Větrné mlýny strana 16 z 26

V jednadvaceti příbězích Evalda Flisara procestujeme bezmála celý svět. Autor (navštívil více než osmdesát zemí světa a napsal tři brilantní cestopisné knihy) čtenáře provádí po pěti kontinentech. Jen o cestování v přítomných povídkách ale zdaleka nejde. Klíčové zde totiž nejsou více či méně vzdálené země, ale zkušenosti, mezilidské vztahy a pozoruhodné zážitky mistrovsky a s úspornou něhou vykreslených postav — zcela obyčejných lidí, jako jsme my.

Román Svatební přípravy vypráví o prázdnotě, lásce a zákonu akvaplaninku. Mohuč leží na Mississipi. Devatenáctiletý Leon prožívá poprvé naprostou svobodu. Ovšem civilní služba v centrální sterilizaci mohučské nemocnice jeho hledání smyslu života poněkud zkomplikuje. Leon se tedy věnuje jinému projektu: chercher la femme. A tak se tento Anti-Don Juan potácí od jedné amour fou k další a čím dál více se zamotává do lehce předimenzovaného milostného trojúhelníku.

Magická sbírka básní Miroslava Fišmeistera. Miroslav Fišmeister se narodil 23. 4. 1976 v Brně, žije tamtéž. Amatérský přírodovědec. Jeho prvotinu Ten stolek je nízký (Petrov 2005) vybavila kritika těmito slovy: „Magicky roztodivná poetika, nevídaný výrazový minimalismus, k prasknutí napínavé lyrické zkratky a hypersenzitivní smutek…“ Jeho nová sbírka Z ještě více rozvíjí básníkovy mimořádné kvality.

Strhující příběh Andělé je podán jako retrospektiva, jako volný rozhovor hlavního hrdiny (homosexuála) stíhaného za vraždu a soudní znalkyně (psychiatričky). Mimo jiné nám zde autor, významný představitel hnutí gayů, mezi řádky sděluje, že v milostném vztahu je fakt rozdílnosti pohlaví nepodstatný, jde spíše o náhodu. Zápletky, nedorozumění či bouřlivost intimního vztahu nejsou touto náhodou omezeny, vždy jde o dva lidi jako součást společnosti, a ti, jako takoví, prožívají svá, v základu univerzální, lidská dramata.

Naše bezejmenná hrdinka rozhodně není žádná blbka ani trapka. A už vůbec ne nějaká přeléčená venkovanka, jako její kamarádka Renča, která si zásadně objednává mačiato. Bydlí v Brně a živí se jako kosmetička. Je naprosto profi a občas zajede za rodiči do Boskovic. Chce kluka, kterej bude v balíku. Je to jasný?

Přestože už téměř tři roky nevládne, zůstává Fidel Castro pro mnoho Kubánců stále „máximo líder“. Již padesát let je také pro ně i pro četné zahraniční příznivce ikonou revoluce, v jejímž čele v lednu 1959 svrhnul na Kubě diktátora Batistu. Krátce nato, 16. února, byl jmenován předsedou vlády a od té doby téměř půlstoletí rozhodoval o všech aspektech života na Kubě. Jeho život je opředen spoustou mýtů, příběhů a pomluv. Kniha Albrechta Hagemanna čtivou a přehlednou formou mapuje životní příběh velkého revolucionáře a diktátora. Chronologicky řazené kapitoly popisující i méně známe Castrovy životní peripetie doplňují úryvky z projevů kubánského vůdce a citace komentářů k osobnosti Fidela Castra z pera známých osobností i ze záznámů americké tajné služby.

Šest aktovek polského autora, který se během krátké doby stal hvězdou současného světového divadla. Kostka sádla se sušeným ovocem / Bezkyslíkatí / Fantom / Beznázvu (Ohne Titel) / Zinková běloba (Zinkweiss) / Lemuři

Nový román jednoho z nejvýraznějších slovinských spisovatelů mladé generace. Kniha plná ironie, humoru, napětí, divokosti a lásky.

Tento výběr nesahá po autorech, kteří bývají přiřazováni k sociálně realistickému zaměření, zajímají ho kratší prózy s příběhem, a to zakotveným v domácím prostředí. Sedmadvacet příběhů, odehrávajících se na slovinské půdě a převážně po druhé světové válce, sedmadvacet rozličných stylotvorných postupů, svým způsobem poplatných tomu či onomu vývojovému období slovinské literatury, byť se tu zaroveň dokumentují někdy až překvapivé slovesně dobové přesahy. Všechny dohromady podávají dvojitý, asi nezbytně poněkud roztěkaný obraz, v němž se odráží jak životní tep na daném kousíčku světa, tak tep literárního organismu, konkrétně jeho prozaické odnože.

Děj Syflárny se odehrává v 70. letech minulého století, v době tuhé normalizace, (jak název napovídá) na dermatologicko-venerologickém oddělení fakultní nemocnice v Praze. Opírá se o autorovy osobní zážitky nebyl zde ovšem léčen z pohlavních chorob, ale z politického názoru – pracoval zde jako pomocný uklízeč. Sen o socialismu s lidskou tváří sní již jen hrstka nepoučitelných utopistů. Doba zlomených charakterů, úspěchů těch nejméně nadaných a ostrakizace nepoddajných je v plném proudu. Je krátce po stranických prověrkách – „pomýlení“ provedli ponižující sebekritiku, nepřátelé socialismu byli odhaleni a potrestáni tím, že jim bylo znemožněno vykonávat práci, kterou měli tak či onak rádi a které rozuměli. Tak jako v celé společnosti, panuje i v nemocnici vedle zoufalé apatie značná nervozita a podrážděnost. A to nejen mezi personálem, ale také v řadách pacientů. Ti ostatně nemají na venerologické klinice mnoho důvodů k bezstarostné uvolněnosti a optimismu. V jejich výjimečném případě dokonce zcela bez ohledu na politickou příslušnost.