít onu jistotu bydlení, je jedním z hlavních důvodů, proč již dopředu zavrhují jakoukoliv možnost zpeněžit své vlastní bydlení. Není však vyloučeno, že finanční tíseň může tyto představy značně proměnit a že se i u nás rozšíří zahraniční modely, které umožňují zůstat do konce života ve svém vlastním bydlení a současně využít podstatnou část jeho hodnoty pro spotřebu v důchodovém věku. Kniha seznamuje čtenáře právě s takovými inovativními finančními modely fungujícími zejména v zahraničí. Na základě speciálně provedeného výzkumu pak hodnotí jejich možné využití v českém prostředí. Budou Češi muset pro přilepšení v důchodu sáhnout i na svůj majetek? Jaké bohatství ukrývá naše vlastní bydlení? Kdo vydělává na růstu cen nemovitostí? Můžeme čelit finančním obtížím ve stáří pomocí vlastního bydlení? Budou Češi ochotni své bydlení ve stáří spotřebovat na úkor dědictví pro své děti?

Kniha nahlíží na sociologii ve střední Evropě před druhou světovou válkou postupně ze čtyř vzájemně se doplňujících úhlů pohledu: z pohledu dějin institucí, z perspektivy historické sociologie vědění, dějin idejí a z pozice sociologické teorie. V souladu s tím autor člení látku do čtyř tematických okruhů: Přibližuje institucionalizaci oboru ve střední Evropě v porovnání s vývojem v zemích na západě i na východě. Srovnává národní sociologické diskurzy s využitím obsahové analýzy dobových sociologických časopisů. Porovnává díla klíčových teoretiků. Využívá klasické koncepce pro řešení některých soudobých teoretických problémů. V kombinaci s komparativním přístupem ke zkoumané látce tak kniha přináší plastický obraz klasické sociologie ve střední Evropě. Kdy a jakými cestami se etablovala sociologie v zemích střední Evropy? Bylo formování sociologie ve střední Evropě jen doháněním ujíždějícího vlaku velkých západních sociologií? A jak tomu bylo dál na východě? O čem psali první sociologové v Polsku, na Slovensku, v českých zemích, Maďarsku nebo Rakousku? V čem se lišily národní sociologické tradice? Jaké intelektuální vzory ve střední Evropě dominovaly, domácí nebo západní? Znali se a ovlivňovali středoevropští sociologové mezi sebou? Vzniklo ve střední Evropě v počátcích sociologie něco významného? A dozvěděli se o tom i v zahraničí? Kdo je sociologickým klasikem ve střední Evropě? Jaký byl vztah mezi klasickou sociologií a politickými režimy? Kde měla ve střední Evropě sociologie ustláno na růžích, a kde spíš na trní? Přispívala sociologie rodící se v době budování národních států ve střední Evropě ke konstrukci národní identity? Zrodil se funkcionalismus ve střední Evropě?

Kniha se zabývá životními podmínkami obyvatel venkovských periferií v Česku, zkoumá postavení obyvatel těchto oblastí na trhu práce, jejich příjmy a možnosti zaměstnání. Klade si zejména otázku, jestli bydlení v periferiích zvyšuje riziko různých forem sociálního znevýhodnění. Zabývá se problematikou vzdělání a ptá se, zda děti vyrůstající v periferiích mají stejné možnosti získat kvalitní vzdělání jako ostatní. Věnuje se rovněž každodennímu životu rodin a popisuje, před jakými obtížemi stojí rodiče při výběru školy, zajišťování volnočasových aktivit pro své děti a při snaze skloubit péči o děti a zaměstnání. Sleduje též spokojenost obyvatel venkovských periferií a porovnává ji se spokojeností obyvatel jiných typů území. Kde se v Česku nachází periferní venkov? Kde jsou u nás lidé nejspokojenější a kde nejméně spokojení? Jaké těžkosti přináší bydlení v odlehlých venkovských obcích? Proč mají lidé na venkově nižší plat než lidé ve městě? Mají venkovské děti stejné šance na vzdělání jako jejich vrstevníci ve městech? Jak se hledá zaměstnání ve vesnicích s vysokou nezaměstnaností? Přesouvají se sociálně vyloučené lokality z měst na venkov?

Náš tekutý moderní svět není jako žádná tekutina schopen zůstat v klidu a podržet si nadlouho svůj tvar. Všechno, nebo téměř všechno se v něm neustále mění. A my, obyvatelé tohoto neustále se měnícího světa, cítíme potřebu se tomuto světu přizpůsobovat, a to tak, že jsme flexibilní a trvale připravení se rovněž měnit. Chceme vědět, co se děje a co se pravděpodobně přihodí, ale zaplavuje nás příliv informací, které nás hrozí zcela zahltit. Nic se nevzpírá podrobnému zkoumání tak urputně jako běžné věci každodenního života, které se skrývají ve světle klamné a zavádějící důvěrné známosti. Aby je bylo možné pozorně prozkoumat, je třeba je nejdříve vytrhnout z této každodenní rutiny: to, co je zdánlivé známé, se musí stát neznámým. A přesně o to se Zygmunt Bauman v těchto 44 dopisech pokusil: každý z dopisů vypravuje příběh převzatý z běžného života, ale takovým způsobem, aby se ukázaly mimořádné aspekty, jež bychom jinak měli tendenci přehlédnout. Poutavé, objevné, znepokojivé takové jsou tyto dopisy Zygmunta Baumana, analytika našeho moderního tekutého světa, které psal v letech 2008 až 2009 pro čtenáře jednoho italského časopisu.

Otázka, zda a jak šetřit, je trvalou součástí rodinných i veřejných diskuzí a budí někdy až vášnivé emoce. V základech těchto diskuzí je podle autorů knihy nejen mnohoznačnost, ale především morální rozměr pojmu šetrnost a dalších ekonomických pojmů. Autoři ukazují, že lidé o významy a hodnocení ekonomických pojmů svádějí boje, v nichž jde o moc, identitu a nezřídka i o společenskou důstojnost. V obecné rovině autoři upozorňují na významnou roli, jakou v ekonomice hraje jazyk a komunikace. Kniha je určena výzkumníkům, učitelům, studentům a dalším čtenářům, kteří se zajímají o roli diskurzu v utváření (nejen) ekonomického jednání jedinců, sociálních skupin a institucí. Jakou úlohu sehrál pojem šetrnosti v dějinách středních tříd? Jak se mluví a píše o šetrnosti v současnosti a jak tomu bylo za socialismu? Má způsob psaní a mluvení o šetrnosti dopad na ekonomické jednání lidí? Jaká je povaha kontroverzí v rodinných či veřejných debatách o šetrnosti?