Najnovšie - Odborná a populárno-náučná literatúra strana 314 z 500

Teologie náboženství, různé podoby postmoderní teologie a teologie osvobození patří k nejvíce diskutovaným oblastem teologie posledních desetiletí. Studie "Christologie z pomezí: Jacques Dupuis, Roger Haight a Jon Sobrino" přináší původní příspěvek českého teologa Petra Jandejska, který na vybraných osobnostech současné světové teologie přibližuje stav bádání v daných oblastech. Přístupy k osobě Ježíše Krista, které publikace představuje, spojuje důsledné zohlednění zkušenosti teologa s kontextem, ve kterém svou teologii rozvíjí a v němž Krista poznává. S tím je spojeno odpovědně odvážné nové čtení církevního učení o Kristu. Spojení Dupuise, Haighta a Sobrina není nahodilé, neboť jde o jezuitské teology. Studie zkoumá, do jaké míry jsou společné rysy jejich teologického myšlení ovlivněny pokoncilní ignaciánskou spiritualitou, zkušeností s misijní prací a rovněž epochálním dílem jezuity Karla Rahnera. Všechny tři teology zároveň spojuje fakt, že jejich dílo bylo podrobeno šetření vatikánskou Kongregací pro nauku víry. Napětí mezi jejich teologickými přístupy a jistým pojetím církevní teologie, v publikaci spojované především s dílem Josepha Ratzingera, bývalého prefekta Kongregace a následně papeže Benedikta XVI., tvoří další osu publikace. Studie tak představuje spor o interpretaci druhého vatikánského koncilu a jeho odkazu pro (nejen) římskokatolickou teologii.

Jan Eichler se řadí k našim předním bezpečnostním analytikům. Tématem jeho knihy je rozšiřování NATO směrem na východ a jeho dopady na bezpečnostní situaci v celé Evropě. Veřejnosti předkládá osobitý a fundovaný pokus o aplikaci neorealistické teorie na reflexi vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem v postsovětském prostoru po skončení studené války

Jean-Luc Nancy (*1940) patří mezi nejvýznamnější současné francouzské filosofy. Jeho stěžejní titul, vydaný poprvé v 80. letech, se snaží pojmenovat a obhájit původní význam pojmu, z něhož se v moderní společnosti stal jen svazek mezi na sobě nezávislými jedinci. V titulním eseji rozvíjí své úvahy v polemice s Georgem Bataillem a Martinem Heideggerem, v dalších textech se věnuje například konstitutivnímu významu mýtu nebo tomu, co je historie. Společnost pro Nancyho není sociální, ekonomický ani politický koncept, uvažuje o společné povaze bytí tak, jako by existence byla neoddělitelná od jejího podílu na tomto „spolu“. V nejlepších tradicích francouzské filosofie 20. století se Nancy pohybuje na samé hranici toho, co je v postmoderně možné formulovat.

Historik Jiří Suk v knize Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize pojednává o československé listopadové revoluci roku 1989 syntetickým způsobem, na základě důkladného studia, s kritickým nadhledem a současně i citem pro dramatičnost látky. V jejím středu stojí jednak Občanské fórum jako aktér politických změn, jednak boj o moc a o podobu počínající společenské transformace. V prvním dílu autor sleduje chaotické utváření mocenské protiváhy ke komunistické „státostraně“, vykresluje představy Václava Havla a dalších protagonistů o politice a stopuje jejich disidentské zakořenění i proměny pod tlakem „reálné politiky“, přibližuje střety a kompromisy jednotlivých politických subjektů ve hře o moc při jednání u „kulatého stolu“ a při rekonstrukci vlád, porovnává rozdílnou dynamiku vývoje v českých zemích a na Slovensku a svůj výklad završuje líčením manévrů kolem prezidentské volby Václava Havla jako klíčového bodu první fáze přebírání moci. Ve druhém dílu autor rozebírá řadu témat, jež dominovala politickému dění v první polovině roku 1990: názorové i organizační štěpení Občanského fóra a klíčení nových politických stran v jeho lůně, spory o rekonstrukci zákonodárných sborů, podobu volebního zákona a ekonomické reformy, vypuknutí česko- -slovenského konfliktu v „pomlčkové válce“, problém Státní bezpečnosti a jejích agentů, rozdílné přístupy ke komunistické straně a k vypořádání se s jejím dědictvím, potíže v komunikaci a ve vztazích mezi centry politické moci, nastiňuje situaci a perspektivy Občanského fóra po vítězných volbách jakožto klíčovém bodu druhé fáze revoluce. Autor provází čtenáře spletitou cestou živoucí historie se stále přítomným vědomím, že se neodvíjela jednoznačným směrem, nýbrž byla výslednicí různorodě působících a neustále se měnících vektorů politických sil, větvila se do vývojových alternativ a za­uzlovala na křižovatkách mocenských strategií a konfliktů. Nevtěsnává události do „tranzitologických“ a jiných schémat ani se nenechává unášet zpětnými sebeprojekcemi aktérů, naopak se snaží porovnáváním a rozborem široké škály pramenů – k nejdůležitějším patří přepisy magnetofonových nahrávek z jednání řídicích grémií Občanského fóra a rozhovory s jeho představiteli – rekonstruo­vat dění v jeho mnohotvárnosti a víceznačnosti a teprve v jeho médiu prověřovat přiměřenost historických, politologických či sociologických pojmů a typologií. Na tomto základě se pokouší zodpovědět řadu podstatných otázek o povaze zkoumaného období a jeho určujících sil a načrtává také politické charakteristiky některých klíčových osobností.

Publikace hledá odpovědi na některé závažné otázky týkající se českého trhu práce z hlediska vlivu vzdělání, dovedností, sociálního původu a sociopsychologických charakteristik na příjem a socioekonomický status zaměstnání jedinců. Práce autorského týmu se zaměřila i na objasnění mzdových rozdílů mezi muži a ženami s různým stupněm dosaženého vzdělání, na změny v postavení pracovníků po ekonomické krizi v době oživení trhu práce, na míru pracovní autonomie v jejich zaměstnání a na vliv kvalifikačního nesouladu na pracovní mobilitu zaměstnanců. V neposlední řadě ukázala současnou míru spokojenosti jedinců s prací a životem obecně. Pokusila se argumentovat souvislost mezi těmito hodnoceními a vyvodit, jaké aspekty práce a zaměstnání Češi preferují a jsou pro ně žádoucí, a které z nich už se v jejich současném zaměstnání naplňují.Průvodní přílohy nabízejí k tématu bohatý dokladový materiál v podobě tabulek, grafů a jiných výstupů ze statistických výzkumů i mezinárodních srovnání.

Monografie na základě rozsáhlého výzkumu v regionálních archivech sleduje nastolení, upevnění a proměny diktatury Komunistické strany Československa na příkladu čtyř krajských a osmi okresních stranických organizací na území českých zemí. Časově je ohraničena koncem druhé světové války v květnu 1945, kdy „národní revoluce“ vynesla v regionálním prostředí k moci velký počet komunistů a jejich sympatizantů, a druhou celostátní konferencí KSČ v červnu 1956, která završila první fázi destalinizace v Československu. Výklad se zaměřuje především na vývoj krajských a okresních stranických elit, vztahy mezi jednotlivými úrovněmi stranické hierarchie, vnitrostranickou komunikaci a proměny narativů, kterými se KSČ snažila legitimizovat své mocenské nároky.

Kniha přináší nový pohled na utváření občanského sektoru v České republice v 90. letech, a to perspektivou vyprávění osobností, které se do něj aktivně zapojily. Chce oslovit nejen odborníky z oblasti sociologie, politologie či historie, ale i širší čtenářskou obec, a přispět k poznání tohoto bouřlivého a v mnoha ohledech přelomového období, které mělo vliv i na současné rysy a problémy občanské společnosti. Kniha přináší 18 příběhů osobností, které po roce 1989 stály u zrodu nových organizací občanské společnosti, jako byla například Nadace Partnerství, Bílý kruh bezpečí či Konto Bariéry. V první části knihy čtenáři najdou kontext současného poznání, včetně klíčových témat a definic, údajů o velikosti a vývoji občanského sektoru a jeho historických, politických a sociokulturních souvislostí, který mohou využít při čtení vyprávění ve druhé části knihy. Příběhy budování občanského sektoru pomáhají hledat odpovědi na otázky jako: Začínalo budování občanské společnosti po roce 1989 opravdu „od nuly“? S jakými vizemi se na něm jeho aktéři podíleli, jaké problémy řešili a co pro ně přitom znamenala idea občanské společnosti?

Období mezi dvěma světovými válkami v Československu je dodnes spojeno s představou rozkvětu demokracie, hospodářství a kultury. Tento idealistický pohled se střetává s řadou problematických jevů, které období tzv. první republiky doprovázely, o období po Mnichovu 1938 nemluvě. Přesto Československo během těchto dvaceti let dokázalo, že se v mnohém může rovnat vyspělým demokratickým státům s mnohem delší tradicí. Jednou z takových oblastí byla bezesporu oblast kulturní. Československo se stalo republikou čtenářů a fascinace tištěným slovem prostupovala všechny vrstvy společnosti. Tento zájem se týkal také novin a časopisů. Každý, kdo toužil v oblasti svého konání vyniknout a být vidět, musel být v novinách či časopisech přítomen, ať již jako objekt zájmu, nebo jako autor textů. Z dnešního pohledu je překvapující pestrost nabídky jednotlivých periodik, která přinášela svůj specifický pohled na politiku, hospodářství, jednotlivé oblasti kultury, sport a životní styl. Mediální prostředí 20. a 30. let 20. století však nepatřilo pouze tisku, svou roli na poli zábavním a informačním hrál již film a po nesmělých počátcích se začal rychle rozvíjet také rozhlas. Těmto tématům se věnují české a slovenské autorky a autoři této monografie, mezi nimi Jan Cebe, Jana Čeňková, Jan Halada, Světlana Hlavčáková, Marta Chladová, Magdalena Prajerová, Alena Lábová, Martin Lokšík, Karol Lovaš, Josef Maršík, Petr Orság, Barbora Osvaldová, Peter Sasák, Danuša Serafínová, Jaroslav Slanec a Martin Štoll.

S osobností Josefa Šárky (1918-2008) se pojí význačné mezníky boje proti totalitním režimům v Československu: 17. listopad roku 1939 a roku 1989. Přítomný svazek přináší dva Šárkovy vzpomínkové texty, v nichž autor vzpomíná na události roku 1939, na věznění v koncentračním táboře Sachsenhausen, na život v protektorátu i na život v Československu v období komunistické diktatury a na rok 1989

Nové vydání učebního textu dodržuje osvědčený postup - nejprve vysvětluje obecné principy genetiky a následně poskytuje informace o speciálních podoblastech, jako je např. cytogenetika, molekulární genetika nebo imunogenetika a genetika ontogeneze. Jednotlivé kapitoly jsou dolpněny o velmi dobře vybrané názorné ilustrace a celou škálu příkladů a kontrolních otázek, a to včetně výsledků, které jsou přiloženy v poslední kapitole.

Monografia poskytuje v ôsmich hlavných kapitolách výber a štrukturalizáciu tých základných poznatkov z hudobnej psychológie, ktoté uľahčia hudobným pedagógom poznanie a diagnostiku vnútorných predpokladov žiakov pre komunikáciu s hudbou a pomôžu im pri motivácií a riadení hudobných aktivít.

Normalizační festival je původní monografií o československém pozdním socialismu, zvláště pak o pozdně socialistické veřejné sféře, jež je dnes často považována za a priori toxickou. Hlavními postavami monografie jsou organizátoři folkových koncertů, kteří se v této sféře pohybovali, a tím ji spoluvytvářeli (a také v jistém smyslu měnili). Na jejich každodenním jednání je ukázána problematičnost dnešních mainstreamových způsobů zobrazení pozdního socialismu, a kniha je tak na dálku vedenou diskuzí s dnes již vžitými pojmy, jakými jsou například šedá zóna nebo ostrůvky svobody. S pomocí odborné literatury – a zvláště pak na základě tvůrčí interpretace textů antropologa Alexeje Jurčaka – nabízí alternativní model vyprávění o pozdním socialismu, jehož zastřešující metaforou by mohla být v úvodu knihy zmiňovaná Möbiova páska.

Rozsah medicíny se v posledních několika desetiletích rozšířil tak, že zahrnuje nejen zdravotní problémy jednotlivců, ale i komunit. Zdraví je nezbytné pro socioekonomický rozvoj společnosti jako celku. Sociální lékařství je socio-medicínská disciplína zaměřená na charakteristiky, dynamiku a determinanty zdraví obyvatelstva a na zdravotnické systémy, které pomáhají chránit, udržovat a zvyšovat úroveň lidského zdraví. Sociální lékařství studuje zdraví a nemoci v populaci, jejich determinanty a poskytování zdravotní péče. Cílem sociálního lékařství je přispět ke zdraví obyvatelstva, definovat zdravotní problémy a potřeby, identifikovat prostředky, kterými lze tyto potřeby uspokojit, a zhodnotit, do jaké míry tyto zdravotnické služby a další činnosti tyto potřeby naplňují.

Příručka pro anglicky mluvící studenty a pro české studenty mířící do zahraničí poskytuje návod a příklady, jak správně anglicky i česky odebrat psychiatrickou anamnézu a vhodně komunikovat s pacienty o jejich psychických potížích. Seznamuje studenty s vyšetřovacími otázkami každodenní klinické praxe, včetně specifických a cílených otázek používaných u vybraných psychiatrických poruch. Příručka dále uvádí rozdíly v přístupu k psychiatrickému vyšetření v anglicky mluvících zemích a v České republice a zdůrazňuje specifické a cílené otázky používané u vybraných psychiatrických poruch.

Publikace Školní vzdělávání ve Velké Británii navazuje na již dříve vydanou knihu Školní vzdělávání v Německu (Karolinum, Praha 2008), přičemž se stejně jako v předchozím případě jedná o analyticko-srovnávací studii zaměřenou tentokrát na popis vývoje, stávajícího stavu a probíhající reformy školského systému ve Spojeném království. Práce V. Ježkové a D. Dvořáka, která je doplněna shrnující závěrečnou kapitolou z pera anglických autorů z University of Manchester, tak především přináší zahraniční poznatky využitelné v domácí vzdělávací politice, a to zejména ve vzdělávání primárním a nižším a vyšším vzdělávání sekundárním.

Analyticko-srovnávací studie je třetí publikací řady Školní vzdělávání v… První dvě publikace jsou Školní vzdělávání v Německu a Školní vzdělávání ve Velké Británii. Část studie, vypracovaná českými autory, zprostředkuje na školní vzdělávání „pohled zvenku“, který lze považovat za „objektivní“, „neutrální“, neovlivněný vlastními přímými zkušenostmi autorů. „Pohled zevnitř“ přináší závěrečná kapitola švédského spoluautora. Těžiště studie tvoří problémy, které se jeví jako zásadní ve švédském školním vzdělávání a jsou aktuální také pro rozvoj českého školního vzdělávání. Studie se skládá z devíti kapitol. Nejprve je charakterizován kontext, v němž školní vzdělávání probíhá. Dále je představena švédská vzdělávací politika a charakterizován vzdělávací systém Švédska. Kapitoly 4–9 přinášejí podrobnější pohled na aktuální témata švédské vzdělávací politiky v oblasti školního vzdělávání – soukromých škol, evaluace škol a hodnocení žáků, kurikula, spravedlivosti ve školním vzdělávání, národnostních a etnických menšin ve švédském školním vzdělávání a jazyků a jazykového vzdělávání ve Švédsku. Poslední kapitola přináší popis vzdělávacích politik od zavedení povinné základní školy v roce 1962 přes restrukturalizační opatření zavedená na počátku 90. let až po změny schválené v roce 2010. Studie je určena výzkumníkům a odborníkům v oblasti vzdělávání, vyučujícím i studentům pedagogických fakult a dalších fakult připravujících učitele, představitelům Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky i dalším pracovníkům působícím ve státní správě zabývajícím se vzděláváním.

Lékařská biologie a genetika, III. díl je poslední částí nové řady skript (I. díl, Otová B. et. al., Karolinum 2008, II. díl, Kohoutová M. et al., Karolinum 2012), které jsou základním učebním textem pro posluchače magisterského studia na 1. LF UK. Obsahuje kapitoly Imunogenetika, Populační genetika, Evoluční biologie a Lékařská genetika, jež jsou součástí sylabu předmětu B00360 Biologie a genetika 2. Autoři se soustředili zejména na poznatky významné z hlediska studia medicíny a budoucí klinické praxe. "Klasická" imunogenetika v kombinaci s nejnovějšími poznatky molekulární imunologie přináší velmi zásadní poznatky a nové pohledy na fungování našeho genomu. Text o populačních aspektech biologie a genetiky je určitým kompromisem, nabízí základní informace a celou řadu příkladů, avšak zároveň nezachází do větších detailů, které by vyžadovaly rozsáhlejší matematický aparát. Na výklad o "statické" populační genetice navazuje čtení o jejích dynamických souvislostech – evoluční genetice. Výklad o lékařské genetice je zpracován jako prvotní informace o oboru podle požadavků sylabu znalostí pro studenty teoretické části studia.

Kniha si klade otázku, čím mohl u nás poněkud pozapomenutý kulturní historik Jacob Burckhardt imponovat mnohem slavnějšímu a známějšímu Friedrichovi Nietzschemu. První oddíl mapuje možnost pojmové a biografické blízkosti. Poté se pokouší prokázat Burckhardtův zásadní vliv na Nietzschovu roztržku s Richardem Wagnerem. Ve druhém oddíle se přechází k metodě Burckhardtovy kulturní historie, která v mnohém předznamenala Nietzschovu genealogii, a ustavila tak východiska pro jeho pojetí morálky. Upřednostněním sebetvorby před poslušností počíná dle Burckhardta italská renesance. Hlavní teze knihy zní: od okamžiku, kdy Nietzsche zahlédl tuto možnost přivtělení renesanční formy ctnosti (bez moralinu) a z ní plynoucí koncept plastické síly, učinil z Burckhardta svého modelového čtenáře, tj. toho, komu adresoval své spisy jako vzoru všech budoucích čtenářů. Jacob Burckhardt tak nabývá epochální důležitosti, neboť ztělesňuje obraz lidství, jejž Nietzsche předpokládal u každého, kdo bere do ruky jeho knihy.

Nejnovější kniha intelektuála, filozofa a aktivisty Noama Chomského přináší důkladnou kritickou analýzu současné mezinárodní situace. Autor zkoumá způsob, jakým Spojené státy – navzdory vzestupu Evropy a Asie – stále určují podmínky globálního diskurzu. Světová politická a finanční elita dnes vládne bez omezení demokratickými mechanismy. Vzhledem k tomu, že klimatická změna a šíření jaderných zbraní stále více ohrožují naše přežití, jsou kritické a nesmlouvavé hlasy, jako je hlas Noama Chomského, stále potřebnější. Tvrdě a jasně vyargumentovaná kniha je nepostradatelným průvodcem pro pochopení klíčových střetů a nebezpečí naší doby. „Chomsky is a global phenomenon… He may be the most widely read American voice on foreign policy on the planet.“ The New York Times Book Review „For anyone wanting to find out more about the world we live in… there is one simple answer: read Noam Chomsky.“ New Statesman