Togga strana 14 z 19

René Descartes bývá označován za otce novověkého racionalismu, ale poctivý pohled na jeho mladistvé dílo ukazuje roli zdánlivě iracionálních motivů jako sen, fantasie, afekty atd. na jeho myslitelský vývoj. Detailní rozbor Cartesiových nejranějších filosofických zápisků z let 1618-1620 předvádí komplexně barvitý barokní svět zaplněný hudebními proporcemi, mikro- a makrokosmickými analogiemi, anamorfickými iluzemi, bezmála magickými experimenty, legendami o rosenkruciánech, sofistikovaným uměním paměti ad., které bychom od učebnicového racionalisty nečekali. Vůbec poprvé se zde pojednává např. o jeho spise Hudební kompendium a předkládá se ucelená interpretace části Pravidel pro vedení rozumu datované do roku 1620. Descartesův koncept zázračné vědy tak poprvé v tuzemském prostředí seznamuje s neznámou genezí jeho života i díla.

Pojednání o melodii je první učebnicí, kterou Antonín Rejcha sepsal a vydal v Paříži roku 1814. Ačkoli melodie náleží k neodmyslitelným složkám hudebního umění, ve své době Rejchův spis představoval ojedinělou práci na takové téma. Vždyť i na pařížské konzervatoři se v rámci hudebněteoretických disciplín vyučovala pouze harmonie, na niž studenti navazovali studiem kontrapunktu. Rejcha tak musel vytvořit koncepci své nauky o melodii zcela od začátku, takřka bez předchůdců, nicméně s velkou dávkou zkušenosti z dosavadní, v té době již více jak dvacetileté pedagogické činnosti v Hamburku, Vídni a Paříži. Obeznámen s poetikami a zásadami básnického a řečnického umění proslulých francouzských estetiků zkoncipoval teorii umění melodie především na základě jejich vzoru. Rejchovo pojednání tak i v dobovém kontextu obohatilo hudební terminologii o nové výrazy, které si nová tematika vynutila, mnohé klíčové hudební jevy, například sonátovou formu, popsal vůbec jako první a jako učebnice se díky překladům do němčiny, italštiny a angličtiny záhy výrazně rozšířilo prakticky do celého světa. Český čtenář má po bezmála dvou stech letech poprvé příležitost seznámit se s důležitým spisem hudební literatury od autora českého původu, který se od roku 1818 jako pedagog pařížské konzervatoře významně podílel na výchově celé řady vynikajících francouzských skladatelů 19. století. Předložená edice prvního českého překladu Rejchova pojednání o umění melodie je doplněna o poznámky, kterými Carl Czerny v roce 1832 okomentoval vídeňské vydání německého překladu Rejchova Pojednání o melodii.

CENA ALFRÉDA RADOKA 2011. Vítězné dílo dramatické soutěže o nejlepší českou a slovenskou divadelní hru za rok 2011, postavené na půdorysu absurdního dramatu.

Předložená interpretace druhé Nietzscheho Nečasové úvahy O užitku a škodlivosti historie pro život si klade za úkol vyšetřit základ lidského života, který je podle Nietzscheho jednotou času, pocitů a řeči. Protože se výklad orientuje především na vypracování zmíněné jednoty lidského života, není a nemá být úvodem do Nietzscheho myšlení nebo pokusem určit pozici Nečasových úvah v celku myslitelovy tvorby. Náš komentář si nárokuje být filosofickou intepretací stěžejních motivů druhé Nečasové úvahy, konkrétně chce být výkladem poměru lidského života k času, tedy toho, co Nietzsche vypracoval jako souvislost paměti a zapomínání. Záměrem naší studie je vyložit Nietzscheho představu o lidském životě, ale protože je život člověka určen především časem a poněvadž je podle Nietzscheho nadán smyslem pro historii, je jejím záměrem rovněž ukázat, jakým způsobem Nietzsche promýšlí, respektive zakládá čas vzhledem k tomu, jak se každého z nás jako neustálá pomíjivost dotýká.

Co může psychoanalýza říci ke smyslu filosofie? Kniha využívá psychoanalytickou metodu k porozumění filosofii a roli filosofa v současném zmateném světě. Jaká je motivace myslitelů, kteří konstruují filosofické obrazy světa? Je filosofie pouze únikem a obranou, nebo může mít také terapeutický význam? Jaký je psychologický rozdíl mezi otcovskou ontologií řádu, mateřskou ontologií domova a předrodičovskou ontologií svobody? Apokalyptická očekávání dnešní zdánlivě bezvýchodné doby doprovází naděje, že se nacházíme uprostřed dějinného předělu takového významu, že má smysl hovořit o změně paradigmatu. Může být změna paradigmatu zrušením vytěsnění a překonáním nezdravého rozdvojení světa i prožitků, anebo filosofii denního snění pouze vystřídá filosofie nočních můr?

Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum je novou publikační platformou živého bádání v oblasti české a slovenské filosofie. Autory prvního svazku, který se koncentruje kolem problematiky časovosti lidské existence, jsou Ladislav Benyovszky, Tomáš Holeček, Klement Mitterpach, Aleš Novák, Jaroslav Novotný, Marie Pětová, Václav Zajíc a Richard Zika. Ve svých příspěvcích promýšlejí buď v historickém kontextu (Anaximandros, Aristotelés, Liber de Causis, Descartes, Hölderlin, Heidegger) nebo svébytně souvislost času a řeči, času a jednání, časovosti a přírody, vědomí času a vnímání prostoru. Pozoruhodné jsou především originální deskripce jednak fenoménu čekání a jednak proměn významu při vnímání prostoru v situacích, kdy takzvaně máme, nebo nemáme čas.

Reflexe v kolektivní monografii Michaely Fišerové, Martina Švantnera, Felixe Boreckého a Ondřeje Váši byla motivována snahou analyzovat různorodé manipulační strategie, jejichž předmětem je obraz a spolu s ním i my, jeho recipienti. Odborné zpracování tohoto tématu přináší reflexi obrazu a vizuality z hlediska filosofie, sémiotiky, estetiky a dějin umění. I přes různá zaměření jednotlivých autorů je zde společný jmenovatel - úsilí porozumět tomu, jak novým způsobem chápat rozum, nerozum a jejich vztah k přesvědčivosti obrazů. Z různých úhlů pohledu se tak ozřejmuje zcela zásadní věc: zárukou významové "autonomie" obrazu je nepřekonatelná odlišnost mezi obrazem a slovem, kterým obraz uchopujeme, abychom ho učinili přesvědčivým.

Reflexe v kolektivní monografii Michaely Fišerové, Martina Švantnera, Felixe Boreckého a Ondřeje Váši byla motivována snahou analyzovat různorodé manipulační strategie, jejichž předmětem je obraz a spolu s ním i my, jeho recipienti. Odborné zpracování tohoto tématu přináší reflexi obrazu a vizuality z hlediska filosofie, sémiotiky, estetiky a dějin umění. I přes různá zaměření jednotlivých autorů je zde společný jmenovatel - úsilí porozumět tomu, jak novým způsobem chápat rozum, nerozum a jejich vztah k přesvědčivosti obrazů. Z různých úhlů pohledu se tak ozřejmuje zcela zásadní věc: zárukou významové "autonomie" obrazu je nepřekonatelná odlišnost mezi obrazem a slovem, kterým obraz uchopujeme, abychom ho učinili přesvědčivým.

Osobní vzpomínková kniha na dílo Charlese M. Schulze, autora slavných komiksových stripů Peanuts. Kniha je v anglickém jazyce. Autor publikace Dan Shanahan je profesorem komunikace na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Působil na fakultách Monterey Institute of International Studies v Kalifornii a na Ecole des hautes etudes commerciales v Paříži. Dvakrát také přednášel v rámci stipendií Fulbrightova programu. Je autorem knih Towards a Genealogy of Individualism (UMass Press, 1992), Language, Feeling and the Brain (Transaction Publishers, 2007) a Waiting for Something That Never Arrived (Togga, 2011).

Takto myšlen, odkrývá se svět člověku jako událost neskrytosti (ALETHEIA), a nikoli již jako „celek toho, co jest“, nebo jako „skutečnost“, jak explicitně či implicitně předpokládala dosavadní, proto metafysická filosofie. Zčásti objasnit tento, vzdor starobylosti inspirací radikálně nový pohled na svět, zčásti pak vykonat první kroky na takto získané půdě, to je základním úkolem úvah, nesoucích souhrnný titul Cesty k neskrytosti.

Studie je příspěvkem k vyjasnění Heideggerova pojetí metafysiky jako „dějin bytí“ (Geschichte des Seins), a to na základě jednoho z jeho „vůdčích“ slov (Leitworte), totiž prostřednictvím titulu „der Anfang“ – počátek. Heideggerovo určení počátek se snaží pochopit pomocí toho, co autor označuje jako „anfängliches Denken“, tedy cestou sledování počátečního uchopení bytí. Těžiště práce proto spočívá v těch textech, v nichž se Heidegger zabývá mysliteli, které obvykle nazýváme presókratiky a které on sám označuje jako myslitele počátku či myslitele FYSIS. Pro ně je v Heideggerově pohledu charakteristické jisté specifické chápání bytí, které je zásadně odlišné od toho metafysického, ačkoli toto zakládá a je jeho počátkem.

Působivá obrazová publikace ukazuje průřez dvacátým stoletím prostřednictvím několika desítek archivních fotografií z okolí Slavonic, doplněných krátkými poetickými glosami autora. "Myšlenka na několik podobných textů k fotografiím se původně týkala města Telče. Po několika archivních peripetiích jsem však zůstal u dvacátého století městečka Slavonic a z původně regionálního pohledu se postupně stával čím dál více obecnější pohled na 20. století. A nejde v něm nakonec ani tak o konkrétní dějiny Slavonic. Na konkrétních osudech vystupuje dramatické století v obecných obrazech, tolik podobných mnoha místům našeho území. Jsme totiž možná až příliš zvyklí na dějiny plné státníků, generálů, bitev a mezinárodních smluv. Předchozí stránky jsou ovšem především dějinami lidí, do jejichž životů ony "velké dějiny" často nemilosrdně zasáhly, ale jindy šly jakoby stranou, aniž by proměnily jejich všední den…"

Při každé opravdové filosofické tematizaci se zároveň naskýtá otázka, proč a k čemu filosofie? Filosofie není žádnou licencí ani zárukou jistoty nebo blaženosti. Není profétismem, není to zaslepená přesvědčenost víry ani vulgární fanatismus vědy. Filosofie je mnohem spíše příčetným a střízlivým usilováním o svobodu, dbalou bdělostí nad tím nepatrným, co nikdy není pouze zdánlivé. Filosofie musí být jako řemeslo, do kterého se svým žitím zacvičujeme, proměňujíce tím jak sebe samé, tak i ono řemeslo. Bez této transformace je filosofie nadobro zbytečná. Filosofie musí odpovídat tomu, co dávno vyslovil mudřec Periandros: meleta to pan - vše je zácvik.

Aristotelova etika představuje svébytnou tematizaci člověka jako bytosti, která se vyznačuje jednak schopností mluvit a myslet, jednak tím, že žije v obci, což je společenství založené na řeči a hledící k tomu, co je pro člověka dobré (a nikoli jen k tomu, co je užitečné). Úlohou předkládané studie je interpretovat klíčové pojmy Aristotelovy etiky a pokusit se jednak přispět k lepšímu porozumění této myslitelské pozici, jednak oživit některé otázky a akcenty, které v současné etické diskusi buď chybí, nebo podléhají značným zjednodušením.

Knihu Primát vnímání tvoří tři úzce související texty významného francouzského filosofa a fenomenologa Maurice Merleau-Pontyho. Jejím jádrem je autorova přednáška z roku 1946, ve které zhutněným způsobem vyložil ústřední teze svého hlavního díla Feno menologie vnímání. Přednášku doplňují texty dvou dřívějších projektů, jejichž vyústěním bylo právě toto dílo, a zápis diskuze, která po přednášce následovala. Čtenář tak v knize může sledovat jednotu autorovy filosofické práce od prvních náčrtů přes vypracovanou fenomenologii vnímání až po naznačení jejích důsledků pro chápání vědy, racionality, člověka, kultury, dějin a filosofie samotné. Primát vnímání, titul, který dvěma slovy vyjadřuje Merleau-Pontyho filosofický postoj, je tak pozoruhodným úvodem nejen do Fenomenologie vnímání, ale do autorova myšlení obecně - je v jistém smyslu úvodem napsaným autorem samotným.

Současný politický diskurs v USA - a i v dalších průmyslových demokraciích - byl až doposud založen na bezmezné víře v "prosperitu", která pramenila z pocitu vítězství nad chudobou a zápasem o přežití. Dnes, když demokracie získala spíše materiální r ozměr, se již málo bavíme o tom, kam by měla vlastně směrovat. Stejně tak se neptáme na otázku, jaký vztah by ve skutečnosti měl být mezi menšinou lidstva, která si užívá prosperity a většinou , která k prosperitě přístup nemá. Kniha Waiting for Some thing That Never Arrived vychází z několika výměn názorů mezi autorem a nedávno zesnulým britským historikem Tony Judtem a postupně se snaží o vybudování filosofického základu pro progresivní myšlení a rozvážnou politickou diskuzi. Kniha je v anglick ém jazyce. Auto knihy Dan Shanahan je profesorem komunikace na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Působil na fakultách Monterey Institute of International Studies v Kalifornii a na Ecole des hautes etudes commerciales v Paříži. Dv akrát také přednášel v rámci stipendií Fulbrightova programu. Je autorem knih Towards a Genealogy of Individualism (UMass Press, 1992) a Language, Feeling and the Brain (Transaction Publishers, 2007).