Alena Miltová - Slon strana 10 z 21

Tato kniha není určena jen historikům, ale každému, koho zajímá minulost nejen jako pestrá mozaika událostí, ale jako složitý a rozporuplný proces. Autor se na základě celoživotní badatelské zkušenosti domnívá, že historik by neměl jen vyprávět zajímavé příběhy a zprostředkovat, co je ukryto v archivech. Měl by také vysvětlovat velké historické proměny, z nichž vyrůstá naše současnost. Ve dvaceti esejích své knihy hledá příčinné vztahy, které se těmito proměnami proplétaly. Dějiny nelze omezit na dějiny národní, ale je třeba jejich výklad zařadit do souvislostí dějin evropských. Sem patří také zamyšlení nad tím, proč vývojové změny probíhaly na evropském území nestejně rychle, nerovnoměrně. Proč získaly země západní Evropy během raného novověku nadvládu nad světem? Čím se liší minulost Evropy od dějin ostatních kontinentů? Lze vysvětlit nerovnoměrný vývoj jednotlivých zemí Evropy? Můžeme uplatňovat komparativní přístup při rozboru a výkladu evropských dějin na cestě k moderní společnosti? Proč zvítězila reformace jen v některých evropských zemích? V čem je pro dnešek poučná krize evropské politiky a společnosti, která proběhla v polovině 17. století? Byly revoluce hnací silou dějin nebo jejich zhoubou? Je nacionalismus vhodným termínem pro analýzu národnostní problematiky v minulosti i dnes? Má smysl klást si otázku co by se stalo, kdyby? Jaký je vztah mezi historickou možností a alternativou vývoje? Pro druhé vydání byla kniha rozšířena o jednu část v osmé kapitole.

Kniha se snaží přispět ke zmapování a pochopení dynamiky radikálně ekologické aktivity v České republice v letech 1989 až 2010. Zabývá se radikální částí českého environmentálního hnutí a procesem jeho deradikalizace v průběhu 90. let. Oproti jiným pracím, které se zaměřují spíše na formální organizace, se kniha věnuje zejména volnějším aktivistickým sítím, lokálnímu aktivismu či krátkodobým mobilizacím. Přínos práce spočívá ve zvolené výzkumné strategii, která přichází s jakýmsi etnografickým zoomem a oproti jiným pracím se zaměřuje na to, jak diferenciované byly proudy uvnitř zdánlivě stejnobarevného aktivistického prostředí. Ukazuje tak mnohost forem ekologického aktivismu v 90. letech. Snaží se také odpovědět na otázku, zda byla deradikalizace českých ekologických organizací, která v podstatě znamenala ubývání pestrobarevnosti hnutí a jeho slévání do jednoho proudu převážně transakčního aktivismu, jejich nevyhnutelným údělem, vzhledem k tomu, v jakém systému politických příležitostí jednaly a jaké zdroje pro své aktivity mobilizovaly. Jaká byla politická imaginace radikálně ekologických aktivistů? Představovali vizionáře, vynálezce, kteří přinášeli nové ideje, argumenty, představy, sociální vztahy a způsoby jednání? Zpochybňovali transformaci společnosti v liberálně-demokratický kapitalismus, postavený na hodnotách a praktikách, jako byl ekonomický růst, ovládání přírody či prohlubující se nerovnosti? Přinášeli místo toho jiné pohledy a ideje? Byli radikální i z perspektivy začátku 90. let nebo se jako radikální jeví až v porovnání se svými následovníky a/nebo v kontextu spíše umírněné české společnosti? Proč se z potenciálních vynálezců, kteří na počátku 90. let hledali alternativy k nově se formující kapitalistické společnosti postavené na ekonomickém růstu, stali jejími údržbáři?

Publikace je příspěvkem do diskuse na téma studijní (ne)úspěšnosti na vysokých školách. Jedná se o první česky psané dílo, které systematickým způsobem shrnuje dosavadní poznatky v dané oblasti. Autoři se postupně zabývají kategorizacemi, východisky a teoretickými koncepty, které se problematikou studijní neúspěšnosti zabývají, a sledují a interpretují data na úrovni jednotlivců, institucí a celého systému. Téma pojednávají i z pohledu vysokoškolské vzdělávací politiky a dopadů na ni. Cílem publikace je propojit teoretické a koncepční poznatky, které byly získány dlouhodobým studiem této problematiky především v zahraničí, se stavem v České republice a pokusit se vysvětlit některé příčiny a dopady studijní neúspěšnosti v naší zemi. Kniha je výsledkem badatelské práce autorského kolektivu, který se dané problematice věnoval a věnuje na různých institucích, v rámci různých projektů a z různého pohledu. Někteří se věnují práci s daty a následným interpretacím, jiní se zajímají spíše o chování institucí nebo jednotlivců a analyzují faktory, které toto chování ovlivňují. Neméně důležitým tématem autorů je pohled vysokoškolské politiky a strategických dokumentů, včetně realizace příslušných opatření a hodnocení jejich skutečných dopadů. Publikace je určena širokému okruhu čtenářů, především představitelům vysokých škol, od rektorů po členy akademických senátů a pracovníky studijních oddělení, a také všem, kteří se danou problematikou zabývají na teoretické nebo analytické úrovni. Kniha může být užitečným materiálem i pro zaměstnance veřejné správy zabývající se vysokým školstvím a své čtenáře si jistě najde i mezi studenty českých vysokých škol. Je zkrátka určena všem, kterým není téma studijní (ne)úspěšnosti lhostejné.

Kniha je překladem původní sociologické monografie z roku 1974, která analyzovala stav rovnoprávnosti žen v Československu ve srovnání se stavem v Německé spolkové republice. Jejím základem bylo zpracování a reflexe řady empirických studií a dotazování, která se uskutečnila v letech 1959 až 1972. Časový odstup, další vývoj řešení problému postavení ženy v moderní společnosti, stejně jako skutečnost, že kniha je teď určena českému, a ne německému čtenáři, si ovšem vyžádaly rozšíření v podobě vysvětlujících a doplňujících poznámek v textu a doplňky upozorňující na různé aspekty dalšího vývoje anebo skutečnosti neznámé české čtenářce či čtenáři. Přílohu a doplněk původního textu tvoří několik autorčiných studií z pozdější doby – například Emancipace a vlastnictví či Feministické zapomínání – poukazující na nové aspekty ženské otázky, jež na počátku sedmdesátých let ještě nebyly zřejmé, včetně textu autorky, který shrnuje vývoj druhého ženského hnutí ve Spolkové republice od jeho vzniku na konci šedesátých let do sjednocení Německa v roce 1990. Do knihy byl zařazen i text Jiřiny Šiklové Pár poznámek ke změnám v postavení žen v České republice po převratu v roce 1989 shrnující porevoluční vývoj postavení ženy v bývalém Československu.

„Jak se rýmuje život, svět a mé místo v nich?“ „Jak vstupuje do světa Dobro a jak může být i Zlo?“ To jsou jedny z otázek, které si profesor Erazim Kohák klade ve své meditativní knize Oheň a hvězdy. Její původ sahá až do roku 1984, kdy v americkém exilu vydal knihu Embers and the Stars, která vzbudila velký ohlas. K českým čtenářům se její části dostávaly v samizdatovém překladu. Současná kniha Oheň a hvězdy však není pouhým překladem původního díla, ale spíše jakýmsi převodem, obohaceným o osobní zkušenost dalších 32 let života. Je o něco méně „vědecká“, ale o to více naplněná hledáním moudrosti a pro vnímavého čtenáře plná silných podnětů. Veškeré úvahy jsou rámovány životem v přírodě, odrážejí se od žhnoucích uhlíků pohostinného ohniště, zrcadlí se v záři hvězdné oblohy – takové, kterou ve městech nikdy neuvidíme, neboť civilizace nám mnohé dala (například noční osvětlení), ale i vzala (hvězdnou oblohu, která je zastíněna světelným smogem). Příroda je mu místem hlubokého otevření se světu, životu, lásce a porozumění. Erazim Kohák, jeden z nejvýznamnějších představitelů ekologické etiky, však nikdy nemoralizuje a nevidí věci černobíle; to, co hledá, je vzájemný respekt, rovnováha mezi moderním životem a přírodou.

Nadcházející desetiletí přinesou překvapivé otřesy a obrovské výzvy. Některé budou vypadat nově, některé docela staře. Mnohé z nich budou doprovázeny nebývalými politickými dilematy s obtížným rozhodováním. V příštích desetiletích se také naskytnou příležitosti k tomu, aby se věci dělaly jinak, než jak to činily předchozí generace. Pětice autorů v této knize na základě svých sociologických znalostí světových dějin zkoumá, jaké asi tyto výzvy a příležitosti budou, a diskutuje o nich. Kniha je napsána přístupným stylem – autoři v ní předkládají své argumenty k širší diskusi. Rozpracování těchto argumentů lze najít v monografiích každého z nich. Tato kniha ale není jednohlasným manifestem. Je to debata sobě rovných, v níž jednotliví autoři argumentují na základě svých znalostí o minulosti a současnosti lidských společností. Je to tudíž pozvánka k otevřenému a vážnému tázání, čím by mohl být příští velký obrat světových dějin.

Poznávání minulosti můžeme omezit na vyprávění a popis, na skládačku z pestré mozaiky po sobě následujících událostí a rozmanitosti lidských životů a individuálních záměrů. Poznání minulosti se však může stát dobrodružstvím poznávání, budeme-li k dějinám přistupovat jako k souboru rozporuplných procesů a proměn podmínek, v nichž žila společnost jako celek. V této knize jde o hledání příčin a následků, které se proplétaly těmito procesy a proměnami, o vysvětlení a pochopení toho, jak spolu navzájem souvisely. Autor nazírá minulost jako soustavu příčin a následků, z nichž ty dlouhodobé mnohdy sahají až k dnešku. Neomezuje se přitom na české národní dějiny, ale naopak považuje za základní východisko studium dějin Evropy. Výklad našich národních dějin zařazuje do souřadnic dějin evropských, při čemž je jakýmsi zprostředkujícím polem prostor středoevropský. Takový pohled tedy nehledá jen souvislosti změn v časovém sledu, podél časové osy, ale také sleduje, jakými proměnami ve stejné době procházely rozdílné regiony či národy Evropy. Ať již ve vzájemném ovlivnění, či bez přímých vzájemných vztahů. V centru pozornosti jsou tedy klíčové změny, které proběhly v různých evropských zemích, někdy synchronně, jindy i se značným časovým posunem. Výklad a hledání příčinných souvislostí těchto změn je prvořadým úkolem, který si kladou všechny kapitoly knihy. K tomu patří také zamyšlení nad tím, proč změny probíhaly na evropském území nestejně rychle, nerovnoměrně. Společným jmenovatelem, svorníkem všech kapitol je komparativní přístup, aplikace komparativní metody, někdy i ve spojení s kulturním transferem. Můžeme uplatňovat komparativní přístup při hledání a výkladu souvislostí evropských dějin na cestě k moderní občanské společnosti? Lze vysvětlit nerovnoměrný vývoj jednotlivých zemí Evropy? Jaká měřítka takové nerovnoměrnosti či zaostávání můžeme aplikovat? Proč získaly některé země západní Evropy během raného novověku nadvládu nad světem? Čím se lišil vývoj evropské společnosti od vývoje společností mimoevropských? Proč zvítězila reformace jen v některých evropských zemích? V čem je pro dnešek poučná krize evropské politiky a společnosti, která proběhla v 17. století? Byly revoluce hnací silou dějin nebo jejich zhoubou? Proč jsou některé národy označovány jako „plebejské“? Má smysl klást si otázku „co by se stalo, kdyby“? Jaký je vztah mezi historickou možností a alternativou historického vývoje?

Kniha Teorie etnicity (čítanka textů) splácí dlouhodobý dluh sociálněvědní i celospolečenské tematizaci etnicity v naší zemi. Ačkoli etnicita patří mezi základní koncepty moderních společenských věd, neměl český čtenář ani více než čtvrtstoletí po otevření hranic stále ještě k dispozici reprezentativní soubor zásadních textů, které pomáhaly formovat diskurs o etnicitě v západním světě. Cílem knihy je tuto situaci změnit a v podobě překladů původních textů čtenářům představit širokou škálu možných teoretických přístupů k etnicitě a spřízněným fenoménům. Pojmy jako etnicita, kultura či multikulturalismus jsou stabilně nedílnou součástí diskusí o situaci současného světa. Porozumění souvislostem vzniku těchto pojmů i způsobům a kontextu jejich různého použití bude přínosem pro každého, kdo se chce v dnešní komplikované situaci globalizovaného světa orientovat. Na ploše přes 700 tiskových stran publikace přináší výbor 24 klíčových textů publikovaných na Západě od poloviny minulého století až po současnost. Zařazené texty byly vybrány tak, aby pokryly základní přístupy (teorie, definice) v rámci tematizace etnicity, resp. ústřední momenty příslušné diskuse. Publikace tak českému čtenáři nabízí seznámení s hlavními liniemi i hranicemi, v nichž se relevantní diskuse o etnicitě většinou odehrávají, a poskytuje solidní základy pro to, abychom s touto debatou srovnali krok. Kde se bere etnicita? Co je etnická skupina? Jak je definována? Je etnicita vrozená nebo získaná? Je možné změnit etnickou příslušnost? Jaký je vztah mezi kulturou, rasou a etnicitou? Co znamená, že etnicita je sociálně konstruovaná? Jaké jsou slabiny primordialismu? Znamená „etnicita“ v pracích různých autorů totéž?

Kniha představuje současný stav výzkumu digitální propasti, tj. výzkumu vedeného otázkou, zda jsou neuživatelé Internetu (nebo ti, kdo neumí Internet dobře používat) v současné společnosti znevýhodněni či zda jim v blízké době hrozí riziko sociálního vyloučení. Text nejdříve čtenáře seznamuje se základními argumenty, vývojem a nejvlivnější verzí teorie informační společnosti, která je základním opěrným bodem pro stanovení závažnosti digitální propasti. Autor vysvětluje, že vztah je symbiotický: zpochybnění digitální propasti by zpětně zproblematizovalo teorii informační společnosti a z ní odvozené informační politiky. Věnuje se tedy dále tomu, jak je digitální propast zkoumána a jaké jsou argumenty pro její společenskou relevanci. V této části čtenář nalezne jednak aktuální data o českém i globálním rozšíření a užívání Internetu a jednak stručné představení teorií a konceptů, s nimiž je výzkum digitální propasti provázán. Na základě zjištěných nedostatků dominujícího teoretického modelu pak autor navrhuje model alternativní, který dokáže lépe odpovědět na základní otázky výzkumu digitální propasti. Kniha je uzavřena promýšlením důsledků nové perspektivy pro teorii i politiku informační společnosti. Kniha je určena především odborníkům a studentům, jejichž práce či obor studia se dotýká Internetu, a dále i těm, kteří přicházejí do styku se státní informační politikou. Kdo a jak používá Internet? Je neužívání iracionální? Je dnes člověk bez Internetu vyloučen ze společnosti? Kdo vytváří naši závislost na Internetu a proč? Proč je představa digitální generace zavádějící? Konstruují sociální vědy realitu informační společnosti? Zvětšuje se digitální propast? A jak by k ní měl přistoupit stát?

Kniha je studií drobného přeshraničního obchodu v polsko-běloruském pohraničí v situaci rozšiřování Schengenského prostoru k východní vnější hranici Evropské unie. Na základě dlouhodobého etnografického výzkumu mezi drobnými přeshraničními obchodníky (děvuškami), trhovci a celníky autor zprostředkovává vhled do lokálního fungování jednoho ze segmentů globálního obchodu. Ukazuje, jak tito aktéři každodenním pohybem v šedé zóně neformální ekonomiky balancují na hraně mezi legální a nelegální činností a vytvářejí mezi sebou křehké pojivo důvěry. Občanství, etnicita nebo gender nejsou v takovéto přeshraniční kyvadlové migraci mezi „Evropou“ a „ne-Evropou“ neutrální kategorie, ale klíčové prvky, které uschopňují své nositele jednat a zároveň jsou i možným zdrojem subverze moci státu. Autorův důraz na provázané vykreslení vztahu mezi prostorem, migrací a různými podobami moci rozrušuje binární polarity mezi občanem a státem, ovládaným a ovládajícím, kontrolovaným a kontrolujícím. Proč je důležité studovat prostor, moc a migraci ve vzájemné provázanosti? Jak politické hranice utváří hranice sociální? Jakou roli v tom hraje etnicita nebo gender? Jak rozšíření Schengenského prostoru k východnímu polskému pohraničí změnilo drobný mezinárodní obchod? Jaké podoby má moc na státních hranicích a jak je tato moc rozrušována? Jak pocit kulturní blízkosti a imaginace hranic vytváří alternativní geografie vůči rozhraničení prostoru na území jednotlivých států?

Kniha řeší tři základní okruhy otázek: 1. Jaké představy o maskulinitě a femininitě (tzv. genderová schémata) si vytvářejí děti ve věku 6 až 15 let? 2. Jak se ve smíšených školních kolektivech projevuje gender? Jaké vztahy mezi sebou chlapci a dívky mají? 3. Jak spolu souvisí kognitivní a sociální oblast genderového vývoje? Jak dětská genderová schémata ovlivňují komunikaci a vztahy ve smíšených skupinách, a naopak? Ke každé z otázek jsou představeny aktuální zahraniční výzkumy, psychologické a sociologické teorie a výsledky autorčina vlastního výzkumu. Výzkumu se účastnilo 435 dětí z 20 školních tříd pokrývajících všechny ročníky základní školy. V každé třídě byla provedena případová studie s využitím pozorování, kresby ideální dívky a ideálního chlapce, sociometrického ratingového dotazníku a rozhovorů s dětmi a vyučujícími. Výzkum ukázal, že genderová schémata jsou založena na znacích socio-kulturní povahy a jsou silně komplementární. Schémata mladších dětí jsou homogenní, u starších dětí narůstá flexibilita a variabilita schémat. Ve třídách děti i vyučující často používají dělení na dívky a chlapce. Vztahy mezi oběma genderovými podskupinami jsou horší než uvnitř skupin. Při vzájemném kontaktu děti často tematizují genderové hranice. Konkrétně byly identifikovány tři praktiky používané k obhajobě existujících hranic femininity a maskulinity a jedna praktika, která tyto hranice měnila. Kniha přináší vhled do genderové struktury dětských životů. Jako taková může být přínosem pro všechny, kteří s dětmi pracují a snaží se lépe porozumět jejich světu. Chodí do základních škol žáci, nebo dívky a chlapci? Jak si děti představují ideální dívku a ideálního chlapce? Jak děti reagují na kluka v růžovém tričku či holku v maskáčích?

Poskytování péče o seniora v rodině je náročný úkol a praktická podoba této péče může mít mnoho tváří. Kniha Radky Dudové se zaměřuje na palčivé otázky a problémy, které v České republice péči o seniory provázejí z pohledu pečujících blízkých osob. Klade vedle sebe výsledky analýzy mediálního a politického diskurzu a výsledky biografického výzkumu neformálních pečovatelek a pečovatelů. Pojmenovává přitom rozpory a paradoxy, které v této oblasti existují. Mediální prezentace tématu péče o seniory zdůrazňuje odpovědnost rodiny a příbuzných za zajištění péče a blahodárnost péče v domácím či přirozeném prostředí. Osobní příběhy pečujících žen a mužů oproti tomu ukazují ambivalentnost zkušenosti péče: na jedné straně obětavost a lásku projevenou v každodenních aktivitách, na straně druhé ekonomická rizika, vyčerpání, pocit nezastupitelnosti i hledání jiných možných řešení. Kniha přispívá do diskuse, zda je skutečně možné v neformální péči v rámci rodiny spatřovat budoucí řešení narůstající potřeby péče o seniory v souvislosti se stárnutím populace. Ukazuje na možné nové zdroje sociálních nerovností a na slepé uličky současného uvažování o daném problému

Kniha se zabývá tím, jak se v průběhu tří generací (z)měnil pospolitý, pracovní, rodinný a náboženský život na Hlučínsku. Je zaměřena na období od konce druhé světové války po současnost. Během těch šedesáti let obyvatelé Hlučínska uzavírali sňatky, vychovávali děti, stavěli domy, chodili do kostela, modlili se, pracovali, utvářeli svou regionální identitu, tedy žili své dny všední i sváteční. Jádro knihy tvoří analýza a interpretace vyprávění Hlučíňanů o těchto i mnoha dalších životních událostech a okolnostech. Přestože je Hlučínsko modernizující se region, zachovává si některé tradiční znaky, jako je například vícegenerační soužití, náboženská víra, orientace na pospolitost s převažujícími příbuzenskými vazbami, lokální endogamie a provázané příbuzenské sítě. Je tedy zřejmé, že modernizační změna není jednoduchým lineárním přechodem od jednoho typu společnosti ke druhému. Modernita a tradice nejsou vzájemně neslučitelné, strategie přizpůsobit se novému, ale nenechat odumírat staré může být úspěšná a může sloužit jako ochrana před nejistotami a riziky druhé modernity. Odkazem na setrvačnost některých projevů života tak kniha přispívá k obecnějšímu vědění o přechodu z průmyslové a pevné modernity do modernity rizikové či postindustriální.

Rozhovory v této knize osvětlují mnohé konflikty současné společnosti, ať už v oblasti sociální, ekonomické, politické, kulturní nebo vojenské. Tyto konflikty přinášejí do každodenního života mnoha lidí i celé společnosti velkou míru nejistoty a rizika. V této souvislosti můžeme obrazně mluvit o odjištěné společnosti a formulovat cesty k potřebné společenské změně. Knížka předkládá kritické úvahy filosofa a sociálního vědce Marka Hrubce o soudobém systému globálního kapitalismu a jeho diskuse s lidmi, kteří s ním sdílejí obavy o současnou společnost v Česku, Evropě, Africe i jinde ve světě. Rozhovory s ním vedli badatelé z Burundi, Egypta, Slovenska a Česka. Profesně se každý z nich věnuje poněkud jiné oblasti společenskovědního zkoumání – jejich obory jsou filosofie, sociologie, politologie, anglistika, pedagogika a žurnalistika. Rozhovory jsou výzvou ke kritickému přemýšlení o současné společnosti a jejích globálních i lokálních dramatických změnách. Uvádějí čtenáře a čtenářky do debaty o nejisté společnosti, v níž dosavadní a nová rizika čekají jako nášlapné miny na přešlapy států, firem, politiků, vědců, aktivistů i dalších občanů.

Autorky a autoři této knihy mapují proměny genderové kultury české společnosti v letech 1948 až 1989. Tento proces zahrnoval vždy jak emancipační, tak tradicionalistické tendence. Autoři a autorky ukazují, jak celá řada aktérů – organizací, odborných komunit i jednotlivců jednala tak, že spoluvytvářela genderovou kulturu státního socialismu po celé období jeho trvání, a to i přesto, že komunističtí ideologové vyvlastnili agendu českého předválečného ženského hnutí žen. Záleželo komunistické vládě na rovnoprávnosti žen, anebo je jen „nahnala do práce“? Podporovala KSČ ženské hnutí? Má genderově citlivé myšlení v české společnosti tradici nebo je takové přemýšlení až polistopadový „import ze Západu“? Co udělalo komunistické právo pro ženy a co proti nim? Měly československé spartakiády gender? Nakolik se česká věda zabývala genderovými otázkami již před listopadem 1989? Jaké představy o manželství nabízela čtenářstvu za socialismu populárně naučná literatura? Jak se žilo za socialismu neheterosexuálním lidem? Podařilo se českému filmu a literatuře překročit genderové stereotypy?

Kniha usiluje o upevnění a prohloubení znalostí o mezinárodních organizacích v českém prostředí. Klade si dva základní cíle. Její první cíl spočívá v předložení komplexního a podrobného obecného rozboru mezinárodních organizací. „Obecným rozborem“ zde máme na mysli analýzu organizací jako abstraktního, teoretického jevu, ale i jako souhrnného jevu, tedy úhrnu existujících organizací. V této souvislosti se kniha zaměřuje především na konceptuální rozpracování mezinárodních organizací a jejich jednotlivých částí a dále na nástin jejich dosavadního historického vývoje. Druhý cíl spočívá v analýze několika vybraných důležitých případů mezinárodních organizací. Mezinárodní organizace kniha rozebírá prostřednictvím souboru výzkumných otázek. První skupina otázek se na organizace zaměřuje v teoretické, zejména konceptuální rovině. Tyto otázky se týkající obecné povahy mezinárodní organizace, jejích aktérů struktur a procesů. Druhá skupina otázek má empirickou, „klasifikační“ povahu a soustředí se na obecný historický vývoj mezinárodních organizací a na analýzu tří vybraných případů mezinárodních organizací. Těmito případy jsou Organizace spojených národů (OSN) coby bezpečnostní organizace, Světová obchodní organizace (World Trade Organization, WTO) a Mezinárodní měnový fond (MMF). Tato volba vyplývá především z druhého cíle knihy, který usiluje o rozbor několika vybraných důležitých mezinárodních organizací. Kniha se obrací především ke dvěma skupinám čtenářů. Do první z nich patří výzkumní pracovníci, vysokoškolští pedagogové a doktorští studenti působící v oboru mezinárodní vztahy. Těmto kolegům kniha poskytne především ucelený a propracovaný analytický rámec pro zkoumání mezinárodních organizací a rovněž poznatky o několika hlavních mezinárodních organizacích. Druhá skupina zahrnuje širokou skupinu zájemců o mezinárodní dění. Patří do ní studenti bakalářských a magisterských oborů vysokých škol (zejména oborů mezinárodní vztahy, bezpečnostní studia nebo politologie), odborná veřejnost a širší veřejnost se zájmem o mezinárodní dění. Těm kniha nabízí možnost seznámit se s podstatou mezinárodní organizace jako obecného jevu i s jeho několika významnými případy.