Ústav pro studium totalitních režimů strana 5 z 7

Studie v tomto sborníku zasazují události roku 1943 do širšího kontextu německé okupační politiky v Evropě se zvláštním přihlédnutím k vývoji v Protektorátu Čechy a Morava. Mimořádná pozornost je věnována vedle odboje na Slovensku v roce 1943 a partyzánského hnutí ve východním Polsku, v Bělorusku a na Ukrajině i válečnému vývoji v průběhu tohoto roku a československému příspěvku k válečným aktivitám antihitlerovské koalice na východní i západní frontě. Další studie pojednávají o situaci domácího protinacistického odboje v roce 1943, o vzdělávacích aktivitách ÚSTR na poli protektorátní historie a protižidovské politiky či o každodenním životě malého města na okraji třetí říše viděném optikou městského fotografického ateliéru.

Třiatřicet příspěvků v této kolektivní monografii spojuje ústřední téma – kolektivizace zemědělství v Československu. Kniha je rozdělena do sedmi oddílů a čtenář v ní najde texty českých a slovenských autorů, jež nahlížejí dané téma z pohledu historika, archiváře či právníka. Vedle vývoje vztahu člověka k půdě na vesnici a násilného zpřetrhání tradičního způsobu hospodaření je pozornost věnována také perzekuci sedláků, vyvlastňování majetku církví, využívání bývalých zemědělských usedlostí nápravnými zařízeními, komunistické propagandě či různým formám odporu proti zabavování majetku. Několik příspěvků zaznamenává průběh kolektivizace na příkladu konkrétní obce a jednotlivých hospodářských rodů. Publikována je i známá studie bývalého agrárního politika Ladislava Feierabenda „Jak z komunistického kolektivního vlastnictví půdy vytvořit nový systém“, kterou národohospodář napsal v červnu 1954 v exilu a jež představuje tehdejší plán nápravy zemědělství po násilném združstevňování.

Monografie Lidové milice. Nelegální armáda Komunistické strany Československa 1948-1969 je dosud nejpodrobnější prací zabývající se problematikou Lidových milicí. Od svého zrodu v roce 1948 patřila tato polovojenská organizace po celá čtyři desetiletí nesvobody k mocenským nástrojům totalitního režimu, přestože navzdory svému významu nikdy nebyla pevně legislativně ukotvena. Založení Lidových milicí tvořilo nedílnou součást předem připravovaného komunistického převratu a milice se poté staly jedním z garantů změny režimu a dalšího totalitního vývoje. Ve většině publikací věnovaných únorovým událostem roku 1948 a následné totalitě v Československu jsou Lidové milice zmíněny jen letmo. Autor knihy se zaměřil zejména na aktivity Lidových milicí v českých zemích a v rámci tématu se pokusil o maximální zapracování všech dostupných prostudovaných pramenů, aby zachytil reálný obraz života milicí.

Dvaadvacáté číslo Securitas Imperii v úvodní studii Február 1948 zo slovenskej perspektívy od Róberta Letze připomíná 65. výročí komunistického převratu v Československu. Popřevratovou situaci přibližuje studie Václavy Jandečkové o rozsáhlé činnosti skupiny převaděčů z Domažlicka, kteří organizovali útěky na Západ. Mezinárodní kontext protikomunistického odboje v zahraničí je zachycen ve studii Martina Nekoly CDUCE - Exilová křesťansko-demokratická internacionála ve studené válce. V první části dvoudílné studie Dlouhá cesta do lesů představuje David Svoboda vývoj ukrajinského nacionalistického hnutí od konce první světové války do roku 1941. Další stránky přináší editované dokumenty Jana Cholínského k opozici proti zahraniční politice československé exilové vlády v době druhé světové války a Pavla Žáčka o reakci sovětské a československé rozvědky na změnu americké zahraniční politiky v 80. letech. Rozhovor s americkým historikem Markem Kramerem je zaměřen na problematiku počátku, konce a výzkumu studené války. Do nové diskusní rubriky přispěli Václav Veber polemikou s textem Vítězslava Sommera o problematice protikomunistického odboje, Michal Janata komentářem ke knize Náměstí Krasnoarmějců 2 s aktuálním přesahem do současnosti a Martin Tichý s Věrou Hradečnou úvahami nad sondou Lubomíra Vejražky do osudů rodin politických vězňů.

Paměti patera Františka Štveráka zachycují jeho životní osudy v období nacistického a komunistického režimu. Za německé okupace Československa se zapojil do domácího odboje, na jaře 1940 byl zatčen, brutálně vyslýchán a nakonec poslán do koncentračního tábora Dachau a odtud do Sachsenhausenu. V náročných podmínkách kárné kompanie přežil mnohé situace, kdy mu šlo o život. V červnu 1942 ho přeložili zpět do Dachau a tam se 29. dubna 1945 dočkal osvobození. Na podzim téhož roku byl povolán do Dachau jako svědek obžaloby k soudnímu procesu s nacistickými válečnými zločinci. Po únoru 1948 se postavil proti omezování práv katolické církve v Československu. V červnu 1949 byl zatčen Státní bezpečností a odsouzen na dvacet měsíců do vězení. Po propuštění odmítl nabídku významného místa v církevní správě výměnou za spolupráci s komunistickou mocí. Následovala internace v klášteře Želiv a poté v přeškolovacím středisku Hrádek. Nakonec byl v roce 1954 propuštěn ze zdravotních důvodů. O dva roky později, ve věku 47 let, na následky dlouhodobého věznění zemřel. Ve svých vzpomínkách F. Štverák barvitě vylíčil osud kněze bojujícího s totalitní mocí a podal svědectví o utrpení i odvaze mnoha nevinných lidí.

Dvojjazyčné česko-ruské vydání povídek a vzpomínkových textů bývalých ruských vězňů, jež přibližují život v sovětských koncentračních a pracovních táborech známých pod zkratkou GULAG. Soubor doplňuje výběr z memoárů českého vězně Jana Bačkovského, které dokazují, že v těchto lágrech byli uvězněni i lidé jiných národností. Na vydání této knihy, jež obsahuje texty s mimořádnou výpovědní hodnotou, se podílely společně Národní knihovna ČR - Slovanská knihovna, moskevské sdružení Vozvraščenije a Ústav pro studium totalitních režimů.

První číslo sedmého ročníku revue Paměť a dějiny se věnuje dějinám českého skautingu, především letům 1948 až 1989. Studie Boje a úskalí ve hře o velkou sázku a rozhovor se skautským vůdcem Jiřím Zachariášem (obé z pera Jana Cholínského) objasňují ovšem ještě mnohem více ze skautské historie. Jan Kalous připomíná ve svém článku Poslední cesta ministra Kasky leteckou havárii, při níž v Polsku zahynul tehdejší československý ministr vnitra i s celou svou delegací. Dále v čísle najdete články Petra Blažka o návštěvě generálního tajemníka ÚV KSSS L. I. Brežněva v Československu v roce 1978 a o neznámém, respektive zapomenutém, sebeupálení Josefa Hlavatého 20. ledna 1969 v Plzni. Číslo obsahuje také edici dokumentů s názvem Jan Masaryk ve svodkách čs. zahraničního zpravodajství. Sondy do represivních aparátů komunistického i nacistického režimu přinášejí texty Vězeňská stráž v poválečném Československu Romana Johna a "Tam byl ten krejčí z Čech". Nacistický program "eutanazie" a Němci z Českého Krumlova Pavel Zemana. Téměř "mašínovský" příběh popisuje Ondřej Hladík ve studii František Vacek - krátká kariéra popraveného agenta-chodce. Třetímu odboji se věnuje i Jiří Plachý, konkrétně odbojové skupině Praha-Žatec. Nedávno zesnulého spisovatele Jana Trefulku pak připomíná série fotografií Správy sledování StB.

Edice dokumentů Vypovídat pravdu a nic nezamlčet přináší úplný soubor svědeckých výslechů pořízených Parlamentní vyšetřovací komisí Federálního shromáždění ČSFR v období od listopadu 1990 do prosince 1991. Kniha obsahuje i výpovědi vybraných účastníků demonstrace na Národní třídě, představitelů opozičních iniciativ, tzv. šedé zóny, funkcionářů KSČ a jejích centrálních i regionálních mocenských orgánů a společenských organizací včetně médií.

Hlavním záměrem publikace je prezentovat širší odborné veřejnosti i dalším zájemcům výsledky současného výzkumu vybraných aspektů historie českého a slovenského komunismu, komunistické strany, ale také vztahu společnosti k této ideologii. Jednotliví autoři se pokusili přispět k analýze a zhodnocení českého a slovenského komunismu a představit ho (stejně jako Komunistickou stranu Československa a její dceřinou slovenskou organizaci) ve dvou základních časových a historických etapách. Jejich studie potvrzují, že český a slovenský komunismus je podstatným a v mnoha ohledech tragickým obdobím nedávné minulosti Československa. Jsou cenným příspěvkem k poznání komunismu jako systému a svébytného mezinárodního fenoménu zejména ve druhé polovině 20. století.

Rok po invazi vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa proběhly v ulicích mnoha velkých měst rozsáhlé demonstrace, do kterých se zapojili především mladí lidé. Vyjadřování nesouhlasu s přítomností sovětské armády na našem území se mísilo s projevy nespokojenosti s nastoupenou cestou nového vedení komunistické strany. To pouliční protesty očekávalo a nejspíše i přivítalo, podle něj totiž dokazovaly, že tzv. protisocialistické síly existují. Legitimizovaly tak jeho politiku a daly mu do ruky pádné argumenty k postupu proti zbytku reformistů v čele s Alexandrem Dubčekem. Brutální potlačení nepokojů jednotkami tehdejší bezpečnosti, armády a Lidových milicí, které si vyžádalo oběti na životech, posloužilo rovněž jako varování do budoucna a současně jako důkaz předložený sovětskému vedení, že v osobě Gustáva Husáka byl postaven do čela Československa správný člověk. Naopak pro veřejnost symbolizoval srpen 1969 definitivní konec Pražského jara. Předkládaná publikace se na základě rozsáhlého archivního výzkumu snaží přiblížit události srpna 1969 a zasadit je do kontextu tehdejšího dění.

V srpnu 2011 oslavil bývalý vedoucí Skupiny protikomunistického odporu a odboje Ústavu pro studium totalitních režimů doc. Václav Veber osmdesáté narozeniny. U příležitosti tohoto výročí se Ústav rozhodl vydat k jeho poctě knihu, která je složena z příspěvků jeho studentů, přátel a kolegů z Ústavu i dalších odborných pracovišť a institucí z celé České republiky. Publikace se zaměřuje především na problematiku protikomunistického odboje, moderní dějiny a historii slavistického bádání v meziválečném Československu. Součástí knihy je i rozsáhlý životopisný rozhovor, který s Václavem Veberem vedli Petr Blažek a Libor Svoboda, a kompletní bibliografie Veberových prací pořízená Lukášem Babkou.

Na konci roku 1976 vydali Jaroslav Kořán a Vendelín Komeda samizdatem soubor dokumentů, který zachycuje to nejpodstatnější, co se v tomto roce pro společenství českého undergroundu událo - soudní řízení s jeho představiteli a jejich ohlas ve veřejných sdělovacích prostředcích i u tehdejších disidentů. Tomuto samizdatu, původně bez titulu, se podle barvy obálky začalo říkat "hnědá kniha". Šlo o zcela ojedinělou edici, která se brzy začala dále opisovat, takže existuje alespoň ve třech postupně rozšiřovaných verzích. Hnědá kniha již ve svém prvním samizdatovém vydání shromáždila dokumenty a související zprávy ze dvou procesů - pražského a plzeňského -, které jsou společně označovány jako "případ Plastic People". V dalším vydání je navíc dokumentován soudní proces s Janem Princem z r. 1977. Nynější první tištěná edice Hnědé knihy, která ve svém jádru vychází z nejširšího, třetího samizdatového vydání z roku 1980, jehož pořadatelem byl Jaroslav Suk, je obohacena o tehdy nedostupné dokumenty, ať už je blokovala železná opona nebo utajenost archivů tehdejšího Ministerstva vnitra ČSR. Tyto materiály jsou výmluvným dokladem fungování tehdejšího totalitního režimu. Doplněny jsou i ukázky dobového zahraničního tisku, dávající přehled o kampani, která byla ve prospěch vězněných vedena na Západě. Rozsáhlý poznámkový aparát pak přináší řadu nových, cenných informací.

Jediným tématem tohoto čísla revue Paměť a dějiny je atentát na Reinharda Heydricha, počínaje přípravami a výcvikem atentátníků, který vedli britští specialisté z Velitelství zvláštních operací (SOE), přes výsadek parašutistů Anthropoidu a jejich kontakt s představiteli domácího odboje až po provedení atentátu. Věnujeme se i následkům tohoto velkolepého činu, ať už jimi míníme smrt stovek statečných Čechů na popravištích a v Mauthausenu nebo tisíce jejich hajlujících krajanů na českých a moravských náměstích. Přinášíme řadu unikátních, dosud nepublikovaných informací a materiálů, životopisy Jana Kubiše, Jana Zelenky-Hajského, Vladimíra Petřka a dalších. V čísle najdete i rozhovor s Petřkovou sestrou Jiřinou nebo galerii špiček nacistické moci a Gestapa v Protektorátu k 27. květnu 1942. To a mnoho dalšího se dočtete v nejnovější revue Paměť a dějiny.

Dne 20. října 2011 se v Ústavu pro studium totalitních režimů konal druhý ročník studentské vědecké soutěže Vysokoškoláci o totalitě. Studenti historie a příbuzných oborů z různých vysokoškolských pracovišť v ní předložili výsledky své badatelské práce. Většina příspěvků se zabývala padesátými lety v komunistickém Československu. Mladší kolegové se snažili rozkrýt zapomenuté či rozporuplné historické události, jež byly úzce spjaty s konkrétními regiony naší republiky, ale měly širší dopad na celou českou a slovenskou společnost. S dvanácti oceněnými texty se může čtenář seznámit v tomto sborníku.

Ve světle dějinných událostí roku 1941 - jmenujme například začátek Benešovy politiky budování československého "mostu" mezi Východem a Západem, příjezd zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy, vypravení prvního transportu židovského obyvatelstva z Prahy do ghetta v Lodži, nasazení našich vojáků u Tobruku, rozhodnutí o nuceném pracovním nasazení mužů ve věku od 18 do 50 let či výsadku skupin Silver A, Silver B a Anthropoid - uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů mezinárodní vědecké sympozium, na kterém vystoupili odborníci s tematickými příspěvky, jež tvoří obsah tohoto sborníku.

Kniha podává dílčí analýzu protikomunistických aktivit v Československu 40. a 50. let. Na příkladu táborské skupiny Bayer a spol. analyzuje pohnutky a motivaci, které v tehdejší době přiváděly oponenty KSČ k protirežimnímu vystoupení. Snaží se poskytnout vyvážený pohled na problematiku, jež se v naší době stává předmětem mnohdy nevěcných a emocemi zatížených polemik.