Triáda strana 22 z 23

Vybrané texty opata Sugera, svatého Bernarda a Viléma ze Saint-Denis jsou výraznými doklady estetického sporu, který probíhal v době vrcholného středověku: jde o zásadní svár o chudobu církve, jenž se odehrával na mnoha rovinách: estetické, morální, věroučné, politické i ekonomické. Vstup do této problematiky usnadňuje objevná studie kunsthistorika Erwina Panofského, jíž je svazek uveden. Úvodní studii z angličtiny přeložil Lubomír Konečný, texty antologie z latiny přeložil Petr Šourek. Úvodní studie Erwin Panofsky.

Soubor kratších textů. Uspořádal a komentoval Michael Špirit.

Autorka zaznamenala „dědova vyprávění“. Paměť rodu je především pamětí jazyka.

Autor zkoumá proměny, jakými prošlo myšlení o literatuře - v rámci estetiky, literární teorie a kritické praxe - a v neposlední řadě, jak se tato změna odráží v beletrii samé, v Anglii první poloviny 19. století. V tomto období byly podle M.H.Abramse v mnoha ohledech položeny základy nejen moderní literární vědy, včetně třeba sémiotiky, ale lze v něm nalézt například také předzvěst teorií S. Freuda.

Autor zkoumá proměny, jakými prošlo myšlení o literatuře - v rámci estetiky, literární teorie a kritické praxe - a v neposlední řadě, jak se tato změna odráží v beletrii samé, v Anglii první poloviny 19. století. V tomto období byly podle M.H.Abramse v mnoha ohledech položeny základy nejen moderní literární vědy, včetně třeba sémiotiky, ale lze v něm nalézt například také předzvěst teorií S. Freuda.

Kniha fotografií Země Pavla Brunclíka. Úvodní text Zdeněk Mahler. Texty k fotografiím Bibiana Beňová.

V záznamech Neuwirthova deníku se mísí výpisky z četby, úryvky dopisů, reflexe nad různými životními zážitky, popisy snů, literárněkritické postřehy i teologické úvahy. Označení deníku jako apokalyptického plyne z Neuwirthova pojetí dnešního světa (deník prvně vydal v exilu roku 1976, kam odešel po nespravedlivém věznění). Současné světové dění vidí jako apokalyptické, dobu úzkosti, ale zároveň i dobu Božích zjevení, kdy "otřásáním se dostávají dějiny na kolej Božího plánu".

Svazek obsahuje dosud nikdy nepublikované autorovy překlady francouzské poezie.

Svazek obsahuje dosud nikdy nepublikované autorovy překlady francouzské poezie.

Obsáhlý výbor z té části novinářského díla Josefa Čapka, v níž se nezabýval výtvarným uměním, tj. z té části, jíž vedl každodenní dialog se čtenářem prostřednictvím běžných žurnalistických žánrů, kterými byly v jeho volbě sloupek, entrefilet, fejeton, črt

Literární činnost rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmannové (1926–1973) provázelo ve všech jejích fázích, od vídeňských let po ukončení studií až do posledních roků života v Římě, psaní kritické. Dvousvazková edice Místo pro náhody přibližuje Bachmannovo

Literární činnost rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmannové (1926–1973) provázelo ve všech jejích fázích, od vídeňských let po ukončení studií až do posledních roků života v Římě, psaní kritické. Dvousvazková edice Místo pro náhody přibližuje Bachmannovo

Proslulý text, jímž se autor prvního abstraktního díla (1866-1942) pokusil vysvětlit důvody, které ho vedly k rozhodnutí nekopírovat tvary předmětů podle skutečnosti, ale spolehnout se výhradně na výrazovou sílu a emotivní působivost barev. Výtvarně-histo

Pojednání Pravda a metoda (1960) se vedle Heideggerova Bytí a času (1927) řadí ke klíčovým dílům německé filosofie 20. století a k několika málo přelomovým příspěvkům k otázce povahy humanitních věd vůbec. „Metoda“ v názvu knihy naznačuje, že dílo se zrodilo jako plod 50. a 60. let 20. století. Poválečné okouzlení technologií a víra ve zřejmý pokrok techniky se odrazily v novopozitivistických teoriích vědy a jejich přesvědčení o spojitém a vzestupném vývoji vědeckých teorií. Snahy zasadit také vědecké teorie do širšího rámce kultury (Th. Kuhn) stejně jako tvrzení o naprosté anarchii na poli logiky vědeckých teorií (P. Feyerabend) měly teprve přijít. Gadamerova vlastní rozprava o metodě tak vyrůstala ze zcela odlišné tradice. Propůjčuje širší obsah Heideggerově myšlence filosofické hermeneutiky, když jednak prohlubuje jeho úvahy o bytnosti „hermeneutické zkušenosti“, o bytnosti dějin a živém bytí v tradici a jednak přenáší čistě filologický výklad tradice na otevřenou oblast filosofického pohybu myšlení. Přesto nejhlubší přínos Pravdy a metody netkví v tom, že předkládá určité dějiny a teorii (filosofické) hermeneutiky, nýbrž v jejím spekulativním nároku. Na otázku po možnosti rozumění odpovídá tím, že rozkrývá jeho spekulativní ráz a vyvozuje tak nejzazší důsledky pro samu hermeneutickou praxi: zdůrazňuje nezbytnost časového odstupu, popisuje hermeneutický kruh, hájí produktivitu před-rozumění a dialektiku předsudků. Proti odcizení metody vyzdvihuje nemetodické rozumění a nemetodickou pravdu věcí. Proti formalismu čistého rozumu, proti představě svobody jako uvolnění od veškeré tradice a autority, které však přineslo jen znevolnění filosofie nárokem pozitivních věd, hájí rozumění jako plod dialekticko-spekulativní součinnosti, trvalého úsilí o vyjasnění smyslu tradice a autority coby zdroje tohoto smyslu. Tváří v tvář napětí mezi metodou a pravdou se přimlouvá za návrat k dávné hloubce filosofie, jejímž středem je řeč, hra s řečí, ba hra řeči samé, která se v ničem nepodobá formální hře podle pravidel, ale naopak týká se pravdivosti obsahů, jež jsou ve hře a oslovují nás.

U Miłoszových básní - zvláště v posledním období jeho tvorby - zřetelně cítíme kromě charakteristického synoptického básnického vidění také mimořádně citlivý teologický sluch. Miłoszův vnitřní svět se zároveň stával ozvučnou deskou světa v pohybu na pozadí celého dvacátého století, které v sobě nesl.

Literární činnost rakouské spisovatelky Ingeborg Bachmannové (1926–1973) provázelo ve všech jejích fázích, od vídeňských let po ukončení studií až do posledních roků života v Římě, psaní kritické. Dvousvazková edice Místo pro náhody přibližuje Bachmannovo