Větrné mlýny strana 16 z 27

Ethan a Kai. Dva kluci ze soupeřících středních škol, kteří se dost možná nikdy neměli potkat. Ethan rád šplhá na místa, odkud je vidět celý svět. V moře nemá důvěru, protože v něm něco důležité­ho ztratil. Kai moře miluje. Když se potápí do temné vody, nemusí předstírat a může být alespoň na chvíli sám sebou… Tihle kluci se navzdory okolnostem sblíží. Najdou smysl v půlnočních debatách, v bezcílném potulování městem a v sobě navzájem. Jenomže pak se úplnou náhodou ocitnou na opačných stranách basketbalového hřiště, kde musí sehrát veledůležitý zápas. Zápas o všechno. A nic už nebude jako dřív.

Poezii zdobí kdeco. Málokdo v ní však hledá poctivost. A protože Dominik píše poctivě, je na světě o něco méně opuštěnosti. Pracuje se slovy, nikoliv jen s pocity a emocemi. Dokáže demonstrovat fakt, že vědět znamená sedět a mít mozoly i na prdeli... Po čertech ďáblech hledat prameny, „jako by hluchý kladl prsty na flétnu“. Bárt se vyhýbá zhovadilé popisnosti, jíž by jeho underground dýchal kyselostí ostravského piva a kýchal bohémskou nakvašeností Brna. Důležitější je, co se neopakuje, střízlivost ve světě, kde poezie nasedá do vlaků, které neřídí grafikon dopravy, a kde se současná básnická generace „stala nezávislou na poezii“. Bártovy verše pro kluky a holky střeží tajemství prožitků, deníkových iniciací a pozorování, nenesou ale jmenovky na zvoncích, cosi suchého a nezamilovaného tam praská, když „z prostoru vybírá prostotu“.

Kniha o bílé a černé magii, smyslu psaní, životě mouchy a hypnotizérovi, o mariborském zázraku. Stroboskopicky rozostřená milostná novela plná magického realismu. Advokacie mouchy domácí. Hyperrealistický text brojící proti digitálním parazitům světa, oslava lásky, té nejvyšší hypnózy.

Knížka sebraných svědectví Mám to před očima, jako by to bylo dnes vznikala několik let na půdě Domova pro seniory Mikuláškovo náměstí v Brně. Je vystavěna z více než třiceti zaznamenaných vzpomínek pamětníků především na období protektorátu a druhé světové války. Vyprávění však ze své podstaty zasáhla i do desetiletí předválečných i poválečných. Soubor vyprávění ve svém celku vytváří obraz všedních i válečných dnů nejen v Brně ale i v širokém okolí.

Sbírka povídek a básní, které čtenáře vtahují do světa vzpomínek, myšlenek a dětských prožitků, jež se prolínají s otiskem historických událostí. Introspektivní, obrazný styl, plný metafor a poetických momentů doplňuje silný smysl pro detail. S touto knížkou se ocitáme uprostřed melancholické nálady, v níž se prolíná minulost a přítomnost, a vnímáme čas jinýma očima. Fotografie Karla Cudlína skvěle doplňují Tesařovy texty, společně vytvářejí hluboký vizuální i literární zážitek. Toto je zen.

Druhý svazek Díla Pavla Petra s názvem Velká Morava shrnuje jeho první čtyři básnické knihy, vydané v letech 1990–1995: Déšť ve vězení řeky, Křest za hluboké noci, Zlé brusy nože, Rána střeleb.

Rozkročení mezi Jizerkami, Prahou a Blízkým východem. Zvenku tak rozdílné, uvnitř tak podobné. Na oběd znojemská a kolínka. Noc prosedět s pepsi v ruce na obrubníku a myslet takbir. Domov je místo? Lidé? Historie? Víra? Hlavně naslouchat času, úctě na cestě do neznáma. Novost objevovat v události svého návratu. Kořeny se do sebe pouze proplétají. Pohyb je svatý. Jediný čas, který nám chybí, je ten k hledání společné řeči. Čas jít.

Říkat u autorů, co je inspirovalo, je ošemetné. Pak se toho nemůžou zbavit. Jako Karel Šebek života. Jako Ivan Blatný neklidu. Jako básně Kristy Kašpar hranice mezi tím, co se stalo a co se nestalo. Štěstí v neštěstí. Psychedelie, nebo psychóza. Dokument, nebo surrealismus. Fikce, nebo lyrika? Básnická kniha. Nepátrat po důvodech. Procítit se do zenu. Konec otázek i hranic. Konec záměrů. Neslyšet na jejich volání. Nebát se žádné z těch dvou stran.

Sbírka Hořím v kameni maluje svým názvem na zemi první šipku v cestě za pokladem. Místy vášnivé a širokodeché, místy kajícně litanické vedou nás jednotlivé verše světem nečekaných, mnohdy i nepochopitelných obrazů, nutí nás vidět a zažít magii slov, o níž stále víme jen málo: Tekutým kamenem chci být Nežít ohnem co vskály se nahroutil ztuhnul pri brezích Atlantiku Renato Nežít vkameni [...] (z doslovu Zuzany Gabrišové)

Výbor z básnické tvorby Jaroslava Kovandy. Kniha je koncipována tak, aby odrážela Kovandovu básnickou mnohovrstevnatost. Sestává proto z tematických celků, jež jsou napájeny nejenom z tzv. velké i malé historie (intimní, rodinná, kolektivní, areálová paměť), ale představují také autorovy básnické překlady, poezii pro děti či jeho práci pro časopis Psí víno, jenž v 90. letech založil. Všechny tyto žánrové proměny vytváří organické a autentické prožívání člověka našeho věku. Kovandův básnický svět velmi specificky vyrůstá ze spojení vážného a humorného, z poetiky každodennosti, ale rovněž z jedinečné práce s dědictvím surrealismu, z neustálého experimentování imaginativního, slovního i formálního – nejde jen o reflexivní básně s bohatou obrazností, ale také o básně citlivě odposlechnuté či o tvůrčí práci s (rodinnými) deníky. Kniha je doprovozena Kovandovými malbami, jež dotváří celek autorova svérázného (zlínského a archlebovského) světa, na nějž se dívá se svou typickou nadsázkou. Jedním z cílů stávajícího výboru je zařadit tohoto básníka, prozaika a malíře do kánonu české poezie, kde je jeho právoplatné místo. Málokterým dílem české poezie prochází člověk svým vyměřeným časem osobním, rodinným i společenským tak intenzívně jako v básních Jaroslava Kovandy. Roman Polách

Čtvrtý svazek Díla Pavla Petra s názvem Básně / Elegie shrnuje celek jeho básnických elegií. Od roku 2001 do roku 2020 psal Pavel Petr jednu souvislou básnickou skladbu, postupem času rozdělenou a vydanou v sedmi samostatných knihách v různých nakladatelstvích. Jednotlivé knihy vycházely ve stejné grafické úpravě, kterou původně pro edici knih poesie nakladatelství Petrov vytvořil Bedřich Vémola s použitím písma Týfova antikva. Do celku elegií patří ještě dvě jednostránkové elegie, knižně dosud nepublikované – Římská jedna a Římská dvě. Ty završují počet devíti elegií, tvořících celek.

Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela. Až jeho souborné vydání by tak mělo dovolit uchopit je jako celek a učinit zjevnou jeho vnitřní celistvost i zvláštní cestu – nedílně tvůrčí a lidskou –, kterou ve své návaznosti představuje. Toto souborné vydání Králových básní je rozvrženo do čtyř svazků a jeho editorem byl sám autor. Básně tu poprvé vycházejí chronologicky, v pořadí, v němž vznikaly, většina z nich tu je až teď prezentována v definitivní podobě; nových – a konečných – úprav doznala i kompozice některých celků. Do edičního komentáře na konci každého svazku jsou zařazeny také autorské předmluvy nebo doslovy, které básně doprovázely v prvním vydání. Od (post)surrealismu k „pěší metafysice“, tak bývá charakterizován autorův vývoj. Souborné vydání básní by mělo tuto formulku naplnit konkrétním obsahem a zároveň Královo dílo ukázat jako komplexní celek, který na prostou formulku nelze převést.

Sbírka poezie Jany Orlové.

Koutníková leccos ví o undergroundu a Bondym. Její poezie je férová a citlivá. Na jedné straně čistota, sarkazmus, říkadla a nadhled, na druhé temná patologie člověka a jeho příběhy, touhy i porážky. Člověk a svět dennodenně dojíždějí, kam ani původně nechtěli. Dojíždějí sami sebe. Jediné, co pak zby´vá, co nelze zhodnotit, koupit, ironicky odsoudit nebo zbásnit, jsou chvíle dojetí. Ty nikdo nevyčíslí.

Antologie českých básnířek 1857—2014.

Lubor Vyskoč není autorem, ktery´ by za každou cenu experimentoval a usiloval o něco nového. Je si vědom svého básnického hlasu a drží se jej, jeho poetika je pevnou stavbou, bezpečny´m prostorem. Ve svy´ch textech na prvním místě pečlivě mapuje svůj život a úvahy o něm. Některé básně mají charakter deníkovy´ch zápisů nebo vzkazům pro přátele a blízké – z jazyka lyricky´ch obrazů někdy vystoupí zcela civilní prosba, ujištění nebo konstatování. V dialogu s básníkovým jasně deklarovany´m křesťanstvím obsahuje jeho poetika i duchovní tón, ktery´ evokuje klasickou asijskou poezii.