Ústav pro studium totalitních režimů strana 2 z 7

Edice dokumentů Vypovídat pravdu a nic nezamlčet přináší úplný soubor svědeckých výslechů pořízených Parlamentní vyšetřovací komisí Federálního shromáždění ČSFR v období od listopadu 1990 do prosince 1991. Kniha obsahuje i výpovědi vybraných účastníků demonstrace na Národní třídě, představitelů opozičních iniciativ, tzv. šedé zóny, funkcionářů KSČ a jejích centrálních i regionálních mocenských orgánů a společenských organizací včetně médií.

První číslo sedmého ročníku revue Paměť a dějiny se věnuje dějinám českého skautingu, především letům 1948 až 1989. Studie Boje a úskalí ve hře o velkou sázku a rozhovor se skautským vůdcem Jiřím Zachariášem (obé z pera Jana Cholínského) objasňují ovšem ještě mnohem více ze skautské historie. Jan Kalous připomíná ve svém článku Poslední cesta ministra Kasky leteckou havárii, při níž v Polsku zahynul tehdejší československý ministr vnitra i s celou svou delegací. Dále v čísle najdete články Petra Blažka o návštěvě generálního tajemníka ÚV KSSS L. I. Brežněva v Československu v roce 1978 a o neznámém, respektive zapomenutém, sebeupálení Josefa Hlavatého 20. ledna 1969 v Plzni. Číslo obsahuje také edici dokumentů s názvem Jan Masaryk ve svodkách čs. zahraničního zpravodajství. Sondy do represivních aparátů komunistického i nacistického režimu přinášejí texty Vězeňská stráž v poválečném Československu Romana Johna a "Tam byl ten krejčí z Čech". Nacistický program "eutanazie" a Němci z Českého Krumlova Pavel Zemana. Téměř "mašínovský" příběh popisuje Ondřej Hladík ve studii František Vacek - krátká kariéra popraveného agenta-chodce. Třetímu odboji se věnuje i Jiří Plachý, konkrétně odbojové skupině Praha-Žatec. Nedávno zesnulého spisovatele Jana Trefulku pak připomíná série fotografií Správy sledování StB.

Dvojjazyčné česko-ruské vydání povídek a vzpomínkových textů bývalých ruských vězňů, jež přibližují život v sovětských koncentračních a pracovních táborech známých pod zkratkou GULAG. Soubor doplňuje výběr z memoárů českého vězně Jana Bačkovského, které dokazují, že v těchto lágrech byli uvězněni i lidé jiných národností. Na vydání této knihy, jež obsahuje texty s mimořádnou výpovědní hodnotou, se podílely společně Národní knihovna ČR - Slovanská knihovna, moskevské sdružení Vozvraščenije a Ústav pro studium totalitních režimů.

Dvaadvacáté číslo Securitas Imperii v úvodní studii Február 1948 zo slovenskej perspektívy od Róberta Letze připomíná 65. výročí komunistického převratu v Československu. Popřevratovou situaci přibližuje studie Václavy Jandečkové o rozsáhlé činnosti skupiny převaděčů z Domažlicka, kteří organizovali útěky na Západ. Mezinárodní kontext protikomunistického odboje v zahraničí je zachycen ve studii Martina Nekoly CDUCE - Exilová křesťansko-demokratická internacionála ve studené válce. V první části dvoudílné studie Dlouhá cesta do lesů představuje David Svoboda vývoj ukrajinského nacionalistického hnutí od konce první světové války do roku 1941. Další stránky přináší editované dokumenty Jana Cholínského k opozici proti zahraniční politice československé exilové vlády v době druhé světové války a Pavla Žáčka o reakci sovětské a československé rozvědky na změnu americké zahraniční politiky v 80. letech. Rozhovor s americkým historikem Markem Kramerem je zaměřen na problematiku počátku, konce a výzkumu studené války. Do nové diskusní rubriky přispěli Václav Veber polemikou s textem Vítězslava Sommera o problematice protikomunistického odboje, Michal Janata komentářem ke knize Náměstí Krasnoarmějců 2 s aktuálním přesahem do současnosti a Martin Tichý s Věrou Hradečnou úvahami nad sondou Lubomíra Vejražky do osudů rodin politických vězňů.

Publikace Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra v letech 1948-1989. Ministři a jejich náměstci je výsledkem dlouhodobého badatelského projektu historiků Ústavu pro studium totalitních režimů. Prezentuje mozaiku 55 jmen - osob, které se více či méně podílely na činnosti ministerstva vnitra na území dnešní České republiky v období komunistického režimu. Slovník se pro období 1948-1989 soustřeďuje na ministry vnitra a náměstky ministerstva vnitra (v období 1950-1953 ministerstva národní bezpečnosti) na centrální, československé úrovni. Po lednu 1969 reflektuje rovněž tři ministry vnitra České socialistické republiky. Kniha je doplněna podrobnou studií věnovanou vývoji organizační struktury ministerstva vnitra.

Pilíře nového čísla revue Paměť a dějiny tvoří studie Lukáše Cvrčka Odbojáři z jeskyně a Jiřího Urbana Několik vět. V první jmenované autor líčí osudy tří mladých lidí, kteří se nehodlali smířit s počínající normalizací. V roce následujícím po okupaci vojsky Varšavské smlouvy vystoupili, podobně jako řada jejich spoluobčanů, proti rostoucí represi mocenských struktur a proti letargii většiny obyvatel Československa. Druhá studie líčí občanské vzepětí přímo předcházející listopadovým událostem v roce 1989 reprezentované peticí Několik vět, kterou na rozdíl od ostatních protirežimních aktivit podpořily desetitisíce lidí. V rozhovoru s Richardem Sachrem se Pavel Žáček, stejně jako v edici dokumentů, vrací do roku 1990, kdy se komunistické ministerstvo vnitra transformovalo v demokratickou instituci a kdy zanikla politická policie, Státní bezpečnost. Ve vzpomínce na Ivana Medka se s ním loučí čtyři z jeho přátel. Nechybějí ani tradiční rubriky Příběh 20. století a Třetí odboj. Nové číslo doplňuje Bilance ÚSTR, zhodnocení a jakési vyúčtování dvou let naší existence. Přejeme příjemné čtení!

Další číslo časopisu Securitas Imperii je monotematické. Obsahuje čtyři odborné studie zaměřené na problematiku třetího odboje. Václav Veber se zabývá problematikou rehabilitací, Kamil Nedvědický vývojem právních pohledů na třetí odboj a Jan Cholínský první etapou dějin českého exilového hnutí. Jaroslav Rokoský nahlíží prostřednictvím osudů bratří Františka a Josefa Bogatajových na protikomunistický odboj na jižní Moravě. Jak se již u našeho časopisu stalo tradicí, vychází v každém čísle edice historických dokumentů. Pavel Žáček v ní odborné i širší veřejnosti zpřístupňuje dokumenty týkající se vyšetřování fámy o smrti studenta Martina Šmída v listopadu 1989. Securitas Imperii rovněž obsahuje řadu recenzí, anotací a zpráv.

Ve světle dějinných událostí roku 1941 - jmenujme například začátek Benešovy politiky budování československého "mostu" mezi Východem a Západem, příjezd zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy, vypravení prvního transportu židovského obyvatelstva z Prahy do ghetta v Lodži, nasazení našich vojáků u Tobruku, rozhodnutí o nuceném pracovním nasazení mužů ve věku od 18 do 50 let či výsadku skupin Silver A, Silver B a Anthropoid - uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů mezinárodní vědecké sympozium, na kterém vystoupili odborníci s tematickými příspěvky, jež tvoří obsah tohoto sborníku.

Na konci roku 1976 vydali Jaroslav Kořán a Vendelín Komeda samizdatem soubor dokumentů, který zachycuje to nejpodstatnější, co se v tomto roce pro společenství českého undergroundu událo - soudní řízení s jeho představiteli a jejich ohlas ve veřejných sdělovacích prostředcích i u tehdejších disidentů. Tomuto samizdatu, původně bez titulu, se podle barvy obálky začalo říkat "hnědá kniha". Šlo o zcela ojedinělou edici, která se brzy začala dále opisovat, takže existuje alespoň ve třech postupně rozšiřovaných verzích. Hnědá kniha již ve svém prvním samizdatovém vydání shromáždila dokumenty a související zprávy ze dvou procesů - pražského a plzeňského -, které jsou společně označovány jako "případ Plastic People". V dalším vydání je navíc dokumentován soudní proces s Janem Princem z r. 1977. Nynější první tištěná edice Hnědé knihy, která ve svém jádru vychází z nejširšího, třetího samizdatového vydání z roku 1980, jehož pořadatelem byl Jaroslav Suk, je obohacena o tehdy nedostupné dokumenty, ať už je blokovala železná opona nebo utajenost archivů tehdejšího Ministerstva vnitra ČSR. Tyto materiály jsou výmluvným dokladem fungování tehdejšího totalitního režimu. Doplněny jsou i ukázky dobového zahraničního tisku, dávající přehled o kampani, která byla ve prospěch vězněných vedena na Západě. Rozsáhlý poznámkový aparát pak přináší řadu nových, cenných informací.

Monografie Lidové milice. Nelegální armáda Komunistické strany Československa 1948-1969 je dosud nejpodrobnější prací zabývající se problematikou Lidových milicí. Od svého zrodu v roce 1948 patřila tato polovojenská organizace po celá čtyři desetiletí nesvobody k mocenským nástrojům totalitního režimu, přestože navzdory svému významu nikdy nebyla pevně legislativně ukotvena. Založení Lidových milicí tvořilo nedílnou součást předem připravovaného komunistického převratu a milice se poté staly jedním z garantů změny režimu a dalšího totalitního vývoje. Ve většině publikací věnovaných únorovým událostem roku 1948 a následné totalitě v Československu jsou Lidové milice zmíněny jen letmo. Autor knihy se zaměřil zejména na aktivity Lidových milicí v českých zemích a v rámci tématu se pokusil o maximální zapracování všech dostupných prostudovaných pramenů, aby zachytil reálný obraz života milicí.

Třiatřicet příspěvků v této kolektivní monografii spojuje ústřední téma – kolektivizace zemědělství v Československu. Kniha je rozdělena do sedmi oddílů a čtenář v ní najde texty českých a slovenských autorů, jež nahlížejí dané téma z pohledu historika, archiváře či právníka. Vedle vývoje vztahu člověka k půdě na vesnici a násilného zpřetrhání tradičního způsobu hospodaření je pozornost věnována také perzekuci sedláků, vyvlastňování majetku církví, využívání bývalých zemědělských usedlostí nápravnými zařízeními, komunistické propagandě či různým formám odporu proti zabavování majetku. Několik příspěvků zaznamenává průběh kolektivizace na příkladu konkrétní obce a jednotlivých hospodářských rodů. Publikována je i známá studie bývalého agrárního politika Ladislava Feierabenda „Jak z komunistického kolektivního vlastnictví půdy vytvořit nový systém“, kterou národohospodář napsal v červnu 1954 v exilu a jež představuje tehdejší plán nápravy zemědělství po násilném združstevňování.

Sympozium Válečný rok 1942 v Protektorátu Čechy a Morava a v okupované Evropě uspořádané Ústavem pro studium totalitních režimů 4. října 2012 navázalo na mezinárodní sympozium Válečný rok 1941 v československém domácím a zahraničním odboji, které zorganizoval ÚSTR v roce 2011. Studie, jež tento sborník obsahuje, se kromě politického a správního vývoje protektorátu, podob propagandy, postavení domácího odboje, historie terezínského ghetta a projevů protižidovské politiky zabývají také vizuální pamětí nacistických zločinů spáchaných v roce 1942 v protektorátu i na východní frontě. Zvláštní pozornost je věnována mezinárodnímu ohlasu na atentát na Reinharda Heydricha a jeho me-zinárodněprávním souvislostem.

Poválečné období a zejména události roku 1948 znamenaly pro českou katolickou církev, stejně jako i pro celou svobodně smýšlející československou společnost, těžkou ránu. Komunistický režim systematicky likvidoval demokratické občanské svobody a práva, včetně svobody svědomí. Zvlášť důrazně vystupoval proti církvi římskokatolické, kterou považoval za svého hlavního ideového protivníka. Publikace Diktatura versus naděje, připravená předními odborníky, mapuje pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948–1989 ve všech aspektech a historických souvislostech. Představuje rovněž významné a dosud nepublikované archivní dokumenty a fotografie.

Osm let po druhém globálním konfliktu dvacátého století byl svět rozdělen na dvě politické soustavy, u nichž bylo zřejmé, že porazit se navzájem nemohou, naopak že spolu musí koexistovat. Součástí tohoto světa bylo i lidovědemokratické Československo, jehož obyvatele zasáhlo v roce 1953 několik fatálních událostí: smrt sovětského vůdce J. V. Stalina i prezidenta republiky Klementa Gottwalda, peněžní reforma, vysídlení obcí poblíž železné opony. Pokračovala likvidace živnostníků a soukromě hospodařících zemědělců… Kolektivní monografie nabízí bezmála čtyři desítky příspěvků, jejichž autoři zkoumali rok 1953 z různých úhlů a pokusili se složit mozaiku života celé společnosti i jejích jednotlivých segmentů. Místo zde tedy mají jak regionálně zaměřené texty, tak studie o velkých celospolečenských tématech, jako je problematika Státní bezpečnosti, role KSČ či odborového hnutí v tehdejší společnosti, průběh peněžní reformy či situace ve vědě, kultuře i sportu.

Nikolaj Siněvirskij (vl. jménem Michail Dimitrovič Mondič) podává ve svých deníkových zápiscích svědectví o činnosti jedné z nejpřísněji utajovaných špionážních organizací 20. století – sovětské vojenské kontrarozvědky Smerš, v níž působil několik měsíců jako tlumočník. Přestože deník zachycuje pouze necelý rok autorova života, nabízí ojedinělý interní pohled na metody sovětského represivního aparátu. Zároveň jde o mistrnou sondu do psychologie lidí pracujících pro tuto tajnou službu, která na konci 2. světové války operovala také na území Československa.

Studie v tomto sborníku zasazují události roku 1943 do širšího kontextu německé okupační politiky v Evropě se zvláštním přihlédnutím k vývoji v Protektorátu Čechy a Morava. Mimořádná pozornost je věnována vedle odboje na Slovensku v roce 1943 a partyzánského hnutí ve východním Polsku, v Bělorusku a na Ukrajině i válečnému vývoji v průběhu tohoto roku a československému příspěvku k válečným aktivitám antihitlerovské koalice na východní i západní frontě. Další studie pojednávají o situaci domácího protinacistického odboje v roce 1943, o vzdělávacích aktivitách ÚSTR na poli protektorátní historie a protižidovské politiky či o každodenním životě malého města na okraji třetí říše viděném optikou městského fotografického ateliéru.