Ústav pro studium totalitních režimů strana 6 z 7

Politicky motivovaná trestněprávní perzekuce na konci čtyřicátých let a v letech padesátých 20. století v Československu i dalších zemích sovětského bloku se po jeho zhroucení stala předmětem širokého zájmu historiků i publicistů. Totéž nelze říci o revizi těchto procesů a rehabilitaci jejich obětí, byť měly významný politický, společenský i morální dopad. Kniha představuje příspěvek k tomuto důležitému tématu československých dějin. Vedle úvodního shrnujícího textu obsahuje deset studií rozdělených do tří celků. První je zaměřena na mezinárodněpolitické souvislosti, konkrétně situaci v Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku a Bulharsku. Druhý blok zahrnuje texty věnované různým politickým, společenským a právním aspektům rehabilitací (ne)řešení rehabilitací nekomunistických obětí politických procesů v polovině padesátých let, barnabitské rehabilitační komisi, udělování milostí komunistickými prezidenty a přípravě zákona o soudní rehabilitaci a jeho aplikaci na půdě Národního, resp. Federálního shromáždění v letech 19681970. Poslední část knihy tvoří dvě regionální sondy zabývající se rehabilitacemi evangelických duchovních v šedesátých letech na Slovensku a brněnskou kauzou tzv. klerofašistické odnože Zelené internacionály.

Šestnáctiletý židovský chlapec Salomon Apfelbaum uprchl v roce 1938 se svou rodinou před nacisty nejprve z Teplic do Prahy. Po vzniku protektorátu útěk pokračoval přes Varšavu, Vilnius, Moskvu, Vladivostok, Kobe, Šanghaj, Singapur a Kapské město, až se po téměř čtyřech letech dostal v roce 1942 do Londýna. Tím však jeho anabáze neskončila. Vstoupil do RAF, přijal nom de guerre Petr Arton, v různých koutech Velké Británie prodělal výcvik navigátora 311. čs. bombardovací perutě, plavil se lodí do Kanady, vlakem pak putoval na Floridu a odtud dál na Bahamy, kde výcvik dokončil. Po návratu do Velké Británie létal na operační lety nad Biskajský záliv a Baltské moře, kde s ostatními členy posádky pronásledovali nacistické ponorky a další nepřátelské cíle. Během pobytu na střední škole ve Vilniusu, kde přežíval při svém útěku před nacisty, byl Petr Aron oslněn komunistickou myšlenkou, vstoupil do komsomolu, aby později v RAF patřil do nepočetné komunistické buňky. Po válce se vrátil do Československa, kde se aktivně podílel na převzetí moci komunisty. Jako agent komunistické rozvědky pak odjel zpět do Velké Británie. Zde byl po několika letech odhalen britskou kontrarozvědkou, v roce 1954 uvězněn a nakonec vyhoštěn do Izraele, jelikož v Československu mezitím popravili či odsoudili k mnohaletým trestům jeho nejbližší komunistické spolupracovníky, a jemu hrozilo podobné nebezpečí. V Izraeli Petr Arton strávil zbytek života. Zemřel 6. října 2021, tři měsíce před stými narozeninami. Knihu tvoří převážně přepis rozhovorů, které autor pořídil v letech 20062015 jak v Izraeli, tak v České republice a které byly doplněny podrobným poznámkovým aparátem. Součástí knihy je též několik studií a sbírka dokumentů získaných během rozsáhlého výzkumu v archivních materiálech bývalých československých tajných služeb (civilních i vojenských) a z odtajněného spisu britské zpravodajské služby o Petru Artonovi.

Kniha Praha objektivem tajné policie přináší více než 200 stran unikátních, dosud nepublikovaných fotografií ze sledování prováděných komunistickou Státní bezpečností. Publikace představuje syrový obraz normalizační Prahy doplněný o odborné texty, včetně přehledného rejstříku a informací jak a proč kniha vznikla. To vše v dvojjazyčné, česko-anglické verzi.

V této knize analyzujeme 13 vybraných předmětů ze sbírek stranických muzeí, okolnosti jejich vzniku, vystavování a užívání při utváření dobového ideologického jazyka. Zároveň si klademe otázky: Co si počít s předměty a symboly, jež společnost odvrhla? Jak je možné je využít ve vzdělávání či jak je zakomponovat do badatelsky orientované výuky? Nakolik je možné tyto předměty aktualizovat a klást jim širší společenské otázky týkající se historiografie, muzeologie, ale i kulturně společenských problémů současnosti? Kniha čtenáři nabízí možnost vnímat závažná témata tohoto období skrze konkrétní materiál z muzejních depozitářů.

Při příležitosti 70. výročí vypuknutí druhé světové války uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů sympozium nazvané Válečný prožitek české společnosti v konfrontaci s nacistickou okupací . Autoři jednotlivých příspěvků, z nichž byl sestaven tento sborník, se zaměřili vedle poněkud známějších, respektive větší pozornosti se těšících témat (příslušníci československé armády - Ladislav Kudrna, ÚSTR), zvláště na osudy dosud méně reflektovaných složek společnosti, mezi něž náleží kupříkladu ženy (Jana Burešová, Katedra historie FF UP v Olomouci), děti (Radka Šustrová, ÚSTR), šlechta (Zdeněk Hazdra, ÚSTR), ale rovněž německé obyvatelstvo žijící na území protektorátu (Lukáš Vlček, ÚSTR) či křesťané v odboji (Stanislava Vodičková, ÚSTR). Za velice přínosnou pak lze pokládat reflexi poválečných pohledů české historiografie na období nacistické okupace a druhé světové války (Vítězslav Sommer, ÚSTR).