Větrné mlýny strana 7 z 22

Jak pomoci přenádherné dívce Lízince Tachecí, které by každý muž snesl modré z nebe, když ji nevezmou ani na gymnázium ani na konzervatoř ani na jinou školu s maturitou?? Nezbývá než otevřít složku PST! a přijmout ji do nultého ročníku tajné školy pro popravčí, aby se stala první katyní na světě. Nejúspěšnější román Pavla Kohouta vyšel od roku 1978 v desítkách zemí a všude našel mnoho příznivců. V naší době, kdy už od rána do večera teče krev i z televizních obrazovek, takže násilí dávno otupilo naše smysly, našel autor způsob, jak se přece jen dostat čtenářům pod kůži. Černý humor, s nímž sleduje osudy sedmi spolužáků a?jejich učitelů, mistrů katovského umění, profesora Vlka a?docenta Šimsy, vyvolává neustále smích, který však znovu a znovu tuhne na rtech, když si čtoucí uvědomí, že školní látkou je tu skutečné mučení a zabíjení všemi způsoby, jaké si lidstvo od nepaměti dodnes vymyslelo. A?jak se na takové škole skládá maturita? Přece popravou! Totalitní režim chápal tento román přes jeho obecnou výpověď jako útok na sebe a vyhostil autora na deset let z vlasti. „Retro“ — vydání próz Pavla Kohouta, určené především novému pokolení čtenářů, nemohly Větrné mlýny začít jinak než právě tímto dílem, současně klasickým i?horce aktuálním.

Co dělat, nasvědčuje-li všechno tomu, že nám cynicky lže jeden ze dvou lidí, kterým jsme nejvíc v životě věřili, a my přitom nevíme, který z nich to je?? Nezbývá než zmobilizovat všechny smysly a pokusit se přijít na to instinktem a inteligencí. Což ovšem může vést k tomu, že se čerstvě zjevená pravda ukáže být opět pouze lží a vyvolá nové podezření nabalující další vinu jako stále hrozivější lavinu, aniž lze odhadnout, koho na konci zasype… První román Pavla Kohouta napsaný po návratu z vynuceného exilu byl inspirován tehdejší patovou situací při vyšetřování, kdo z nových politiků právě osvobozeného státu byl za totality tajným agentem Státní bezpečnosti. Básnířka Petra Márová, věřící katolička, která si s bývalým režimem nikdy nezadala a musela za to tvrdě zaplatit, stojí náhle mezi dvěma muži, které milovala, a oni se teď navzájem obviňují z vydatné služby právě smetenému režimu. Rozhodne se zjistit, kdo z nich mluví pravdu a kdo ji klame, za každou cenu, až ji hrozí, že se obětí té uvolněné laviny stane sama. Žánr, jemuž se „novočesky“ říká thriller, neochudil autor o napětí, které stupňuje až do posledních stránek, a navíc jej obohatil o souběžné příběhy spojující právě započatou dobu dobrých naději s přízraky ohavné minulosti.

Náhradní život je dokonale komponovaným příběhem siamských dvojčat a současně alegorií dramatických změn, které se na sklonku devadesátých let odehrály na Balkánském poloostrově. Zlata a Srebra, jejichž jména odkazují na zlato a stříbro, žijí ve Skopji, dnes hlavním městě Makedonie, která je ještě součástí někdejší Jugoslávie. Sledujeme příběh dvojčat, jež si nepřejí víc, než žít jako ostatní. Bude chirurgický zákrok, který podstoupí, osvobozením, nebo obě sestry sváže ještě těsněji než dosavadní fyzické spojení? Zároveň se děj odehrává na pozadí společenských změn, Zlata i Srebra patří k první generaci, která zažívá proměnu poměrů ve své zemi a její rozpad. Cenami ověnčená kniha makedonské literární hvězdy Lidije Dimkovske je kronikou jednoho života a jedním dechem historickou freskou zobrazující dobu, již jsme nedávno žili. Tato publikace byla realizována za finanční podpory Evropské unie. Za obsah publikace (sdělení) odpovídá výlučně autor a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

„Máša suverénně střídá jazyky i kultury. Jako dítě utečenců v Německu rychle pochopila, ‚že jazyky znamenají moc‘, a tuto moc si cílevědomě osvojovala. Po studiu tlumočnictví se touží dostat úplně na vrchol, do OSN, a ví, jak toho může dosáhnout. Minulost vědomě a bez sentimentu odsouvá stranou. Na její současný, vlastními silami vydobytý život už někdejší traumatické prožitky z Ázerbájdžánu ani diskriminace zažívaná během školních let nemají vliv. Avšak před osudovým uvažováním v národních kategoriích nemá šanci uniknout, ať už má podobu absurdně komických všedních situací, či naprosté noční můry,“ píše o prvotině Olgy Grjasnove Rus je ten, který miluje břízy Cornelia Fiedler v Süddeutsche Zeitung. Tato kniha se stala jedním z nejdůležitějších románů mladé německé literatury za uplynulých deset let. Prodaly se desítky tisíc výtisků, následovaly překlady do mnoha světových jazyků. Příběh Máši, autorčina alter ega, hovoří za celou jednu generaci dětí uprchlíků. Pro ni a pro její přátele je původ a národnost něčím nezřetelným, mohou koneckonců přežít všude. Nikde na světě ale není místo, které by mohli nazvat skutečným domovem. Román navíc pro dnešní dobu až děsivě srozumitelným způsobem popisuje, jak, slovy autorky, „vzniká a projevuje se etnicky motivované násilí, jak je možné v průběhu několika týdnů připravit půdu pro pogromy“. Tato publikace byla realizována za finanční podpory Evropské unie. Za obsah publikace (sdělení) odpovídá výlučně autor a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.

Básnická sbírka.