Togga strana 4 z 18

Desátý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Smrt v bílém negližé“ přináší nové napínavé příběhy z pera Hedy Bartíkové. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: — Čajový dýchánek — Cílený návrat bez cíle — Smrt v bílém negližé — V mé duši se skrývá vrah! — Dívky věří v lásku — Zlobivá holka — Obraz ženy s lístky květů pivoněk — Bylinky navždy — O jednu milenku méně — Hlučná pomsta — Agentura Zmar

Po léta existující dohady o nemoci Bedřicha Smetany, jež ke konci jeho života vyústily do dramatického závěru, osvětluje kniha specialisty v čelistní a obličejové chirurgii se zaměřením na dětský věk. Na základě svých bohatých klinických zkušeností klade autor vznik onemocnění mezi 7. a 12. rok Smetanova života, které se kryje s jeho pobytem v Jindřichově Hradci. Během dlouhých let klinického bádání, pátrání v archivech, podrobného studia autentických pramenů zvláště v osobních denících, rozsáhlé korespondenci a vzpomínkách současníků se autorovi podařilo získat množství údajů, které chronologicky tvoří podrobný zdravotní záznam, Smetanův chorobopis. Nespornou příčinou celoživotních zdravotních obtíží a utrpení, která způsobila ohluchnutí a posléze skladatele přivedla až za brány ústavu pro choromyslné, je podle medicínsky průkazných nálezů na lebce výbuch lahve naplněné střelným prachem na poli nedaleko jindřichohradeckého rybníka Vajgaru. Zranění obličeje se zanesením infekce do rány s následným chronickým zánětem kostí vedlo k chybnému vývoji postižené poloviny obličeje. Postupem času se zánět pravé tváře rozšířil do pravé očnice a postihl čelní kost, odkud přestoupil na mozkové pleny. Sklerotické změny proběhly v pravé polovině čelní kosti, zatímco levá část byla zánětlivě aktivní až do samého konce života. Infekce postihla i sluchové kůstky, pozvolně došlo k jejich destrukci a vazivovým změnám připojených drobných svalů, což mělo za následek postupnou a časem úplnou hluchotu skladatele. Projevovalo se to častými bolestmi hlavy, posléze závratěmi a psychickými poruchami v závěru života. Při pitvě byl nalezen nad čelními mozkovými partiemi chronický zánět plen, zvláště výrazný na levé straně.

Sborník textů, který držíte v ruce, zachycuje pomyslný šepot, jenž už několik staletí šveholí mezi východními tradicemi buddhismu a naslouchajícími českými adresáty. Avšak nejen to: vedle reflexe buddhismu v českých zemích od prvotního středověkého zájmu přes autory kolem poněkud bizarního časopisu Ruch filosofický až po rok 1989 se věnuje i neortodoxní buddhistické tradici bönu, šíření Dógenova zenového učení v Japonsku či blízkosti myšlenkové tradice buddhismu a uvažování Martina Heideggera. Cílem knihy tedy není podat systematický výklad určitých aspektů buddhistické tradice, ale představit toto učení ve spektru pestré, leč usměrněné polyfonie hlasů, kterými se buddhistická tradice šířila jak poblíž rodišť asijských „rodinných“ příslušníků, tak během nekončící české, respektive evropské návštěvy. A stejně jako v případě hry na tichou poštu klade i tato kniha důraz na předěly, díky kterým o to lépe vyniknou skryté proudy v kontinuu.

Kniha přináší tři studie na pomezí rozdílných, a přesto vzájemně provázaných interpretačních perspektiv filosofie, resp. hermeneutiky a literární vědy. První studie se pokouší ve třech oddělených krocích explikovat filosofické aspekty Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka. V prvním kroku se vychází od sledování výskytu tvarů slova filosofovat a sestupuje se přes několik vrstev k možné vlastní filosofické naléhavosti Haškova románu, která vyvěrá z konfrontace jedince s dějinami. Druhý krok připomíná začlenění Haškova románu do dějin moderního románu v pojetí Milana Kundery, který zároveň ukazuje, že tyto dějiny jsou mj. určovány tím, jak se moderní román sám k fenoménu dějin vztahuje. Ve třetím kroku se v kontextu Heideggerových dějin metafysiky předkládá pokus vidět, jak Haškův román odpovídá na situaci konce těchto dějin. Druhá studie srovnává Haškovu tvorbu s myšlenkovým a tvůrčím světem Georga Lukácse, a to nejen ohledně možnosti zařazení Haškových Osudů v rámci Lukácsovy typologie románu, nýbrž odhaluje i hlubší intelektuální spřízněnost obou autorů přes motiv zvěcnění člověka, jež je příznačné pro moderní společnost, a přes pojetí obrany proti němu. Poslední studie chápe Haškův román jako modernistické dílo, které má svými postupy blízko Eliotově Pusté zemi, Joyceovu Odysseovi a Rilkovým Elegiím z Duina. Studie se zaměřuje na dvě zmínky z předmluvy a doslovu k prvnímu dílu, věnované Hérostratovi a svatému Aloysiovi. Obě zmínky lze uchopit v perspektivě aplikace tzv. mýtické metody typické pro modernistickou literaturu. Cílem poslední studie pak je zvážit, co spojuje hledače věčné slávy a masturbátora falešné kultury, již v románu představují určitá výchovná paradigmata, oproti kterým se však konečným výchovným paradigmatem stává sám Švejk.

Jak by zněl soundtrack k období změn přelomu osmdesátých a devadesátých let? Proč byly některé hudební žánry chápány jako progresivní a jiné naopak jako odkazující buď k minulosti anebo těm částem společnosti, jejichž vliv bylo vhodné vytěsnit? Jaké role hrála hudba pro dobově nejvíce reflektovanou, avšak ne vždy zcela jasně uchopitelnou kategorii střední třídy? S jakou hudbou se setkala tehdy nastupující generace a co pro ni hudba znamenala? Tato kniha se snaží prozkoumat různé roviny vztahů mezi hudbou, mládeží a třídou, tedy klíčových témat kulturních studií, zatím spíše jen opatrně aplikovaných na český prostor. Vybrané období je ale charakteristické i tím, že hudba byla celou řadou aktérů chápána jako klíčová kulturní aktivita, od níž se odvíjely další významné praktiky. To se týkalo nejen žánrů vycházejících z rockové hudby, jako byla nová vlna, punk nebo metal, ale i hudební alternativy, world music a nově nastupující elektronické taneční hudby.

Kniha Klavírní myšlení Ivana Klánského představuje čtenářům významnou osobnost současného pianistického umění, prof. Ivana Klánského. Pojednává o jeho tvůrčím a pedagogickém zrání, životní cestě od jeho prvních klavírních krůčků přes studia na konzervatoři a AMU v Praze až po jeho rozsáhlou pedagogickou praxi. Zachycuje jeho začátky v roli klavírního pedagoga a postupné utváření svébytné, osobité metodiky, kterou mimořádně úspěšně uplatňuje ve své pedagogické praxi. Tato metodika je čtenáři přiblížena prostřednictvím myšlenkového vnímání hudby Ivanem Klánským a je vyjádřením jeho estetických a etických postojů v oblasti interpretačního umění. První kapitoly jsou věnovány životní dráze a stěžejním pilířům jeho klavírní metodiky, jakými se jeví diagnostika výkonu interpreta, práce klavíristy s časem a zvukem, fyzicko-technické zákonitosti klavírní hry. Přibližují i nejoriginálnější součásti jeho pedagogicko-metodického systému, kterými se stala impulzová metoda a metodický princip rozčleňování interpretace na horizontálně nebo vertikálně hudebně zpracované plochy. Další kapitoly rozebírají názory a pohledy Ivana Klánského na interpretaci hudby jednotlivých hudebněhistorických období od 17. do 20. století.

Na českém trhu ojedinělá publikace přináší přehled variet anglického jazyka rozvíjejících se a používaných v jihovýchodní Asii. V pěti kapitolách představuje základní charakteristické rysy jednotlivých variet, jež jsou výslednicí historických okolností a jazykových politik konkrétních asijských zemí (Bruneje, Filipín, Malajsie, Myanmaru a Singapuru). Příručku využijí především studenti, kteří se v ní seznámí s jinými podobami angličtiny, než jaké se běžně vyučují v českých školách, a rovněž turisté a cestovatelé, jimž usnadní jazykovou orientaci a komunikaci v těchto čím dál oblíbenějších prázdninových destinacích.

Osmý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Vrchní komisař má rád Poirota“ přináší nové napínavé příběhy z pera Lubomíra Macháčka. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: - Skřivaní holky nezpívají - Intimní selfíčko - Klášterní vůně - Matky na přechodnou dobu - Pohádka mládí - Vrchní komisař má rád Poirota - Příběh z červené knihovny - Poslední slovo - Včerejší lásky

Devátý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Muž, který se bál sám sebe“ přináší nové napínavé příběhy z pera Romana Cílka. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: - Smrt neuspokojené milenky - Při koridě fandím býkovi - Mlčet, mlčet, mlčet…! - Muž, který se bál sám sebe - Útěk do Apulie - Vraždy podle Sofokla - Kamarád z Times Square - Svědek v utajení - Bolestný dotek pravdy

Manifest lásky, zrcadlo duše začínajícího spisovatele, nebo učebnice sexuálního poblouznění? Greg Sydor od mládí netouží po ničem jiném než se stát spisovatelem, psaní je pro něj nezbytností. New York, místo, které zrodilo tolik proslulých autorů, je mu inspirací i prokletím. Jeho schopnost tvořit zcela závisí na Jennifer, nevyzpytatelné ženě, která náhle vstoupí do jeho života. Počáteční lehkost se rozplývá ve vztahovém čtyřúhelníku a ústí v osudové drama. Psaní i nepsaní, první zkušenosti s láskou i vnitřní temnotou se odrážejí v zápolení reality a textů – dialogů, dopisů, záznamů snů, knih v knize. To vše čtenáři nabízí vodítko, jakým směrem se vírem událostí prodírat, nebo zda jen stanout na rozcestí a vyčkat, kam ho děj posune. Nic a nikdo zde není jednoznačný, události nejsou plochými či bezzvukými záznamy děje, postavy nejsou předvídatelné loutky: naopak, v originálních i archetypálních maskách se zjeví čtenáři v takovém obrazu, který si sám poskládá. Faustovský mýtus zasazený do New Yorku? Co je skutečné a co jsou jen slova? Kde leží hranice mezi citlivostí a otupělostí? Čtyři postavy, nebo jen tváře lásky?

Máme za to, že musíme hledat smysl, naději a útěchu a překonávat tak marnost. Co když se ale ukáže, že nejradikálnější marnost vzniká následkem přehnaných nároků na smysl nebo že smysl může být hluboký pouze ve vztahu k překonávané marnosti? Neměli bychom marnost naopak vyhledávat? Předkládaný jarmark marnosti, zároveň žertovný i smrtelně vážný, nahlédne do filosofie konečnosti, nihilismu, absurdismu a dialogu mezi náboženstvím a ateismem, dostane se ovšem i na zákony schválnosti, lidový humor či městský plevel.

Osobnost a dílo Adolfa Portmanna (1897–1982) inspiruje již několik generací českých biologických myslitelů. Po módě genetického determinismu se v dnešní teoretické biologii opět obnovuje zájem o ohledávání filosofického základu, ze kterého čerpají vědy o živém. Právě v tomto kontextu je třeba přistoupit k Portmannovu klíčovému pojmu niternosti: organismus je pochopen jako autonomně jednající aktér prožívající své okolí, nikoliv jako sofistikovaný mechanismus či výsledek darwinistických selekčních procesů. Originalita Portmannovy „bazální antropologie“ pak spočívá v tom, že ačkoliv přistupuje k člověku biologickými prostředky, daří se jí vykázat jeho jedinečnost mezi ostatními organismy. Portmann je podnětným myslitelem rovněž pro filosofy, neboť názorně ukazuje, jak je možné ve spojitosti s husserlovským diktem „návratu k jevům“ skloubit smyslové vnímání s erudicí empirické biologie. Živá bytost vystupuje před člověkem jako tajemství, její estetická stránka ho nakonec dovádí k uvědomění, že biologie citlivá k projevům niternosti nemůže být čistě přírodní vědou.

Sborník Sémiotika a ideologie je vyústěním stejnojmenné studentské konference konané v roce 2020 při Katedře elektronické kultury a sémiotiky na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Jednotlivé příspěvky vznikly jako reakce na následující otázky: Jakým způsobem jsme schopni vztahovat se k natolik širokému pojmu, jaký představuje právě ideologie? A jak k němu zaujmout kritický odstup? Obdobné otázky si přitom můžeme klást také ve vztahu k sémiotice. Studium ideologie zde překračuje její hranice, ale zároveň se k ní, ať už explicitně, nebo implicitně, vztahuje a užívá jejího pojmového aparátu. Sborník sestává z textů, které se z co nejobecnější perspektivy snaží pojem ideologie teoreticky uchopit, ale také z příspěvků, které analyzují působení ideologie v konkrétních oblastech, například hudbě či filmu. Autoři se dotýkají rovněž otázek spojených s kritickým myšlením nebo etikou velkých dat.

Ve třetí a závěrečné knize svého slavného Pojednání o lidské přirozenosti předkládá Hume veřejnosti morální filosofii. Hume svoji koncepci morálky zaměřuje na pojem morálního charakteru a ctnosti, přičemž přichází se zásadním rozlišením morálních ctností na ctnosti přirozené a uměle vytvořené. V nauce o sympatii z obecného hlediska Hume následně nabízí své řešení problému objektivity morálního soudu a při zpracování nauky o umělých ctnostech – spravedlnosti orientované na pojem vlastnictví, cti a občanské poslušnosti – poskytuje významný příspěvek filosofii práva a politické filosofii. Plně sekulární charakter Humovy morálky představuje i dnes jeden z nejdůležitějších milníků ve vývoji evropského etického myšlení.

Šestý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Jak se život zamotá“ přináší nové napínavé příběhy z pera Milana Duška. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: — Marné volání — Stopař a vražda — Jak se život zamotá — Život by neměl být až tak těžký — Utrpení nebohé Valérie — Člověk není pták — Ach, ty ženy — Případ Anička

Pátý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Temná krása není na prodej“ přináší nové napínavé příběhy z pera Hedy Bartíkové. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: — Králičí doupě — Bratrovo intermezzo — Chudý bohatý — Vražda kazí byznys — Temná krása není na prodej — Mamánek aneb Všeho do času — U kina se nepohřbívá — Magie touhy — Lež má dobrou paměť — Rodina jako jed