Alena Miltová - Slon strana 15 z 19

Cílem této knihy je představit veřejnosti přístupným způsobem práci sociologů, demografů, ekonomů, politologů a sociálních geografů, kteří působí v Sociologickém ústavu AV ČR, v.v.i. Autorům a autorkám nejde o předložení ucelené zprávy o české společnosti, ale o odpovědi na některé často kladené otázky, ověření/neověření platnosti různých předsudků a představ, které sami o sobě máme. Sociální vědci poukazují i na jevy, které sama společnost příliš nevnímá, ale odborníci je považují za důležité fenomény dnešní české společnosti. Přístup prezentovaný ve většině příspěvků knihy vychází z dlouhodobé tradice instituce, ve které se tato kniha zrodila. Většina kapitol knihy zpracovává informace, které byly získány sociologickým výzkumem. Seznamuje čtenáře se závěry založenými zejména na empirickém přístupu k sociálním jevům, postaveném na jejich systematickém zkoumání, měření a analyzování. Autorky a autoři dostali volnost jak z hlediska formy, tak z hlediska výběru a způsobu zpracování svých témat. Každý mohl své téma přiblížit způsobem, který považoval za nejlepší. Narozdíl od standardních vědeckých textů určených pro odbornou komunitu omezují vhled do souvisejících teorií a na nezbytné minimum redukují i popis analytických metod, pomocí kterých autoři došli ke svým závěrům. V této knize se čtenář nesetká se složitými statistickými modely ani s jinými náročnými analytickými nástroji. Autoři se snaží prokázat své poznatky pomocí jednoduchých a široké čtenářské komunitě srozumitelných nástrojů. Jací opravdu jsme a jak se to o sobě dozvídáme? Jsme evropští, jsme světoví, nebo hlavně sví? Lze věřit výzkumům veřejného mínění? Jsme ze zvyku sociálními a/nebo ekonomickými pesimisty? Jak a čím nás poznamenává konzumní společnost? Jaké jsou trendy a příčiny korupce v České republice? Jsou Češi skutečně nevěřící? Jaké postoje zaujímáme vůči cizincům a národnostním menšinám? Jsou Češi politicky aktivní? Jaká je kvalita demokracie v České republice? Na čí účet se v naší společnosti rodí děti?

Práce je prvním pokusem o systematické shrnutí antropologického studia příbuzenství v českém jazyce. Autor v ní příbuzenské vztahy nahlíží jako sociální vztahy vycházející z interpretace zákonitostí lidské reprodukce a věnuje se kulturní logice jejich uspořádání v alternativních variantách příbuzenských systémů v různých společnostech. Práce obsahuje jedenáct kapitol tematicky rozdělených do čtyř částí. Výklad jednotlivých témat je ilustrován více než sto padesáti příbuzenskými diagramy, grafy a tabulkami.

Významný britský sociolog vstoupil touto knihou výrazně do soudobé diskuse o povaze doby, v níž žijeme. Neklade si akademické otázky o vztahu modernity a postmodernity, ale srozumitelně, současně však na vysoké teoretické úrovni, analyzuje reálné problémy, s nimiž se setkáváme v běžném životě a v politickém a veřejném diskursu: problém jistoty a nebezpečí, důvěry a rizika, proměněné role prostoru a času, změn v institucionální struktuře pozdně moderní společnosti, globalizace a jejích důsledků atd. Giddens formuluje originální stanoviska a otevírá nová témata, jako je problém důvěry v abstraktní systémy, fenomén tzv. reflexivity, vztah důvěry a ontologického bezpečí a další.

Kniha se zabývá metodologií textových analýz v kontextu sociálních věd. Tematicky pokrývá tři typy textových analýz, které se v sociálních vědách nejčastěji používají: obsahovou, diskurzní a narativní analýzu. Uspořádávající osou celé knihy je role čtenáře – člověka nebo stroje, protože žádný text nelze v sociálních vědách analyzovat bez toho, aby byl nějakým způsobem čten. V perspektivě dvojakosti lidského a strojového čtení autor vysvětluje tři výše zmíněné textově analytické přístupy a ilustruje je na konkrétních výzkumných příkladech. Kniha se zaměřuje na vybrané metody, se kterými má autor výzkumné zkušenosti. Užitečná bude všem vysokoškolsky vzdělaným odborníkům v sociálněvědním výzkumu, kteří se zabývají nebo by se chtěli zabývat sociálněvědní analýzou textů.

Autorky a autoři této knihy mapují proměny genderové kultury české společnosti v letech 1948 až 1989. Tento proces zahrnoval vždy jak emancipační, tak tradicionalistické tendence. Autoři a autorky ukazují, jak celá řada aktérů – organizací, odborných komunit i jednotlivců jednala tak, že spoluvytvářela genderovou kulturu státního socialismu po celé období jeho trvání, a to i přesto, že komunističtí ideologové vyvlastnili agendu českého předválečného ženského hnutí žen. Záleželo komunistické vládě na rovnoprávnosti žen, anebo je jen „nahnala do práce“? Podporovala KSČ ženské hnutí? Má genderově citlivé myšlení v české společnosti tradici nebo je takové přemýšlení až polistopadový „import ze Západu“? Co udělalo komunistické právo pro ženy a co proti nim? Měly československé spartakiády gender? Nakolik se česká věda zabývala genderovými otázkami již před listopadem 1989? Jaké představy o manželství nabízela čtenářstvu za socialismu populárně naučná literatura? Jak se žilo za socialismu neheterosexuálním lidem? Podařilo se českému filmu a literatuře překročit genderové stereotypy?