Alena Miltová - Slon strana 12 z 19

Poznávání minulosti můžeme omezit na vyprávění a popis, na skládačku z pestré mozaiky po sobě následujících událostí a rozmanitosti lidských životů a individuálních záměrů. Poznání minulosti se však může stát dobrodružstvím poznávání, budeme-li k dějinám přistupovat jako k souboru rozporuplných procesů a proměn podmínek, v nichž žila společnost jako celek. V této knize jde o hledání příčin a následků, které se proplétaly těmito procesy a proměnami, o vysvětlení a pochopení toho, jak spolu navzájem souvisely. Autor nazírá minulost jako soustavu příčin a následků, z nichž ty dlouhodobé mnohdy sahají až k dnešku. Neomezuje se přitom na české národní dějiny, ale naopak považuje za základní východisko studium dějin Evropy. Výklad našich národních dějin zařazuje do souřadnic dějin evropských, při čemž je jakýmsi zprostředkujícím polem prostor středoevropský. Takový pohled tedy nehledá jen souvislosti změn v časovém sledu, podél časové osy, ale také sleduje, jakými proměnami ve stejné době procházely rozdílné regiony či národy Evropy. Ať již ve vzájemném ovlivnění, či bez přímých vzájemných vztahů. V centru pozornosti jsou tedy klíčové změny, které proběhly v různých evropských zemích, někdy synchronně, jindy i se značným časovým posunem. Výklad a hledání příčinných souvislostí těchto změn je prvořadým úkolem, který si kladou všechny kapitoly knihy. K tomu patří také zamyšlení nad tím, proč změny probíhaly na evropském území nestejně rychle, nerovnoměrně. Společným jmenovatelem, svorníkem všech kapitol je komparativní přístup, aplikace komparativní metody, někdy i ve spojení s kulturním transferem. Můžeme uplatňovat komparativní přístup při hledání a výkladu souvislostí evropských dějin na cestě k moderní občanské společnosti? Lze vysvětlit nerovnoměrný vývoj jednotlivých zemí Evropy? Jaká měřítka takové nerovnoměrnosti či zaostávání můžeme aplikovat? Proč získaly některé země západní Evropy během raného novověku nadvládu nad světem? Čím se lišil vývoj evropské společnosti od vývoje společností mimoevropských? Proč zvítězila reformace jen v některých evropských zemích? V čem je pro dnešek poučná krize evropské politiky a společnosti, která proběhla v 17. století? Byly revoluce hnací silou dějin nebo jejich zhoubou? Proč jsou některé národy označovány jako „plebejské“? Má smysl klást si otázku „co by se stalo, kdyby“? Jaký je vztah mezi historickou možností a alternativou historického vývoje?

„Jak se rýmuje život, svět a mé místo v nich?“ „Jak vstupuje do světa Dobro a jak může být i Zlo?“ To jsou jedny z otázek, které si profesor Erazim Kohák klade ve své meditativní knize Oheň a hvězdy. Její původ sahá až do roku 1984, kdy v americkém exilu vydal knihu Embers and the Stars, která vzbudila velký ohlas. K českým čtenářům se její části dostávaly v samizdatovém překladu. Současná kniha Oheň a hvězdy však není pouhým překladem původního díla, ale spíše jakýmsi převodem, obohaceným o osobní zkušenost dalších 32 let života. Je o něco méně „vědecká“, ale o to více naplněná hledáním moudrosti a pro vnímavého čtenáře plná silných podnětů. Veškeré úvahy jsou rámovány životem v přírodě, odrážejí se od žhnoucích uhlíků pohostinného ohniště, zrcadlí se v záři hvězdné oblohy – takové, kterou ve městech nikdy neuvidíme, neboť civilizace nám mnohé dala (například noční osvětlení), ale i vzala (hvězdnou oblohu, která je zastíněna světelným smogem). Příroda je mu místem hlubokého otevření se světu, životu, lásce a porozumění. Erazim Kohák, jeden z nejvýznamnějších představitelů ekologické etiky, však nikdy nemoralizuje a nevidí věci černobíle; to, co hledá, je vzájemný respekt, rovnováha mezi moderním životem a přírodou.

Kniha reaguje na současnou migrační krizi, ale ta není jejím hlavním tématem Pojednává o hlubších strukturních napětích a rozporech skrytých v základech Evropské unie. Autor vychází z dokladů o narůstajících nerovnostech mezi regiony a zeměmi EU a objasňuje, proč se nedaří rozšířit koncept sociálně tržní ekonomiky na Evropskou unii jako celek. Sleduje rozpory mezi strategiemi velkých korporací a mechanismy solidarity, které financují převážně střední vrstvy. Na řadě příkladů ukazuje, jak se Evropské unii nedaří propojit prvek konkurence s principem solidarity a jak tento nesoulad vyvolává napětí a konflikty mezi různými skupinami zemí EU. V čem spočívá rozpor mezi kupeckou a občanskou logikou? Proč se zvyšují nerovnosti mezi různými částmi Evropské unie? Myslí někdo vážně boj proti daňovým rájům? Kdo zajišťuje solidaritu v Evropě? Může Evropa vzkvétat, když střední vrstvy chřadnou? Co ve skutečnosti znamená sociální integrace? Víme, jaké Evropy chceme více?

Kniha je překladem původní sociologické monografie z roku 1974, která analyzovala stav rovnoprávnosti žen v Československu ve srovnání se stavem v Německé spolkové republice. Jejím základem bylo zpracování a reflexe řady empirických studií a dotazování, která se uskutečnila v letech 1959 až 1972. Časový odstup, další vývoj řešení problému postavení ženy v moderní společnosti, stejně jako skutečnost, že kniha je teď určena českému, a ne německému čtenáři, si ovšem vyžádaly rozšíření v podobě vysvětlujících a doplňujících poznámek v textu a doplňky upozorňující na různé aspekty dalšího vývoje anebo skutečnosti neznámé české čtenářce či čtenáři. Přílohu a doplněk původního textu tvoří několik autorčiných studií z pozdější doby – například Emancipace a vlastnictví či Feministické zapomínání – poukazující na nové aspekty ženské otázky, jež na počátku sedmdesátých let ještě nebyly zřejmé, včetně textu autorky, který shrnuje vývoj druhého ženského hnutí ve Spolkové republice od jeho vzniku na konci šedesátých let do sjednocení Německa v roce 1990. Do knihy byl zařazen i text Jiřiny Šiklové Pár poznámek ke změnám v postavení žen v České republice po převratu v roce 1989 shrnující porevoluční vývoj postavení ženy v bývalém Československu.