Alena Miltová - Slon strana 12 z 21

Kniha zkoumá genderové aspekty profesních plánů vědců a vědkyň, akademické mobility, kombinace vědecké profese a rodičovství, obrazu vědy v médiích a politiky genderové rovnosti ve vědě. Využívá k tomu koncept epistemických životních prostorů Ulrike Felt. Úvodní kapitola odkrývá kontext současného měnícího se světa vědy a jeho genderové aspekty, představuje základní stereotypní představy o vědě a vědkyních, analyzuje početní zastoupení žen v české vědě či přístup k genderovým otázkám v rámci české vědní politiky. Druhá kapitola obrací pozornost ke kariérním plánům začínajících vědkyň a vědců v doktorské a postdoktorské fázi. Třetí kapitola se zabývá tématem akademické mobility, čtvrtá se věnuje možnostem kombinace vědecké práce a mateřství v ČR, pátá je sondou do prezentace vědkyň a vědců v českém tisku. Šestá kapitola ukazuje vývoj evropských politik genderové rovnosti od konce 90. let do současnosti. Závěrečná kapitola pak shrnuje hlavní zjištění a věnuje se dopadům proměňujícího se charakteru vědecké profese na genderovou rovnost a na profesní vyhlídky žen a mužů ve vědě v České republice.

Prostředí pro vědeckou práci v socialních vědach prochází překotným vývojem. Jedním z důvodů je také rostoucí objem dat, která jsou k dispozici pro socialní analýzy. Využívání nových možností i zpřístupňování vlastních databází bývá podmínkou pro plnohodnotné zapojení do života mezinarodní vědecké komunity a pro dosahování vysledků s uznávaným vědeckým impaktem. Efektivní práce s daty však vyžaduje orientaci v nepřehledném množství zdrojů, zvládnutí metod managementu dat a sekundární analýzy i orientaci v právních a formalních náležitostech sdílení dat mezi výzkumnými týmy. Autoři a autorky této knihy se právě proto zaměřují na problematiku vytváření a používání kvantitativních sociálních dat, věnují se metodám managementu dat a představují služby datových archivů. Zvláštní pozornost věnují problematice harmonizace dat pro účely časových a mezinárodních komparací. Velkou část knihy tvoří přehledové studie o dostupných datech včetně hlubších rozborů a analýz datových zdrojů k vybraným tématům.

Kniha podává výklad hlavních aspektů Lacanova pojetí psychoanalýzy i historii jeho konfliktu s Mezinárodní psychoanalytickou asociací. Každou část výkladu autor dokládá citacemi z Lacanových statí (shrnutých v souboru nazvaném Ecrits) či z textu jeho vydaných seminářů, což je v našem prostředí zvlášť důležité, protože český překlad jeho prací nebyl dosud vydán. Autor v knize nejprve popisuje historii Lacanova konfliktu s Mezinárodní psychoanalytickou asociací, poté v jednotlivých kapitolách probírá jednotlivé aspekty jeho pojetí psychoanalýzy. Začíná Lacanovou koncepcí tzv. stadia zrcadla, tedy procesu, jakým se utváří Já dítěte působením vizuální podoby druhé lidské bytosti. Následuje výklad strukturalistického pojetí psychoanalýzy jako účinků symbolického řádu chápaného v návaznosti na de Saussurovo pojetí jazyka. V souvislosti se způsobem, jakým se podle Lacana konstituuje realita, rozebírá autor knihy jeho pojetí psychózy. Samostatné kapitoly jsou věnovány roli sexuality a Lacanově interpretaci toho, co Freud označil jako pud smrti. Kniha je doplněna doslovem od Martina Petráše.

Málokterá oblast veřejné politiky je opředena tolika mýty jako péče o předškolní děti. Tyto mýty znemožňují potřebné změny rodinné politiky, neboť blokují rozvoj racionální společenské diskuse, která by se neopírala o ideologické argumenty, ale o poznatky soudobých mezinárodně uznávaných vědeckých studií. Tato kniha chce přispět jak k racionální společenské diskusi, tak k pozitivním změnám. Politolog – ekonom, socioložka a psycholog zde předkládají empiricky podloženou kritiku sedmi hlavních mýtů o předškolní péči o děti reprodukovaných v české společnosti. Výsledky jejich zkoumání zároveň ukazují na možné cesty reformy české rodinné politiky. Cílem knihy je odhalit a diskreditovat ty mýty, které jsou na české politické a mediální scéně reprodukovány a blokují otevřenou společenskou a politickou diskusi i reformu rodinné politiky tak, aby odpovídala potřebám různých typů rodin i jejich jednotlivých členů.

Kniha Jinakost – postižení – kritika nabízí nové pohledy na tělesnou a intelektuální jinakost. „Postižení“ ukazuje nikoliv jako patologický jev čekající na vyléčení a charitativní pomoc, nýbrž jako společenský vztah, který otevírá možnost pro kritickou reflexi společnosti, společenských nerovností, kulturních představ a metafor tělesné a mentální jinakosti. Jinakost – postižení – kritika ale především klade otázky: Z čeho pramení nutnost moderní společnosti vymezovat se vůči „postižení“, uzavírat je do ústavů, disciplinovat je, léčit? Proč a čím nás zároveň tělesná a mentální jinakost tolik fascinuje? Jsou proklamované snahy o společenské začlenění „lidí s postižením“ skutečně odpovědí na hluboko usazené principy exkluze a útlaku? Jaké inspirace pro společenskou kritiku a změnu je možné čerpat z hnutí lidí s hendikepy? Co znamená kriploušská hrdost? Jak se promění pohled na společnost, podíváme-li se na ni skrze kulturní konstrukty hendikepu, „postižení“ a ne/způsobilosti? Jak imperativy být zdravý, být schopný, zdatný, soběstačný, nezávislý na pomoci, racionálně uvažující, zodpovědný a stále fit... ovlivňují život moderního člověka a je možné těmto nárokům vzdorovat? Kniha představuje interdisciplinární disability studies a přináší přehled základních konceptů oboru. Antologie zahrnuje texty, které o tělesné jinakosti a konstruktech ne/způsobilosti pojednávají také ve vztahu k dalším kategoriím sociálně produkované alterity, tj. ve vztahu k genderu, sexualitě, etnicitě, rase a sociální třídě.

Práce se zabývá vývojem ČSSD a KSČM v prvním desetiletí 21. století (2000–2010), s větší pozorností věnovanou druhé polovině tohoto období. Autoři hledají odpovědi na dva základní okruhy otázek. Za prvé, jak se ČSSD a KSČM v uplynulém desetiletí proměnily, o jakých organizačních charakteristikách můžeme v souvislosti s nimi hovořit a jak je můžeme v důsledku těchto charakteristik klasifikovat. A za druhé, jak je možné sledovanou proměnu vysvětlit, jaké byly její obecnější i bezprostřední příčiny, jaký byl konkrétní průběh a načasování. Nástrojem klasifikace a vysvětlení byly teorie kartelové strany (Katz, Mair) a teorii tří proudů resp. multi-stream theory (Kingdon, Zahariadis). Jak politický marketing proměnil vnitřní fungování ČSSD? V čem učinil Projekt modernizace ČSSD tuto stranu moderní? Byla politika ČSSD problémem estetickým, nebo obsahovým? Existuje jedno vysvětlení pro vnitřní proměnu ČSSD i pro politiku, kterou realizovala? Proti komu je vlastně zaměřen antikomunismus? Existuje vůbec důvod, proč by se KSČM měla transformovat? Je opravdu KSČM nedemokratická? Jsou veřejné politiky dílem politických stran?

Kniha je pojata jako komplexní pohled na problematiku kvality života, jak se obsahově a metodicky měnila od poloviny 20. století do dnešní doby. Podává přehled základních informačních a datových zdrojů k danému tématu, jakož i institucí a nejvýznačnějších osobností, které se tímto tématem zabývaly nebo zabývají. Věnuje se rovněž vzájemnému porovnání řady existujících definic kvality života. Kniha vyúsťuje do představení existujících teorií a modelů kvality života a do poměrně rozsáhlého přehledu možností operacionalizace, stávajících způsobů měření a používaných indikátorů. V návaznosti na celý předchozí text autorka v závěru představuje vlastní terénní výzkum kvality života Pražanů a jeho nejzajímavější výsledky. Práce je doplněna obsáhlým přehledem literatury k tématu kvality života.

Kniha Na cestě k evropské sociální unii je aktuálním rozhovorem Marka Hrubce s Vladimírem Špidlou. Odkrývá Špidlovy názory na různorodé a sporné vztahy českých politiků a politických stran k Evropské unii, na vztahy Evropské unie k dalším oblastem světa a na nelehkou, ale inspirativní evropskou integraci. Rozhovor představuje osobnost, která jako jediná z českých politiků prošla pozicemi od místní správy přes premiéra až po eurokomisaře. Na rozdíl od každodenního hašteření většiny českých politiků můžeme v rozhovoru vidět jeho kultivovaný historický pohled a státnický nadhled i jeho citlivost pro sociální a politickou spravedlnost v životech občanů.

Název knihy Sociologie středních vrstev má dva významy. Na jedné straně kniha popisuje proměny středních vrstev v průběhu modernity. Líčí vývoj od starých středních vrstev v období omezeně liberální modernity přes nové střední vrstvy období organizované modernity až po dnešní třetí vlnu středních vrstev, která nastupuje v době, kdy se mění struktura společnosti od pouhé nerovnosti v naprostou nesouměřitelnost, což navozuje krizi středních vrstev.Autor Jan Keller se zabývá také mentalitou středních vrstev a jejími proměnami v uplynulých dvou stoletích. Druhý význam knihy spočívá v tom, že samotná sociologie je v ní pojata jako konstrukt středních vrstev, jako způsob, kterým si střední vrstvy vykládají své postavení ve společnosti, promýšlejí svůj vztah vůči ní a ujasňují si možnosti i meze svého jednání.Autor dokládá, že v rámci sociologie a za pomoci poměrně abstraktních kategorií, pojmů a schémat si střední vrstvy řeší své tři hlavní problémy: kam vlastně patří, co je pojí s druhými a co všechno si mohou vzhledem ke svému postavení ještě dovolit. Konstatuje, že ve všech těchto ohledech je situace středních vrstev silně ambivalentní. Jejich sociální umístění je zdrojem velkých aspirací a zároveň neméně velkých obav. Mají totiž ambice vrstev horních, ale disponují pouze prostředky srovnatelnými spíše se zdroji těch, kdo stojí pod nimi. Autor se věnuje rozboru příznaků nastupující krize středních vrstev a ukazuje, jak se tato krize odráží v samotných nástrojích sociologické analýzy.

Kniha analyzuje chování voličů ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010. Ve třech kapitolách autoři analyzují volební účast. První zkoumá, kdo a proč se účastní voleb, druhá hledá vysvětlení rozdílu ve volební účasti mladých a starších voličů a třetí prozkoumává vliv výše volební účasti na zisky jednotlivých politických stran. Výběr strany se pak analyzuje v celkem pěti kapitolách: nejprve pomocí analýzy územních jednotek, poté autoři vysvětlují volební chování jednotlivých sociálních tříd, volební chování z hlediska vlivu stranické identifikace a vlivu tematického hlasování. Samostatná kapitola je věnována volební podpoře, kterou získaly dvě nové politické strany (TOP 09 a Věci veřejné).Ačkoli sněmovní volby 2010 byly označovány za přelomové a signalizující změnu, kniha poukazuje na výraznou kontinuitu ve volebním chování českých voličů. Voleb se účastnily stejné skupiny jako dříve a motivace voličů byly velmi podobné. Sněmovní volby v roce 2010 měly obdobnou strukturu předvolebních i volebních témat jako volby v roce 2006, nicméně voliči vnímali jako důležitější témata pravicová: zde lze spatřovat příčiny volebního úspěchu pravicových stran.

Kniha vychází z poznatku, že současná česká politika se ocitla v hluboké krizi. Postrádá schopnost formulovat a naplňovat dlouhodobé celospolečenské cíle. Vstupem do Evropské unie završuje Česko svůj návrat do Evropy. Tím česká politika naplňuje svůj základní cíl vyplývající ze sametové revoluce, ale už není schopna najít a uskutečňovat jakýkoliv další celospolečenský cíl. V důsledku této koncepční prázdnoty se hlavním obsahem české politiky stávají patologické jevy například v podobě korupčního přivlastňování či zneužívání veřejných zdrojů a uspokojování osobních ješitností. Cílem knihy však není soupis zlořádů české politiky, ani její zevrubná kritika. Klade si naopak cíl pozitivní v podobě pokusu o nápravu. Pokouší se promyslet koncept moderní evropské společnosti a na jeho základě formulovat předpoklady politického programu, který by vyvedl českou politiku z její krize.

Kniha se zabývá porevolučním diskursem nápravy majetkových křivd a restituce jako součásti transformace a reformy. Téma postkomunistické transformace pojednává autorka prizmatem konceptu „kolektivní (sociální) paměti“, „politiky paměti“ a „přechodové spravedlnosti. Táže se, jak k utváření privatizační ideologie během postkomunistické transformace přispěl mediální diskurs a jakou roli v mocenských soubojích o podobu re-privatizace a transformace sehrála levicová masová média.Kniha se dotýká otázky vyrovnávání se s komunistickou minulostí a jeho zne/užívání v porevolučním období soubojů o podobu dneška a také komplikovaných a neprůhledných procesů transformace a problematického vznikání trhu a demokracie u nás. Představuje původní teoreticko-empirickou případovou studii, která propojuje řadu přístupů, disciplín a podoborů: diskursivní teorii a analýzu, mediální studia, sociologii institucí, sociologii spravedlnosti a studia sociální paměti.

Autorka se ve své knize zabývá otázkou volby dopravního prostředku, kterou považuje za zásadní v rámci studia mobility. Nachází dva důvody, proč se zabývat každodenním cestováním. Tím prvním důvodem je, že jednotlivci žijící v současné době ve velkých západních městech stráví cestováním velké množství času a vynaloží na ně mnoho finančních prostředků. Druhým důvodem jsou negativní dopady dopravy v podobě každodenního pohybu velkého množství jednotlivců na vzhled moderních měst a městské společnosti. Volba dopravního prostředku se v této knize zkoumá jak z perspektivy statistické, tak behaviorální. Velkou heterogenitu jednání různých společenských skupin autorka v knize systematizuje s pomocí typologie aktérů a odlišných sfér racionality, které se u nich při volbě dopravního prostředku dominantě projevují. Vytvoření takové systematizace je nezbytné pro určení klíčových faktorů nárůstu a poklesu individuální automobilové dopravy a případnou identifikaci motivačních či regulačních mechanismů, které mohou být účinné při omezování rostoucího objemu automobilové dopravy. Díky vytvořené typologii dominantních sfér racionality je analýza volby dopravního prostředku, předkládaná v závěru knihy, zároveň příkladem testování různých konceptů sociologické teorie. Kniha využívá závěry původního výzkumu realizovaného v letech 2008 a 2009 v českých městských aglomeracích. Východiska výzkumu byla formulována na základě diskuse o tom, nakolik je možné každodenní volbu dopravního prostředku, a tedy značně rutinní chování, považovat za racionální a jako takové ho zkoumat. Výzkum pak kombinoval kvalitativní a kvantitativní sociologickou analýzu

Autorka se ve své knize zabývá otázkou volby dopravního prostředku, kterou považuje za zásadní v rámci studia mobility. Nachází dva důvody, proč se zabývat každodenním cestováním. Tím prvním důvodem je, že jednotlivci žijící v současné době ve velkých západních městech stráví cestováním velké množství času a vynaloží na ně mnoho finančních prostředků. Druhým důvodem jsou negativní dopady dopravy v podobě každodenního pohybu velkého množství jednotlivců na vzhled moderních měst a městské společnosti. Volba dopravního prostředku se v této knize zkoumá jak z perspektivy statistické, tak behaviorální. Velkou heterogenitu jednání různých společenských skupin autorka v knize systematizuje s pomocí typologie aktérů a odlišných sfér racionality, které se u nich při volbě dopravního prostředku dominantě projevují. Vytvoření takové systematizace je nezbytné pro určení klíčových faktorů nárůstu a poklesu individuální automobilové dopravy a případnou identifikaci motivačních či regulačních mechanismů, které mohou být účinné při omezování rostoucího objemu automobilové dopravy. Díky vytvořené typologii dominantních sfér racionality je analýza volby dopravního prostředku, předkládaná v závěru knihy, zároveň příkladem testování různých konceptů sociologické teorie. Kniha využívá závěry původního výzkumu realizovaného v letech 2008 a 2009 v českých městských aglomeracích. Východiska výzkumu byla formulována na základě diskuse o tom, nakolik je možné každodenní volbu dopravního prostředku, a tedy značně rutinní chování, považovat za racionální a jako takové ho zkoumat. Výzkum pak kombinoval kvalitativní a kvantitativní sociologickou analýzu

V našich podmienkach ide o prvé ucelené knižné dielo, ktoré komplexne analyzuje infiltráciu neoliberálnej ideológie do školskej sféry a jej dopady na všetky úrovne správy vzdelávania. Na základe rekonštrukcie vzniku a vývoja neoliberalizmu ako formy sociálnych vzťahov knižka ukazuje, ako tento spôsob transformácie sociálnych vzťahov zmenil a postupne ďalej mení školské systémy, školy i všetkých aktérov vzdelávania. Kritickej analýze je podrobený neoliberalizmom etablovaný pedagogický diskurz, ktorý do centra pozornosti obsesívne postavil akontabilitu vzdelávania, štandardizáciu jeho výstupov a permanentnú evaluáciu kvality školy. Knižka rovnako približuje, ako neoliberalizmus zmenil ontológiu subjektu vzdelávania, či už v obraze človeka podrobujúceho sa celoživotnému učeniu sa alebo v obraze kompetentného „superdieťaťa“ prekrývajúceho sa s profilom novodobých lídrov pracovného trhu – tzv. zlatých golierov. Zjavným sa stáva, že neoliberálna ontológia podnikatelského subjektu je dnes obsiahnutá v každodennom pedagogickom diskurze a obsadzuje politické i odborné programovanie školských reforiem, ako ich zaznamenávame v zahraničí i u nás. Text knižky umožňuje dôkladnejšie porozumieť tomu, ako a prečo sa škola stáva rukojemníkom ekonomických vzťahov neoliberálnej spoločnosti a aké riziká stoja za reformami vzdelávania zapriahnutými do tohto typu politických kalkulácií. Akým spôsobom sa usídľuje neoliberalizmus v správe vzdelávania? Ako sa súčasné reformy vzdelávania podieľajú na redukovaní vzdelania podľa neoliberálnych ekonomických kritérií? Čo spôsobuje uväznenie kvality vzdelávania v neoliberálnom trojuholníku evaluácie – štandardizácie – akontability? Aká je skutočná moc rozmáhajúceho sa testovania žiakov? K čomu vedie stopáž po partnerstvách medzi pedagogickým humanizmom, konštruktivozmom a ekonomickým neoliberalizmom? Ako sa stúpenci humanistických reformných hesiel v pedagogike podieľajú na neoliberálnom obrate školy? Je súčasná vízia o celoživotnom vzdelávaní ideologicky neutrálna a ľudsky naozaj prospešná? Kam sa jeho neoliberálna verzia uberá pri urputnej snahe o rozvoj tzv. humánneho kapitálu? Je obrat k tzv. kľúčovým kompetenciám obratom k správnemu zmyslu vzdelania? Vedie vzdelávanie organizované cez kľúčové kompetencie ku kultúrnej ignorancii? Aká je tvár súčasnej univerzity? Stáva sa skutočne univerzita podnikom? Je bolonský proces priamym diktátom neoliberalizmu? Ako sa menia učitelia, rodičia a deti v režime neoliberalizmu? Je „štandardizovaný“ učiteľ autonómnym profesionálom? Existuje nové rozhranie medzi rodinou a školou? Stvoril neoliberalizmus nové „superdieťa“? Kto je „superdieťa so zlatým golierom“? Premieta sa obraz „superdieťaťa“ už do predškolského vzdelávania?

Cílem této monografie, vycházející z pozice kulturní a sociální antropologie, je pokusit se zachytit - nejprve na teoretickém základě, pak na konkrétním případové studii - proměnlivý a prchavý fenomén etnicity, tj. vědomí příslušnosti k určité etnické, národní, konfesní či jiné specifické identitě, která nabývá na síle zejména v interakci s ostatními etniky. Svou vlastní etnicitu si daná společnost výrazněji uvědomí teprve v bezprostředním a dlouhodobějším kontaktu s jinakostí, vůči níž má snahu se vymezovat. Východiskem zkoumání je předpoklad existence určitých stereotypů, které lze popsat jako kulturně kodifikované a sdílené obrazy, pomocí nichž daná skupina chápe sebe sama a své okolí - svou vlastní identitu vidí prostřednictvím pozitivního sebeobrazu, podtrženého negativními vlastnostmi Jiných, potenciálních Nepřátel. Prostřednictvím analýzy stereotypních obrazů, etnických mýtů a symbolů jsou čtenářům představeny základní pilíře etnicity arménského národa a specifické rysy jeho kulturní identity. Kniha je doplněna anglickým summary a rejstříky.