Větrné mlýny strana 5 z 27

Tato antologie uvádí do českého kontextu pět běloruských dramatiček (NONAME67, VOLHA PRUSAK, MARYJA BJALKOVIČ, JULIJA ČARŇAUSKÁ VIKTORIJA KOVAL) a je zároveň prvním uceleným vydáním ženského běloruského dramatu v českém překladu.

Ženy i muži v této knize stojí na rozhraní svých životů. Dosavadní jejich část, prožitá v nadějích, usilování a touze po uplatnění, se završila. Ta, která leží před nimi, bude mnohem těžší. Bude třeba ji skutečně prožít, už se nebude možné schovat za péči o děti, za studium, za milníky na cestě za úspěchem, to všechno už je jenom třeba udržovat v pořádku. To ženy umějí, v uspořádávání jsou vycvičené. Příběhy žen jsou vyprávěními o hledání rovnováhy mezi životní praxí a rozkymácenými touhami a city. O potlačeném rozletu srdce, o pádu do role pomocnic za minimální odměnu. Někdy je posledním pevným bodem v každodenním chaosu kočka, někdy dávná sportovní zdatnost, někdy přívěsek, kterému žena připisuje tajemnou moc, někdy rodinný archiv. V povídkách o ženách se samozřejmě vyskytují muži. V povídkách o mužích jdou jejich protagonisté za štěstím druhé poloviny života, jako by se v ní chtěli obejít bez lásky. Jako by hledali místo, které bude nade vším a odkud uvidí svět přehledně jako z věže meteorologické stanice nebo od režijního pultu v divadle či z tajného stanoviště za komínem. V povídkách o mužích se samozřejmě vyskytují ženy. Příběhy o „nějakých ženách a jakýchsi mužích“ jsou proloženy kratšími situacemi, zastaveními v čase, kdy si člověk něco naléhavě uvědomí, ale v kolotoči každodenního provozu myšlenku zaplaší a zůstane stát, kde je. Někdy to je to nejlepší, co může udělat, a někdy to nejhorší.

Tahle sbírka brněnského básníka Ivana Petlana má charakter poetického deníku. Střídá záznamy humorné s bolestnějšími, texty kratinké s delšími, přesto působí díky jednotícímu příběhu kompaktně. Přijme-li čtenář pozvání, bude provázet básníka při jeho pobytu v onkologickém ústavu. Takže ano, těžké téma, ale odlehčené jak jen možno. * * * * * Všechno je jak má být Nebo skoro *** Popadám se za břicho Jenom se nesměju

Thomas a Daniel pocházejí z Rostocku. Každý z nich je úplně jiný, přesto je pojí silné pouto. Když NDR zanikne, jsou ještě mladí. Ale už jsou dost staří na to, aby se novou, vzrušující dobou nechali strhnout. Přestěhují se do Berlína a jejich život je jedna velká párty. Jenže pak Daniel zmizí. Když se po letech zase objeví, z Thomase už je advokát, co vede spořádaný život. Zrovna ale prožívá rodinné zemětřesení: žena od něj odešla a vzala s sebou i obě dcery. Co s tím má společného Daniel? A kdo z nich vlastně udělal všechno správně?

První část Oploceného lesa obsahuje texty, jež předvádějí mezní situace, popisují křehké lidské vztahy ve chvílích krajního vyhrocení a ukazují, jak často stačí jen malý krůček, abychom od vzájemných ústrků dospěli ke vzájemné pomoci nebo naopak, od pomoci k ústrkům. Příběhy, jejichž klíčovým slovem je abúzus, vyprávějí o tom, jak dokáže jedinec reagovat na vlivy mnohdy negativního rázu, jak umí jeho osobnost vstřebat a integrovat prožitá traumata a odkud se bere schopnost, díky které se člověk může nakonec vymanit z oněch začarovaných kruhů a procesů, do nichž ho zmíněné situace zavedly. Básně jsou pokusem o interpretaci tragédií nebo alespoň o jejich umístění v takovém prostoru, v němž se nabízí možnost nějakého rozuzlení. Druhá polovina sbírky se zamýšlí nad tématem samoty a odpovědností, která se k ní pojí (zdůrazňuje, že za vlastní život jsme odpovědni hlavně sami), a vnáší do něho i kolektivní zkušenost vyvozenou z pandemické situace. Závěr knihy se pak snaží vykolíkovat určitou cestu ke znovunalezení zpřetrhaných vzájemných vztahů.

Co mají společného záhadné umrtí spisovatelů, hřbitov psacích strojů, ukradené rukopisy a tajemný symbol ?? Strhující román o psaní a síle fantasie. Tichomír Bez pátrá po otci – spisovatel zmizel a stopa vede z tajemné Cerové vrchoviny přes Bratislavu na místo, odkud se nikdo nevrací – na Ostrov...

Audiokniha Stručná teorie cestování a poušť, kteoru napsal Cristian Crusat. Duše každého z nás touží po změně a nehybnost je pomalá smrt, která číhá kdekoliv: za další odbočkou, na opuštěných parkovištích, nebo v hotelích přeplněných turisty. Autor, po otci Španěl, po matce Holanďan, do šesti krátkých příběhů zaklel všechny sny světa.

Audiokniha Toxo, kterou napsala Ivana Dobrakovová. Povídkové příběhy slovenské spisovatelky. Toxoplasma gondii je parazit, který zvolna a velmi nenápadně mění povahu svého hostitele, zpomaluje jeho reakce, posouvá jeho vnímání, působí, že se chová vyšinutě, vlastně proti svým zájmům. Mladé hrdinky těchto povídek jako by byly toxoplazmózou nakaženy.

Audiokniha Mezerovitý plod, kterou napsala Veronika Šikulová. Hrdinka tohoto příběhu prožívá nelehké období: její milovaná matka umírá, manžel se proměnil v cizího podivína, dospívající syn se od ní odpoutává. Ona sama stárne a neví, jak dál. Přesto je její vyprávění plné barev a drsného humoru.

Audiokniha Skleněná zahrada, kterou napsala moldavská prozaička a novinářka Tatiana ?îbuleac. Osamělá starší žena adoptuje dívku z dětského domova, které říkají Lastočka, tedy Vlaštovka. Ta pak objevuje mnohonárodnostní Kišinev, kde vyrůstá mezi ruskou, moldavskou, ukrajinskou a židovskou kulturou.

Ján Zavarský je nepřehlédnutelnou osobností českého, slovenského, evropského divadla posledních několika desetiletí. Kniha nahlíží jeho monumentální scéhografické dílo. Čtenář se jej zde dotýká skrze odborné studie, svědectví samotného autora a faktografický přehled.

Toto jsou básně, které kombinují civil(ist)ní poetiku se surreálnými obrazy; děje se tak prostřednictvím asociativních jazykových her a „samplování“ textových útržků nejrůznějšího původu. Přítomen je též jakýsi humor, nadlehčující existenciální úzkost ze světa přehlceného všeobecnou skepsí a únavou, zoufale přehlušovanou maniakální aktivitou a pseudokomunikací na sociálních sítích.

Audiokniha Traktát, kterou napsal Róbert Gál. Audiokniha voľne inšpirovaná myslením Ludwiga Wittgensteina. Róbert Gál (*1968), enfant terrible slovenské literatury, se již několik desetiletí zabývá především filozofickým aforismem. Z aforismu pak podniká dobrodružné výlety do jiných žánrů, do prózy, do eseje a do básní v próze.

Toto je příběh geniálního kuchaře s absolutní chutí, který dobude slovutnou kuchyni v sultánově paláci Topkapi a pozmění osudy celé říše. Historický román tureckého mistra fantasy a detektivních příběhů Saygina Ersina se odehrává na sultánově dvoře šestnáctého století, kdy byla Osmanská říše na vrcholu moci. Díky svému mistrovství je sultánův kuchař schopen ovlivňovat mysl, city i zdraví všech, kdo ochutnají jeho umění. Sám přeživší největší masakr, který se kdy po sultánově smrti v paláci udál, stává se ochráncem krásné Kamer, kvůli jejíž záchraně proměňuje svůj dar v neporazitelnou zbraň. Čtivá příběhová linka je v knize využita jako nosný pilíř k úvahám o toleranci a schopnosti žít vedle lidí s jinými názory, a to se záměrem promlouvat o moderním Turecku i k němu.

Píše se rok 2058, svět zdevastovaly přírodní katastrofy. Obyvatelům Helsinek, kde po občanské válce vládne totalitní režim, se už dlouho nerodí děti, život postrádá smysl. Jedinou útěchu poskytuje virtuální realita. Přístup do Nebe je ale jen pro ty, kteří si to můžou dovolit. Mladý vědec Akseli dostane od svého nadřízeného na univerzitě výzkumný úkol. Rázem tak v Nebi může trávit daleko více času. Už už se zdá, že se bude oddávat jen jeho opojnému účinku, pak tu ale potká ženu a zatouží po setkání s ní i v reálném světě. Finská spisovatelka Piia Leino vystřihla napínavou dystopickou vizi, v níž se na pozadí milostného příběhu zabývá sílícím vlivem technologií na lidský život, vzrůstající sociální nerovností, nebezpečím nacionalstických ideologií a dalšími palčivými tématy současného světa. Román Nebe sklízí globální úspěch, kniha byla přeložena do téměř dvacítky jazyků.

Enikő je socioložka, právě opustila manžela a vrací se z New Yorku do Budapešti. Je jí třicet, má ambice a pozici na univerzitě. Chce napsat knihu, která se bude jmenovat Mizérie Maďarů. Tamás Bogdán platí v akademickém světě za celebritu. Předmětem jeho sociologického výzkumu je Békásmegyer, obrovské sídliště socialistického střihu na periferii Budapešti, v jehož centru jako symbol stojí Magnetický vrch. Shodou okolností tu vyrůstala i jeho studentka Réka. Dějovými úrovněmi tohoto chytře napsaného románu se vine milostný vztah Tamáse s Enikő a později s Rékou. Spisovatelka Réka Mán-Várhegyi však zároveň vytvořila sugestivní portrét současné maďarské společnosti. Toto je čtivá a vtipná lovestory, ale též hluboký esej, který nezapře sociologický zájem autorky a může pozměnit, či úplně změnit náš pohled na Maďarsko a Maďary.