Ústav pro studium totalitních režimů strana 7 z 7

Sborník mezinárodní konference Aktivity NKVD/KGB a její spolupráce s tajnými službami střední a východní Evropy 1945-1989, II , kterou uspořádal ve dnech 19.-21. listopadu 2008 Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci se slovenským Historickým ústavem Akademie věd, polským Ústavem národní paměti a Senátem Parlamentu České republiky, obsahuje příspěvky jednotlivých účastníků. Texty devětadvaceti historiků z Evropy i ze zámoří jsou rozděleny do pěti tematických bloků: archivy bezpečnostních složek v zemích střední a východní Evropy, utváření bezpečnostních aparátů sovětských satelitů po 2. světové válce, střední a východní Evropa jako východisko k zpravodajskému pronikání na Západ, průběh rozvoje spolupráce NKVD/KGB se satelitními tajnými službami a nakonec operace komunistických tajných služeb, vzájemná kooperace řízená KGB.

V této knize se autor na konkrétních případech pokusil doložit způsoby a metody, které se běžně uplatňovaly v sovětských trestaneckých pracovních táborech již od dvacátých let 20. století a které byly využity i v systému uranového „GULAGU“ v Československu. Hovoří o hromadném nasazení vězňů v uranovém průmyslu, o diferencovaných přídělech potravy, uplatnění odměn a trestů v závislosti na pracovním výkonu odsouzeného. V mnoha věcech se komunistická diktatura v ČSR „přiučila“ od svého pokrevního bratra – nacistického režimu v sousedním Německu.

V této knize se autor na konkrétních případech pokusil doložit způsoby a metody, které se běžně uplatňovaly v sovětských trestaneckých pracovních táborech již od dvacátých let 20. století a které byly využity i v systému uranového „GULAGU“ v Československu. Hovoří o hromadném nasazení vězňů v uranovém průmyslu, o diferencovaných přídělech potravy, uplatnění odměn a trestů v závislosti na pracovním výkonu odsouzeného. V mnoha věcech se komunistická diktatura v ČSR „přiučila“ od svého pokrevního bratra – nacistického režimu v sousedním Německu.

Na podzim roku 2008 si nejen česká společnost připomněla 70. výročí podepsání mnichovské dohody, na jejímž základě se na sklonku září roku 1938 čtyři evropské mocnosti (Velká Británie, Francie, Německo a Itálie) dohodly na postoupení pohraničních oblastí Československa ve prospěch nacistického Německa. Pro českou společnost de facto začala druhá světová válka právě Mnichovem. Představovala pro ni jedinou šanci, jak obnovit svrchovanost státu v „předmnichovské“ podobě. Zde současně započalo její pět desetiletí trvající potýkání se s dvěma totalitními režimy.Zajímavé je sledovat osudy vojáků, kteří se nesmířili s mnichovskou kapitulací. Někteří z nich spáchali sebevraždu, mnozí pak byli činnými v odboji. Národ v těchto osudných dnech „objevil“ i svoji šlechtu, která deklarovala věrnost státu v jeho historických hranicích. Jak je patrné, „Mnichov“ vzbuzuje stále mnoho námětů a otázek k přemýšlení. Odpovědi na ně – zvláště pak v oné morální rovině – se ovšem různí. Právě na tato nejrůznější hlediska „mnichovského“ dění roku 1938 se zaměřilo mezinárodní vědecké sympozium, jež se odehrálo o čtvrtečním odpoledni 18. září 2008 na půdě Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze. Sborník z tohoto sympozia přináší sedm příspěvků předních českých a německých historiků – Roberta Kvačka (Mnichovské desatero), Václava Kurala (Hitlerova odložená válka za zničení ČSR), Hanse Henninga Hahna (Oldenburský projekt Sudetoněmecké dějiny - Základní otázky a oblasti výzkumu), Evy Hahnové („Mnichov“ v kontextu (sudeto)německých dějin), Miloše Trapla (Český politický katolicismus a Mnichov), Ladislava Kudrny (Padlí vojáci československé armády v době branné hotovosti státu v roce 1938) a Zdeňka Hazdry (Mnichovské dny jako milník ve vztahu šlechty a novodobé české společnosti).

Na podzim roku 2008 si nejen česká společnost připomněla 70. výročí podepsání mnichovské dohody, na jejímž základě se na sklonku září roku 1938 čtyři evropské mocnosti (Velká Británie, Francie, Německo a Itálie) dohodly na postoupení pohraničních oblastí Československa ve prospěch nacistického Německa. Pro českou společnost de facto začala druhá světová válka právě Mnichovem. Představovala pro ni jedinou šanci, jak obnovit svrchovanost státu v „předmnichovské“ podobě. Zde současně započalo její pět desetiletí trvající potýkání se s dvěma totalitními režimy.Zajímavé je sledovat osudy vojáků, kteří se nesmířili s mnichovskou kapitulací. Někteří z nich spáchali sebevraždu, mnozí pak byli činnými v odboji. Národ v těchto osudných dnech „objevil“ i svoji šlechtu, která deklarovala věrnost státu v jeho historických hranicích. Jak je patrné, „Mnichov“ vzbuzuje stále mnoho námětů a otázek k přemýšlení. Odpovědi na ně – zvláště pak v oné morální rovině – se ovšem různí. Právě na tato nejrůznější hlediska „mnichovského“ dění roku 1938 se zaměřilo mezinárodní vědecké sympozium, jež se odehrálo o čtvrtečním odpoledni 18. září 2008 na půdě Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze. Sborník z tohoto sympozia přináší sedm příspěvků předních českých a německých historiků – Roberta Kvačka (Mnichovské desatero), Václava Kurala (Hitlerova odložená válka za zničení ČSR), Hanse Henninga Hahna (Oldenburský projekt Sudetoněmecké dějiny - Základní otázky a oblasti výzkumu), Evy Hahnové („Mnichov“ v kontextu (sudeto)německých dějin), Miloše Trapla (Český politický katolicismus a Mnichov), Ladislava Kudrny (Padlí vojáci československé armády v době branné hotovosti státu v roce 1938) a Zdeňka Hazdry (Mnichovské dny jako milník ve vztahu šlechty a novodobé české společnosti).

Kniha Praha objektivem tajné policie přináší více než 200 stran unikátních, dosud nepublikovaných fotografií ze sledování prováděných komunistickou Státní bezpečností. Publikace představuje syrový obraz normalizační Prahy doplněný o odborné texty, včetně přehledného rejstříku a informací jak a proč kniha vznikla. To vše v dvojjazyčné, česko-anglické verzi.

Publikace Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra v letech 1948-1989. Ministři a jejich náměstci je výsledkem dlouhodobého badatelského projektu historiků Ústavu pro studium totalitních režimů. Prezentuje mozaiku 55 jmen - osob, které se více či méně podílely na činnosti ministerstva vnitra na území dnešní České republiky v období komunistického režimu. Slovník se pro období 1948-1989 soustřeďuje na ministry vnitra a náměstky ministerstva vnitra (v období 1950-1953 ministerstva národní bezpečnosti) na centrální, československé úrovni. Po lednu 1969 reflektuje rovněž tři ministry vnitra České socialistické republiky. Kniha je doplněna podrobnou studií věnovanou vývoji organizační struktury ministerstva vnitra.

Kniha Praha objektivem tajné policie přináší více než 200 stran unikátních, dosud nepublikovaných fotografií ze sledování prováděných komunistickou Státní bezpečností. Publikace představuje syrový obraz normalizační Prahy doplněný o odborné texty, včetně přehledného rejstříku a informací jak a proč kniha vznikla. To vše v dvojjazyčné, česko-anglické verzi.

Kniha se zabývá Pohraniční stráží jako jednou ze součástí bezpečnostních složek Československa po únoru 1948, systémem ochrany hranic s Německou spolkovou republikou a Rakouskem v první polovině 50. let a pokusy o jejich přechod. Téma je zpracováno na příkladu dvou jednotek – 5. chebské pohraniční brigády, která hlídala část hranic s Německou spolkovou republikou,a 4. znojemské pohraniční brigády, jež střežila část hranic s Rakouskem – a snaží se zdůraznit podobné a naopak rozdílné prvky v systému ochrany hranic obou brigád. Kniha popisuje vývoj ochrany státní hranice od února 1948 do roku 1950 a podrobně se zabývá systémeminstalovaným začátkem roku 1951, který s určitými úpravami sloužil až do pádu režimu v roce 1989. Charakterizuje vývoj struktury a organizace výše zmíněných brigád, jednotlivánařízení, která ministerstvo vnitra postupně vydávalo a jež vážně omezovala život obyvatel hraničních pásem, a přijatá ženijnětechnická opatření. Poslední část se věnuje pokusům o překročení státní hranice včetně charakteristik zadržených, jejich věku, profese nebo důvodů,které je k pokusu o útěk přiměly.

Kniha se zabývá Pohraniční stráží jako jednou ze součástí bezpečnostních složek Československa po únoru 1948, systémem ochrany hranic s Německou spolkovou republikou a Rakouskem v první polovině 50. let a pokusy o jejich přechod. Téma je zpracováno na příkladu dvou jednotek – 5. chebské pohraniční brigády, která hlídala část hranic s Německou spolkovou republikou,a 4. znojemské pohraniční brigády, jež střežila část hranic s Rakouskem – a snaží se zdůraznit podobné a naopak rozdílné prvky v systému ochrany hranic obou brigád. Kniha popisuje vývoj ochrany státní hranice od února 1948 do roku 1950 a podrobně se zabývá systémeminstalovaným začátkem roku 1951, který s určitými úpravami sloužil až do pádu režimu v roce 1989. Charakterizuje vývoj struktury a organizace výše zmíněných brigád, jednotlivánařízení, která ministerstvo vnitra postupně vydávalo a jež vážně omezovala život obyvatel hraničních pásem, a přijatá ženijnětechnická opatření. Poslední část se věnuje pokusům o překročení státní hranice včetně charakteristik zadržených, jejich věku, profese nebo důvodů,které je k pokusu o útěk přiměly.

Proces s Miladou Horákovou a dalšími dvanácti obžalovanými je považován za „největší politický proces“ a stal se symbolem komunistické zlovůle. Jednalo se o první politický monstrproces a kampaň, která ho doprovázela neměla svou propracovaností a mohutností u nás dosud obdoby. Cílem této knihy je přiblížit čtenáři, jak byla kampaň připravována i jak probíhala. Čtenář se dovídá, jakým způsobem se na ní podílely stranické a státní orgány, tisk, rozhlas, film, veřejnost, včetně dětí, i to, jak se proces odrazil v tehdejších karikaturách, básních a divadelní hře. Publikace je rozdělena do dvou částí. První tvoří úvodní studie, která kampaň popisuje, druhou edice 150 vybraných dokumentů.

Proces s Miladou Horákovou a dalšími dvanácti obžalovanými je považován za „největší politický proces“ a stal se symbolem komunistické zlovůle. Jednalo se o první politický monstrproces a kampaň, která ho doprovázela neměla svou propracovaností a mohutností u nás dosud obdoby. Cílem této knihy je přiblížit čtenáři, jak byla kampaň připravována i jak probíhala. Čtenář se dovídá, jakým způsobem se na ní podílely stranické a státní orgány, tisk, rozhlas, film, veřejnost, včetně dětí, i to, jak se proces odrazil v tehdejších karikaturách, básních a divadelní hře. Publikace je rozdělena do dvou částí. První tvoří úvodní studie, která kampaň popisuje, druhou edice 150 vybraných dokumentů.

Editovaný přepis originálního záznamu večera 19. listopadu 1989 v Činoherním klubu podrobně zachycuje vznik Občanského fóra. Je ojedinělým a nenahraditelným dokumentem, umožňujícím podrobnou a plastickou rekonstrukci zakládajícího aktu představitelů různých směrů tehdejší protikomunistické opozice. " Dokument uvozuje stručná studie, která hledá kořeny pozdější podoby OF v okamžicích jeho založení. Po ní následuje samotný přepis a medailonky významných osob spjatých se založením OF. Význam edice podtrhuje kompletní videozáznam jednání Občanského fóra, přiložený na dvou DVD. K večeru se rovněž vztahují dva rozhovory s kameramany, kteří události zachytili, a na knihu navazují další rozhovory s vybranými účastníky setkání v Činoherním klubu. Přepis doplňují barevné i černobílé fotografie Jaroslava Kořána zachycující jednání Občanského fóra s autorovou krátkou vzpomínkou na první dny pádu komunistického režimu.<" " V přílohách jsou kromě faksimile jedné z prvních verzí provolání Občanského fóra publikovány také reakce komunistické totalitní moci z 19.-21. listopadu 1989. Ojedinělá informace 1. odboru II. správy SNB navíc umožňuje identifikaci jednoho z důležitých informačních zdrojů totalitní moci o rané fázi vývoje Občanského fóra.<" Knihu recenzovali historici Prokop Tomek a Jiří Suk. Publikování přepisu diskuse z úvodního shromáždění Občanského fóra v pražském Činoherním klubu 19. 11. 1989 je bezpochyby významným edičním počinem. Díky němu se doplní a zpřesní naše poznání politického převratu/revoluce a jeho kolektivního aktéra - Občanského fóra. Úvodní debata o založení OF je v mnohém klíčová a tvoří výchozí matrici pro pochopení dalšího vývoje tohoto přechodného, ale významného politického hnutí, říká Jiří Suk, autor knihy Labyrintem revoluce.