Togga strana 2 z 18

Kniha o fascinujícím světě rostlin, které lze objevit při běžných turistických výletech. Autorka, vášnivá turistka a fotografka, zaznamenala po dvě desetiletí množství zajímavých druhů – od neobvykle zbarvených květů až po vzácné či léčivé rostliny. Nejde o botanický klíč, ale o poutavé vyprávění o rostlinách, jejich původu, léčivých účincích i rizicích. Kniha se věnuje nejen domácí květeně, ale i nepůvodním druhům, které se k nám dostávají přirozeně či lidským přičiněním. Přijměte pozvání na botanickou výpravu plnou barev, příběhů a překvapení!

Dochované dopisy římskokatolického kněze, teologa a exulanta Vladimíra Boublíka Monice Schreier z let 1963 až 1968 a z posledních týdnů jeho života v srpnu a září 1974 přinášejí zajímavé svědectví o životě patrně nejvýznamnějšího českého teologa, žijícího od roku 1952 v římském exilu. Sbírka intimně laděných dopisů přibližuje všednodenní život dvou lidí, které svedla dohromady Moničina pouť ke hrobu svatého Petra. Korespondence zároveň otevírá čtenáři možnost nahlédnout do Boublíkova ryzího teologického díla, jehož část byla přeložena do češtiny.

Co je to rytmus? Jak rytmus zakoušíme a jak rytmicky žijeme? V jakém smyslu je skutečnost utvářená rytmicky? Jak lze rytmus definovat nejen jako princip organizace času, ale také prostoru? Čím se zabývá rytmická analýza? Jak spolu souvisejí vibrace, oscilace, cykly, periody, opakování, bubnování, vlnění, otáčení, fluktuace a uspořádání? Tyto a mnohé další otázky inspirovaly naše zkoumání rytmu, procházející napříč dějinami západního myšlení, napříč různými teoretickými disciplínami a životními i kulturními projevy. Rozhovory o rytmu tu vedeme s různými lidmi od Archilocha a Démokrita přes Platóna a Aristoxena až k Bachelardovi, Deleuzovi, Prigoginovi či Kode9. Procházíme přitom různými prostředími – vířícími shluky elementárních částic, vlnami na pobřeží, lidskými těly, babylónskými zahradami, hudebními zápisy, rušnými ulicemi a mnoha dalšími polyrytmickými svazky – a pokoušíme se zjistit, jak vypadá jádro rytmu.

Kniha nabízí inspiraci nejen pro trenéry sportovních oddílů, organizátory činnosti různých spolků, ale i pro podnikatele a manažery, kteří chtějí svoji aktivitu povznést na vyšší úroveň. Hlavní část obsahuje principy, které přivedly šachový oddíl lokálního významu až na vrcholnou celostátní úroveň. Dočtete se o principech, jak dosáhnout špičkové organizace, jak rozvíjet systém a koncepční činnost, včetně příkladů, jak překonávat bariéry, jaký je význam a role lídra, proč se zabývat propagací vlastní činnosti, a dalších tématech. Univerzálnost popisovaných principů je aplikovatelná ve všech organizacích sdružujících skupiny osob zaměřených na rozvoj určité aktivity.

Ernst Jünger – Martin Heidegger – F. J. J. Buytendijk Protože každý zná bolest, zdá se být tím nejznámějším. Filosofie, která se podle legendického líčení u Platóna s Aristotelem rodí z údivu, jenž je postojem, kdy to obvyklé se ukazuje neobvykle, nás však může přivést právě u toho, co je zdánlivě nejvíce známé, k pochybnostem a konfrontovat nás s neznalostí a nevědomostí. Ve třech kapitolách se podává zamyšlení nad bytností či podstatou bolesti ze tří rozdílných, vzájemně se doplňujících myslitelských stanovisek metafysiky, myšlení jiného počátku a filosofické antropologie, které reprezentují autoři Ernst Jünger, Martin Heidegger a Frederik J. J. Buytendijk. Pro každého má bolest zásadní význam při sebe pochopení člověka a jeho vztahu ke světu a k druhým lidem. Všichni vystupují proti reduktivnímu medicínskému pojetí bolesti a staví okolo své pozice příslušné určení člověka: Jünger jakožto pracujícího, Heidegger jakožto smrtelníka stojícího v oslovení pravdou Bytí ze spatření, Buytendijk jakožto vtělenou důvěru pokorně a trpělivě přijímající a nesoucí Kristovo znamení kříže. Zamyšlení nad podstatou bolesti je zároveň pokusem o určení toho, co je samotná filosofie, která se rovněž zdá být samozřejmá a známá jako bolest, ale stejně jako ta je i filosofie posléze tím neužitečným, čeho je paradoxně nejvíce zapotřebí.

Patnáctý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Zpovědní tajemství“ přináší nové napínavé příběhy z pera Romana Cílka. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: Živý bere všechno — Zpovědní tajemství — Ta ze sklepa, ta z vlaku — Pach nebezpečí — Fauly na žlutou i červenou kartu — Sedm slov Vykupitelových — Kosočtverec s růží — Nezapomeň na bič! — Polibek hyen — Děvče na pohrání

Čtrnáctý díl knižní edice KRIMI POVÍDKY s titulem „Cizinka se žlutým citroënem“ přináší nové napínavé příběhy z pera Františka Uhera. Nejen mrazivá tajemství a falešná svědectví, důmyslná alibi či zdánlivě nesmyslné motivy, ale i historické křivdy a nízké lidské pudy defilují před naším zrakem a naznačují, více nebo méně zřetelně a záměrně, různé teorie, hypotézy a nakonec vždy také příslovečné rozřešení hádanky. Kombinace čtivého jazyka a znalého přístupu vypravěčů slibují pro každého čtenáře zajímavé chvilky v polosvětě zločinu a jeho odhalování. A prosíme: po přečtení nespalte, ale pošlete dál. Povídky: Strom jednou ranou nepadne — Vraky — Cizinka se žlutým citroënem — Už se kácí v našem lese — Staré psy novým kouskům nenaučíte — Přívětivost měsíce — Loď do Tobruku — Gordický uzel

Dvaačtyřicet povídek, každá doprovázená zábavnou originální kresbou, vypráví o přátelích, zajímavých lidech a především o autorově dětství, studiu a koníčcích, z nichž nejzřetelněji do popředí vystupuje horolezectví. Samotný název knihy napovídá tuto spojitost – odkazuje totiž na obvyklý výrok babičky Jarmily před odjezdem na další z jeho horolezeckých výletů. Říkávala mu: „Dávej na sebe pozor – a nelez moc vysoko!“ Povídky podané prostým jazykem nepostrádají sympatickou přímočarost a odrážejí autentické vzpomínky autora nasbírané na jeho cestách i necestách zajímavým světem. Příhody lze přečíst za večer, ale také podávat jako lék na chmury jenom po kapkách…

Instantní populismus po česku Příchod sociálních sítí s sebou přinášel optimistickou vidinu možné občanské participace na politickém procesu prostřednictvím virtuálních občanských fór. Iluze informované a argumentačně vyspělé politické diskuse však vzala v průběhu let za své. Informační smog, anonymizace, ztráta odpovědnosti, nesmiřitelné požadavky a jitření emocí se nakonec staly pro sociální sítě mnohem charakterističtějšími, a to vše na úkor tradičních demokratických hodnot, jako jsou dialog, diskuse či kompromis. Toho obratně začali ve svůj prospěchu využívat populističtí političtí aktéři, kteří skrze sociální sítě získali přímý přístup k občanské nespokojenosti, hněvu, strachu a emocím. Populistický diskurs vytváří konstrukt ryzího lidu jako sociální identity, jež má spojovat občany, a to za účelem pocitu příslušnosti k určité skupině. Ke spojení takto odlišných identit napomáhá konstrukce společného nepřítele, společenských elit či nebezpečných tzv. „ostatních“, jejichž prostor působení je vykreslován jako smetiště negativních vlastností (ať už povýšenost, arogance, odtrženost, korupce, klientelismus apod. v případě elit, nebo kriminalita, násilí, bezpečnostní a kulturní hrozba apod. v případě ostatních). Nepřítel bývá co nejabstraktnější, aby se na něj dal zaměřit obecný hněv a aby vyvolal u příjemců proces zaplňování významových mezer individuálními představami a myšlenkami o tom, kdo patří mezi lid a kde je ona pomyslná hranice vyloučení.

Příběhy zpoza oceánu Bronislavy Volkové jsou filozofické povídky o hledání smyslu života. Na rozdíl od jejího rozsáhlého díla poetického a esejistického jde o žánr, kterého se zmocňuje především s ironickou lehkostí, byt‘ ani zde nezapře svou neustálou myslivost, s níž přistupuje ke světu, i surrealistický způsob zpracování jednotlivých témat. Jde o příběhy lyrické i narativní, prosycené úvahami o místě člověka ve světě. Jsou zde kratičké prózy (ba i jednoaktovka) vypovídající o pokřivených či vyprázdněných vztazích mezi muži a ženami, v nichž jde o odhalování prapodstaty lidských osobností, je zde syrový dialog mužských a ženských elementů i proudy podvědomí. Delší příběhy odrážejí vykořeněnost hrdinky vržené do amerického světa spojenou s hravými i vážnými úvahami o různých aspektech smyslu života. Někdy máme pocit, že posloucháme úvahy přemoudřelého dítěte, žijícího ve fiktivních situacích. Poslední, nejdelší a členitý příběh je příběhem hluboce filozofickým, vyrovnávajícím se s otázkou obětí násilí, a to především v ženském světě, a přesvědčivě budujícím vývoj, který může vést k vymýcení této duality mezi násilníkem a obětí. Vhledy a přístupy autorky jsou v naší společnosti nezvyklé, neotřelé a podnětné. Autorka používá ve svých povídkách zároveň jedinečný styl, který osciluje mezi stylizovanou dětskou naivitou a humornou filozofickou úvahou. Zvláštní je zde i kombinování ich­?formy s er-formou, jindy použití formy dialogické, včetně vnitřního dialogu. Pozoruhodný a poutavý je i formální kontrast intelektuálního diskursu s obecnou češtinou. Filozofické povídky Bronislavy Volkové zároveň zpochybňují svůj žánr i samotnou existenci zobrazených událostí. Jde přitom o skryté metafyzické pojetí života a budování zodpovědnosti za vlastní svět.

Představa vzniku moderní vědy coby jasně daného, přehledného, v podstatě lineárního procesu iniciovaného Koperníkem a završeného Newtonem je dnes spíše zkratkou, s níž se setkáváme přinejlepším v učebnicích či popularizačních textech. Přesně zmapovat podhoubí, z nějž novověká věda vyrašila, však stále zůstává badatelskou výzvou. Ačkoliv známe hlavní směry vývoje – ty, jež převážily a staly se úspěšnými –, v jejich stínu dosud leží některé ve své době vlivné a hojně diskutované koncepce, jež byly nakonec sice opuštěny a upadly v zapomnění, ale jež tím, že tvořily kritickou alternativu, dopomohly zformovat obraz vědy do té podoby, v jaké ji chápeme dnes. Jednou z nich je právě mosaická fyzika. Studium tohoto jedinečného raně novověkého fenoménu navíc pomáhá ukázat, že složitý proces, jakým zrod moderní vědy byl, nelze ani zdaleka vystihnout zjednodušujícími schématy, například příběhem boje světského „pokroku“ s náboženským „tmářstvím“ raženým pozitivistickou historiografií.

Heideggerovy Příspěvky k filosofii (Ze spatření) lze oprávněně považovat za jeho druhé hlavní dílo po knize Bytí a čas. Plán na zkomponování celkové skladby Příspěvků měl pocházet již z roku 1932, leč k samotnému vypracování došlo v letech 1936–1938. Příspěvky obsahují první pokus o formulaci a rozpracování myšlení z hlediska dějin bytí, ve kterém již nejde o primát žádného jsoucna, a to ani lidského pobytu, které by v aktu transcendence přes celek jsoucího dosahovalo určení horizontu smyslu bytí, nýbrž o náležitý rozvrh pravdy bytí z patřičně se dějící události jeho spatření. Spatření je jméno pro odehrávající se sounáležitost patřičného přidělení pravdy bytí a náležitého rozvrhování bytí, které naplňuje lidské bytí-tu zejména v aktech myšlení, vytvoření uměleckého díla, státotvorného činu, oběti a lásky. Příspěvky vznášejí požadavek přechodu z konce metafysiky, kdy došlo k vyprázdnění a popření smyslu bytí v podobě úlohy zodpovědět otázku po jsoucnu jakožto jsoucím, do jiného počátku myšlení, ve kterém má docházet k promýšlení otázky pravdy bytí jakožto světliny toho sebe-skrývajícího. V Příspěvcích dochází k tomu, co bylo v Dopise o „humanismu“ ohlášeno pod označením „obrat“. Ten není jen obratem ke spatření události pravdy bytí, nýbrž je obratem samotného spatření, to znamená události onoho protipohybu, v němž sounáleží udílející se pravda bytí s patřičně náležejícím bytím-tu, do kterého se promění někdejší bytnost člověka ve smyslu animal rationale.

Souhvězdí Persea pohasíná a nikdo neví proč. Životy lidí přesto pokračují v nezměněném rytmu. Obyčejní lidé pracují, milují se, snaží se zajistit sobě a svým blízkým co nejlepší život, cestují a objevují svět. Filip se svou ženou Helenou a dětmi vyráží z Ostravy na Zanzibar, a užívají si tak zaslouženou dovolenou, pohled na nespoutanou africkou přírodu a divoká zvířata. Influencerka Klára již za svou kariéru viděla téměř celý svět a přinesla svědectví o kráse přírody a jejím zániku. Novinář Štěpán si myslí, že v ospalé atmosféře lokálního zpravodajství nikdy nenarazí na velkou investigativní kauzu. Afričan Kafil sní svůj sen o zajištěném životě pro ženu a děti, jež si zaslouží neprožít ho v chudobě. Spolu s ostatními hrdiny příběhu se snaží dosáhnout svého snu o štěstí. Jak daleko jsou však ochotni pro splnění svých přání zajít? A je to, o co usilují, skutečné naplnění? Původní český román o hvězdné obloze, morálních dilematech, blankytné modři mořské hladiny a africké savaně s majestátními slony.

Lidské jazyky vymírají a společně s nimi mizí fascinující kulturní bohatství nespočtu etnických skupin. Proč a jak? Která jsou jazykově nejrizikovější místa planety? Co nám mohou prozradit jazyky posledních mluvčích? A jakáže budoucnost je nejspíš čeká? Druhé vydání oceňované knihy lingvisty Miroslava Černého přináší svědectví z cest za zanikajícími jazyky a kulturami pěti kontinentů a na všechny tyto otázky se pokouší nalézt odpověď. Zároveň nás vyzývá k boji proti lhostejnosti, s níž se téma jazykové smrti tak často potýká.

Kniha Martina Charváta předkládá čtenáři mediálně archeologickou sondu do období mezi lety 1870-1930, kdy populární i technologické imaginárno byly prostoupeny fantazmaticky?mi úvahami o možnostech vidění do dálky. Předpokladem bylo simultánní modulování obrazu a oka, tedy vzájemná kooptace techniky člověkem a člověka technikou. Člověk se musel adaptovat na „nová“ média, a zároveň „nová“ média utvořila prostředí, v němž docházelo k synchronizaci člověka a médií, respektive k jejich úzkému propojení. Nová optická situace zároveň vyžadovala nutnost manipulaci s analogovy?mi interfacy, všemožny?mi spínacími deskami a ovládacími panely, kdy jedinec musel doslova splynout s dany?m přístrojem. Monografie je zároveň první studií, která dané téma kontextualizuje v rámci tuzemského prostředí podrobnou četbou populárně naučny?ch časopisů.

Spiritualita – tak tenká, křehká a vzácná, která je všudypřítomná a v každém z nás. Je našim rádcem a pomáhá nám, nalézat odpovědi, tvořit, chápat, přijímat, vítězit i prohrávat v této úžasné kráse a kouzlu lidského života. Tak proč jí nenaslouchat?