Togga strana 2 z 15

Pej Tao (vlastním jménem Čao Čen-kchaj), spoluzakladatel časopisu "Dnešek" (Ťin-tchien), nejvýznamnějšího čínského literárního samizdatu. Patřil k předním autorům "Dneška" a jeho básnické experimenty z přelomu 70. a 80. let zanechaly trvalou stopu v moderní literární čínštině. Pej Taoovo hledání vlastního výrazu je motivováno především touhou osvobodit jazyk sešněrovaný konvencemi politické propagandy. Novela "Vlnobití" dokládá, že autor, ačkoliv je bytostně lyrický básník, podlehl dobovému okouzlení poutavými příběhy naplněnými dobrodružstvím, tajemstvím a milostnými zápletkami. Láska je ústředním tématem novely. Je to pochopitelné nejen proto, že knihu psal mladý autor pro své vrstevníky, volba tématu je také historicky podmíněná. Oficiální propaganda lásku odmítala jako projev "buržoazní ideologie" a mládež byla vychována v pocitu, že intimní vztahy v jakékoliv podobě jsou zločinem proti státu. Láska však nezmizela a mladí lidé, zejména ti, kdo byli vytrženi ze svého prostředí a vysídleni na venkov, prožívali milostná vzplanutí a zklamání bez ohledu na ideologii. Psát o lásce bylo sice zakázané, znamenalo to však psát o opravdovém životě.

V této práci předkládá autor PhDr. Bohuslav Čížek, CSc., emeritní kurátor sbírky hudebních nástrojů Národního muzea v Praze, první ucelený přehled o dochovaných klávesových chordofonech vybraných mistrů 18. a první poloviny 19. století na území České republiky. Z relativně velkého počtu 37 dochovaných klavichordů je autorsky určených jen osm, ve výrazně menším množství cembal a spinetů jsou zastoupeny pouhé čtyři osobnosti. Výběr 38 stavitelů kladívkových klavírů a jejich synů se řídí jednak jejich domácím, ale i mezinárodním významem. Jsou tu slavní vídeňští mistři, jejichž práce se dochovaly v domácích i zahraničních sbírkách, jako Walter, Graf nebo Streicher, ale i tací, o nichž víme jen z matrik a městských knih, ale dosud nebyl znám žádný jejich dochovaný nástroj, například Mallek, Leschen či Pfeifer. Všechny uvedené nástroje starých mistrů, dochované na území České republiky, jsou zařazeny na základě autorova osobního studia; jejich další díla, uložená v zahraničních sbírkách, jsou prezentována vesměs na základě údajů katalogů či soupisů v uvedených pracích. Katalogizační údaje o nástrojích každého jednotlivého mistra doprovází barevná fotografie alespoň jednoho jeho nástroje, popř. i jeho detailu. Kniha je důsledně dvojjazyčná, anglická verze z pera muzikologa dr. Davida R. Beveridge umožňuje v odborných kruzích její celosvětové užití.

Estetika, pojímaná jako obor kultivující vkus, mírnící vášně a upevňující mravnost, se stala důležitou součástí osvícenského programu rakouské státní výchovy (Nationalerziehung). Za císaře Josefa II. byla určena jako povinný předmět pro všechny posluchače třetího ročníku rakouských filozofických fakult. Přes zjevnou nobilitaci zároveň zůstala trvale vystavena útokům ze strany jak pragmatiků, požadujících od vzdělání přípravu na výkon praktických povolání, tak konzervativních kruhů a přírodovědců. Tato první monografie o počátcích pražské univerzitní estetiky zkoumá na základě archivních pramenů přednášky Carla Heinricha Seibta (1735-1806) a Augusta Gottlieba Meißnera (1753-1807) jako součást dějin evropské estetiky 18. století, zejména německé; zkoumá vznik stolice krásných věd (posléze přejmenované na stolici estetiky) jako jedné z nových kateder vzniklých na univerzitách rakouské monarchie v rámci tereziánských a josefínských reforem a zkoumá místo pražské univerzitní estetiky v české kulturní tradici chápané co možná nejvíce široce, nejen úzce jazykově česky.

Kulty svatých byly ve středověku nejen přirozenou součástí každodenního života, ale i významným politickým a státoprávním nástrojem. S Přemyslovci je spojeno celkem sedm kultů domácího původu. Konkrétně se jedná o kulty čtyř mužů: knížete Václava, pr ažského biskupa Vojtěcha, sázavského opata Prokopa a šumavského poustevníka Vintíře, a tří žen: kněžny Ludmily, svatojiřské abatyše Mlady a abatyše pražských klarisek Anežky. Úcta k těmto světcům vznikala postupně od 10. do 14. století, někdy hned po jejich smrti, jindy s menším či větším časovým odstupem. K oboustranně výhodnému spojení světce s dynastií pak docházelo buď hned na samém počátku kultu, nebo až (mnohem) později, když o něj projevil zájem panovník. Úctu v tom případě iniciovala pří slušná duchovní instituce, která časem dokázala získat i podporu vladaře. Zatímco některé z těchto kultů se prosadily v celém státě i za jeho hranicemi, jiné zůstaly jen okrajové, omezené ve své působnosti pouze na místo svého vzniku. Zkoumání geneze kultů českých patronů, zde poprvé provedené v takovém detailu, vedlo k posunu v dataci a filiaci jednotlivých textů, které, jak známo, mají podstatný podíl na výpovědi o starším českém středověku. Tato kniha proto nabízí i novou interpretaci určitýc h kapitol z dějin této epochy.

Současný politický diskurs v USA - a i v dalších průmyslových demokraciích - byl až doposud založen na bezmezné víře v "prosperitu", která pramenila z pocitu vítězství nad chudobou a zápasem o přežití. Dnes, když demokracie získala spíše materiální r ozměr, se již málo bavíme o tom, kam by měla vlastně směrovat. Stejně tak se neptáme na otázku, jaký vztah by ve skutečnosti měl být mezi menšinou lidstva, která si užívá prosperity a většinou , která k prosperitě přístup nemá. Kniha Waiting for Some thing That Never Arrived vychází z několika výměn názorů mezi autorem a nedávno zesnulým britským historikem Tony Judtem a postupně se snaží o vybudování filosofického základu pro progresivní myšlení a rozvážnou politickou diskuzi. Kniha je v anglick ém jazyce. Auto knihy Dan Shanahan je profesorem komunikace na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Působil na fakultách Monterey Institute of International Studies v Kalifornii a na Ecole des hautes etudes commerciales v Paříži. Dv akrát také přednášel v rámci stipendií Fulbrightova programu. Je autorem knih Towards a Genealogy of Individualism (UMass Press, 1992) a Language, Feeling and the Brain (Transaction Publishers, 2007).

Aristotelova etika představuje svébytnou tematizaci člověka jako bytosti, která se vyznačuje jednak schopností mluvit a myslet, jednak tím, že žije v obci, což je společenství založené na řeči a hledící k tomu, co je pro člověka dobré (a nikoli jen k tomu, co je užitečné). Úlohou předkládané studie je interpretovat klíčové pojmy Aristotelovy etiky a pokusit se jednak přispět k lepšímu porozumění této myslitelské pozici, jednak oživit některé otázky a akcenty, které v současné etické diskusi buď chybí, nebo podléhají značným zjednodušením.

Knihu Primát vnímání tvoří tři úzce související texty významného francouzského filosofa a fenomenologa Maurice Merleau-Pontyho. Jejím jádrem je autorova přednáška z roku 1946, ve které zhutněným způsobem vyložil ústřední teze svého hlavního díla Feno menologie vnímání. Přednášku doplňují texty dvou dřívějších projektů, jejichž vyústěním bylo právě toto dílo, a zápis diskuze, která po přednášce následovala. Čtenář tak v knize může sledovat jednotu autorovy filosofické práce od prvních náčrtů přes vypracovanou fenomenologii vnímání až po naznačení jejích důsledků pro chápání vědy, racionality, člověka, kultury, dějin a filosofie samotné. Primát vnímání, titul, který dvěma slovy vyjadřuje Merleau-Pontyho filosofický postoj, je tak pozoruhodným úvodem nejen do Fenomenologie vnímání, ale do autorova myšlení obecně - je v jistém smyslu úvodem napsaným autorem samotným.

Při každé opravdové filosofické tematizaci se zároveň naskýtá otázka, proč a k čemu filosofie? Filosofie není žádnou licencí ani zárukou jistoty nebo blaženosti. Není profétismem, není to zaslepená přesvědčenost víry ani vulgární fanatismus vědy. Filosofie je mnohem spíše příčetným a střízlivým usilováním o svobodu, dbalou bdělostí nad tím nepatrným, co nikdy není pouze zdánlivé. Filosofie musí být jako řemeslo, do kterého se svým žitím zacvičujeme, proměňujíce tím jak sebe samé, tak i ono řemeslo. Bez této transformace je filosofie nadobro zbytečná. Filosofie musí odpovídat tomu, co dávno vyslovil mudřec Periandros: meleta to pan - vše je zácvik.

Působivá obrazová publikace ukazuje průřez dvacátým stoletím prostřednictvím několika desítek archivních fotografií z okolí Slavonic, doplněných krátkými poetickými glosami autora. "Myšlenka na několik podobných textů k fotografiím se původně týkala města Telče. Po několika archivních peripetiích jsem však zůstal u dvacátého století městečka Slavonic a z původně regionálního pohledu se postupně stával čím dál více obecnější pohled na 20. století. A nejde v něm nakonec ani tak o konkrétní dějiny Slavonic. Na konkrétních osudech vystupuje dramatické století v obecných obrazech, tolik podobných mnoha místům našeho území. Jsme totiž možná až příliš zvyklí na dějiny plné státníků, generálů, bitev a mezinárodních smluv. Předchozí stránky jsou ovšem především dějinami lidí, do jejichž životů ony "velké dějiny" často nemilosrdně zasáhly, ale jindy šly jakoby stranou, aniž by proměnily jejich všední den…"

Další překladový titul edice Via pataphysica přináší výběr 89 krátkých glos, které napadají autory při (výjimečném) kouření. Je to vlastně knížka dvou autorů s dvěma prology a s dvěma epilogy, kterou nenapsali proto, aby bojovali proti kouření, ale ani proto, aby kouření propagovali.

Osobní vzpomínková kniha na dílo Charlese M. Schulze, autora slavných komiksových stripů Peanuts. Kniha je v anglickém jazyce. Autor publikace Dan Shanahan je profesorem komunikace na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Působil na fakultách Monterey Institute of International Studies v Kalifornii a na Ecole des hautes etudes commerciales v Paříži. Dvakrát také přednášel v rámci stipendií Fulbrightova programu. Je autorem knih Towards a Genealogy of Individualism (UMass Press, 1992), Language, Feeling and the Brain (Transaction Publishers, 2007) a Waiting for Something That Never Arrived (Togga, 2011).

Reflexe v kolektivní monografii Michaely Fišerové, Martina Švantnera, Felixe Boreckého a Ondřeje Váši byla motivována snahou analyzovat různorodé manipulační strategie, jejichž předmětem je obraz a spolu s ním i my, jeho recipienti. Odborné zpracování tohoto tématu přináší reflexi obrazu a vizuality z hlediska filosofie, sémiotiky, estetiky a dějin umění. I přes různá zaměření jednotlivých autorů je zde společný jmenovatel - úsilí porozumět tomu, jak novým způsobem chápat rozum, nerozum a jejich vztah k přesvědčivosti obrazů. Z různých úhlů pohledu se tak ozřejmuje zcela zásadní věc: zárukou významové "autonomie" obrazu je nepřekonatelná odlišnost mezi obrazem a slovem, kterým obraz uchopujeme, abychom ho učinili přesvědčivým.

Monografická studie se věnuje topologické fenomenologii. Jejím jádrem není fenomenologická analýza prostorových a topických fenoménů, ale úsilí pochopit prostřednictvím metod fenomenologické ontologie bytí jako místo, resp. prostranství (Ortschaft). Konkrétně jde o analýzu "topologie bytí" především u Heideggera a doplňkově u Merleau-Pontyho. Text podrobně sleduje Heideggerův vývoj vystižený třemi klíčovými termíny: smysl-pravda-místo; knihu lze proto číst také jako výklad jeho pozdního myšlení. Topologie bytí se snaží neredukovat mnohovrstevnatost a spletitost naší zkušenosti na vztahy podstat a řetězce příčin, chápe proto vrstvení a splétání jako primární ontologické termíny a metodicky je prověřuje.