Alena Miltová - Slon strana 18 z 19

Kniha se zabývá sociologickým rozborem lékařské profese a zkoumá sociální roli lékaře/lékařky z pohledu kulturních proměn. Zabývá se mj. otázkou, jaké důsledky má pro lékařskou profesi přeměna moderní společnosti v pozdně moderní či postmoderní. Práci autorka rozvrhla na rozsahem srovnatelné části, teoretickou a empirickou část. Teoretická část vychází ze známých sociologických koncepcí (Parsons, Freidson, Illich) a diskutuje je. Empirická část se věnuje identifikaci mladých lékařů s rolí, „ženským“ aspektům lékařské profese a proměnám české lékařské kultury v posledních desetiletích. V empirické části vychází autorka z vlastních výzkumných projektů, které realizovala v letech 2000-2004 na téma socio-profesní problematika absolventů lékařských fakult v období transformace českého zdravotnictví a sociologické proměny lékařské profese.

Kniha představuje současný stav výzkumu digitální propasti, tj. výzkumu vedeného otázkou, zda jsou neuživatelé Internetu (nebo ti, kdo neumí Internet dobře používat) v současné společnosti znevýhodněni či zda jim v blízké době hrozí riziko sociálního vyloučení. Text nejdříve čtenáře seznamuje se základními argumenty, vývojem a nejvlivnější verzí teorie informační společnosti, která je základním opěrným bodem pro stanovení závažnosti digitální propasti. Autor vysvětluje, že vztah je symbiotický: zpochybnění digitální propasti by zpětně zproblematizovalo teorii informační společnosti a z ní odvozené informační politiky. Věnuje se tedy dále tomu, jak je digitální propast zkoumána a jaké jsou argumenty pro její společenskou relevanci. V této části čtenář nalezne jednak aktuální data o českém i globálním rozšíření a užívání Internetu a jednak stručné představení teorií a konceptů, s nimiž je výzkum digitální propasti provázán. Na základě zjištěných nedostatků dominujícího teoretického modelu pak autor navrhuje model alternativní, který dokáže lépe odpovědět na základní otázky výzkumu digitální propasti. Kniha je uzavřena promýšlením důsledků nové perspektivy pro teorii i politiku informační společnosti. Kniha je určena především odborníkům a studentům, jejichž práce či obor studia se dotýká Internetu, a dále i těm, kteří přicházejí do styku se státní informační politikou. Kdo a jak používá Internet? Je neužívání iracionální? Je dnes člověk bez Internetu vyloučen ze společnosti? Kdo vytváří naši závislost na Internetu a proč? Proč je představa digitální generace zavádějící? Konstruují sociální vědy realitu informační společnosti? Zvětšuje se digitální propast? A jak by k ní měl přistoupit stát?

Kniha je příspěvkem k současné debatě o hraném filmu jako médiu kulturně zprostředkované paměti. Autorka nahlíží filmy jako díla, která nabízejí jednak obraz éry, v níž byla vytvořena, jednak obrazy uplynulých událostí, k nimž se vztahuje jejich děj. Z těchto dvou perspektiv v knize zkoumá čtyři české (československé) hrané filmy, které zobrazují události související s poválečným vysídlením německy mluvících obyvatel a následným osidlováním pohraničních oblastí. Srovnání filmů z různých období umožňuje zachytit vývoj vztahů české společnosti k otázce odsunu i proměnu významů, s nimiž byla a je tato problematická součást naší minulosti spojována.

Tématem knihy jsou možnosti uchopení soudobé fáze modernity a jejích vývojových tendencí prostřednictvím makrosociologického výkladu dějin, který spojuje a kombinuje sociologii, ekonomii, historii, politologii, religionistiku a kulturní antropologii. Pro zkoumání dějin civilizací a kultur, jejich vztahů, průniků a střetů používá tento metodologický postup Jaroslav Krejčí, působící od konce šedesátých let minulého století na univerzitě v anglickém Lancasteru. Ve svém příspěvku otištěném v této knize charakterizuje současnost jako antropologickou mutaci z epochy civilizace do epochy technizace.

Pojem „aktivní stáří“ v současnosti působí jako zaklínadlo téměř všech vládních dokumentů věnujících se problematice stárnutí, stejně jako oblíbených obrazů „obdivuhodných“ seniorů. Koncept aktivního stárnutí představuje seniorský věk jako období, jež má být naplněné aktivitou ať již ve formě prodlužujícího se pohybu na trhu práce, celoživotním vzděláváním nebo sportem či dalšími nově se rozvíjejícími zájmy. Tato kniha usiluje o kritické zhodnocení tohoto konceptu a zároveň o zmapování způsobů, jakými se idea aktivního stárnutí promítá do konkrétních životních stylů českých seniorů a seniorek. Autorka mapuje diskurz aktivního stárnutí pomocí analýzy dokumentů věnovaných problematice stárnutí a především prostřednictvím tříleté etnografické studie center nabízejících volnočasové aktivy pouze pro seniory. Představuje aktivní stárnutí jako techniku biomoci. Zároveň vyzdvihuje roli aktivity jako výrazného mechanismu konstrukce normativního obrazu „dobrého stáří“, který na jednu stranu slouží seniorům jako prostředek vymezení se vůči stereotypním obrazům stárnutí, na druhé straně se ale jeho prostřednictvím konstituují nové nerovnosti založené na možnosti/ochotě „aktivně stárnout“.

Texty Miloslava Petruska zařazené do této knížky vznikaly během dlouhého časového období – zhruba od poloviny 90. let do roku 2004, kdy se z nich autor pokusil sestavit knihu s velkým K. Ta měla být sumou jeho vědění o sociologii, proto jí někdy v žertu dával název „Co všechno vím o sociologii“. V této podobě ale kniha nikdy nevyšla – autor dospěl k přesvědčení, že o tak rozsáhlé dílo vlastně nikdo nestojí, a jako celek ji žádnému nakladatelství ani nenabídl. Některé napsané části uplatnil jinak – řada textů orientovaných k dějinám sociologie, obecné metodologii a sociologické metateorii vyšla v letech 2005–2011 v odborných časopisech, případně v kolektivních dílech. Zbyla řada nepublikovaných částí, z nichž jsme pro tuto knihu vybrali tři o Marxovi a marxismu. Společně je vydáváme proto, že tvoří určitý celek – a jako celek si je (ve svém počítači) připravil i sám autor.Vydávané texty jsou svojí formou poněkud zvláštní – je obtížné je zařadit do obvyklých škatulek. Často jde o výklad „jakoby“ pro studenty: autor stručně rekapituluje, podává výčty, jeden z textů obsahuje i schémata (jistou „pedagogickou dikcí“ se vyznačovaly téměř všechny Petruskovy texty), na jiných místech se podrobně věnuje nějakému problému a výklad doprovází mnoha citacemi, a ještě jindy mají části textu charakter „poznámek nad četbou“, jsou jakýmsi prvotním přemýšlením o tématu.

Tato kniha je prvním systematickým učebnicovým výkladem kulturní a sociální antropologie na českém knižním trhu. V devíti kapitolách (Kultura a lidé, Společenské systémy, Manželství a rodina, Příbuzenské systémy, Ekologie a hospodářství, Řád a autorita, Náboženství, Vyvíjející se svět, Terénní výzkum) podává základní přehled o jevech, jimiž se tento obor zabývá, o klíčových poznatcích, k nimž dospěl, a v rámci toho i o hlavních postavách antropologie a antropologických přístupech a metodách.

Umění pomáhat je přehledná učebnice základních postupů práce s lidmi, kteří potřebují pomoc. Je to knížka návodná, kterou čtenáři mohou ihned aplikovat na svou práci s klienty. Na rozdíl od jiných učebnic metod sociální práce na našem knižním trhu, které podávají přehled různých přístupů, se tato kniha drží jednoho výchozího přístupu - systemického přístupu k pomoci a terapii. Dotisk druhého vydání (ve SLONu). Kniha je určena praktikům i studentům, kteří chtějí obstát v náročných sociálních profesích a naučit se nové přístupy ke klientům. Osvědčila se při výuce metod sociální práce i jako pomůcka pro praktiky pracující s klienty, a to v oblasti sociální práce, medicíny či psychoterapie. Třetí vydání (ve SLONu druhé, první 1999). V nakladatelství rozebráno, v omezeném množství k dostání u distributorů.

Tato kniha je příspěvkem k teoretickému sociologickému myšlení, k pochopení možnosti fungování společnosti jako takové. Společnost jako abstraktní celek je přiblížena na základě souhry tří struktur: jednání, diskursu a kritiky. Ve třech částech jsou pomocí vybraných teoretických přístupů postupně konkretizovány jak základní obrysy tří zkoumaných struktur, tak jejich vzájemná interakce a význam pro konstituci společnosti jako takové. Autor přitom netvrdí, že jde o jediný dogmatický výklad společnosti. Snaží se pouze myslet společnost v optice, kterou chápe jako jednu z mnoha možných. Čtenář v knize nalezne teoreticky široce založené pojednání, které stojí na detailní analýze myšlení Webera, Parsonse, Habermase či Foucaulta stejně jako na výkladu dědictví kritické teorie a moderního feminismu. Jak lze vysvětlit dynamiku společnosti? Utváří lidské jednání společnost, anebo naopak vzorce jednání formuje tlak společnosti? Do jaké míry je motivace jednání ovlivněna nároky sociálního systému? Jak se udržuje a naopak proměňuje sociální řád? Co způsobuje změnu sociálních norem?Toto jsou otázky kladené v této knize.