Togga strana 11 z 15

Předkládaná publikace se zabývá problémem smyslového vnímání z hlediska obecné antropologie. Jelikož vnímání představuje komplexní problém, je i náš přístup komplexní a zahrnuje několik různých hledisek: kognitivní psychologii, neurofyziologii, fenomenologii, sociokulturní antropologii, dějiny idejí či uměleckou sebereflexi. Základní otázky, které si zde klademe, jsou otázky po vztahu mezi smyslovostí a kulturou. Do jaké míry je naše smyslovost formována symbolickými systémy a kulturními institucemi? Co to znamená, že kultura je senzorická? Co je to senzorický řád? Jaké vztahy fungují mezi neurální, smyslovou a symbolickou rovinou lidské existence? Jak se liší smyslovost v různých kulturách a typech společností? Tyto a další otázky promýšlíme z pozice obratu ke smyslovosti, který ve společenských vědách probíhá již déle než dvacet let, nicméně v české vědě se mu zatím nedostalo systematické pozornosti. Cílem této knihy je proto otevřít prostor pro další diskuse a výzkum v oblasti transdisciplinárně pojaté antropologie vnímání.

Moc. Pozoruhodné slovo. Geniální věrozvěst zlých časů Stefan Zweig napsal: Moc má uhrančivý pohled Medúzy. Kdo pohlédne do její tváře, už se ve snaze o její získání nedokáže zastavit a lhostejné mu začnou být jakékoli zábrany. Přesně tím Zweig pojmenoval dobu, o níž v sedmi dramatických a čtivě napsaných kapitolách pojednává tato kniha. Krok za krokem je zde popsán čas, kdy se nacistické hnutí pomocí intrik a násilí dralo k moci, načež po jejím formálním získání likvidovalo své protivníky, omezovalo lidská práva a začalo Německo chystat k zápasu o světovládu. Současně však, jak to tak u tyranských režimů vždy bývá, narůstal mocenský svár ve vnitřních řadách, který nakonec vyvrcholil krvavou čistkou. Osvícenecký filozof Voltaire kdysi vyslovil nadčasovou myšlenku, že moc vždy zotročí ty, kdo ji drží v ruce. V tomto případě se to podobalo zotročení a zfanatizování národa, což pak mělo neblahé důsledky pro celý svět.

Kniha Klavírní myšlení Ivana Klánského představuje čtenářům významnou osobnost současného pianistického umění, prof. Ivana Klánského. Pojednává o jeho tvůrčím a pedagogickém zrání, životní cestě od jeho prvních klavírních krůčků přes studia na konzervatoři a AMU v Praze až po jeho rozsáhlou pedagogickou praxi. Zachycuje jeho začátky v roli klavírního pedagoga a postupné utváření svébytné, osobité metodiky, kterou mimořádně úspěšně uplatňuje ve své pedagogické praxi. Tato metodika je čtenáři přiblížena prostřednictvím myšlenkového vnímání hudby Ivanem Klánským a je vyjádřením jeho estetických a etických postojů v oblasti interpretačního umění. První kapitoly jsou věnovány životní dráze a stěžejním pilířům jeho klavírní metodiky, jakými se jeví diagnostika výkonu interpreta, práce klavíristy s časem a zvukem, fyzicko-technické zákonitosti klavírní hry. Přibližují i nejoriginálnější součásti jeho pedagogicko-metodického systému, kterými se stala impulzová metoda a metodický princip rozčleňování interpretace na horizontálně nebo vertikálně hudebně zpracované plochy. Další kapitoly rozebírají názory a pohledy Ivana Klánského na interpretaci hudby jednotlivých hudebněhistorických období od 17. do 20. století. The book The Piano Thinking of Ivan Klánský introduces readers to the life and work of an eminent proponent of contemporary piano-playing interpretation and pedagogy prof. Ivan Klánský. It deals with his creative and pedagogical development from his first musical accomplishments through studies at the Conservatoire and Academy of Performing Arts in Prague up to his extensive pedagogical practice. It also covers his early pedagogical experiences and the gradual formation of his specific piano-teaching method which he has been applying successfully throughout his entire career. This method is being explored through the prism of Klánskýs intellectual perception of music and represents an expression of his aesthetic and ethical attitudes in the area of interpretative art. The first chapters are devoted to his career and to the key points of the methodology of his piano lessons, including the diagnosis of the players potential for appropriate achievement, his or her implementation of sound and timing issues, and the physiological and practical rules of piano technique and practice. We also present the most innovative parts of his teaching method, i.e. the impulse method focused on the range of touch and tone production, also progression in horizontal and vertical playing. The closing parts explore Klánskýs views on the interpretation of music in performance throughout particular historical periods, from the 17th to the 20th centuries.