Větrné mlýny strana 5 z 26

Ženy i muži v této knize stojí na rozhraní svých životů. Dosavadní jejich část, prožitá v nadějích, usilování a touze po uplatnění, se završila. Ta, která leží před nimi, bude mnohem těžší. Bude třeba ji skutečně prožít, už se nebude možné schovat za péči o děti, za studium, za milníky na cestě za úspěchem, to všechno už je jenom třeba udržovat v pořádku. To ženy umějí, v uspořádávání jsou vycvičené. Příběhy žen jsou vyprávěními o hledání rovnováhy mezi životní praxí a rozkymácenými touhami a city. O potlačeném rozletu srdce, o pádu do role pomocnic za minimální odměnu. Někdy je posledním pevným bodem v každodenním chaosu kočka, někdy dávná sportovní zdatnost, někdy přívěsek, kterému žena připisuje tajemnou moc, někdy rodinný archiv. V povídkách o ženách se samozřejmě vyskytují muži. V povídkách o mužích jdou jejich protagonisté za štěstím druhé poloviny života, jako by se v ní chtěli obejít bez lásky. Jako by hledali místo, které bude nade vším a odkud uvidí svět přehledně jako z věže meteorologické stanice nebo od režijního pultu v divadle či z tajného stanoviště za komínem. V povídkách o mužích se samozřejmě vyskytují ženy. Příběhy o „nějakých ženách a jakýchsi mužích“ jsou proloženy kratšími situacemi, zastaveními v čase, kdy si člověk něco naléhavě uvědomí, ale v kolotoči každodenního provozu myšlenku zaplaší a zůstane stát, kde je. Někdy to je to nejlepší, co může udělat, a někdy to nejhorší.

Sbírka Hořím v kameni maluje svým názvem na zemi první šipku v cestě za pokladem. Místy vášnivé a širokodeché, místy kajícně litanické vedou nás jednotlivé verše světem nečekaných, mnohdy i nepochopitelných obrazů, nutí nás vidět a zažít magii slov, o níž stále víme jen málo: Tekutým kamenem chci být Nežít ohnem co vskály se nahroutil ztuhnul pri brezích Atlantiku Renato Nežít vkameni [...] (z doslovu Zuzany Gabrišové)

Výbor z básnické tvorby Jaroslava Kovandy. Kniha je koncipována tak, aby odrážela Kovandovu básnickou mnohovrstevnatost. Sestává proto z tematických celků, jež jsou napájeny nejenom z tzv. velké i malé historie (intimní, rodinná, kolektivní, areálová paměť), ale představují také autorovy básnické překlady, poezii pro děti či jeho práci pro časopis Psí víno, jenž v 90. letech založil. Všechny tyto žánrové proměny vytváří organické a autentické prožívání člověka našeho věku. Kovandův básnický svět velmi specificky vyrůstá ze spojení vážného a humorného, z poetiky každodennosti, ale rovněž z jedinečné práce s dědictvím surrealismu, z neustálého experimentování imaginativního, slovního i formálního – nejde jen o reflexivní básně s bohatou obrazností, ale také o básně citlivě odposlechnuté či o tvůrčí práci s (rodinnými) deníky. Kniha je doprovozena Kovandovými malbami, jež dotváří celek autorova svérázného (zlínského a archlebovského) světa, na nějž se dívá se svou typickou nadsázkou. Jedním z cílů stávajícího výboru je zařadit tohoto básníka, prozaika a malíře do kánonu české poezie, kde je jeho právoplatné místo. Málokterým dílem české poezie prochází člověk svým vyměřeným časem osobním, rodinným i společenským tak intenzívně jako v básních Jaroslava Kovandy. Roman Polách

Thomas a Daniel pocházejí z Rostocku. Každý z nich je úplně jiný, přesto je pojí silné pouto. Když NDR zanikne, jsou ještě mladí. Ale už jsou dost staří na to, aby se novou, vzrušující dobou nechali strhnout. Přestěhují se do Berlína a jejich život je jedna velká párty. Jenže pak Daniel zmizí. Když se po letech zase objeví, z Thomase už je advokát, co vede spořádaný život. Zrovna ale prožívá rodinné zemětřesení: žena od něj odešla a vzala s sebou i obě dcery. Co s tím má společného Daniel? A kdo z nich vlastně udělal všechno správně?

První část Oploceného lesa obsahuje texty, jež předvádějí mezní situace, popisují křehké lidské vztahy ve chvílích krajního vyhrocení a ukazují, jak často stačí jen malý krůček, abychom od vzájemných ústrků dospěli ke vzájemné pomoci nebo naopak, od pomoci k ústrkům. Příběhy, jejichž klíčovým slovem je abúzus, vyprávějí o tom, jak dokáže jedinec reagovat na vlivy mnohdy negativního rázu, jak umí jeho osobnost vstřebat a integrovat prožitá traumata a odkud se bere schopnost, díky které se člověk může nakonec vymanit z oněch začarovaných kruhů a procesů, do nichž ho zmíněné situace zavedly. Básně jsou pokusem o interpretaci tragédií nebo alespoň o jejich umístění v takovém prostoru, v němž se nabízí možnost nějakého rozuzlení. Druhá polovina sbírky se zamýšlí nad tématem samoty a odpovědností, která se k ní pojí (zdůrazňuje, že za vlastní život jsme odpovědni hlavně sami), a vnáší do něho i kolektivní zkušenost vyvozenou z pandemické situace. Závěr knihy se pak snaží vykolíkovat určitou cestu ke znovunalezení zpřetrhaných vzájemných vztahů.

Tahle sbírka brněnského básníka Ivana Petlana má charakter poetického deníku. Střídá záznamy humorné s bolestnějšími, texty kratinké s delšími, přesto působí díky jednotícímu příběhu kompaktně. Přijme-li čtenář pozvání, bude provázet básníka při jeho pobytu v onkologickém ústavu. Takže ano, těžké téma, ale odlehčené jak jen možno. * * * * * Všechno je jak má být Nebo skoro *** Popadám se za břicho Jenom se nesměju

Co mají společného záhadné umrtí spisovatelů, hřbitov psacích strojů, ukradené rukopisy a tajemný symbol ?? Strhující román o psaní a síle fantasie. Tichomír Bez pátrá po otci – spisovatel zmizel a stopa vede z tajemné Cerové vrchoviny přes Bratislavu na místo, odkud se nikdo nevrací – na Ostrov...

Čtvrtý svazek Díla Pavla Petra s názvem Básně / Elegie shrnuje celek jeho básnických elegií. Od roku 2001 do roku 2020 psal Pavel Petr jednu souvislou básnickou skladbu, postupem času rozdělenou a vydanou v sedmi samostatných knihách v různých nakladatelstvích. Jednotlivé knihy vycházely ve stejné grafické úpravě, kterou původně pro edici knih poesie nakladatelství Petrov vytvořil Bedřich Vémola s použitím písma Týfova antikva. Do celku elegií patří ještě dvě jednostránkové elegie, knižně dosud nepublikované – Římská jedna a Římská dvě. Ty završují počet devíti elegií, tvořících celek.

Audiokniha Mezerovitý plod, kterou napsala Veronika Šikulová. Hrdinka tohoto příběhu prožívá nelehké období: její milovaná matka umírá, manžel se proměnil v cizího podivína, dospívající syn se od ní odpoutává. Ona sama stárne a neví, jak dál. Přesto je její vyprávění plné barev a drsného humoru.

Audiokniha Stručná teorie cestování a poušť, kteoru napsal Cristian Crusat. Duše každého z nás touží po změně a nehybnost je pomalá smrt, která číhá kdekoliv: za další odbočkou, na opuštěných parkovištích, nebo v hotelích přeplněných turisty. Autor, po otci Španěl, po matce Holanďan, do šesti krátkých příběhů zaklel všechny sny světa.

Audiokniha Toxo, kterou napsala Ivana Dobrakovová. Povídkové příběhy slovenské spisovatelky. Toxoplasma gondii je parazit, který zvolna a velmi nenápadně mění povahu svého hostitele, zpomaluje jeho reakce, posouvá jeho vnímání, působí, že se chová vyšinutě, vlastně proti svým zájmům. Mladé hrdinky těchto povídek jako by byly toxoplazmózou nakaženy.

Audiokniha Skleněná zahrada, kterou napsala moldavská prozaička a novinářka Tatiana ?îbuleac. Osamělá starší žena adoptuje dívku z dětského domova, které říkají Lastočka, tedy Vlaštovka. Ta pak objevuje mnohonárodnostní Kišinev, kde vyrůstá mezi ruskou, moldavskou, ukrajinskou a židovskou kulturou.

Toto jsou básně, které kombinují civil(ist)ní poetiku se surreálnými obrazy; děje se tak prostřednictvím asociativních jazykových her a „samplování“ textových útržků nejrůznějšího původu. Přítomen je též jakýsi humor, nadlehčující existenciální úzkost ze světa přehlceného všeobecnou skepsí a únavou, zoufale přehlušovanou maniakální aktivitou a pseudokomunikací na sociálních sítích.

Ján Zavarský je nepřehlédnutelnou osobností českého, slovenského, evropského divadla posledních několika desetiletí. Kniha nahlíží jeho monumentální scéhografické dílo. Čtenář se jej zde dotýká skrze odborné studie, svědectví samotného autora a faktografický přehled.

Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela. Až jeho souborné vydání by tak mělo dovolit uchopit je jako celek a učinit zjevnou jeho vnitřní celistvost i zvláštní cestu – nedílně tvůrčí a lidskou –, kterou ve své návaznosti představuje. Toto souborné vydání Králových básní je rozvrženo do čtyř svazků a jeho editorem byl sám autor. Básně tu poprvé vycházejí chronologicky, v pořadí, v němž vznikaly, většina z nich tu je až teď prezentována v definitivní podobě; nových – a konečných – úprav doznala i kompozice některých celků. Do edičního komentáře na konci každého svazku jsou zařazeny také autorské předmluvy nebo doslovy, které básně doprovázely v prvním vydání. Od (post)surrealismu k „pěší metafysice“, tak bývá charakterizován autorův vývoj. Souborné vydání básní by mělo tuto formulku naplnit konkrétním obsahem a zároveň Královo dílo ukázat jako komplexní celek, který na prostou formulku nelze převést.

Audiokniha Traktát, kterou napsal Róbert Gál. Audiokniha voľne inšpirovaná myslením Ludwiga Wittgensteina. Róbert Gál (*1968), enfant terrible slovenské literatury, se již několik desetiletí zabývá především filozofickým aforismem. Z aforismu pak podniká dobrodružné výlety do jiných žánrů, do prózy, do eseje a do básní v próze.