Alena Miltová - Slon strana 17 z 19

Náš tekutý moderní svět není jako žádná tekutina schopen zůstat v klidu a podržet si nadlouho svůj tvar. Všechno, nebo téměř všechno se v něm neustále mění. A my, obyvatelé tohoto neustále se měnícího světa, cítíme potřebu se tomuto světu přizpůsobovat, a to tak, že jsme flexibilní a trvale připravení se rovněž měnit. Chceme vědět, co se děje a co se pravděpodobně přihodí, ale zaplavuje nás příliv informací, které nás hrozí zcela zahltit. Nic se nevzpírá podrobnému zkoumání tak urputně jako běžné věci každodenního života, které se skrývají ve světle klamné a zavádějící důvěrné známosti. Aby je bylo možné pozorně prozkoumat, je třeba je nejdříve vytrhnout z této každodenní rutiny: to, co je zdánlivé známé, se musí stát neznámým. A přesně o to se Zygmunt Bauman v těchto 44 dopisech pokusil: každý z dopisů vypravuje příběh převzatý z běžného života, ale takovým způsobem, aby se ukázaly mimořádné aspekty, jež bychom jinak měli tendenci přehlédnout. Poutavé, objevné, znepokojivé takové jsou tyto dopisy Zygmunta Baumana, analytika našeho moderního tekutého světa, které psal v letech 2008 až 2009 pro čtenáře jednoho italského časopisu.

Kniha přináší přehled dějin sociologie od jejích počátků do současnosti. Je výkladem jak o vývoji sociologického myšlení (od Saint-Simona a Tocquevilla po symbolický interakcionismus), tak o zakládání a vývoji sociologických institucí (vysokoškolských kateder, časopisů, výzkumných institucí atd.) v zemích, v nichž se tento obor především rozvíjel. Je rozdělena na dvě samostatné části - do roku 1918 a od roku 1918 do současnosti.

Kniha představuje českému publiku zahraniční, zejména feministické, teoretické debaty o veřejných politikách prostituce a současné trendy v právních úpravách této problematiky. Předkládá rovněž kritickou analýzu české situace – jak stávajících i navrhovaných právních úprav, tak vnímání prostituce ve veřejném prostoru, zejména mezi odborníky a odbornicemi, ve veřejné správě a v médiích. Publikace obsahuje řadu doporučení pro veřejné politiky dotýkající se prostituce a její právní úpravy, nenabízí ale žádná jednoduchá a rychlá řešení. Autorky a autoři zejména identifikují, čeho je třeba se při formulování veřejné politiky a právní úpravy prostituce a jejího uplatňování v praxi vyvarovat, a to zejména s ohledem na lidská práva a požadavek genderové rovnosti. Kniha detailně rozebírá a kriticky hodnotí návrhy zákona na regulaci prostituce, které v posledních letech zpracovává a Poslanecké sněmovně předkládá hlavní město Praha. Proč nejsme ochotni přiznávat lidská práva i osobám v prostituci? Co nám brání dívat se na osoby, které poskytují sex za úplatu, jako na právoplatné členy a členky naší společnosti? Proč významná část politických diskusí o prostituci stigmatizuje osoby, které ji poskytují, a snaží se je zneviditelnit či trestat?

Téměř vše, co děláme, se zakládá na vědění o světě kolem nás: jak se ráno oblékáme, jak si vedeme v práci, jak jednáme s jinými lidmi to vše má základ v našem porozumění tomu, co víme o životě. Vědění může být nahlíženo jako nejpodstatnější a současně nejméně prozkoumaný rys sociálního života: o vědění uvažujeme většinou jako o technickém (vědeckém) vědění nebo jako o formálním vědění (jehož se dosahuje akademickým vzděláním). To, co víme, je v našem každodenním rutinním jednání sotva znatelné, neodhaluje to svůj status jako něčeho poznaného dokud si to nevyžádá nějaká naléhavá událost. Tato kniha se soustřeďuje zejména na sociální porozumění fenoménu vědění. Její autoři vědění znovu ustavují jako součást diskuse o tom, jak my jako individua, skupiny i moderní společnost produkujeme a reprodukujeme vědění jako základ našich životů. K vědění přistupují jako k sociálnímu jevu, a to tím, že postupně odhalují součásti a sociální uspořádání, v nichž je vědění produkováno a předáváno k použití. Shrnutě a výstižně řečeno: aktuálnost obsahu této publikace předběhla naše očekávání; objasnění forem vědění, které umožní přežití liberálně demokratických ideálů a forem jednání i vládnutí, je dnes navýsost aktuální. (Karel Müller v doslovu ke knize)

Kniha Herty Nagl-Docekalove je důležitá a nepostradatelná pro seznámení s feministickou filozofií. Je první publikací svého druhu v českém jazyce. Autorka v ní jasnou a srozumitelnou formou předkládá základní argumenty feministické filozofie vůči tradičním filozofickým konceptům rozdílů mezi pohlavími, zejména vůči naturalismu. Zároveň se značně kriticky vyrovnává s řadou současných feministických koncepcí, které si získaly širokou popularitu. Zkoumá jejich udržitelnost a odmítá ty, které se podle ní po právu mohou stát snadným terčem antifeministické kritiky. Velkou předností této publikace je vhled do čtyř hlavních oblastí filozofie, v nichž dnes probíhají nejživější diskuse: filozofické antropologie, estetiky, teorií poznání a politické filozofie. Tato kniha mj. dokládá, že feministické teorie nejsou jen americkou záležitostí, a představuje vedle americké i velkou šíři současné evropské diskuse. Český překlad by chtěl přispět k rozvinutí debaty o tématech feministické filozofie v Čechách i na Slovensku. Přeložila Hana Havelková.

Kniha bude kritickým pojednáním o dnešní situaci sociálního státu a o jeho perspektivách v prostředí globalizované ekonomiky. Autor dokumentuje, nakolik globalizace zužuje prostor pro řešení interních problémů sociálního státu, jako je stárnutí populace, změny na úrovni rodiny a změny na trhu práce. Na příkladu vývoje v jednotlivých evropských zemích ukazuje, jakým způsobem reagují na tyto tlaky různé typy sociálního státu. V této souvislosti podrobuje kritice koncept "modernizace" sociálního státu, jenž se stal jedním z ústředních hesel dnešního politického a mediálního diskursu. Všímá si především krize solidarity, která je doprovodným jevem této modernizace. Kriticky se zabývá řadou návrhů na to, jak prohlubující se krizi sociálního státu řešit.

Kniha přináší sociologickou analýzu antipornografického feministického diskursu. Tato analýza se zaměřuje jednak na pojetí genderu a sexuality, jednak na chápání performativity v kontextu symbolické moci řečových aktů. Autorka kriticky analyzuje koncept genderu a jeho propojení se sexualitou tak, jak je (explicitně i implicitně) přináší antipornografický feminismus. Věnuje se také současnému antipornografickému diskursu v v České republice. Analyzuje proto práce z oborů sexuologie a kriminologie na téma pornografie. Současnému českému diskursu o pornografii totiž dominují tyto obory, nikoli feministický diskurs, nicméně oba překvapivě s antipornografickým feminismem rezonují.

Ekonomie světového trhu změnila ve své nátlakové dynamice pravidla světové politiky. Zbavením ekonomiky, politiky a společnosti hranic začíná nový boj o moc a protimoc. Nejen to: nově jsou dojednávána samotná pravidla legitimní vlády. Povědomí o neodvolatelném vzniku "kosmopolitní moderny" však není důvodem k jásání, nýbrž je velice ambivalentní - jak by tomu také mohlo být jinak po zkušenostech s totalitním rozpoutáním politiky v katastrofickém 20. století? Označit celý ideový svět národněstátně utvářené ekonomiky, společnosti a politiky při zpětném pohledu jako první modernu a vymezit ji proti ještě neostré druhé moderně - definované globálními ekologickými a ekonomickými krizemi, zostřujícími se nadnárodními nerovnostmi, individualizací, křehkou námezdní prací a právě požadavky kulturní, politické a vojenské globalizace -, slouží cíli překonání "protekcionistického reflexu", který po zhroucení bipolárního světového řádu intelektuálně a politicky ochromuje nejen Evropu. V centru této knihy je proto metazměna ekonomie, politické sféry a státnosti v globálním věku: mění se zdánlivě ultrastabilní vůdčí ideje a koordináty změny, zároveň s tím i základy a základní pojmy moci a panství, legitimace a násilí, hospodářství, státu a politiky. Vůdčí otázka, jak by se mohla druhá moderna stát modernou kosmpolitní, míří na uskutečnění alternativního řádu, v jehož středu se nachází politická svoboda, jakož i sociální a ekonomická spravedlnost (a nikoli zákony světového trhu). /z autorovy předmluvy ke knize/ Přeložili Alena Bakešová a Vladimír Jochmann.

Po dlouhých deseti letech vydává Václav Bělohradský v Čechách novou knihu. Většina esejů zde uveřejněných vyšla ve zkrácené verzi v desetiletí 1997–2007 v Salonu, literární příloze čtvrtečního Práva. Rozhovor s Jiřím Rulfem vyšel v týdeníku Reflex, rozhovor s Barborou Osvaldovou v časopise Xantypa, esej Pohlaví rozumu ve sborníku Nové čtení světa I., který vydala Marie Chřibková. Úvahy tu vycházejí v přepracované a úplnější formě než v Salonu, kde bylo nutné z technických důvodů je zkracovat či různě upravovat. Některé eseje v té formě, v níž jsou tu publikovány, nevyšly.

Texty Miloslava Petruska zařazené do této knížky vznikaly během dlouhého časového období – zhruba od poloviny 90. let do roku 2004, kdy se z nich autor pokusil sestavit knihu s velkým K. Ta měla být sumou jeho vědění o sociologii, proto jí někdy v žertu dával název „Co všechno vím o sociologii“. V této podobě ale kniha nikdy nevyšla – autor dospěl k přesvědčení, že o tak rozsáhlé dílo vlastně nikdo nestojí, a jako celek ji žádnému nakladatelství ani nenabídl. Některé napsané části uplatnil jinak – řada textů orientovaných k dějinám sociologie, obecné metodologii a sociologické metateorii vyšla v letech 2005–2011 v odborných časopisech, případně v kolektivních dílech. Zbyla řada nepublikovaných částí, z nichž jsme pro tuto knihu vybrali tři o Marxovi a marxismu. Společně je vydáváme proto, že tvoří určitý celek – a jako celek si je (ve svém počítači) připravil i sám autor.Vydávané texty jsou svojí formou poněkud zvláštní – je obtížné je zařadit do obvyklých škatulek. Často jde o výklad „jakoby“ pro studenty: autor stručně rekapituluje, podává výčty, jeden z textů obsahuje i schémata (jistou „pedagogickou dikcí“ se vyznačovaly téměř všechny Petruskovy texty), na jiných místech se podrobně věnuje nějakému problému a výklad doprovází mnoha citacemi, a ještě jindy mají části textu charakter „poznámek nad četbou“, jsou jakýmsi prvotním přemýšlením o tématu.

Tato příručka vymezuje důležité pojmy, jež souvisí s životem v demokratické společnosti. Pojednává o tématech, ve kterých by se měl na počátku 21. století každý občan orientovat. Na rozdíl od běžných slovníků, v nichž bývá heslo definováno v několika větách, jsou v této knize všechna hesla vyložena v širších souvislostech. Každé heslo obsahuje motivační článek, stručné vymezení hesla, popis hesla, praktický příklad a odkaz na další literaturu, právní předpisy a internetové zdroje. Každé heslo je tak velmi přehledné a kromě jeho vymezení získá čtenář i praktické informace prezentované v příkladu, případně odkazy na další zdroje, z nichž se o daném problému může dozvědět více. Příruční slovník občana obsahuje témata, která jsou součástí předmětů občanská výchova na základních školách a občanská nauka a základy společenských věd na středních školách. Učitelé mohou knihu velice dobře využít jako příručku při hodinách občanské nauky, občanské výchovy a základů společenských věd. Vzhledem ke svému pojetí je tato kniha určena i široké veřejnosti, která v ní může najít odpověď na celou řad praktických otázek