Togga strana 5 z 18

Kniha je věnovaná sepulkrálnímu sochařství českého středověku v rozmezí šesti staletí. Hlavní devíza spočívá v komplexnosti pohledu a v interdisciplinárním přístupu ke studovanému materiálu. Text knihy sestává ze dvou základních částí – z úvodních studií a podrobného katalogu. Úvodní části zaměřují pozornost zejména na význam sepulkrálního sochařství v životě středověké společnosti, na typy nekropolí (královské, církevní, šlechtické), zkoumají vliv husitství a utrakvismu na výtvarnou stránku náhrobků a analyzují kritické výhrady předních husitských a utrakvistických ideologů, které měly negativní vliv na rozvoj náhrobní skulptury, zkoumají typy náhrobků a ikonografickou stránku jejich výzdoby, umístění náhrobků v sakrálním prostoru a jejich sémantický vztah k ostatní chrámové výzdobě, proměny výtvarného ztvárnění i epigrafické stránky v průběhu staletí. Druhou částí knihy je vědecký katalog prací. Katalogová část zahrnuje 260 katalogových hesel náhrobků s kompletní fotodokumentací, přepisem a analýzou náhrobních nápisů a s popisem různých druhů materiálů, z nichž jsou náhrobky vytvořeny. Téma má výrazný mezinárodní aspekt – kniha se zapojí do mezinárodního bádání o evropské sepulkrální skulptuře a seznamuje odbornou veřejnost s dosud neznámými díly této oblasti.

Čtvrtý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Přesila hladových vlků“ přináší nové napínavé příběhy z pera Romana Cílka. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: — Slaná vůně sedmikrásek — Polobůh — Na polštáři toho druhého… — Smrt ve stylu Vigelanda — Centrum securitatis — Svobodou kamene je volný pád — Přesila hladových vlků — Travič studní — Močení do žhavého popela

Třetí díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Výkřik z temné jeskyně“ přináší nové napínavé příběhy z pera Františka Uhera. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: - Vaření javorového cukru u řeky Delaware - Koráby Marca Antonia - Muž jménem Hustoles - Tři popelky a oříšek - Ten muž je vrah - Hrdá jako Kilimandžáro - Tradice toreadorů - Nepíchat do vosího hnízda

Kniha Smutná nevyhnutelnost chodu věcí staví do hlavní role historickou osobnost známou snad úplně každému a jejími ústy nabízí absurdně tragikomický pohled na dvacáté století, které s dvěma světovými válkami, miliony ztracených životů, devastací nádherných měst a mnohým utrpením bylo dosud asi jedno z těch nejhorších. Století krajních extrémů s neočekávaně rychlým vývojem techniky, industrializace, komunikace, rychlostí dopravních prostředků, kulek a bomb, které stále nacházejí své využití. Pokud se v budoucnu stále bude rodit onen druh posedlých mocnářů, stalinů a hitlerů, kteří bez váhání rozpoutávají sadistické orgie na ukájení svých politicko-utopistických chtíčů, smutná nevyhnutelnost chodu věcí se bude bohužel stále opakovat.

Předložená kolektivní monografie zaměřuje pozornost na týdeník Přítomnost v meziválečném období a je čtvrtým pokračováním ediční řady nazvané Kapitoly z dějin českého myšlení o médiích 1918-1938, která je vydávána pod vedením Martina Charváta a Jana Jiráka v rámci řešení vědecko-výzkumného záměru na Metropolitní univerzitě Praha. Studie se zabývají výkladem rozličných tematických celků, jenž se na stránkách Přítomnosti objevovaly, a mezi které patřil vztah médií a politiky, tematizace médií jako prostředku k osvětě a vzdělávání, diskuze ohledně tzv. ženské otázky či význam sportu pro moderní společnost.

Studie nabízí čtenáři alternativní čtení základního textu tradiční logiky. Jejím cílem je, kromě předvedení původního analytického postupu a myšlenky výkazu, hledat v hloubce odborných logických výrazů a zručného kalkulu slova prosté řeči a jimi se pokusit odpovídat na otázky, které studium logiky provázejí: Jak přistupujeme k myšlenkám? Co nás přitom vede?

Kniha Koštování vína nedaleko Rýna mapuje průběhy autorových výjezdů na největší vinařský veletrh na světě, na düsseldorfský ProWein, v letech 20142019. Zavádí čtenáře do jednotlivých hal mezi vystavovatele, obchodníky a vinařské nadšence. Umožňuje mu nahlédnout do tohoto světa a pomáhá mu se v něm zorientovat. Vede čtenáře k inspirativním vinařům a zajímavým produktům jejich celoročního úsilí. Stranou však nenechává ani instituce, jejichž posláním je vzdělávání a zvyšování povědomí o vinohradnictví, vinařství a vínu. Autor si všímá jak vinařských velmocí, Francie, Itálie a Portugalska, tak zemí z tzv. Nového světa, zejména pak Austrálie a USA. Zajímá se i o expozice ze středoevropských zemí Rakouska, Maďarska, Rumunska a pochopitelně z České republiky. Za jistý druh kuriozity je pak možné považovat popis návštěvy u jednoho z největších čínských vystavovatelů. Veletržní vinařské zápisky doplňují postřehy z návštěv různých kulturních a společenských akcí pořádaných v Düsseldorfu nebo v nedalekém Kolíně nad Rýnem. Text je určen každému, koho zajímá víno jako fenomén. Každému, koho nalitá sklenka láká k poznání lahve a kterého lahev vybízí k cestě na vinohrad a z vinohradu pak do vinařství. Dobré víno k člověku promlouvá. Pomáhá mu poznat svět i lidi okolo něj. Vrací jej do minulosti, ale také před ním otvírá budoucnost. Spojuje nás mezi sebou a také nás vybízí k pokoře před letitou tradicí, jíž je víno nositelem, a také před uměním vinařů na celém světě.

Předkládaná publikace přináší elementární uvedení do práce s textem a interpretace. Je určena především začínajícím vysokoškolským studentům humanitních oborů a filosofie, avšak také učitelům na gymnáziích a středních školách, kteří své žáky připravují na vysokoškolské studium, a případně i vysokoškolským učitelům, kteří do práce s textem a zásad interpretování své studenty na začátku studia uvádějí. Problematika čtení a interpretování se nejprve zasazuje do širšího kontextu otázek po povaze vědění a pravdivosti ve vědách o lidských záležitostech. V dalším výkladu se pak vychází z odkrytí základních problémů, jež spočívají ve čtení a porozumění textům, aby se teprve z nich odvodily jisté nejelementárnější zásady interpretace a propedeutická doporučení pro práci s texty. Teoretickým pozadím předkládaných výkladů je především obšírné rozpracování této problematiky v moderní hermeneutice u H.-G. Gadamera.

Nová knižní edice KRIMI POVÍDKY přináší s odkazem na tradici oblíbeného žánru soubory napínavých příběhů s širokou paletou kriminálních zápletek z pera českých autorů. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: Slepé kotě na dálnici - Balvan - Já, příliš netrpělivý - Svatyně duchů - Nejistý krůček k smrti - Andělíček se spálenými křídly - Stínohra a plamínek - Jagellonská bible

Kočkomár, kniha existenciálně vypjatých, stylově invenčních, kompozičně provázaných a nevšední obrazností (jež prozrazuje ruku básníkovu) nadaných povídek a črt tematizuje odvrácenou stránku lidského bytí v časech (ne)dávno minulých i těch téměř současných. Nikoli náhodou se místo, kde se řada próz Iva Haráka odehrává, jmenuje Těšany. Napolo skutečné, napolo snové místo svým názvem připomíná, nakolik je nám zapotřebí také tohoto druhého pólu. Otevřené (čtenářovy spoluúčasti se dožadující) konce jednotlivých textů nás ovšem pokaždé upozorní, jak nesnadnou a nesnadno uchopitelnou bývá zde naděje.

Jestliže se současná historiografie vyznačuje rozmanitostí tematickou i metodologickou, hledáním nových interpretací zdánlivě pečlivě probádaných fenoménů a přesahem do jiných vědních oborů, pak tato kniha zcela odpovídá jejím požadavkům. Autor si stanovil za svůj cíl prozkoumat formování Napoleonova obrazu a jeho prezentaci, a to v souvislosti s utvářením empírového stylu ve Francii v letech 18021815. Za ústřední bod svého bádání si zvolil osobnost historiografií nejdříve takřka zapomenutou, nedávno však znovuobjevenou. Na scénu tak vstupuje Dominique-Vivant Denon (17471825), generální ředitel muzeí v období konzulátu a prvního císařství ve Francii, Napoleonův hlavní poradce v otázkách umění a vkusu. Byl to právě on, kdo se v intencích napoleonské propagandy rozhodující měrou podílel na formování Napoleonova obrazu na veřejnosti jakožto strůjce Napoleonova osobnostního kultu. Interdisciplinární přístup a propojení historie, dějin umění, numismatiky a částečně i lingvistiky nabídlo autorovi zcela nové uchopení tématu, nastolilo však i nová metodologická východiska. Symfonie je zdánlivě dohrána. Ovšem dirigent zůstává stále na scéně, partii, kterou rozehrál, je slyšet nadále v uších i duších hráčů a ti si její energii nesou stále s sebou. (doc. Mgr. Radmila Švaříčková Slabáková, Ph.D., Univerzita Palackého v Olomouci)

Domorodé jazyky, archaické kultury, lingvistická dobrodružství, výpravy napříč umlkajícím světem, mapování jazykové krajiny, severské runy a ságy, indiánské mýty, japonské šermířské básně. To jsou jen některá z témat, o kterých ve své nové publikaci vypráví český etnolingvista, cestovatel a spisovatel Miroslav Černý. Kniha má podobu cestopisných memoárů, v nichž autor líčí zdroje a vývoj svého zájmu o jazykové dějiny světa. Zároveň čtenáře provází po stopách těch, kteří tuto fascinující historii utvářejí.

Tento cyklus přednášek pronesl F. W. J. Schelling v roce 1810 ve svém rodišti pro úzký kroužek přátel, který ho požádal o stručné objasnění jeho filosofického systému. Jakkoli šlo o vzdělané publikum, postrádalo zvláštní filosofickou průpravu, což Schelliga vedlo k přístupnému a srozumitelnému vyjadřování. Zároveň se zde Schelling na malé ploše věnuje celému svému systému, a tedy obrovské šíři témat od ontologie, přes filosofii přírody až k filosofii ducha. Obě tyto okolnosti předurčují Stuttgartské přednášky k tomu, aby se pro zájemce staly vstupní branou do Schellingova středního myslitelského období, jehož známějším, ale zároveň komplikovanějším výrazem jsou spisy Zkoumání o bytnosti lidské svobody a Věky světa. Překlad je doplněn vysvětlujícími poznámkami a úvodní studií, která tento spis zařazuje do kontextu Schelingova myslitelského vývoje a přináší i stručné shrnutí myšlenkového postupu přednášek.

Když na sklonku roku 1349 dal Karel IV. norimberským měšťanům souhlas se zřízením velkého tržiště na místě dosavadního židovského ghetta, a nepřímo tak připustil následný pogrom, vymínil si, že na místě synagogy vznikne kaple zasvěcená Panně Marii. Tak se také stalo. Za deset let byla stavba hotová a v čele nového tržiště se skvělo její nádherné průčelí s bohatě zdobenou a třemi portály otevřenou předsíní. Sál naší Paní je dodnes jedním ze symbolů města Norimberku. Mnohé jej ale pojí i s českým prostředím. Vedle osoby fundátora, císaře a českého krále Karla IV., to jsou mnohé umělecké vazby a také badateli dosud opomíjený sbor mansionářů pražské katedrály, jimž byla svěřena duchovní správa norimberské kaple. Kniha představuje vůbec první uměnovědnou monografii stavby. Její první část má podobu průvodce uměnímilovného návštěvníka, druhá část zasazuje stavbu, její výzdobu a mobiliář do kontextu středověké liturgické praxe.

V osmnáctém století jako by se filosofická reflexe zdravého rozumu rozvinula více než kdy předtím. Když ovšem čteme tehdejší texty, jež využívají výrazy jako common sense, snadno se nám stane, že do nich budeme se samozřejmostí promítat naše současné rozumění, ve kterém bývá zásadní to, co už Immanuel Kant pohrdavě označil za mínění davu. Kniha sleduje, jak s pojmem zdravého rozumu vlastně zacházeli filosofové, převážně z osmnáctého století. O hlavních autorech, kterým jsou věnovány samostatné kapitoly, můžeme říci, že svým pojetím zdravého rozumu zásadně ovlivnili jeho další chápání. Fenomén zdravého rozumu ve své plastičnosti nabízí východisko pro zkoumání racionality. Reduktivistické koncepce a nedorozumění, jež se v dlouhodobé diskusi vynořily, jsou po zasazení do kontextu ilustrativní jako součástky a aspekty celku, jehož ladnost jako bychom stále tušili, když se zdravého rozumu entuziasticky dovoláváme.

Počiatkom i koncom všetkej filozofie je sloboda, formuluje F. W. J. Schelling. V duchu tohto hesla sa predkladaná kniha venuje otázke po význame pojmu slobody. Východiskovým bodom k tomuto skúmaniu je podrobne sledovaný Heideggerov motív slobody z rokov 1927 1930. Z neho sa ukazuje, že zmysel slobody bazíruje na rozličnosti, ktorá neznamená len rôznosť jej výrazov, ako napr. ten existenciálny, či transcendentálny, ale taktiež jej založenie na pôvodnejšej ontologickej diferencii a jej variácií v zmysle rozličnosti bytia, súcna a sveta. Popri skúmaniu tejto fundamentálnej spojitosti medzi slobodou a diferenciou, je v knihe pojednané vyrovnanie sa s Kantovým pojmom slobody ako spontaneity a autonómie a zároveň sa kladie dôraz na jeden zo súčasných fenomenologických pojmov slobody, a to slobody ako parciálnej kauzality od nemecko­maďarského filozofa L. Tengelyiho.