Vašut strana 22 z 79

Co je to sudoku? Potřebujete jen papír, tužku a gumu – a můžete hrát! Název pochází z japonštiny, kde tato původně americká hra získala obrovskou oblibu. Později se rozšířila do celého světa. V této knize najdete 500 sudoku v 6 stupních obtížnosti. Součástí je i 20 zcela netradičních sudoku.

Drážďany, kdysi jedno z nejkrásnějších měst Evropy, mají opět co nabídnout. Davy návštěvníků lačnících po vzdělání proudí do uměleckých muzeí a na břehu Labe obdivují jedinečnou siluetu města, která je téměř stejná jako před dvěma sty lety, kdy ji ztvárnil malíř Canaletto. Divadla uvádějí inscenace, jež bývají příslibem uměleckého zážitku. Mnozí přijíždějí do města na Labi, aby tu strávili třeba jen večer v divadle či na koncertě a pak zavítali do elegantní restaurace na sklenku míšeňského vína. Drážďany objevili už i milovníci nočního života, protože v ulici Weiße Gasse ve staré části města a v nové části ve čtvrti Neustadt vznikly zajímavé kavárny, restaurace a hospůdky. U stolků či u baru najdete sedět pospolu studenty, „domácí“ i cizince. Rovněž pro milovníky přírody jsou Drážďany vyhledávaným cílem. Nostalgickým parníkem se mohou nechat zavézt od nábřeží Terrassenufer do kouzelného okolí města, kde se mohou projít mezi vinicemi nebo podniknout túru v Saském Švýcarsku. Hlavní město Saska má svou atmosféru a opět náleží k nejoblíbenějším turistickým cílům v Německu. Drážďanské údolí Labe v oblasti čtvrtí Söbrigen a Pillnitz bylo zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO. Město fascinuje návštěvníky svou malebnou polohou, uměleckými sbírkami a vznešenými stavbami. Břehy Labe zde zdobí katedrála, Japonský palác a zejména Zwinger, kterému se přezdívá „Pískovcový sen“. Johann Gottfried Herder mluví o Drážďanech jako o „Florencii severu“. Tohle město je ale mnohem víc…

Cílený skok přes překážku, průběh tunelem a vzápětí v rychlém tempu slalom mezi tyčkami - tak vypadá agility. Viviane Theby a Michaela Hares vám ukáží, jak nacvičovat jednotlivé překážky, jak vytvořit parkur a jakým způsobem ho běhat - a také jak provozovat agility, aby byla zdravým sportem pro vás i vašeho psa.

Snad každý člověk si přeje prožít dlouhý, šťastný a úspěšný život. Stále víc lidí si však uvědomuje, že život není hra, kterou lze začínat znovu a znovu - že prostě máme jen jeden pokus. A že základním předpokladem šťastného, dlouhého a úspěšného života je zdraví… Po několika polských vydáních se také českému čtenáři dostává do rukou obsáhlá kniha úspěšné lékařky a léčitelky Jadwigy Górnické, která velice harmonicky spojuje moudrost našich předků s poznatky současné medicíny. Mezi mnoha radami a pokyny, jak si udržet zdraví a svěžest, se jako červená nit vine poselství autorky - že v dnešní přetechnizované době, při našem životním stylu přinášejícím tolik civilizačních chorob, bychom se měli zastavit a najít si čas pro návrat k přírodě - ta je totiž tou nejlepší "domácí lékárnou". Pak si možná uvědomíme, že i naše těla jsou její součástí, a dokážeme lépe vnímat potřeby vlastního organismu.

Jedna křížovka denně pomůže udržet mozek ve formě, procvičí paměť a posílí logické myšlení. A pokud vám při tom vyhládne, po vyluštění tajenky můžete vyzkoušet některý ze skvělých a především jednoduchých receptů.

Sicílie není Itálie – je zářivější a pestřejší, je mostem mezi Evropou a Afrikou. Nikde jinde nebudete blíže kořenům evropské civilizace než zde, na někdejší hranici mezi starověkými říšemi Západu a Východu. Řekové a Římané bojovali o nadvládu nad Sicílií s Kartaginci, Arabové z ostrova vytvořili kvetoucí kulturní zemi, Normané ji později dobyli zpět pro křesťanský svět. Všichni dobyvatelé zde zanechali stopy své kultury. Jmenujme jen např. řecké chrámy v Agrigentu a Selinuntu, divadla v Tyndaris, Eraclee Minoe a Taormině. Nebo římské amfiteátry v Syrakúsách a Catánii. Z byzantské a arabské epochy se moc památek nezachovalo, až normanským stavbám bylo souzeno přetrvat propasti staletí. Mimo města budete na Sicílii kráčet po téměř nedotčených stezkách. Na jaře návštěvníka přivítá slunné ostrovní klima a kvetoucí citrónovníky, pomerančovníky a mandloně. V letních měsících naopak spalující slunce jako by sežehlo z ulic všechen veřejný život, což je zvláště výrazné v dusivém Palermu a jeho věnci průmyslových předměstí. Sicilské hlavní město je rovných 140 km vzdáleno od afrického pobřeží. Křesťanské kostely s bohatým zdobením zde působí spíše orientálně, na tržištích se nabízejí pytle s exotickým kořením a občerstvit se zde můžete arabským jáhlovým „kus kusem“. V žádné jiné části Itálie není tak zjevná chudoba obyvatel, ulice nejsou nikde jinde tak šedé, špinavé a zpustlé, úpadek starobylých památek není tak dramatický jako právě na Sicílii. Nezbytné peníze pro renovaci a výstavbu mizejí stále v temných kanálech – každý rok to jsou miliony eur. Ačkoliv rodný list ze Sicílie pochopitelně není automatickou vstupenkou do „ctihodné společnosti“, přesto je mafie na Sicílii velmi silná a všudypřítomná. Spletitý systém vzájemných úsluh, závazků a dluhů drží ostrov pevně ve svých rukou.

„Sardinii není na světě rovno“ – to napsal o druhém největším ostrově ve Středozemním moři D. H. Lawrence roku 1919. A nejen ostrov, ale i jeho obyvatelé jsou jedineční. Jejich fascinující neústupná pýcha se snoubí se vstřícnou pohostinností a uvolněností. Ani v prázdninových letoviscích nemizí Sardům úsměv z tváří – a to nejen proto, že turistický ruch je dodnes jediným kvetoucím hospodářským odvětvím. Ostrované vítají cizince a zajímají se o to, jak jiní žijí a smýšlejí. Zdá se, že politikové potenciál turistického ruchu podceňují a nijak nepodporují jeho rozvoj. Pro hospodářský rozvoj ostrova to není dobré – pro cestovatele, kteří zde hledají únik před přelidněnými prázdninovými letovisky, je to naopak skvělé. Na pobřeží o délce 1800 km nenajdete téměř žádné – až na Costa Smeralda a Alghero – bašty masového prázdninového odpočinku. Místo toho jsou na svazích rozesety útulné vesničky, v nichž se často turisté a místní dávají do přátelského rozvoru při večerní procházce na místním náměstíčku. Kromě „sladkého života“, zářivého slunce, dlouhých písečných pláží a malebných zátok však Sardinie nabízí mnohé kulturní zajímavosti a památky. Před 3000 lety odolávali Sardové nájezdům nepřátel v kamenných obranných věžích, zvaných nuraghy. Těchto „kastelů“ z doby kamenné mělo být na ostrově až 7000 a dodnes výrazně utvářejí vzhled ostrova. Nesmíme však zapomenout ani na fénické sídliště Tharros z 8. století př. n. l., jež bylo později přestavěno Římany – ani na více než 100 románských kostelů, gotických kaplí a na katedrálu Santa Maria. Ačkoliv ostrov dodržuje tradiční siestu, mládež se prohání ulicemi na kolečkových bruslích a cappuccino a chianti najdete na každém nápojovém lístku, nelze jej srovnávat s italskou pevninou. Mezi Janovem a severním výběžkem ostrova neleží jen 13 hodin plavby trajektem, nýbrž snad celé světy a věky.

Nejvýznamnější umělecké poklady světa situované v malebné kopcovité krajině – to je Toskánsko. A samozřejmě i mnohem víc. Sotva člověk vystoupí na hlavním nádraží ve Florencii, hned doslova zakopne o ta největší mistrovská díla evropské renesance: Kostel Santa Maria Novella s uměleckými díly Giotta a Vasariho leží přímo naproti, dóm, jenž je díky své charakteristické kupoli jedním z nejčastěji fotografovaných kostelů na světě, stojí za rohem, Michelangelův David je odtud jen pár minut pěšky. O trochu občerstvení mezi všemi těmi pamětihodnosti se postará florentinský steak a sklenka chianti, případně i procházka mezi cypřiši v zahradě Boboli. Ano, není pochyb o tom, že se nacházíme v Toskánsku: Architektonické a umělecké památky na každém kroku, kulinářské zážitky jakbysmet a krajina – krajina je přímo zosobněním přízviska „bella Italia“. A nejlepší na tom je, že všechna tato klišé jsou pravda! V Toskánsku se opravdu nachází víc než polovina světových nejslavnějších uměleckých děl. Kuchyně skutečně nabízí lahůdky pro každou chuťovou buňku – od rybího hrnce z Livorna přes zvěřinu z Maremmy až po sladké sienské zákusky. A zdejší krajina je i ve skutečnosti tak krásná, jak vypadá na pohlednicích a v obrazových publikacích. K tomu všemu je Toskánsko navíc tak rozmanité, že by tu člověk mohl na dovolené strávit klidně celý život, a přesto by každý den objevil něco nového – ať už v kultuře, na talíři nebo v přírodě!

Možná, že přitažlivost tohoto „magnetu Středomoří“ tkví ve skutečnosti, že Mallorca je vlastně jakýmsi maličkým samostatným kontinentem. Zdá se, že ostrov nabízí každému návštěvníkovi to, po čem právě touží: třeba pěší výlety v horském pásmu Serra Tramuntana na severozápadě, s temnými stržemi a idylickými usedlostmi, nebo luxusní dovolenou na fince na mallorském panském sídle, anebo jeden dlouhý mejdan v mnoha lokálech, klubech a diskotékách v turistických letoviscích v okolí Palmy de Mallorca. A nakonec to, po čem baží snad všichni bez rozdílu: slunce a pláže s průzračnou vodou. Ano, Mallorca je tím správným místem pro letní dovolenou pro všechny: pro španělského krále Juana Carlose je dostatečně luxusní, pro obyčejného kancelářského zaměstnance je dostatečně levná. „Dokážeš-li snést ráj, přijeď na Mallorku“, napsala americká spisovatelka Gertrude Steinová v dopise jednomu svému příteli. Útok na „ráj“ se započal na přelomu 19. a 20. století, kdy v přístavu v Palmě přistála loď S.M.S. Victoria s první skupinkou návštěvníků na palubě. Roku 1935 už to bylo 50 000 turistů, a ten největší kolotoč přišel v padesátých letech. Od té doby počet turistů stále roste: všichni chtějí spatřit „Prozářený ostrov“, „La Luminosa“, jak domorodci Mallorcu nazývají pro její průzračně čistý vzduch. Na vrcholu sezóny je na ultramoderním, teprve nedávno vystavěném letišti Son Sant Joan skutečně živo: 800 příletů a odletů denně. V roce 1999 padl nový rekord – 18 milionů cestujících. A přitom méně by bylo jistě více, a to jak pro turisty, tak pro domácí. Neboť domorodci jsou v současné době konfrontováni i s negativními stránkami rozvoje turismu, jakými jsou nedostatek vody, hory odpadků, problémy s drogami. Na druhé straně zaručuje turistický ruch Mallorčanům nejnižší míru nezaměstnanosti z celého Španělska a Evropanům zase prázdninový ráj, vzdálený jen dvě či tři hodiny letadlem.

"Nejvýznamnější umělecké poklady světa situované v malebné kopcovité krajině – to je Toskánsko. A samozřejmě i mnohem víc. Sotva člověk vystoupí na hlavním nádraží ve Florencii, hned doslova zakopne o ta největší mistrovská díla evropské renesance: Kostel Santa Maria Novella s uměleckými díly Giotta a Vasariho leží přímo naproti, dóm, jenž je díky své charakteristické kupoli jedním z nejčastěji fotografovaných kostelů na světě, stojí za rohem, Michelangelův David je odtud jen pár minut pěšky. O trochu občerstvení mezi všemi těmi pamětihodnosti se postará florentinský steak a sklenka chianti, případně i procházka mezi cypřiši v zahradě Boboli. Ano, není pochyb o tom, že se nacházíme v Toskánsku: Architektonické a umělecké památky na každém kroku, kulinářské zážitky jakbysmet a krajina – krajina je přímo zosobněním přízviska „bella Italia“. A nejlepší na tom je, že všechna tato klišé jsou pravda! V Toskánsku se opravdu nachází víc než polovina světových nejslavnějších uměleckých děl. Kuchyně skutečně nabízí lahůdky pro každou chuťovou buňku – od rybího hrnce z Livorna přes zvěřinu z Maremmy až po sladké sienské zákusky. A zdejší krajina je i ve skutečnosti tak krásná, jak vypadá na pohlednicích a v obrazových publikacích. K tomu všemu je Toskánsko navíc tak rozmanité, že by tu člověk mohl na dovolené strávit klidně celý život, a přesto by každý den objevil něco nového – ať už v kultuře, na talíři nebo v přírodě!"

"Ochránce rodiny a společník na výlety přírodou. Toto velké plemeno, sportovně, pracovně a společensky založené, oceníte, pokud budete usilovat o zdravý životní styl. Hovawart se nedá odradit vaší leností či špatným počasím. Je výborným hlídačem a skvělým společníkem k dětem. Zkušený chovatel hovawartů vám vysvětlí, jak o tyto psy správně pečovat, jak je vychovávat, krmit a udržovat v dobré kondici. Text je doplněn 15 barevnými fotografiemi a 14 kresbami."

"„Sardinii není na světě rovno“ – to napsal o druhém největším ostrově ve Středozemním moři D. H. Lawrence roku 1919. A nejen ostrov, ale i jeho obyvatelé jsou jedineční. Jejich fascinující neústupná pýcha se snoubí se vstřícnou pohostinností a uvolněností. Ani v prázdninových letoviscích nemizí Sardům úsměv z tváří – a to nejen proto, že turistický ruch je dodnes jediným kvetoucím hospodářským odvětvím. Ostrované vítají cizince a zajímají se o to, jak jiní žijí a smýšlejí. Zdá se, že politikové potenciál turistického ruchu podceňují a nijak nepodporují jeho rozvoj. Pro hospodářský rozvoj ostrova to není dobré – pro cestovatele, kteří zde hledají únik před přelidněnými prázdninovými letovisky, je to naopak skvělé. Na pobřeží o délce 1800 km nenajdete téměř žádné – až na Costa Smeralda a Alghero – bašty masového prázdninového odpočinku. Místo toho jsou na svazích rozesety útulné vesničky, v nichž se často turisté a místní dávají do přátelského rozvoru při večerní procházce na místním náměstíčku. Kromě „sladkého života“, zářivého slunce, dlouhých písečných pláží a malebných zátok však Sardinie nabízí mnohé kulturní zajímavosti a památky. Před 3000 lety odolávali Sardové nájezdům nepřátel v kamenných obranných věžích, zvaných nuraghy. Těchto „kastelů“ z doby kamenné mělo být na ostrově až 7000 a dodnes výrazně utvářejí vzhled ostrova. Nesmíme však zapomenout ani na fénické sídliště Tharros z 8. století př. n. l., jež bylo později přestavěno Římany – ani na více než 100 románských kostelů, gotických kaplí a na katedrálu Santa Maria. Ačkoliv ostrov dodržuje tradiční siestu, mládež se prohání ulicemi na kolečkových bruslích a cappuccino a chianti najdete na každém nápojovém lístku, nelze jej srovnávat s italskou pevninou. Mezi Janovem a severním výběžkem ostrova neleží jen 13 hodin plavby trajektem, nýbrž snad celé světy a věky."

Kam na ideální dovolenou? Abyste cítili pod nohama hebký písek, slyšeli jen konejšivé šplouchání moře a vystavovali slunci vonnými mastmi napuštěnou tělesnou schránku? Krétu si nemusejí odříkat ani příznivci aktivní dovolené, kteří si rádi vyrazí někam za pobřežní pás hotelů – v horách se setkají s rolníky žijícími tak jako jejich předkové v dnes již předminulém století, na úbočích kopců narazí na roztroušené pozůstatky po velkolepých palácích a městech z doby mínójské i pozdější. A večer potom jak „buřtíci“, tak „neposedové“ svorně usednou v taverně s výhledem na moře, budou ochutnávat výtečná jídla řecké kuchyně a zapíjet je jiskřivým vínem, uzrálým pod paprsky žhavého slunce. Kréta není bezduchým „koupacím rájem“, najdou se tu malebná městečka spojující s rozkošně nenuceným půvabem benátské a orientální prvky – jako jsou Chaniá a Réthimnon na západní polovině ostrova – i letoviska na východ od Iráklionu, jakým je Ágios Nikólaos, kterým chybí ona drsná krása typické Kréty: Není divu, že právě zde si mínójští vládci stavěli svá letní sídla. A oslňující jedinečnost Knóssu snad není třeba připomínat – i když suchopární vědátoři ho nazývají Disneylandem archeologie. A tak bude jen na vás, jaký názor si na Krétu vytvoříte – orientaci na místě vám usnadní průvodce MERIAN live!

"Osobní praktický sešit s tradičními meditacemi, které vás vrátí do přítomnosti a k sobě samým. Praktická cvičení pro větší vyrovnanost a harmonii. Konečně zase znovu prožívat, místo aby člověk jen fungoval: Tradiční meditace všímavosti, která vás navrátí k tomu, co právě děláte a zažíváte. Malá cvičení jsou vhodná pro všední den, v pomocných testech a seznamech si zaznamenáte své úspěchy a myšlenky. Díky tomu bude tento sešit vaším osobním průvodcem na vaší cestě k tomu, jak začít žít tady a teď. Místo nudné teorie zde najdete praktická cvičení různé intenzity, která můžete provádět jednotlivě nebo v libovolném pořadí. Dechové cvičení pro větší uvolnění i dlouhodobý projekt deníčku všímavosti. Pryč od automatických stereotypů – soustředěné prožívání vám dodá nový životní pocit."

"Možná, že přitažlivost tohoto „magnetu Středomoří“ tkví ve skutečnosti, že Mallorca je vlastně jakýmsi maličkým samostatným kontinentem. Zdá se, že ostrov nabízí každému návštěvníkovi to, po čem právě touží: třeba pěší výlety v horském pásmu Serra Tramuntana na severozápadě, s temnými stržemi a idylickými usedlostmi, nebo luxusní dovolenou na fince na mallorském panském sídle, anebo jeden dlouhý mejdan v mnoha lokálech, klubech a diskotékách v turistických letoviscích v okolí Palmy de Mallorca. A nakonec to, po čem baží snad všichni bez rozdílu: slunce a pláže s průzračnou vodou. Ano, Mallorca je tím správným místem pro letní dovolenou pro všechny: pro španělského krále Juana Carlose je dostatečně luxusní, pro obyčejného kancelářského zaměstnance je dostatečně levná. „Dokážeš-li snést ráj, přijeď na Mallorku“, napsala americká spisovatelka Gertrude Steinová v dopise jednomu svému příteli. Útok na „ráj“ se započal na přelomu 19. a 20. století, kdy v přístavu v Palmě přistála loď S.M.S. Victoria s první skupinkou návštěvníků na palubě. Roku 1935 už to bylo 50 000 turistů, a ten největší kolotoč přišel v padesátých letech. Od té doby počet turistů stále roste: všichni chtějí spatřit „Prozářený ostrov“, „La Luminosa“, jak domorodci Mallorcu nazývají pro její průzračně čistý vzduch. Na vrcholu sezóny je na ultramoderním, teprve nedávno vystavěném letišti Son Sant Joan skutečně živo: 800 příletů a odletů denně. V roce 1999 padl nový rekord – 18 milionů cestujících. A přitom méně by bylo jistě více, a to jak pro turisty, tak pro domácí. Neboť domorodci jsou v současné době konfrontováni i s negativními stránkami rozvoje turismu, jakými jsou nedostatek vody, hory odpadků, problémy s drogami. Na druhé straně zaručuje turistický ruch Mallorčanům nejnižší míru nezaměstnanosti z celého Španělska a Evropanům zase prázdninový ráj, vzdálený jen dvě či tři hodiny letadlem."

"Island, ostrov ohně a ledu, dosud prožívá proces geologického utváření zemského povrchu. Na ostrovech Vestmannaeyjar, v nehostinné měsíční krajině kolem sopky Askja nebo v okolí sopky Krafla nedaleko jezera Mývatn pokrývá zemi mladá vrstva lávy. Výbuchy žhavého magmatu v nitru Země vytvořily na povrchu ostrova krátery s kruhovými nasypanými valy, kráterové řady či tabulové sopky skryté pod ledovcem. Podle seismologů vybuchne na Islandu alespoň jedna sopka každých pět let. Poslední byla Hekla na jihu ostrova, která v únoru 2000 přichystala monumentální ohňostroj, tryskající z sedmikilometrové erupční pukliny. Současně je však jedna desetina povrchu Islandu pokryta ledovcem. Samotný ledovec Vatnajökull je větší než všechny alpské ledovce dohromady. Jeho jezera jsou zahřívána podzemní sopečnou činností a tak jsou chráněna před opětovným zamrzáním. Z ohně a ledu vzniká třetí pro Island charakteristický živel – voda. Najdete ji zde ve všech třech skupenstvích: kapalném, plynném i pevném. Nepředstavitelná množství vod z tajících ledovců hřmí v létě v úzkém kaňonu ""zlatého vodopádu"" Gullfossu, spadají ze stupňů mohutného vodopádu Dettifossu nebo Svartifossu, lemovaného čedičovými sloupy. Každých pár minut vytryskne vařící a pářící pramen gejzíru Strokkuru v oblasti Haukadalur a solfatarové pole v Kverkfjöllu dýmá exhalacemi plynů a par zpod bizarních ledových útvarů. Druhý největší ostrov Evropy obývá jen čtvrt milionu lidí. Zatímco v Reykjavíku se vytvořila moderní konzumní společnost, venkov zůstává věren svým tradicím. Ty se odrážejí např. ve stravovací kultuře, jež oplývá takovými pokrmy, jako jsou „tresčí kůstky naložené v kyselé syrovátce“ nebo „fermentovaný žralok“, což jsou kousky masa z břišní partie žraloka, po dlouhé měsíce „naložené“ v říční vodě, zakopané v říčním dně. Nejznámější současná islandská zpěvačka Björk vnesla rytmus a zvukovou kulisu islandské přírody do svých působivých písní: „Zažila jsem tání ledu na lávových polích. Jediné, co bylo slyšet, bylo pukání obrovského ledového příkrovu. Polární záře problikávala nad hustou vrstvou mraků… To bylo to pravé techno.“"