Větrné mlýny strana 9 z 27

Nejnovější próza Davida Zábranského vypráví příběh o politice v postkomunistické zemi bez tradice státnosti a demokracie, příběh o předávání moci ve státě, který je tak malý, že příslušníci elity se v podstatě znají navzájem. Jaký étos může mít republika, jejíž premiér vypadá jako zloděj vajec v obleku a za svoji poradkyni vydává milenku italského mafiána? Kniha, inspirovaná vraždou mladého slovenského novináře Jána Kuciaka, zachycuje události, které činu mohly předcházet, jakož i následný šok a proměnu společenské nálady v zemi. Cílem přitom nebylo nabídnout kroniku nedávného dění na Slovensku, nýbrž na základě konfliktu tří generací vytvořit obecnou výpověď o dnešní politice a společnosti. Podstatnou součástí vyprávění je snaha odpovědět na otázky, co pro region střední a východní Evropy znamenal rok 1989 a co tento region znamená pro současný svět.

Duše každého z nás touží po změně a nehybnost je pomalá smrt, která číhá kdekoliv: za další odbočkou, na opuštěných parkovištích, nebo v hotelích přeplněných turisty. Cristian Crusat, po otci Španěl, po matce Holanďan, do šesti krátkých příběhů zaklel všechny sny světa. Jeho povídková próza Stručná teorie cestování a poušť získala v roce 2013 Cenu Evropské unie za literaturu. Porota knihu ocenila jako neobyčejně univerzální a stylově pestrou prózu, v níž autor své postavy provádí nad propastí obav, pochybností a tužeb, z nichž je utkán současný svět.

Robert Holm, dánský odborník na značky, se po návštěvě čínské Šanghaje rozhodne změnit svět. S pomocí sociálních sítí se mu podaří spustit nové stěhování národů. Rozdělené společnosti se skutečně rozdělují, mezi lidmi začínají vyrůstat zdi. Kvalita životního prostředí se zlepšuje. V syrské polopoušti prosperuje Nový Berlín.

Seznámili se na dovolené u moře. Léta k sobě patřili, nebo si to aspoň mysleli. Pendlovali mezi Gentem, kde žil on, a Antverpami, kde bydlela ona. Pak to skončilo.

Faktograficky laděný román Džínová generace vypráví o tragické události ne tak dávné gruzínské historie. Dne 18. listopadu 1983 se skupina mladých lidí pokusila unést letadlo společnosti Aeroflot mířící z Tbilisi do Leningradu. Jejich cílem bylo vynutit si prˇistání v Turecku a uniknout tak bezvýchodnému životu v Sovětském svazu.

Sebrané texty teplického básníka Radima Husáka (1974-2007).

Kluci to mají v životě jednodušší. Můžou se prát, hrát fotbal, být ministrantem, jezdit na kole za tmy a čůrat ve stoje. Nejhorší je být malou holčičkou, protože se musíš bát, že jednou přijdou měsíčky a budeš v hajzlu. Ale život na vesnici na konci světa je stejně plný dobrodružství. A pak jsou tu všechny ty slepice, husy, krávy a kozy. Kraví hovna se mi strašně líbí, když do nich šlápneš bosou nohou, tak jsou tak teplá! Ale teď už tu lidé tolik zvířat nemají. Když jsem byla menší, tak to bylo jiné. A to je strašná škoda. Taky pořád někdo umírá, a pak se zapalují žluté svíčky jako v kostele a nechává rakev v pokoji. To je jedna z věcí, která se pořád dělá. A pak jsou tu všechny ty rodinné příběhy. Hlavně když se kolem domu motá spousta tet a strýců. Každý něco vypráví. Třeba ten o pradědovi kameníkovi nebo dědovi Staškovi, co pracoval na poště a jezdil na mopedu. Ty byly hrozně zábavné. Tak si je všechny pojďte se mnou hezky Po troškách poslechnout!

Jak blízko můžeme být lidem, které milujeme? Fotograf sleduje svého adoptivního syna, se zájmem i odstupem zároveň, jeho žena ten pohled vidí, a tím by se to mohlo celé pokazit. Starý muž vzpomíná na cestu na ostrov Nantucket, poslední společnou výpravu s přáteli a do domu, který je zatím jen nahrubo postavený, slovy se kreslí do vzduchu.

Zmrzačený veterán druhé světové války přichází s nejmladším synem na matčin hrob. Syn si znenadání povšimne, že otci kane po tváři slza, a svět se mu obrátí vzhůru nohama. Náhle si uvědomí, že ani vojáci nejsou ukuti z oceli – že i oni pláčou.

Devadesátky v Bratislavě. Sex, drogy a okultismus v hlavním městě nicoty. Analfabet je generační román s dráždivou příchutí černého romantismu, zároveň vyznívá jako nenávistná pocta rodnému městu, městu-omylu, ideálnímu prostoru pro přípravu sebevraždy. Děj románu se odehrává v éře společenské transformace, v momentě, kdy se pádem starého režimu ve společnosti uvolňuje obrovská energie. Lidé ji však nehodlají využít k obnově svobody a duchovních hodnot, nýbrž k zuřivému pěstování konzumu. Této motivaci podléhá i spiritualita stává se předmětem kšeftování a podvodů, je přetvořena ve falešný idol zoufalců toužících dát svému životu smysl. Společnost ovládají úspěšní predátoři, kdežto ztracené existence, neschopné aklimatizovat se na nové poměry, smutně živoří. Hrdinové románu patří k těm druhým. Razí si cestu mezi mafiány, prostitutkami, feťáky a šarlatány a jejich osudy se přitom nebezpečně stahují kolem jednoho ukradeného středověkého rukopisu. Rozbíhá se mystický příběh o knize s nerozluštitelným obsahem. Originální zpráva o střední Evropě, Slovensku a jeho metropoli může začít.

Seznámili se na dovolené u moře. Léta k sobě patřili, nebo si to aspoň mysleli. Pendlovali mezi Gentem, kde žil on, a Antverpami, kde bydlela ona. Pak to skončilo. Uplynul rok a oba jsou stále sami. On sedne a píše jí dlouhý dopis-nedopis. Chce pochopit, co se stalo, vše dovysvětlit, svěřit se a možná i zachránit, co se dá. Je to však jejich společný příběh, co vypráví? Dokáže vykročit z kruhu své pravdy? Dá se vůbec o milostném vztahu dvou lidí sdělit něco platného? Novela belgického spisovatele Christopha Van Gerreweye překvapivě není romantická ani dojemná. Trochu nervózně a trochu komicky skicuje obraz moderního partnerství v blahobytné západní Evropě.

Ocitáme se v nepříliš vzdálené budoucnosti, čtvrt století po Velkém řezu, který zničil globální komunikační síť. Svět stále ještě stojí pevně spojený s naší současností, lidská civilizace však funguje jen jaksi napůl. Román dokonalého stylisty, Murakamiho Slovinska, Jasmina B. Freliha, sleduje příběhy tří hrdinů, kteří se z různých důvodů ocitají na konci sil. Svět, rozdělen trhlinami a průrvami, někam padá a tito tři cestují na Šev, do nárazníkové zóny. Tam se jejich životy opět protnou, prázdno se plní, střípky a střepy minulosti překrývají. Mezi tím vším čtenář prostupuje ohromující krajinou myšlenek, řeči a slov, která se v proudu odněkud snášejí a pak všechno skončí v půli, uprostřed věty Kdo, nebo co zachrání svět?

Publikace známého českého režiséra, dokumentaristy, publicisty, herce i scenáristy Břetislava Rychlíka umožňuje pomocí obrazů, analýz, reflexí a komentářů nahlédnout do průběhu vzniku i výsledných divadelních inscenací šesti textů realistického dramatu a literatury plus jednoho básnického dramatu. Ve výjimečném celobarevném grafickém zpracování Michala Stránského obsahuje kromě vlastního režisérova výkladu množství kostýmních i scénických návrhů, fotografií z inscenací, plakátů i stránek z divadelních programů, recenzí a ohlasů v tisku. Součást knihy tvoří DVD s televizním záznamem unikátní Rychlíkovy inscenace Gazdina roba v Národním divadle Brno.

Básnická sbírka inspirovaná Dalmácií, na březích dalmatských sepsaná. Voda a slunce, které vždy byly a budou dobrými léčivými prostředky, tvoří tu své divy. Vliv mořských a slunny´ch lázní jest skutečně blahodárný a má zázračné účinky. Lidé znavení neb churaví, po odpočinku a zotavení toužící, naleznou zde žádaného osvěžení, rozrušené a oslabené nervy z přepracování se tu utiší, mysl se uklidní, zemdlený duch a tělo si odpočine, přijde do své rovnováhy a nabere nových sil k zápasu životnímu.

„Mezerovitý plod“ je prvním příznakem nákazy včelstva. Napadený úl, domov, do nějž se vkrádá nemoc a smrt. Hrdinka stejnojmenné prózy Veroniky Šikulové prožívá nelehké období: její milovaná matka umírá, manžel se proměnil v cizího podivína, dospívající syn se od ní odpoutává. Ona sama stárne a neví, jak dál. Přesto je její vyprávění plné barev a drsného humoru; vzpomíná na dětství a mladá léta, přidává příběhy postav z široké rodiny i sousedů z rodné Modry. Vzniká tak kniha, v níž jsou představeny všechny podoby citu, čistý a hluboký proud vyprávění, který vtáhne každého čtenáře.

Soubor devatenácti povídek jedné z nejvýznamnějších autorek současného Ruska tvoří pohádky, strašidelné historky a mystické příběhy plné oživlých mrtvol, zjevení a zázraků. Klasické jednoduché hororové či pohádkové syžety Petruševská umně proplétá naturalistickými detaily všedního života. Věčné a archetypální se pojí s chvilkovým a konkrétním, jako třeba v antiutopických povídkách Noví robinsoni a Hygiena, kde se na pozadí vtíravě podrobné každodennosti blíží mytický konec světa, a z tohoto střetu protikladů vyrůstá nezaměnitelný autorčin rukopis. Na první pohled krutý a temný svět, jejž kritika Petruševské často vyčítá, je však i laskavý a mnohdy svou absurditou také velice vtipný. Ve Spojených státech amerických se kniha stala bestsellerem a v roce 2010 získala cenu World Fantasy Award.