TeMi CZ strana 3 z 8

Milí mladí rodiče, maminky a tatínkové, navštěvuje vaše dítě mateřskou školu? Nejspíše ano, že? Chodí tam rádo? Jak se tam chová? Našlo si své kamarády? Umí si s nimi hrát? Jak se dokáže vypořádat s úkoly ve třídě? A víte, co vaši ratolest čeká, když nastupuje do mateřské školy, a co můžete čekat vy? Jak svému dítěti v této fázi jeho vývoje můžete pomoci právě vy, aby se do školky těšilo? Na tyto otázky a řadu dalších vám odpoví tato knížka. Napsala ji zkušená učitelka, jež vše, o čem píše, se svými malými svěřenci absolvovala a prožila. Její zkušenosti a její rady budou ku pomoci rodičům malých dětí, ale i učitelkám v mateřinkách. Nejenže popisuje, jak se děti ve školce chovají při různých situacích, ale líčí, jak se ona sama vypořádala s krizovými situacemi, když například dítě nezapadlo do kolektivu vrstevníků, když plakalo za maminkou, když nezvládalo základní úkony hygieny atd. Podrobně popisuje, co vše se ve školce s dětmi děje a dělá, a jak se do tohoto procesu mohou prospěšně zapojit sami rodiče. Jak si s dětmi hrát, jak je tvořivě rozvíjet a tím vlastně připravovat pro vstup do náročnější, základní školy.

Dvacátého šestého ledna 2013 ve druhém kole prezidentských voleb, prvních přímých v novodobé české historii, přesvědčivě zvítězil MILOŠ ZEMAN.Proč právě on?Čím zaujal voliče, že mu dali přednost před jinými kandidáty?Jaký je člověk a politik?Na tyto otázky hledá a nabízí odpověď tato knížka.Vytvořil ji renomovaný novinář a autor dr. Milan Syruček a přizval si k tomu i pětici dalších osobností - Miroslava Grégra, Jana Kavana, Antonína Peltráma, Květoslavu Kořínkovou a Alexandra Orta. Ti všichni se s Milošem Zemanem po léta setkávali v práci i v osobním životě, poznali ho z nejrůznějších projevů a situací a své zkušenosti s ním a zážitky vylíčili ve vzpomínkových medailonech. Jejich vzpomínání je osobní, střízlivé, nepochlebné. Odevzdali mu ve volbách svůj hlas, zde mu ho odevzdávají podruhé. A osvětlují, proč tak činí. Považují Miloše Zemana za člověka, který může naší republice, devastované a decimované dosavadními politickými garniturami a dobrodruhy, pomoci k tolik potřebnému uklidnění poměrů a návratu k tolik vytoužené prosperitě. Docílit, aby se vrátila se na mezinárodní politickou scénu jako seriozní partner, a nastolit vztahy spolupráce, nikoliv konfrontace. A především který chce a může být prezidentem pro deset milionů občanů této země.

"Císař na Hrad" znělo před volbou prezidenta v roce 1968 jarní Prahou a skandovali to především studenti a umělci, neboť nositel tohoto jména působil pár let předtím jako ministr školství a kultury. Přestože normalizační doba ho zahnala na dlouhá léta do ústraní, Čestmír Císař nerezignoval a věnoval se politice nadále - sledoval politický vývoj a kriticky jej analyzoval v samizdatových publikacích (Úvahy časové i nadčasové, 1976; Náš spor je zásadní, 1978; Na okraj české otázky, 1984 - souhrn statí byl vydán ve sborníku I kapky proděravějí kámen, 2011). Po společenskopolitické změně v listopadu 1989 se nakrátko vrátil do veřejného života a podruhé se octl v nominaci na Hrad. Roku 1992 odešel na odpočinek, ale nesložil ruce do klína - nadále sleduje politické dění a publikuje. Vrcholným dílem jsou jeho rozsáhlé paměti Člověk a politik. Kniha vzpomínek a úvah (1998), resp. Paměti. Nejen o zákulisí Pražského jara (2005). K nim se řadí i útlá memoárová knížka Moji českoslovenští presidenti (1. vyd. 2006). Obsahuje soubor 10 medailonů devíti hlav československého státu, jež Č. Císař za svého života osobně zažil i poznal, počínaje T. G. Masarykem a konče V. Havlem. Autor líčí jejich životní osudy i působení v nejvyšší státní funkci, hodnotí je z pohledu svých zkušeností a usiluje o jejich pochopení vzhledem k době a poměrům, za nichž vykonávali svůj úřad. Nevšedním zážitkem je i autorův krásný jazyk a vytříbený styl.

Květiny jsou nejpřirozenějším vtělením krásy, pro niž je obdivujeme, vyhledáváme a kvůli níž je i pěstujeme. Venku v zahradách na záhonech či skalkách, doma pak v nejrůznějších nádobách v pokojích i na balkonech či terasách. Jejich vzhledem a tvary, zelení listů a barvou květů si zkrášlujeme své životní prostředí, činíme je obyvatelnějším a zpříjemňujeme si život. Ovšem ne každý z nás má takzvané "zelené prsty", aby jeho balkon či okna zdobila záplava květů, jaká se mu zalíbila v zahradnickém prospektu. Tato praktická příručka poradí, co dělat, aby se vytoužená představa co nejsnáze naplnila. Sepsaly ji dvě odbornice, jež mají s pěstováním květin letité zkušenosti - Dagmar Kolaříková a ing. Eva Hrudová. První je svou profesí zahradnice, druhá se věnuje rostlinolékařství. Z rostlin, jež v našich podmínkách nejlépe prosperují, vybraly stovku základních druhů okrasných květem i listem. Zaměřily se především na letničky, aby si pěstitel, který pro to nemá podmínky, nemusel po sezoně lámat hlavu, kam s květináči, mísami a truhlíky. Jádrem knížky je obrazový atlas vybraných rostlin s popisy a nezbytnými informacemi o jejich pěstování a ošetřování. Doplňuje jej úvodní soubor praktických rad o výběru pěstebních nádob, o péči o rostliny a jejich chorobách a škůdcích. Na závěr připojily autorky přehledné tabulky zastoupených druhů a nároků na pěstování.

Bylo nebylo - příběh této knihy se odehrává v dávných časech mýtů a legend, kdy lidé žili v harmonii s nejrůznějšími božstvy a přírodou. Je to příběh prostý, leč bohatý lidskými vztahy - především erotickými. Na smyšlený Mátový ostrov, nacházející se kdesi ve Středním moři, dopluje loď fénického obchodníka a jeho otroka. Loď posléze odpluje, otrok na ostrově zůstane. Byl prodán, jeho společenské postavení se však zásadně změní, má sloužit ostrovní královně při bohoslužebných obřadech. Jejich náplň ho překvapí, je ryze sexuální, neboť touto formou se na ostrově intenzivně uctívá kult svornosti a plodnosti. Vnucená, byť příjemná rituální povinnost se posléze rozvine ve spontánní milostnou vášeň, avšak není jí dopřáno pokračovat ...Václav Pelegrýn, autor tohoto příběhu, je rovněž smyšlené jméno, byť jeho nositel skutečně existuje a je věku již zralého. Dosud se publikačně věnoval tématice povětšinou odborné, čerpané z oblasti sociální antropologie, orientalistiky a zahraniční politiky, kde vystupuje pod svým občanským jménem. Aby nemátl ctitele naukové literatury, zvolil pro svůj první velký výlet do žánru beletrie pseudonym.

Císař Rudolf II. miloval umění, alchymii ... a ženy. Jeho nezřízený erotický život byl pověstný, leč žádnou ze svých milenek si nevzal, nechtělo se mu do ženění. Z řady potomků, jež zplodil, jsou známi pouze ti, které měl se svou nejznámější konkubínou, italskou kráskou Kateřinou Stradovou. Těch bylo celkem šest a nijak se neproslavili, až na prvorozeného. Julius Caesar d'Austria, narozený 1584, ač levoboček, byl otcovou velkou nadějí. Dostal do vínku dobré vzdělání a čekala ho skvělá budoucnost. Z Julia však vyrostl zpupný neurvalý agresivní mladík. Nezřízeně holdoval pití, ženám a násilí, o jeho výstřelcích mluvila celá Praha, posléze i Evropa. Když už si otec s nezdárným synem nevěděl rady, odeslal ho na převýchovu do kláštera. Tam dlouho nevydržel a vrátil se, byl však odsunut na venkov, na zámek v Českém Krumlově. Zde si žil po svém - nákladně a násilnicky, děsil celé město, žádná žena si před ním nebyla jista. Vše vyvrcholilo brutální vraždou mladé lazebnice, po níž bylo jasné, že císařský syn je duševně nemocný. Jeho konec byl truchlivý ...

Císař Rudolf II. miloval umění, alchymii ... a ženy. Jeho nezřízený erotický život byl pověstný, leč žádnou ze svých milenek si nevzal, nechtělo se mu do ženění. Z řady potomků, jež zplodil, jsou známi pouze ti, které měl se svou nejznámější konkubínou, italskou kráskou Kateřinou Stradovou. Těch bylo celkem šest a nijak se neproslavili, až na prvorozeného. Julius Caesar d'Austria, narozený 1584, ač levoboček, byl otcovou velkou nadějí. Dostal do vínku dobré vzdělání a čekala ho skvělá budoucnost. Z Julia však vyrostl zpupný neurvalý agresivní mladík. Nezřízeně holdoval pití, ženám a násilí, o jeho výstřelcích mluvila celá Praha, posléze i Evropa. Když už si otec s nezdárným synem nevěděl rady, odeslal ho na převýchovu do kláštera. Tam dlouho nevydržel a vrátil se, byl však odsunut na venkov, na zámek v Českém Krumlově. Zde si žil po svém - nákladně a násilnicky, děsil celé město, žádná žena si před ním nebyla jista. Vše vyvrcholilo brutální vraždou mladé lazebnice, po níž bylo jasné, že císařský syn je duševně nemocný. Jeho konec byl truchlivý ...

Kniha Milostné trapasy je humoristický román ze života, jehož autorem je Antonín Charouzek. Na počátku tohoto příběhu dvojice starších přátel je erotický experiment – domluví se, že si na jednu noc prohodí své manželky a vyzkoušejí, zda to ony poznají. Pečlivě se na výměnnou akci připraví a provedou vše, jak bylo dohodnuto, jenže co čert nechtěl – provalí se to. A následuje trest – dostanou od svých žen kopačky. A to se vším všudy. Odstěhují se od nich do malebné vísky na severu Čech a do života tamních starousedlíků vnesou svou přítomností značný rozruch. Zejména ženy o ně mají zájem a dvojice přátel nezůstane netečná a rozšiřuje duševní obzor svých spoluobčanů o dějiny erotiky. Leč smůla jim jde v patách a jeden trapas stíhá druhý. Dvojice „smolařů“ před nimi unikne do domova důchodců. I když ani tam není nouze o pokušení...

„Rohlíčky jsou dnes obzvláště vypečené,“ dělá dvorní astrolog laskominy císaři Rudolfovi II. ve filmu Císařův pekař. Pravděpodobně se nenajde nikdo, kdo by tuto proslulou scénu z neméně proslulého (dvoj)filmu neznal. Je namístě ji připomenout, předtím než otevřeme tuto kuchařskou knížku, kterou sepsala populární renomovaná odbornice na stravování a vaření všeho druhu ing. Jarmila Mandžuková. Tak jako rudolfinský astrolog i ona dobře ví, jak se naše stravovací návyky a chuťové naladění liší podle našeho povahového založení. A že na to mají vliv síly nad námi – nebeská tělesa, objevující se v průběhu roku nad našimi hlavami v určitém čase. Astrologové je kdysi dávno rozdělili do dvanácti souhvězdí a pojmenovali podle jejich tvaru: Beran, Býk, Blíženci, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozoroh, Vodnář a Ryby. Podle těchto znamení lze nejen odhadnout povahu člověka, ale i jeho chuťopis. Co šmakuje Vodnáři, nemusí vyhovovat Panně a naopak. Jak se gastronomicky zavděčit zrozencům v tom kterém znamení podle jejich letory, to spolehlivě poradí právě tato netradiční kuchařská příručka, jež obsahuje 250 receptů všeho druhu. A nejen to, lze se z ní dovědět, jak si má kdo počínat ve své životosprávě, čeho by se měl vyvarovat, co mu prospívá, a inspirovat se k tomu, jak z procesu konzumace učinit obřad co nejpříjemnější.

Autor této knihy je znám a mezinárodně uznáván jako expert v oboru loveckých zbraní a střeliva. Stejné renomé si získal i v oblasti, kde bez loveckých zbraní nelze dát ani ránu, v myslivosti. Sám aktivní myslivec zcestovalý po krajinách několika kontinentů a nesčetných loveckých revírech (včetně Austrálie) se o své rozsáhlé odborné znalosti a praktické zkušenosti dělí již řadu let se všemi mysliveckými profesionály i neprofesionálními zájemci především publikační formou. Tuto publikaci určil těm, kdo se zajímají o historii vývoje loveckých zbraní a s nimi těsně související historii lovu v lidských dějinách. Kdo chtějí vědět, co obnáší les a zvěř, proč se má o ně pečovat a jak se to dělá tak, aby se to dělalo co nejlépe. Popisuje tradice loveckého, resp. mysliveckého života od nejtemnějších historických počátků až do naší současnosti, líčí, jak se lovilo dříve a dnes, vysvětluje zevrubně zásady chování v lese i v myslivecké společnosti, specifické obřady a úkony spjaté s mysliveckým životem. A vše doplňuje slovníkem svérázné a barvité myslivecké mluvy a odborných termínů. V Nakladatelství TeMi CZ dosud od něj vyšly publikace Myslivecké střelectví (2009), Náboje do loveckých kulovnic (2010) a prozaická sbírka Povídání u krbu nejen pro myslivce (2011).

Vánoce jsou vedle Velikonoc nejvýznamnějším křesťanským svátkem roku. Jsou oslavou narození, lásky a početí nového času. Lidé je takřka bez výjimky slaví, scházejí se vespolek, obdarovávají se a hodují. Na vánočním stole nikdy nesmí chybět cukroví. Ale cukroví ne průmyslově vyráběné a chuťově neutrální. Ke specifikům vánoční tradice patří odedávna cukroví vlastní, doma napečené a nazdobené, voňavé a na jazyku pohádka. Jenže v dnešní uspěchané době na jeho přípravu nezbývá dost času, což zaměstnané ženy vědí až přespřílis dobře. Ing. Jarmila Mandžuková (nar. 1959) zná tento problém z vlastní zkušenosti a touto kuchařskou knížkou přichází hospodyňkám na pomoc. Její receptář vánočních sladkostí umožní všem dopřát si idylu vánočních hodů v úplnosti. Obsahuje přes 200 receptů všech možných druhů tradičních i nových, jejichž nezanedbatelnou, ne-li hlavní předností je rychlá příprava a výrazná domácí chuť. Vánoční cukroví na poslední chvíli je zárukou Vánoc se vším všudy.

Autor této knihy je znám a mezinárodně uznáván jako expert v oboru loveckých zbraní a střeliva. Stejné renomé si získal i v oblasti, kde bez loveckých zbraní nelze dát ani ránu, v myslivosti. Sám aktivní myslivec zcestovalý po krajinách několika kontinentů a nesčetných loveckých revírech (včetně Austrálie) se o své rozsáhlé odborné znalosti a praktické zkušenosti dělí již řadu let se všemi mysliveckými profesionály i neprofesionálními zájemci především publikační formou. Tuto publikaci určil těm, kdo se zajímají o historii vývoje loveckých zbraní a s nimi těsně související historii lovu v lidských dějinách. Kdo chtějí vědět, co obnáší les a zvěř, proč se má o ně pečovat a jak se to dělá tak, aby se to dělalo co nejlépe. Popisuje tradice loveckého, resp. mysliveckého života od nejtemnějších historických počátků až do naší současnosti, líčí, jak se lovilo dříve a dnes, vysvětluje zevrubně zásady chování v lese i v myslivecké společnosti, specifické obřady a úkony spjaté s mysliveckým životem. A vše doplňuje slovníkem svérázné a barvité myslivecké mluvy a odborných termínů. V Nakladatelství TeMi CZ dosud od něj vyšly publikace Myslivecké střelectví (2009), Náboje do loveckých kulovnic (2010) a prozaická sbírka Povídání u krbu nejen pro myslivce (2011).

Rádi mlsáme, aspoň většina z nás, a proto v hojném počtu navštěvujeme cukrárny a kavárny, abychom si pochutnali na umných výtvorech mistrů cukrářů a pekařů. A nejeden či nejedna z nás si v sladkém opojení nad zákuskem, dezertem či dortem řekne: To tak mít doma. Jak se to asi dělá? Jakým trikem to drží pohromadě? Nuže, těmto hloubalům z řad široké veřejnosti je určena tato cukrářská příručka, již sepsala Stanislava Lesáková, cukrářka na slovo vzatá, odborná učitelka z potravinářské školy v Brně. Shrnula v ní nejen základní dovednosti cukrářského řemesla, ale zakomponovala do ní i bohaté zkušenosti získané od vlastní babičky a dalších minulověkých umělkyň domácích kuchyní. Jak a z čeho zpracovat různá těsta, krémy a polevy, jak upéct, vytvarovat, ozdobit, jaké pomůcky jsou k tomu zapotřebí a jaké postupy je vhodné či nutné dodržet.

Přijde-li řeč na víno, myslí se většinou nápoj. Jako nápoj je známo již od doby kamenné a za antiky se pilo přímo masově. Jeho obliba přetrvala dodnes a neoslabilo ji ani pivo. Výrazná chuť otevřela vínu cestu i mimo sklenku a to do kuchařského hrnce a na talíř. Jako přísady do pokrmů se vína užívá snad neméně dlouho a receptů by se našlo nepočítaně. Zejména francouzská a italská kuchyně je vínem doslova prolitá. Česká kuchyně je používá rovněž vydatně, jak dokládá tato kuchařská knížka. Autorka Andrea Hubáčková žije ve vínorodé oblasti jižní Moravy a má s vínem při vaření bohaté zkušenosti. Její sbírka více než 250 receptů, v nichž je vínu přisouzena role výrazné chuťové složky, vychází z tuzemských gastronomických zvyklostí a nabídky surovin. Zahrnuje nejen hlavní chody, jejichž podstatou je maso – hovězí, telecí, vepřové, skopové, drůbež, zvěřina a ryby, ale doplněny jsou i předkrmy a polévky. Labužník i řadový strávník zde najde bohatou inspiraci pro domácí podmínky i pro reprezentační tabuli.

Přijde-li řeč na víno, myslí se většinou nápoj. Jako nápoj je známo již od doby kamenné a za antiky se pilo přímo masově. Jeho obliba přetrvala dodnes a neoslabilo ji ani pivo. Výrazná chuť otevřela vínu cestu i mimo sklenku a to do kuchařského hrnce a na talíř. Jako přísady do pokrmů se vína užívá snad neméně dlouho a receptů by se našlo nepočítaně. Zejména francouzská a italská kuchyně je vínem doslova prolitá. Česká kuchyně je používá rovněž vydatně, jak dokládá tato kuchařská knížka. Autorka Andrea Hubáčková žije ve vínorodé oblasti jižní Moravy a má s vínem při vaření bohaté zkušenosti. Její sbírka více než 250 receptů, v nichž je vínu přisouzena role výrazné chuťové složky, vychází z tuzemských gastronomických zvyklostí a nabídky surovin. Zahrnuje nejen hlavní chody, jejichž podstatou je maso – hovězí, telecí, vepřové, skopové, drůbež, zvěřina a ryby, ale doplněny jsou i předkrmy a polévky. Labužník i řadový strávník zde najde bohatou inspiraci pro domácí podmínky i pro reprezentační tabuli.

Písmo je jedním z nejvýznamnějších civilizačních vynálezů a umění číst a psát je dnes považováno za naprostou samozřejmost. Píšeme už od dětství a navzdory pokročilé technice počítačů píšeme stále a hojně rukou. Svým rukopisem píšeme nejen text, dopi s, zprávu, ale zároveň i svůj portrét. Protože písmo je obrazem osobnosti. Studiu čili rozboru a popisu písma se věnuje specializovaný obor tzv. grafologie, který slouží psychologům, kriminalistům i podnikovým personalistům. Může posloužit i nám, chc eme-li se o sobě, ale i svých přátelích či zcela cizích lidech dovědět něco, co není zjevné, co ukrývají, anebo to třeba sami o sobě ani nevědí. S pomocí této zábavné příručky se to snadno naučíme. Co prozradí o pisateli velikost a tvar jeho písma, s klon, způsob psaní jednotlivých písmen, podpis, anebo i jednoduchá kresba stromu? A jak můžeme využít těchto poznatků k tomu, abychom naučili psát své dítě? Autorka této knížky Taťána Katyš je známá svými schopnostmi vyčíst z rukou, karet, čísel apod . lidské charaktery a osudy. Prokázala je již v předchozích publikacích Čtení z rukou, Čtení z dětských rukou, Čtení z karet a Čtení z čísel, jež vyvolaly nemalý zájem čtenářů. Čtením o písmu odkrývá další oblast našich tajemství.