Togga strana 6 z 18

V 19. století se filozofie ocitla na křižovatce. V přírodních a technických vědách docházelo k nebývalému rozvoji, ale filozofie jako by ustrnula na místě. Inspirováni pokrokem přírodních věd, usilovali mnozí filozofové dosáhnout takového pokroku i ve filozofii a udělat z ní skutečně vědeckou disciplínu. Tato snaha se také promítla do filozofie Lvovsko-varšavské školy. Zatímco její zakladatel Kazimierz Twardowski prosazoval jako metodu vědecké filozofie psychologii, jeden z jeho prvních žáků Jan Łukasiewicz byl přesvědčen, že takovou metodou je matematická logika. Łukasiewiczova práce zaujala mnoho dalších členů Lvovsko-varšavské školy a matematická logika se brzy stala jedním z nejvýznamnějších předmětů zájmu v této škole a také oborem, kterým se nejvíce proslavila. I když výsledky této polské školy na poli matematické logiky dosáhly světové proslulosti, v české filozofické literatuře zatím nebyly důkladněji a systematičtěji představeny. Cílem této práce je vyplnit tuto mezeru a v sedmi kapitolách uvést systémy matematické logiky logiků Lvovsko-varšavské školy a také filozofické koncepce, které s nimi byly spojeny.

Karel Pexidr, autor četných filosofických publikací, se v této krátké brožuře zaměřuje jednak na vysvětlení svého osobního přístupu k filosofii (s doplněním několika životopisných informací), jednak na heslovité shrnutí outputů své filosofické práce, podrobněji zachycené v jednotlivých svých knihách. Objektivním přínosem pro filosofii a její budoucí vývoj by měl být podle Pexidrových předpokladů zejména soustavný ohled na vědecky zkoumané vlastnosti kognitivních stránek lidské psychiky.

Obrazová publikace Trilogie, jejímž autorem je básník, překladatel a fotograf Tomáš Jacko, může být pro mnohé trochu oříškem. Na první pohled je zřejmé, že autor své inscenované snímky, vynikající technickou precizností a téměř magickou prací se světlem, nedává jen tak na odiv řazení do tematických trojic naznačuje, že jejich prostřednictvím vypráví. Jenomže vyprávění si lze těžko představit bez příběhu, a budeme-li v trilogiích příběhy hledat, snadno se můžeme ocitnout ve slepé uličce. Ano, příběhovost z nich přímo čiší, obsahová sevřenost každé trojice snímků i nesčetné detaily a maličkosti vybízejí ke čtení. Podobně jako ve své poezii však Jacko i v této knize více skrývá, než odhaluje, více zamlžuje, než vysvětluje. A divákovi tak nezbývá než se stát aktivním účastníkem procesu tvorby a pustit se do odvěkého dobrodružství, jímž je vkládání vlastních příběhů a vlastních významů do uměleckého díla.

Tato kniha je pozoruhodným pokusem o velmi neortodoxní učebnici základů lékařské etiky. Takový záměr klade na autora mimořádné nároky, kterým většina odborníků ne zcela dostojí: orientovat se alespoň v základech biologie a lékařství na straně jedné a znát alespoň základy filosofie a filosofického myšlení na straně druhé. Autorka publikace projevila značnou erudici v obou směrech a dovedla způsob výuky etiky ještě dál než jenom do pouhé roviny deskripce etických dilemat a toho, jak na jednotlivé problematické okruhy pohlíží konkrétní filosofové či filosofické školy. Knihu je možné doporučit jako vysokoškolské učební texty, ale také jako popularizační dílo pro širokou veřejnost, neboť kapitoly jsou zpracovány faktograficky precizně a natolik srozumitelně, že i lidé, kteří mají jen základní středoškolskou průpravu, jsou schopni text bez problémů sledovat a spolehlivě ho chápat.

Předkládaná monografie se věnuje otázce složení Evropského parlamentu z hlediska zastoupení jednotlivých členských zemí Evropské unie. Zkoumaná problematika je přitom nahlížena jednak z hlediska historického vývoje, jednak přináší analýzu současného stavu, a to včetně diskuse možných změn stávajícího mechanismu rozdělování mandátů. Publikace tak vyčerpávajícím způsobem zpracovává téma, které dosud nebylo v českém prostředí soustavněji a komplexněji zkoumáno, a může tedy sloužit jako další část mozaiky poznávání Evropské unie, respektive voleb do Evropského parlamentu. Kniha je sepsána přehledně a srozumitelně, a to jak z hlediska struktury, tak z hlediska jazyka a argumentace, díky čemuž poslouží nejen odborné veřejnosti či jako studijní literatura, ale také jako příručka pro novináře, politiky a všechny další, kteří se o problematiku složení Evropského parlamentu a voleb do něj blíže zajímají.

Co když Íkaros a Faetón přežili svůj střemhlavý pád? Co když procitli na pobřeží budoucnosti se ztrátou paměti, nevědouc kým jsou, leč ponechávajíc si svůj aviatický instinkt? Co když se v ústraní stihli oženit a vtiskli svou podobu generacím svých potomků? Čtveřice autorů této knížky, každý po svém inspirován dílem německého historika umění Abyho M. Warburga, se po stopách těchto ratolestí vydává a v trojici vzájemně provázaných esejů podává svědectví jak o podivuhodných osudech legendárních aviatiků, tak o živé provázanosti současnosti s tradicí: od íkarovské vzletnosti renesančních emblémů přes heroický humanismus meziválečného letectví až po daidalovskou skepsi českého umění za železnou oponou.

Kniha představuje téma svobody vůle v analytické filozofii z pozic jednoho konkrétního výkladu, totiž tzv. kauzality činitele. Tato teorie umožňuje uchovat mnohá běžná přesvědčení o tom, že jsou lidé alespoň někdy ve svých rozhodnutích svobodní a že za ně tak nesou mravní odpovědnost. Na tom nic nemění ani narůstající poznání specializovaných věd, které rozšiřují naše poznatky o člověku, jeho vnitřním světě i společenské realitě, které je součástí. S touto svobodou je neslučitelné deterministické chápání toho, jak motivy určují naše rozhodnutí a jednání. Otázku, zda máme svobodu rozhodování, tedy nelze zodpovědět bez pochopení ústředního problému filozofie mysli, co to jsou myšlenkové stavy a nakolik se podílejí na určování lidského jednání. Autor obhajuje dualismus proti fyzikalismu, který psychickým stavům upírá samostatnou kauzální roli. Bez ní by svobodné sebeurčování činitele nebylo možné. Dílo je tak zároveň i svébytným úvodem do analytické filozofie mysli. Je určeno studentům i odborníkům z oborů filozofie, teologie, psychologie, kognitivní vědy, lingvistiky, umělé inteligence i zájemcům z řad laické veřejnosti.

Autorský kolektiv předkládá monografii k jednomu z nejznámějších Heideggerových pojednání Původ uměleckého díla. V publikaci se jednak v různých perspektivách řeší otázka zařazení tohoto pojednání do Heideggerovy celkové myslitelské cesty. Zároveň se Heideggerovo úsilí o uchopení svébytnosti uměleckého díla sleduje v souvislosti s jeho vymezováním se vůči novověké estetice, jež je ovšem součástí Heideggerova vyrovnání se s metafysikou vůbec. V neposlední řadě pak monografie přináší prohlubující interpretace, a to zvláště souvislosti mezi vztahem k uměleckému dílu a děním neskrytosti.

Tato knížka nás zavede do ekvádorské Amazonie a dalších tří zajímavých destinací Gruzie, Senegalu a Filipín. Společně poputujeme pouští i pralesem, horami a nížinami, cestou necestou. Bude to putování dobrodružné, místy nebezpečné, chvílemi snad i zábavné, v řadě případů naopak truchlivé a smutné. Jazyky, s nimiž se čtenář setká, jsou fascinující. A lidé, kteří jimi hovoří, nám mají hodně co říct, co nabídnout. Mnozí z nich žijí v náročných podmínkách, a přesto jsou jejich životy skutečným žitím, nejen přežíváním, na čemž mají velkou zásluhu i jejich jazyky. Bez nich by nebyla komunikace, efektivní dorozumění a porozumění. Chyběla by pospolitost. Nástroje k šíření znalostí a zkušeností. Způsoby léčení nemocí a sdílení emocí. Nebyla by láska. Život. Bohužel nespočet těchto jazyků tváří v tvář současným změnám eroduje a z různých důvodů přichází o své mluvčí. Výsledkem je jediné: rozpad společenství, nabourání osobní i kolektivní identity, postupný kulturní úpadek. Plíživé zapomínání, až zapomnění. Smrt. Zánik kteréhokoli jazyka je ztráta pro všechny, pro celé lidstvo. Lhostejnost určitě není namístě. I o tom si budeme v této knížce vyprávět.

Kniha Fragmentární vidění přináší filosofickou úvahu o podmínkách možnosti fotografické reprezentace události vjemu. Hlavním filosofickým průvodcem úvahy je Jacques Derrida, jehož myšlení je pojímáno jako etické memento upozorňující na riziko totalitarismu uvnitř metafyziky, nikoliv jako návrh na jeho překonání. Právě v tomto ohledu kniha vybízí k posunu od Rancierovy perspektivy k Derridově a Nancyho filosofické perspektivě. První kapitola ukazuje Rancierovo protiřečení, v němž zachovává reprezentační podmínku možnosti režimu a současně tvrdí, že se estetický režim zbavil principu reprezentace. Proti této kontradikci autorka klade Derridovo pojetí jedinečné události, které neodpovídá žádná reprezentace a žádný režim. Druhá kapitola zaměřuje pozornost na skutečnost, že přežívání události v archivu je možné pouze v její technologicky konstruované reprezentaci, kterou lze dekonstruovat. Aby mohla být událost fotograficky zobrazena, musí být fragmentarizována a orámována: parergonická technologie z ní vybírá a rámuje část, která bude uložena k dalšímu vidění. Fotografie je však uspokojivou relikvií pouze díky metonymickému schematismu, který zažehnává zneklidnění z fragmentární nedostatečnosti fotografické ruiny. Třetí kapitola uvádí Nancyho pojetí kompulzivního uchovávání fragmentů života. Zatím co pro Derridu je motorem fotografování archivní horečka, která rozpoutává násilí exprese, výrazu podstaty, Nancy tvrdí, že fotografický záznam přežije událost díky tomu, že se podrobí riskantní expozici pohledu druhého. Závěr knihy je opřen o Nancyho pojetí technologie jako nejen trpěné, ale i tvůrčím způsobem přínosné metafyzické nevyhnutelnosti. Právě díky dvojí povaze umožňuje metafyzický princip reprezentace zdánlivě nemožné: vyfotografovat vzpomínku na minulost, metonymicky ji složit z fragmentů přítomnosti.

Kolektivní monografie Michaely Fišerové a Martina Charváta zaměřuje pozornost na problematiku kyberfotografie z hlediska proponovaného současnou mediální filosofií, Foucaultovou genealogií a Derridovou dekonstrukcí. Autoři analyzují změnu dispozitivu, k níž došlo v kontextu nastupujících digitálních technologií v 21. století. Společným bodem jejich dvou kapitol je srovnání a odlišení analogové fotografie, digitální fotografie a kyberfotografie. Autoři zavádějí pojem kyberfotografie, jímž rozumí digitální fotografii, která je automaticky pořízena a retušována softwerem chytrého telefonu: hybridního zařízení kombinujícího funkce digitální kamery a mobilního telefonu s přístupem na internet. První kapitola pojednává o debatě týkající se vztahu mezi fotografií a realitou. Jak ukazuje Martin Charvát, v teoretické diskuzi o analogové i digitální fotografii se konstantně objevuje fantazma o existenci nezávislé objektivní reality, kterou může fotoaparát zachytit a reprezentovat. V éře kyberfotografie je něco takového nemožné: kyberfotografie zavádí radikální změnu do vztahu mezi médiem a realitou, jako i mezi člověkem a technologickým zařízením. Člověk se stává pouhým operatérem svého zařízení, jak by řekl Vilém Flusser. Druhá kapitola zaměřuje pozornost na tradiční sociální praxi retuše fotografie, jejíž posláním bylo opakovaně se dotknout, tudíž modifikovat původně autentický, nedotčený otisk světla. Na základě inspirace Derridovou filosofií Michaela Fišerová uvádí svou úvahu dekonstrukcí metafyzického očekávání autentičnosti od analogové i digitální fotografické technologie. Dále, aby vysvětlila nové diskurzivní přijetí retušérské praxe, Fišerová chápe kyberfotografii jako nový typ dispozitivu ve Foucaultově smyslu technologie moci, která umožňuje použití před­programovaných nastavení možností modifikace otisku světla, které jsou již přítomny v softwaru fotoaparátu. Autorka dospívá k závěru, že digitální dispozitiv kyberfotografie zavádí historicky nový technologický realismus umožňující normativně retušovat otisk světla a diskurzivně rezignovat na metafyzické očekávání jeho autentičnosti.

David Hume byl jedním z předních filozofů osmnáctého století, který svými myšlenkami ovlivnil mnoho generací, a jen obtížně nalezneme nějakého studenta filozofie, který by se s jeho dílem nesetkal. Největší interpretační pozornost se však tradičně soustředí na Humova epistemologická témata a kritiku náboženství. A to i přesto, že se ve své době proslavil spíše jako historik a politický filozof. Cílem knihy je částečně splatit tento interpretační dluh především v oblasti Humova politického myšlení a jeho vlivu na generaci amerických revolucionářů. Předkládaný text má kromě úvodu a závěru tři kapitoly: v první je věnována pozornost historicko­-filozofickému kontextu, v rámci něhož Hume působil. Ve druhé kapitole jsou interpretovány základní filozofická východiska a myšlenky Humovy politické filozofie, které rezonovaly v americkém intelektuálním prostředí. A v poslední kapitole je věnována pozornost vlivu, který mělo Humovo politické myšlení na generaci amerických revolucionářů, a především Jamese Madisona, filozofa a politika, prezidenta Spojených států, jenž je díky svému autorství Virginského plánu považován za otce americké ústavy.

Obecní kroniky patří mezi důležité prameny k regionálním dějinám. Pamětní kniha obce Kačice byla založena počátkem roku 1932 a byla kontinuálně vedena až do konce roku 1939, po kterém následovala třináctiletá proluka. Ve funkci kronikáře po celou sledovanou dobu působil Antonín Petráček, ředitel místní školy. Text je cenným pramenem k popisu obce na počátku třicátých let 20. století, v němž nechybí stručný popis v obci činných institucí či adresář domů, a jejího vývoje v tomto desetiletí zejména z pohledu společenského dění a zemědělství. Výrazně zde však rezonují také vzpomínky na I. světovou válku, úmrtí prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a napětí let 1938 a 1939 kolem Mnichovské dohody a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Edice kroniky je doplněna o archivní obrazové materiály, poznámkový aparát a rejstříky.

Předkládaná publikace se zabývá problémem smyslového vnímání z hlediska obecné antropologie. Jelikož vnímání představuje komplexní problém, je i náš přístup komplexní a zahrnuje několik různých hledisek: kognitivní psychologii, neurofyziologii, fenomenologii, sociokulturní antropologii, dějiny idejí či uměleckou sebereflexi. Základní otázky, které si zde klademe, jsou otázky po vztahu mezi smyslovostí a kulturou. Do jaké míry je naše smyslovost formována symbolickými systémy a kulturními institucemi? Co to znamená, že kultura je senzorická? Co je to senzorický řád? Jaké vztahy fungují mezi neurální, smyslovou a symbolickou rovinou lidské existence? Jak se liší smyslovost v různých kulturách a typech společností? Tyto a další otázky promýšlíme z pozice obratu ke smyslovosti, který ve společenských vědách probíhá již déle než dvacet let, nicméně v české vědě se mu zatím nedostalo systematické pozornosti. Cílem této knihy je proto otevřít prostor pro další diskuse a výzkum v oblasti transdisciplinárně pojaté antropologie vnímání.

Studium středověkého a novověkého vojenství, konfliktů a polních opevnění je v několika posledních desetiletích jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů v Čechách. Předkládaná monografie shrnuje převážně novější výzkumy téměř dvou desítek badatelů a je zaměřena na období novověku. Jak už naznačuje její název, přístup autorů k tématu je mezioborový, i když v mnoha ohledech vychází především z poznatků archeologie, které kombinuje s historickými prameny a výsledky přírodních a technických věd. Větší část příspěvků se věnuje událostem třicetileté války, stranou však nezůstaly ani mladší vojenské konflikty, od sedmileté války přes válku o bavorské dědictví až do prusko-rakouské války z roku 1866. Téměř všechny analyzují především různá bojiště, polní opevnění a prameny hmotné povahy, pouze jedna je zaměřena na poznání vojenských táborů očima vojenských příruček.

Jak funguje demokracie v Malajsii? Tato monografie jako první v českém prostředí přináší rozsáhlou analýzu volebních a politických jevů odehrávajících se v malajsijské politice. Malajsie prošla do získání své nezávislosti v roce 1957 koloniální nadvládou Portugalska, Nizozemska a Velké Británie. V následujícím složitém období historického vývoje více než šedesátileté nezávislosti se autor zaměřuje na změny v chápání demokracie a naplňování jejích principů optikou ministerského předsedy, což doplňuje o soudobý pohled na politické hodnoty ze strany obyvatel. V rámci analýzy poukazuje kniha na proměny a nepravidelnosti ve volebních výsledcích, které jsou způsobené jak federativním členěním Malajsie, tak zároveň rasovým a náboženským rozložením napříč státy. Autor čtenáře provede nejen teoretickými podklady a charakteristikami volebních pravidel, nýbrž i reálným průběhem volebního procesu. Publikace se snaží přiblížit pestrost volební monarchie také českému publiku, protože Malajsie si s ohledem na zásadní specifika volební politiky, a to nejen v porovnání s Evropou, ale i se zbytkem Dálného východu, větší pozornost rozhodně zaslouží.