Najnovšie - Odborná a populárno-náučná literatúra strana 313 z 500

Myšlení Josefa Šafaříka, který vždy očekával více od jednotlivce než od společnosti a varoval před intelektuálním a etickým konformismem, je prodchnuto hlubokým humanismem. K jeho zájmu o osobnosti, jako byl Sókratés, Ježíš, Dorothee Sölleová nebo Hans Küng, jej vedly osobní sympatie i snaha pochopit, v čem spočívá pravé lidství. Ačkoli tvořil v ústraní a většinu života neměl možnost oficiálně publikovat, svými názory a postoji ovlivnil Václava Havla, Josefa Topola a další význačné postavy kulturní scény. Šafaříkovo dílo je apel, který každého čtenáře staví před základní existenciální otázky, a ani po letech neztratilo nic ze své inspirativnosti.

Kniha s myšlienkou Learn&Lead / Uč sa a veď! vám pomôže stať sa učiteľom, akého súčasný svet a spoločnosť potrebujú. Nielen pre druhých, ale i pre seba samého. Význam slova učenie sme v dnešnej dobe okresali na termíny a poučky, ktoré sa stačí namemorovať a potom ich „sypať ako z rukáva“. Skutočné poznanie je však proces, ktorý prebieha neustále a je spätý ako s pevne definovanými zákonitosťami, tak i s vnímaním seba samého. Neučíme sa len z kníh, ale predovšetkým zo života. Ako zvládnuť náročné situácie, problémy, výzvy, ktorým na zemi čelíme všetci bez rozdielu? Publikácia „9 princípov moderného človeka“ predstavuje 9 myšlienok, ktoré sú sprievodcom na ceste k spokojnejšiemu, šťastnejšiemu životu. Podľa konkrétnej životnej situácie si človek vyberá princíp, ktorý s ním najviac rezonuje a následne sa ho pokúša zaviesť do svojich myšlienok a konania. Postupne prechádza jednotlivými princípmi, ktoré z neho robia dobrého učiteľa a motivátora nielen pre seba, ale aj pre iných. Kniha funguje ako prostriedok motivovania a učenie deviatich princípov sa dá zapojiť nielen do každodenného života, ale i do profesionálnej praxe, či už v prostredí školskom, manažérskom alebo domácom. Nestačí len učiť, treba aj poznať. A najlepšie začať so sebou samým. Tlačená aj elektornická verzia knihy vám budú dodané v dvoch jazykoch (SK + EN). Tlačená kniha je vlastne súborom 16 farebne obojstranne potlačených kartičiek formátu A6. O autorke Jana Chynoradská sa narodila v roku 1973 v Trnave a od čias štúdia na Pedagogickej fakulte UK v Bratislave sa pohybuje v oblasti školstva a vzdelávania. V rokoch 2000 – 2005 viedla Dámsky klub v Trnave, ktorého hlavnou náplňou boli osveta, charita a kultúra. Pôsobila zároveň ako predsedníčka Asociácie jazykových škôl SR . Rola učiteľa pre ňu vždy znamenala oveľa viac, než len sprostredkovateľa obyčajných poučiek. Ten pravý učiteľ musí podľa nej pristupovať k vedomostiam a k ich odovzdávaniu nielen s rozumom, ale aj so srdcom. Jej životným poslaním je pomáhať učiteľom rásť, aby sa tomuto povolaniu prinavrátilo potrebné uznanie, čo ju viedlo k napísaniu diela „9 princípov moderného človeka“. Kniha je akýmsi návratom k sebe a k učiteľskému poslaniu. Svoje postoje a myšlienky prezentuje aj vo vlastnej jazykovej škole Harmony, ktorá úspešne pôsobí už od roku 2000.

Praktická cvičení jsou důležitou součástí výuky oboru farmaceutické technologie, v nichž posluchači farmaceutické fakulty získávají základní znalosti a dovednosti v přípravě lékových forem. Učebnice je rozdělena podle technologických specifik léčivých přípravků a je uspořádána od jednodušších forem představovaných homogenními soustavami (roztoky a speciální druhy roztoků), přes koloidní disperze (slizy a gely), k hrubým disperzím (suspenze, emulze). Základní poznatky jsou uplatňovány a rozvíjeny u polotuhých (masti, krémy, pasty) a pevných přípravků (čípky, vaginální kuličky, perorální prášky, zásypy). Součástí textu je kapitola o inkompatibilitách, tabulky emulgátorů a tabulka rozpustnosti vybraných léčivých a pomocných látek. Pozornost je zaměřena na tři hlavní aspekty přípravy: znalost požadavků kladených na danou lékovou formu; osvojení si správných technik a základních principů práce ve farmaceutické laboratoři; pochopení základních technologických principů a přístupů uplatňovaných při přípravě léčivých přípravků pro různé aplikační cesty. Nedílnou součástí je posouzení kritických faktorů, ovlivňujících jakost léčivého přípravku s ohledem na jeho stabilitu, mikrobiologickou jakost a účinnost léčiva, výběr vhodného obalu a určení doby použitelnosti přípravku.

"Poznáš ten super pocit, keď ti niekto blízky pochváli nový účes alebo tenisky? Asi každého z nás poteší, keď vidíme, že sme pre iných atraktívni. Cítime sa potom príjemnejšie a sebavedomejšie. Poznáš však aj ten pocit, keď ti dáva kompliment niekto cudzí, vôbec mu to neveríš a v hlave ti prebehne: „No, nevtieraj sa a vyklop, čo odo mňa chceš.“? Možno sa ti už stalo, že si sa s niekým zoznámil a on ti vzápätí na to niečo pochválil štýlom napr. „máš dobré tričko“, no ty si sa necítil tak príjemne, ako keď ti dal kompliment niekto blízky. Možno ti to bolo až nepríjemné. Prečo je to tak? Poďme sa na to pozrieť viac do hĺbky."

Základní spis o filosofii výchovy a vzdělání. Jednotlivé kapitoly obsahují pedagogicko-filosofické reflexe o společenské relevanci výchovy, o jejím významu přesahujícím bezprostřední působení (kosmicita), o její časové a lidské vazbě a o morálních determinantách. Autoři se nevyhýbají ani aktuálním zřetelům dnešní doby, která poskytuje nové technické prostředky.

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992.

Kniha se zabývá dvěma velkými jihočeskými panstvími Třeboň a Hluboká (dnes Hluboká nad Vltavou) v procesu proměn, které nastaly po třicetileté válce. Obě panství získal Jan Adolf ze Schwarzenberka krátce po roce 1660. Jaroslav Čechura reviduje výkladové stereotypy, které přisuzují této době mnohé negativní charakteristiky. Ukazuje vztah vrchnosti k poddaným v případě neúrody, ale i hledání a nalézání nových možností rozvoje hospodářství (včetně nečekaných aktivit, jako byl třeba chov želv). Pozornost je věnována třem profilujícím aspektům předpokládaných změn: panským dvorům, robotě a potahům ve dvorech. Právě robota je tu demytizována. Nejednou deklarovaná přísnost vrchnosti měla své meze a limity. Šlechtic byl nejenom pánem, ale i „otcem“ svých poddaných, kterým poskytoval v případě ohrožení pomoc a ochranu.

Druhý a zároveň závěrečný svazek Biografického slovníku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy za roky 1945-2008 završuje sérii slovníků, které zmapovaly dějiny pražské lékařské fakulty od jejího založení až po současnost. Ve srovnání s prvním dílem najde čtenář na konci tohoto svazku navíc také abecední seznam asistentů působících na 1. LF UK v uvažovaných letech a rovněž seznam variant názvů pracovišť a jejich součástí. Způsob, jakým jsme zpracovali poslední část biografického slovníku, má jistě své nedostatky; potýkali jsme se především s problémy způsobenými zpřísněnou legislatívou v souvislosti s ochranou osobních údajů. Přesto doufáme, že jsme tímto projektem poskytli veřejnosti pomůcku, která bude sloužit zájemcům o české dějiny lékařství ještě po mnoho desetiletí.

Problematika bezpečnosti patří mezi témata, která dlouhodobě rezonují společností a která si zaslouží naši pozornost. Tato kniha se věnuje obavám ze zločinu a pocitu bezpečí v České republice. Díky velkému množství dat, která měli autoři za posledních 20 let k dispozici, se jim naskytla příležitost zevrubně analyzovat pestrou škálu faktorů, které s pocitem bezpečí a obavami ze zločinu souvisejí, a popsat vývoj obou fenoménů v čase stejně jako pozici Čechů v rámci Evropy. Čtenáři jsou zároveň seznámeni s hlavními teoretickými proudy, které výzkum v oblasti pocitu bezpečí a obav ze zločinu ovlivnily. Pozornost je také věnována otázce konceptualizace pocitu bezpečí a obav ze zločinu i způsobům jejich měření v praxi.

Knížka představuje druhé, podstatně doplněné a rozšířené vydání úspěšné stejnojmenné knižní publikace Jaroslava Kopáčka a Jana Bednáře (Karolinum, 2002). Oproti prvnímu vydání jsou v knize více akcentovány atmosférické úkazy a jevy objevující se zejména v souvislosti s výraznými až extrémními počasovými projevy, mj. tropické cyklony. Zcela nově je přidána kapitola o jevech souvisejících s výraznou atmosférickou konvekcí. Čtenář se dozví o formování oblačné elektřiny, elektrických výbojích v atmosféře, o blescích, struktuře bouřkových oblaků, vzniku krupobití, tromb, tornád a dalších souvisejících úkazech. Zároveň jsou tematizovány některé zásadní soudobé meteorologické otázky, jako např. problematika skleníkového efektu zemské atmosféry a klimatické změny. Rozsáhle aktualizovaná a modernizovaná je závěrečná kapitola pojednávající o metodách předpovědí počasí a příslušných mediálních prezentacích. Výklad doprovází více než 50 ilustrací.

Kniha českému čtenáři poprvé podrobně představuje osobnost a autorský styl Johna Donna, vedle Shakespeara nejvýznamnějšího anglického lyrika přelomu 16. a 17. století, jehož dílo bylo navíc ve 20. století pozoruhodně vlivné i mimo kontext jeho domovské anglické literatury. Mapuje příčiny Donnovy přitažlivosti pro moderní básníky a kritiky včetně těch českých a zkoumá typické způsoby jeho metaforického myšlení a schopnost jeho poezie kombinovat dramatickou bezprostřednost a citovost s důmyslnou intelektuální hrou. Podrobné srovnávací analýzy českých překladů Donnovy světské a duchovní lyriky se zamýšlejí nad základními problémy převodu Donnova stylu do češtiny, charakterizují rozdílné přístupy šesti českých překladatelů k Donnovým textům a zejména přinášejí zhodnocení překladatelské koncepce dvou nejvýznamnějších z nich, Hany Žantovské a Zdeňka Hrona.

Kniha nabízí rozbor prozaické tvorby portugalských spisovatelů Branquinha da Fonseky (1905–1974) a Domingose Monteira (1903–1980) z hlediska modality „neobvyklého“, známé v románských jazycích pod termínem „insólito” (fr. insolite). Teoretické vymezení konceptu se inspiruje především výzkumem brazilských badatelů, pro něž se jedná o modalitu sloužící k literárnímu vyjádření něčeho mimořádného, nadpřirozeného či nepřirozeného, jehož účinkem je údiv, strach, nejistota či neklid. Současně se zde přihlíží k vymezení kategorie „neobvyklého“ coby všeho ne-typického. Všechny představené prózy vynikají určitým stupněm neobvyklosti: jedná se o inspiraci folklorem (motivy přízraku, bílého vlka a pokladu), obrazy dvojnictví, paranormální jevy a motivy děsivé džungle či strašidelného domu. Zatímco dílo Branquinha da Fonseky je již nějakou dobu v Portugalsku poměrně známé, tvorba Domingose Monteira není v současnosti dostatečně zpracována. Tato kniha si tudíž klade za cíl dílo tohoto rodáka z provincie Trás-os-Montes jednak detailněji popsat a analyzovat, jednak postavit vedle díla Branquinha da Fonseky. Kniha rovněž přispívá ke studiu tvorby Branquinha da Fonseky z perspektivy, která prozatím nebyla podrobněji zkoumána.

K vojenské profesi a fungování armády v období komunistického režimu se vztahuje celá řada stereotypů. Armáda je zpravidla vnímána jako poslušný nástroj KSČ připravený vystoupit proti vlastním občanům a plnit agresivní plány Sovětského svazu v probíhající studené válce. Vojáci z povolání pak bývají líčeni převážně jako zaslepení komunisté bezmyšlenkovitě plnící nesmyslné rozkazy. V neposlední řadě bývá předlistopadová armáda považována za zbytečnou a neefektivní instituci, v níž mařily v rámci povinné základní vojenské služby svůj čas a potenciál celé generace mladých mužů. Záměrem této knihy není výše uvedená tvrzení jedno po druhém vyvracet, ale spíše je relativizovat, tj. ukázat důstojníky Československé lidové armády v trochu odlišném světle – jako vykonavatele určité profese, která měla svá dobová, pracovní, ale i kulturní specifika. Kniha se věnuje reflexi každodenního života důstojníků ČSLA v šedesátých letech minulého století, a to zejména na základě rozhovorů s pamětníky. Pokouší se o (re)konstrukci mechanismů fungování socioprofesní identity vojáků z povolání, která je významně ovlivněna okupací Československa v srpnu 1968 a následnou normalizací armády.

Pár let po vydání knihy Prostor(y) geografie se jen málo obměněný autorský kolektiv opět spojil dohromady a výsledkem je publikace, jejíž ambicí je posunout zájem o časoprostorové zkušenosti z pomyslného „okraje“ geografie do jejího „jádra“. Kniha se přitom nezajímá o jednu zdánlivě většinovou zkušenost, ale naopak o zkušenosti heterogenní, pro každého jedinečné. Na příkladu jedenácti konkrétních zkušeností představuje, jak mohou obohatit celospolečenské poznání. Zkušenost života bez dětí a partnera či partnerky například ukazuje na velice aktuální problematiku ustavování hranic mezi osobním a pracovním prostorem a časem. Zkušenost nadbytečnosti, kterou prožívají nekvalifikovaní dělníci a dělnice, otevírá otázku možnosti svobodné volby časoprostorového chování. Zkušenost pohybu bez zraku nám přibližuje roli neuvědomovaného chování v našem každodenním životě. Cílem knihy je přispět k uvažování o každé zkušenosti jako stejně důležité a poukázat na to, že dualita „jádra“ a „okraje“ neprospívá rozvoji geografického myšlení, a je tak čas ji opustit.

Předkládaná publikace sleduje problematiku hodnocení v tělesné výchově, postoje žáků k tomuto předmětu, jejich motorickou výkonnost, rodinné prostředí žáků a další oblasti, které s touto problematikou úzce souvisí. Autoři se snaží o komplexní pohled na celek, ale současně se jednotlivým oblastem velmi podrobně věnují. Poukazují u nich na rozdíly, které nastaly ve srovnání s předchozími výzkumy.

Hlavním tématem monografie je ohledání možností, které přináší Husserlova fenomenologie pro anamnézu podstaty vzdělání v situaci jeho vbudování do manažerských a plánovacích struktur. Pokud si totiž nejsme vědomi rozdílu mezi vzděláním v jeho podstatě a vzděláním jako procesem, máme tu snad tzv. efektivní vzdělávací a školské procesy, ale žádné vzdělání a žádnou školu. Ale právě na objevu podstaty vzdělání jako přivádění člověka k vědomí podstaty je založena Evropa jako specifická půda smyslu a rození smyslu. Žijeme v situaci, kterou bychom mohli charakterizovat jako situaci matematizace a zborcení smyslu, v níž všechny živé a žité pulzy naší existence jsou vřazeny do předem ustavených idealizovaných struktur. Jaká proměna našeho vztahu ke světu a k nám samým ve světě stojí za tímto zborcením? Nehrozí toto zborcení smyslu též zborcením universitas věd a univerzity samotné, proměněné na pouhý manažerský provoz, jak jsme toho nedobrovolnými svědky právě dnes? A je vůbec ještě možné v situaci tohoto zborcení oživit touhu po bytném vědění, o které mluví Platón a Aristotelés, uvědomíme-li si, že v tradici byla touha jakožto platónský erós určena právě jako transcendence smyslu, tedy právě jako jednocení smyslu? Vědy samotné ve snaze o prolongování projektu vědění jako nástroje ovládání přírody člověkem proměňují též člověka na idealizovaný předmět výzkumu a kontroly a ovládání. Ale, jak neustále zdůrazňuje Husserl, člověk není pouze objektem ve světě, nýbrž též subjektem pro svět. Husserlova fenomenologie v jejím zkoumání konstituce smyslu je nesena zmíněnými problémy. A pokud jde o závažné problémy našeho bytí a nebytí, znamená pro naše tady a teď důležitý pokus položit smysluplně otázku po bytných základech našeho lidství.

V období mezi světovými válkami se nadále posilovaly vztahy mezi střední Evropou a Latinskou Amerikou. Zejména Československu se otevíraly nové možnosti pro výhodnou hospodářskou spolupráci. Latinská Amerika se stala významným odbytištěm pro průmyslové výrobky a zároveň dodavatelem surovin pro československý průmysl. Autoři publikace popisují tyto rozvíjející se (nejen) ekonomické vztahy s důrazem na styky s Argentinou, která byla v meziválečných desetiletích pro československé exportéry a importéry nejvýznamnějším obchodním partnerem v regionu. Zaměřují se také na oblast politickou (například na aktivity Mexika) a věnují pozornost i obrazu Latinské Ameriky v cestopisech českých autorů.

Současný americký politolog Ian Shapiro hájí tezi, že v demokracii by mělo docházet k omezování principu dominance, a ukazuje, jak odpor proti dominanci prakticky prosazovat ve vnitrostátní i zahraniční politice. Dotýká se při tom aktuálních diskusí o volebních systémech, nezávislosti soudů, úloze peněz v politice, minimální mzdě a ochraně menšin. V kapitolách věnovaných dominanci přesahující státní hranice cílí na úlohu mezinárodních institucí, spekuluje o vojenských zásazích, jež mají zabraňovat genocidě a etnickým čistkám, a poukazuje na problémy, které jsou spjaty s prosazováním demokracie v zahraničí. Na základě poznatků o úspěšných politických kampaních minulosti Shapiro vysvětluje, jakým způsobem vytvářet efektivní politické koalice a jak jejich prostřednictvím prosazovat ideál nedominance.

Vysokoškolská učebnice O čem je morfologie zaujme nejen lingvisty, ale i zájemce o jazyk z jiných oborů zasvěceným výkladem nejdůležitějších témat vymezujících předmět současné morfologie. Formou dialogu různých přístupů a názorů seznamují autoři se základními morfologickými pojmy a pravidly, s ukládáním slov/morfémů v mentálním lexikonu, vztahem mezi flexí a derivací, produktivitou a restrikcemi tvoření slov, vztahy mezi morfologií a syntaxí, morfologií a fonologií a úlohou frekvence v morfologii. Text doplňují cvičeními, glosářem termínů a rejstříky. V rámci moderního pojetí se autoři díky zkušenosti s jazykovou typologií a univerzáliemi neomezují na indoevropské jazyky, nýbrž předkládají data z jazyků celého světa.