Togga strana 13 z 15

Autorem knihy je Mgr. Vlastislav Matoušek, PhD., skladatel, etnomuzikolog, koncertní umělec, pedagog a známý multiinstrumentalista. Publikace je mezioborovou prací na rozmezí hudební teorie a etnomuzikologie a jde o první titul tohoto zaměření a rozsahu v české muzikologické literatuře. Součástí knihy jsou 2 zvukové kompaktní disky (CD) s celkem 64 nahrávkami v celkové délce 154 minut. Autor vychází ze svých bohatých znalostí hudby oblastí tibetské, japonské, africké, arabské a dalších, získaných studiem i poznáváním hudební praxe přímo na místě při příležitosti studijních pobytů v některých z uvedených oblastí. Vzhledem k současnému zájmu veřejnosti o etnickou hudbu je tato práce nepochybně zajímavým čtením pro široký okruh čtenářů.

Svatý kníže Václav (kol. 908-935) je hlavním patronem českého národa. Byl vnukem prvního křesťanského knížete Bořivoje a jeho manželky sv. Ludmily. Do českých dějin se trvale zapsal jako stavitel rotundy sv. Víta na Pražském hradě, pozdější katedrály, a především jako oběť svého bratra Boleslava, který toužil vládnout místo něho. Ještě důležitější je ovšem Václavův "druhý život", který začal v okamžiku přenesení jeho těla ze Staré Boleslavi do svatovítské rotundy na Pražském hradě. Nad jeho hrobem bylo nejdříve zřízeno biskupství a časem mu byla symbolicky svěřena i péče o celý český stát. Tak se z něj stal věčný panovník, který pouze dočasně propůjčoval správu země právě vládnoucím knížatům a králům. Při příležitosti 1100. výročí jeho narození uspořádala Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Arcibiskupství pražské kolokvium, jehož předmětem byla jak historická osoba sv. Václava, václavská hagiografie a raný český stát a křesťanství, tak i od toho neoddělitelný svatováclavský kult, a to od samých počátků v 10. století, přes jeho vyvrcholení v době lucemburské, kdy byl úspěšně exportován do celé Evropy, k úctě barokní a konečně i k moderní tradici v minulém století. Důležitou součástí jednání byly nové archeologické výzkumy, uměleckohistorická analýza a samozřejmě i výpovědní hodnota písemných pramenů. Výsledkem kolokvia je tato publikace.

Kniha představuje čtenářům vývoj analytické filosofie jazyka spíše jako střetávání teoretických projektů než jako střídání doktrín. Objasňuje jejich aspirace, nechává zaznít jejich argumenty a uvádí je do vzájemné polemické konfrontace, do níž přispí vá vlastní kritickou analýzou. Tematický záběr knihy je pozoruhodný: vyložit se skutečným porozuměním tak různorodou látku, jakou představují Fregeho sémantické distinkce, Griceova intencionální sémantika, Davidsonův program v teorii významu nebo teo rie řečových aktů, je v našich podmínkách ojedinělý výkon, za nímž je patrná rozsáhlá badatelská práce i pedagogická zkušenost. Výklad je systematický, ale ne manipulativní; je srozumitelný, ale ne za cenu didaktických zjednodušení, nýbrž zásluhou dů kladnosti a explicitnosti autorových formulací. Kniha významně obohatí bázi, na níž se utváří české analytické filosofické myšlení a nalezne mnohostranné uplatnění ve výuce filosofie.

Káhiru, hlavní město Egypta a nejlidnatější město afrického kontinentu, lze považovat za skutečnou studnici pokladů islámské architektury a umění vůbec - i proto byla vedle dalších významných islámských urbanistických celků zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Jednotlivé slohy se zde nerušeně vyvíjely od obsazení Egypta vojsky Amra ibn al-Áse roku 641 n. l. přinejmenším do konce osmanské vlády v závěru 18. století. Na rozdíl od jiných islámských metropolí nikdy nebyla zničena vpádem vojsk, a dochovaly se v ní tudíž i stavby z nejstarších období arabského osídlení. Dnešní mnohamiliónová Káhira v sobě stále skrývá tento historický odkaz. Naší ambicí je přispět k jejich lepšímu poznání a pochopení celé bohaté kultury islámského Egypta vůbec. Vždyť Káhiru hojně navštěvují i čeští cestovatelé. Ti se zde obvykle poprvé setkávají s islámským městem, jež však často zůstává nepochopeno, a jeho bohatství neodkryto. Naše kniha Káhira. Architektura a umění islámského velkoměsta může být prvním krokem k novému objevování tohoto živého, pulzujícího místa. Její struktura, hloubka informací, názorné plány a mapy by čtenáři měly usnadnit základní orientaci. Text pochází z pera autorů, kteří se Egyptem dlouhodobě odborně zabývají a v Káhiře dlouhodobě pobývají: islámskou architekturu a urbanismus zpracoval Štěpán Macháček, umělecké řemeslo a historické přehledy Hana Nováková, kapitoly o koptských dějinách a umění Hana Benešovská. Početný soubor fotografií Jana Brodského přináší jedinečnou vizuální informaci o současném stavu káhirských památek. Tato originální série vznikala v říjnu 2009 i na místech, kam běžní návštěvníci této metropole na kulturním rozhraní Afriky, Asie a Evropy obyčejně nezavítají.

Kniha Falešná paměť literatury zaplňuje v obrazu české literární vědy mezeru po tom, co lze nazvat dekonstruktivním čtením. V knize, jež se už svým titulem polemicky vztahuje k převažující domácí tradici vnímání literárního díla, se předmětem neostentativní, leč důsažné kritiky stává téma domestikace literárního textu a nárok na vždy dostupnou totožnost smyslu, textu, literární postavy či autora. Jednotlivé studie jsou svým směřováním příbuzné myšlení osobností jako R. Barthes či P. de Man, aniž by měly nutkavou potřebu se teoriemi těchto autorů neustále doslovně zaštiťovat. Češkovy analýzy tak nabízejí psaní, jež je elegantní, terminologicky neotřelé, nesamozřejmé a svěží.

Kniha zavádí dnešního čtenáře do dramatické doby počátku třicetileté války a je průvodcem po labyrintu myšlenkového světa 17. století, v němž bylo poselství obrazové, textové a hudební roviny letáku předáváno i vnímáno poněkud odlišným způsobem než dnes. Na základě důkladného studia dobových pramenů představuje autorka jak historii a funkce letáku jako komunikačního média v českém a německém jazykovém prostoru, tak galerii podob Fridricha Falckého, kterou vytvářeli česko-falčtí i císařští autoři, rytci, tiskaři a nakladatelé první třetiny 17. století. S ohledem na historický kontext se zabývá mediálním obrazem Fridricha Falckého jako falckraběte, krále, vzdorokrále, vyhnance i symbolu naděje. Naposled uvedená podoba "zimního krále" zahrnuje tisky s prorockou tematikou, které přidělovaly Fridrichovi a jeho potomkům významné místo v božském plánu spásy a kolovaly zejména v kruzích české pobělohorské emigrace. Jejich horlivým čtenářem i šiřitelem byl také Jan Amos Komenský. Součástí práce jsou soupisy více než čtyř stovek letáků, přehledné tabulky s údaji o původcích a provenienci tisků, edice pramenů a velký počet vyobrazení.

Pozornost badatelů se stále výrazněji obrací nejen ke vzniku a šíření písemností, ale také k jejich funkci. Z původně široce koncipovaného zkoumání písemné kultury vykrystalizovala témata obracející se k písemnostem účelově směřujícím k životní praxi, pro něž se vžilo označení „pragmatické písemnosti“. Cílem zasedání pořádaného ve dnech 26.– 28. října 2006 v Praze Katedrou pomocných věd historických a archivního studia FF UK (ve spolupráci s Národním archivem a Archivem hlavního města Prahy) proto bylo představit tento pojem a s ním spjatý badatelský koncept v maximální šíři a otevřít tradiční disciplíny novým přístupům.