Ústav pro studium totalitních režimů strana 3 z 7

Kdo byli lidé usmrcení při pokusu o přechod hranice československé železné opony? Co je k přechodu hranice motivovalo? Měnila se podoba tohoto fenoménu v čase? Pokud ano, proč a jak? Kdo nese odpovědnost za usmrcené a co se s těmito viníky stalo? Jaké jsou rozdíly mezi zeměmi bývalého sovětského bloku v pokusech o přechod hranice, politice ochrany hranice či percepci po roce 1990? Co bylo o ostraze hranice obecně známo, respektive co věděli ti, kteří se pokusili o přechod hranice? Tyto otázky se snaží systematickým způsobem zodpovídat předkládaná studie.

Po listopadu 1989 se historický výzkum období let 1948–1989 soustředil převážně na odkrývání mocenských mechanismů fungování monopolní vlády komunistické strany, především pak na politicky motivovanou perzekuci. Toto směřování vedlo občas k přílišnému zplošťování pohledu na čtyři desítky let existence komunistického režimu. V poslední době do popředí badatelského zájmu stále více vstupuje problematika každodenního života a proměny životního stylu. Objektem odborného zájmu se tak ve větší míře stává „obyčejný“ člověk se svými běžnými starostmi. Zvýšený zájem o dějiny každodennosti je zřetelný i u laické veřejnosti. K hlubšímu poznání tématu by měla přispět i tato publikace, rozčleněná na tři celky. První část tvoří příspěvky Roberta Kvačka, Martina France a Jana Rychlíka, zabývající se problematikou každodennosti obecně. Druhý blok obsahuje případové studie Petra Bednaříka, Zuzany Beňuškové, Alžběty Čornejové, Michala Ulvra, Miroslava Vaňka a Petra Kopala, které sledují některé dílčí aspekty každodenního života v komunistickém Československu, konkrétně vliv médií, fenomén podnikových rekreací, vývoj automobilismu v Československu a USA a kulturní aktivity mládeže v období tzv. normalizace, nalezneme zde i sondu do profesní každodennosti barrandovského filmaře. Téma je vděčné i z didaktického hlediska, neboť může u žáka či studenta vyvolat větší zájem o sledované období. Této problematice je věnován závěrečný blok, jenž zahrnuje studie Jaroslava Pinkase a Kamila Činátla.

Kniha přispívá k hlubšímu poznání procesu utváření nové společnosti v pohraničí českých zemí na příkladu Zábřežska a Šumperska v letech 1945 až 1960. Zaměřuje se na strukturální aspekty demografického vývoje po druhé světové válce a proměny komunistické diktatury, včetně její hluboké krize v letech 1953 až 1956. Srovnáním dominantních diskursů a každodenního jazyka aktérů odhaluje základní hodnoty a obrazy, které vedly ke stabilizaci nebo naopak destabilizaci komunistického panství.

V souvislosti s výročím politického rozhodnutí v roce 1984 bojkotovat XXIII. olympijské hry v Los Angeles se autoři této monografie zamýšlejí nad dalšími zásahy komunistického režimu do tak specifické a apolitické oblasti, jakou představuje sport. Sledována jsou následující témata: společenská recepce sportu, postup komunistů při sjednocování československé tělovýchovy a sportu v poválečných letech, proměny organizace této oblasti společenského života v období komunistické totality a hlavní problémy československého olympijského hnutí v téže době. Další témata se zaměřují na konkrétní příklady zásahu komunistické moci do sportu a tělovýchovy, na jejich příčiny a na důsledky. Sportem, který výrazně ovlivnily zásahy politiky a jenž ji také ovlivnil, byl lední hokej – jednak ve vykonstruovaném procesu s hokejisty v roce 1950, jednak událostmi spjatými se světovým šampionátem v roce 1969. Zásahy do sportovního života komunistického Československa vedly k emigraci mnoha sportovců, která dodnes poutá zájem sportovních příznivců. Podobně je v jejich vzpomínkách zakořeněno téma bojkotu XXIII. olympijských her 1984 v Los Angeles, které dalo podnět ke vzniku předkládané publikace.

Česko-anglický katalog k výstavě Rozkulačeno! Půlstoletí perzekuce selského stavu, kterou ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem a dalšími institucemi připravil Ústav pro studium totalitních režimů, zachycuje vývoj selského stavu na českém území od Rakouska-Uherska přes první republiku, protektorát a socialismus až do současnosti. Největší pozornost je věnována období druhé světové války a komunismu.

Československé státní hranice a jejich ostraha sehrávaly ve druhé polovině 20. století významnou roli ve vývoji pohraničních regionů. Zásadní politické, sociální i národnostní změny v prvních poválečných letech se nejvýrazněji projevily právě tady. Původní německy mluvící obyvatelstvo bylo až na výjimky vysídleno a nahrazeno obyvatelstvem slovanského původu. Tzv. železná opona, jež záhy po skončení druhé světové války rozdělila Evropu, a nový režim na státních hranicích determinovaly život všech obyvatel Československa. Vytvoření rozsáhlých zakázaných a hraničních pásem znamenalo další selekci lidí a jejich nucené vysídlování. Lidé žijící v pohraničí byli konfrontováni s faktem, že z přirozených mezistátních hranic se rychle staly hranice nepřátelské. K hlubšímu poznání tématu vlivu hranic v letech 1945–1989 na život obyvatelstva v příhraničních oblastech i jejich legálního, a především ilegálního překonávání chce přispět i tato publikace, rozčleněná do tří celků. První část tvoří příspěvky Kateřiny Lozoviukové, Davida Kovaříka, Sandry Kreisslové a Davida Schriffla, zabývající se životem v pohraničí. Druhý blok obsahuje případové studie Jana Rychlíka, Mateje Medveckého, Ľubomíra Morbachera, Libora Svobody, Veroniky Doubové a Sabine Nachbaur, mapující překračování hranic, ať již povolená v rámci příhraničního styku, nebo nelegální, která nezřídka končila smrtí či trestněprávními postihy. Závěrečný blok je věnován tématu hranic a tzv. železné opony z didaktického hlediska (studie Kamila Činátla a Jaroslava Najberta) a jeho zpracování ve filmu (příspěvek Michaely Weissové, Kamila Polehly a Ivety Vavřinové a text Petra Bednaříka).