Najnovšie - Novely, poviedky, antológie strana 59 z 101

Milorad Pavić (1929 -2009), najprekladanejší srbský spisovateľ. Publikoval 50 autorských diel, romány, poviedky, básne a divadelné hry, bol niekoľkokrát kandidátom Nobelovej ceny za literatúru. Najznámejšie jeho dielo je Chazarský slovník (1984), ktoré bolo preložené do viac ako 30 jazykov. Pavićov prínos do literatúry spočíva hlavne vo formálnych experimentoch a inováciách. V knihe poviedok narába s mystikou a históriou Balkánu a Orientu, z ktorých nám pripravil mimoriadne silný elixír autorskej fikcie.

Nové vydání tří nejvýznamnějších beletristických děl zakladatele moderní čínské literatury, povídkových sbírek Vřava a Tápání a sbírky básní v próze Polní tráva, uvádí čtenáře do turbulentní doby čínských dějin a kultury, kdy se rozpadal tradiční starý císařský svět a tu zdráhavě, tu vášnivě nastupoval svět moderní. Lu Sün jako angažovaný, přitom ale pronikavý pozorovatel vykresluje toto „tápání“ i „vřavu“, odrážející se jak na mnohdy ještě starosvětském venkově, tak v rozvíjejícím se městském prostředí. Lu Sünův svět, zabydlený svéráznými figurkami všech možných sociálních vrstev, vytváří bohatou mozaiku příběhů, psychologických črt, malých dramat i emočně vypjatých momentů, které otevírají pomyslné literární dveře do celého čínského dvacátého století.

Najnovšia knižka Víťa Staviarskeho Kšeft pozostáva z troch častí, ktoré spája prostredie jarmočného obchodu. V prvej časti Kšeft autor šťavnatým a vtipným spôsobom opisuje svoje zážitky z obchodných ciest. Novely Markova dcéra a Loli paradička sú realistickými sondami do života jarmočných obchodníkov. Autor knižky je scenáristom i režisérom filmu Loli paradička.

Tri novely Josepha Rotha, predstavené v tejto knihe, vychádzajú v slovenčine prvýkrát. Ich spoločnou črtou sú isté nadčasové morálne posolstvá, ktoré sa autor snažil sprostredkovať. V prvej novele ešte cítiť vplyv smeru "nová vecnosť", tento náhlivý štýl úsečných výpovedí však v texte postupne mizne a Rothovo rozprávačské majstrovstvo sa môže naplno prejaviť. Adam Fallmerayer je, rovnako ako ostatní Rothovi hrdinovia, hnaný túžbou. Lenže jeho túžba je zničujúca, neberie ohľad na nikoho a Fallmerayer jej sebecky všetko obetuje. Príbeh novely Leviatan sa odohráva približne desať rokov pred začiatkom prvej svetovej vojny. Leviatan je netvor vzbudzujúci hrôzu a sám Boh ho opisuje v Knihe Jób. Židovský obchodník s koralmi žije spočiatku v úplnej zhode s vierou svojich otcov a v mieri so svojimi zákazníkmi. No tento idylický svet sa postupne rozpadáva ako domček z kariet a podobne sa rozpadáva i život hlavnej postavy. Novela Legenda o svätom pijanovi sa objavila v roku 1939 a všeobecne sa považuje za literárny odkaz Josepha Rotha. Zachytáva posledné tri týždne v živote parížskeho tuláka. Prostredníctvom tohto melancholického príbehu autor do istej miery zosmiešňuje svoj vlastný osud. Melancholický a zároveň tak trochu uštipačný, nevtieravý ironický tón sa postupom času stali pre autora charakteristickými presne tak ako používanie nevšedných, prekvapujúcich obrazov.

Tri novely Josepha Rotha, predstavené v tejto knihe, vychádzajú v slovenčine prvýkrát. Ich spoločnou črtou sú isté nadčasové morálne posolstvá, ktoré sa autor snažil sprostredkovať. V prvej novele ešte cítiť vplyv smeru "nová vecnosť", tento náhlivý štýl úsečných výpovedí však v texte postupne mizne a Rothovo rozprávačské majstrovstvo sa môže naplno prejaviť. Adam Fallmerayer je, rovnako ako ostatní Rothovi hrdinovia, hnaný túžbou. Lenže jeho túžba je zničujúca, neberie ohľad na nikoho a Fallmerayer jej sebecky všetko obetuje. Príbeh novely Leviatan sa odohráva približne desať rokov pred začiatkom prvej svetovej vojny. Leviatan je netvor vzbudzujúci hrôzu a sám Boh ho opisuje v Knihe Jób. Židovský obchodník s koralmi žije spočiatku v úplnej zhode s vierou svojich otcov a v mieri so svojimi zákazníkmi. No tento idylický svet sa postupne rozpadáva ako domček z kariet a podobne sa rozpadáva i život hlavnej postavy. Novela Legenda o svätom pijanovi sa objavila v roku 1939 a všeobecne sa považuje za literárny odkaz Josepha Rotha. Zachytáva posledné tri týždne v živote parížskeho tuláka. Prostredníctvom tohto melancholického príbehu autor do istej miery zosmiešňuje svoj vlastný osud. Melancholický a zároveň tak trochu uštipačný, nevtieravý ironický tón sa postupom času stali pre autora charakteristickými presne tak ako používanie nevšedných, prekvapujúcich obrazov.

Soubor devatenácti povídek jedné z nejvýznamnějších autorek současného Ruska tvoří pohádky, strašidelné historky a mystické příběhy plné oživlých mrtvol, zjevení a zázraků. Klasické jednoduché hororové či pohádkové syžety Petruševská umně proplétá naturalistickými detaily všedního života. Věčné a archetypální se pojí s chvilkovým a konkrétním, jako třeba v antiutopických povídkách Noví robinsoni a Hygiena, kde se na pozadí vtíravě podrobné každodennosti blíží mytický konec světa, a z tohoto střetu protikladů vyrůstá nezaměnitelný autorčin rukopis. Na první pohled krutý a temný svět, jejž kritika Petruševské často vyčítá, je však i laskavý a mnohdy svou absurditou také velice vtipný. Ve Spojených státech amerických se kniha stala bestsellerem a v roce 2010 získala cenu World Fantasy Award.

Svazek Patrick Melrose I přináší první tři romány z pětidílného, částečně autobiografického cyklu románů o Patricku Melroseovi z let 19922011, v němž se vypravěč vyrovnává s tím, že se stal hračkou v sadomasochistických hrátkách svých rodičů. Všechny tři knihy nazvané Na tom nesejde, Špatná zpráva a Trocha naděje se odehrávají během jednoho dne a autor nám v nich prostřednictvím mistrných črt nabízí pohled nejen do prostředí britské společenské smetánky, ale i do odvykacích center a newyorské drogové scény. Vypravěč je uchvácen svým démonickým otcem ten na něm v prvním díle ukájí své sadistické choutky, v druhém díle je přítomen již jen jako stín (už dospělý Patrick cestuje do New Yorku vyzvednout jeho ostatky) a v díle třetím vystupuje jako vzpomínka, na niž nejde zapomenout, ale ani se s ní usmířit. Hamlet na heroinu, makabrózní groteska hnaná sebedestruktivní touhou i tak označovala ostrovní kritika St Aubynovo dílo. Jeho románový cyklus ale zdaleka není jen zádumčivý román o traumatu; je to dílo čtivé, neobyčejně vtipné, ve své společenské kritice přesné a sžíravé. Ve své románové pentalogii o Patricku Melroseovi Edward St Aubyn dokazuje, že je skutečným následovníkem Evelyna Waugha a Oscara Wildea. Mravy vyšších středních vrstev a nižší šlechty nikdo neukázal v tak krutém a šokujícím světle. Málokterý spisovatel dokázal zúčtovat se svými odpudivými rodiči ani svým traumatizovaným dětstvím s tak temným humorem.

Smutno smiešna groteska. Jediný pravdivý príbeh o budúcnosti. V kalendároch sa píše rok 2222. Nič nie je na svojom mieste. Všetko je šedé, nielen nekonečné ulice, chodby, bludiská v budovách, ale aj predstavy v mysliach, bez žiadnych veľkých očakávaní. Hlavný hrdina Vilo je jedným z mnohých riaditeľov obrovskej firmy, v ktorej už nik netuší, aká je v nej pracovná náplň, načo má slúžiť a najmä aký má zmysel jej existencia.

"Minden lakás másik történet" - mondja Tóth Krisztina novellájának elbeszélője, miközben saját egykori otthonát keresi. Mindegyik lakás emlékezteti rá valamennyire, de egyik sem lehet ugyanaz. Minden boldogtalan lakás a maga módján az. Ilyenek a könyv katartikus történetei is, amelyek a korábbi műveknél élesebben mutatják meg a hatalmi elnyomás törésvonalait, az alárendeltség, a kirekesztettség stigmáit, az erőszak állomásait. Rendszerint névtelen hősei ismerősek, mellettünk toporognak a liftben, mögöttünk loholnak a lépcsőházban. Felfigyelünk rájuk, ők pedig elkezdenek beszélni: egykor volt otthonokról, bizarr találkozásokról, évtizedes talányokról, kapcsolatokat szétfeszítő titkokról. Hogy egy lerobbant autó, egy rossz pillanatban megtett mozdulat, egy elveszettnek hitt táska, egy véletlen megváltoztat mindent. Pontosabban: megváltozott már minden, de csak most vesszük észre. A Fehér farkas olvasója is ezt kezdi érezni. Mások életébe pillantunk be, de a szövegek tükrében magunkra, a bennünk élő idegenre is ráismerünk.

1989-ben még nem volt Facebook, nem volt Instagram. Se Youtube, se Google. Telefon csak vezetékes volt, a tévék pedig akkorák voltak, mint ma egy sütő. És még volt köztük fekete-fehér. Az amerikai filmek még hónapos, éves késéssel jutottak el a magyar mozikba, a tévében pedig csak két csatorna volt. És akkor, abban az évben még itt voltak az oroszok, a gyerekek közül sokan még kisdobosok, a nagyobbak pedig úttörők voltak. Abban az évben még csak egy párt volt Magyarországon a Parlamentben, és mindenki tudta, hogy nem érdemes szavazni. Úgysem változik soha semmi. AZTÁN MINDEN MEGVÁLTOZOTT. Most, 2019-ben, a rendszerváltás harmincadik évfordulóján felkértünk néhány szerzőt, akik a nyolcvanas-kilencvenes években voltak gyerekek vagy kamaszok, és saját, személyes élményük van ebből az időszakból, meséljenek arról, milyen volt nekik 1989. A kötet szerzői: Bendl Vera, Gerőcs Péter, Gévai Csilla, Győri Hanna, Karafiáth Orsolya, Kiss Judit Ágnes, Kiss Noémi, Laboda Kornél, Lackfi János, Magyari Péter, Mán-Várhegyi Réka, Mészöly Ágnes, Molnár T. Eszter, Szabó Borbála és Vörös István.

Hogyan ismerhető meg, fedezhető fel Erdély történelmi központja, a több felekezetnek és népnek otthont adó, öt nyelven is névváltozattal rendelkező Kolozsvár (latinul Claudiopolis, románul Cluj-Napoca, németül Klausenburg, jiddisül Kloyznburg)? Ez a kötet - a számos lehetséges megközelítés közül - izgalmas, egyedi utat kínál: a kortárs magyar irodalom elismert nagyjainak és kevésbé ismert, de tehetséges fiataljainak a műveiből közöl válogatást Bodor Ádámtól Szabó T. Annán, Térey Jánoson és Tompa Andreán át Vida Gáborig. A Kolozsvár tereit, utcáit, ikonikus épületeit és nem utolsósorban a város természeti környezetét megelevenítő verseket, regény- és novellarészleteket régi és új, a 17. századtól a 20. század végéig terjedő időszakból származó várostérképrészletek illusztrálják. "'84-ben minden megremegett, mozdulni vagy összeomlani készült, mintha most is háború lenne, mintha a föld, amelyre a város épült, lassan beomlani készülne, földrengés, vulkánkitörés vagy árvíz fenyegetne, még ismeretlen jellegű természeti katasztrófa, ami majd eltörli a várost a föld felszínéről: a templomokat, a palotákat, az egész főteret, a New York Szállodát, a várfal és az egy szem bástya maradványait, elsöpri a hóhér házát a Petőfi utcából..." - Tompa Andrea

Jaký je pád do „kalné stoky“ dějin? Jak reaguje člověk v mezních situacích? Jaké následky nese spolupráce s okupantem či úpis ďáblu? Naše novodobá historie není dlážděna jen hrdinstvím, obětavostí a zásadovostí, ale také selháváním, zrádcovstvím a kolaborací. Miloš Doležal, který se dlouhodobě zabývá postavou mučedníka komunismu faráře Josefa Toufara, se tentokrát zaměřil na období protektorátu. Stopy po hlavních aktérech jeho knihy jsou i dnes znatelné a krvavé. Autor však nesoudí lidi ani dějiny, spíše pozorně rozplétá osudové okamžiky, snaží se porozumět vnitřním pohnutkám a nahlédnout do tragické partie, kterou s člověkem rozehrává Zlo. Tři dokupovídky nejsou historickou studií, ale živým a čtivým portrétem několika temných postav: Bohuslava Bušty alias „Zwirna“, krejčího z Vysočiny, který se stal agilním konfidentem gestapa v Táboře. Oskara „Kariho“ Felkla, předválečného československého četníka, posléze příslušníka gestapa na Kladně a jednoho ze strůjců vyvraždění a vypálení Lidic, a jeho manželky. A konečně parašutisty Karla Čurdy, člena paraskupiny OUT DISTANCE, vysazeného do protektorátu na jaře 1942, který zradil své kamarády a spolupracovníky a z kterého se stal spolupracovník gestapa Karl Jerhot.

Zbierka troch cestopisov veľmi pôvabne, s osobitým humorom a sebairóniou, vykresľuje k čomu tento kríza stredného veku dohnala poviedkového hrdinu Juraja a jeho najbližších kamarátov. Každá poviedka opisuje jednu plavbu na klasickej námornej plachetnici, plnú reálnych i virtuálnych dobrodružstiev. A keďže ochota konať a schopnosť fantazírovať je u mužov v tomto nebezpečnom období preveľká, hranica medzi reálnymi a virtuálnymi dobrodružstvami je niekedy len veľmi ťažko postrehnuteľná. Knižka určite poteší všetkých milovníkov námorného plachtenia, rozjímania o zmysle života a politicky nekorektného humoru.

Knihu Knulp publikoval autor prvý raz v roku 1915 s podtitulom Tri príbehy z Knulpovho života. Sú to poviedky, ktoré Hesse napísal v rôznych obdobiach, ale vydal ich pod týmto názvom až v druhom roku vojny. Autor necháva hlavného hrdinu odmietnuť meštiacky život, túlať sa a žiť veľmi slobodne. Knulp si kladie otázky zmyslu života a nakoniec preňho tú otázku základnú: či týmto túlaním nepremrhal život... Ako je pri Hesseho knihách dobrým pravidlom, tulák Knulp reprezentuje jeho samého resp. časť jeho osobnosti. On sám k potulke inklinoval, túžil po nezávislosti a celý život sám hľadal odpovede na otázky, ktoré rieši aj hrdina tohto diela. Naše vydanie vychádza v edícii TORQUIS a je výnimočné dvoma zaujímavými textami z pozostalosti, ktoré nakoniec Hesse v oficiálnom vydaní nepublikoval a tiež výbornou štúdiou celej knihy z pera veľkého znalca Hesseho diela Volkera Michelsa. Zmienené tri texty vychádzajú v československom priestore prvý raz. Ako ilustrácie sme použili tri akvarely Hermana Hesseho.

Poviedkový súbor próz Boženy Němcovej, ktorý zostavila literárna historička Jaroslava Janáčková a prózy spája motív úteku. Najintenzívnejší motív úteku a potreby slobodnej voľby je zobrazený v lyrickej próze Čtyři doby, ktorú donedávna považovali iba za autobiografickú spoveď autorky. Až na prahu 21. storočia jej bola priznaná umelecká aj myšlienková hodnota. Božena Němcová sa v tejto odvážnej a otvorenej próze rozhodla vysloviť revoltu modernej ženy proti spoločenským konvenciám. Originálnym spôsobom v nej vyjadrila svoju vlastnú potrebu slobody, nezávislosti a sebarealizácie.

Muž se jednoho rána probudí a v posteli vedle sebe najde neznámou ženu. Neúspěšný spisovatel si vymyslí geniální způsob, jak plagovat práce ostatních. Celé nemovitosti v předměstské čtvrti se začnou ztrácet, přes noc mizet. Starodávné křídlo je zakoupeno záhadnou mladou zákaznicí, ukrývající dávné tajemství. Spontánní experiment paranormálního charakteru vyvolá neočekávaný výsledek... Tento svazek čtrnácti povídek je druhá kniha beletrie australského autora Alexe Skovrona po jeho novele Básník (2005). Představuje nám výběr protagonistů, prekérních situací, bizarních hlasů a způsobů vyprávění hravých, seriózních, spekulativních, ironických, intimních, hořkosladkých, neskutečných. Mezi nimi se setkáváme s postavami dětství a dospívání, dospělosti a stáří, s jejich příběhy zvýrazněnými neobvyklou každodenností, proměnlivostí ve stálosti, zvraty a přelomy, které mohou být pro nás výzvou a hrami, které hrajeme s druhými i sami se sebou.

Szabó Magda könyvei itthon is, a nagyvilágban is számtalan kiadásban jutottak el az olvasókhoz. Ám életműve még mindig tartogat meglepetéseket. Olyan írásokat, amelyek csak gépiratban maradtak fenn, vagy mind ez idáig újságok, folyóiratok régi számaiban rejtőzködtek. Ezúttal könyv alakban még soha meg nem jelent novelláiból, kisprózai írásaiból készült egy színes válogatás. Az Üzenet odaátra novelláinak a hősei részben kamaszok, akik most keresik helyüket a világban, birkóznak érzéseikkel, gondolataikkal. Más novelláknak Szabó Magda maga a főszereplője, aki "két tündér gyereke", "harminckét kiló fantázia", és olthatatlan kíváncsisággal csodálkozik rá környezetére. Hol szinte hivatalos tárgyilagossággal, hol kitárulkozó őszinteséggel megírt önéletrajzaiban családjáról, önmagáról, életéről, hivatásáról vall, alkotói titkaiba is bepillantást engedve. "Voltam én minden" - írja egy helyütt, az olvasó most megtudhatja, mit is takar ez a "minden". Szeretteitől, akik közül többen alkotótársai is voltak, torokszorítóan fájdalmas és mégis felemelően szép írásokban búcsúzik. Elköszön édesanyjától, akinek ugyan egyetlen könyve sem jelent meg, ám meséivel elvarázsolta lánya gyermekkorát, és soha el nem fogyó útravalót adott hátralévő életére. Megindító szavakkal búcsúzik barátjától, Janikovszky Évától, aki a legnehezebb időkben állt ki mellette. Útirajzaiban az olvasó Szabó Magdával együtt barangolhat Magyarországon és a nagyvilágban, Párizstól Amszterdamon át egészen New Yorkig. Idegen tájakat, különböző embereket megismerve erősödik benne meginghatatlan bizonyossággá, hogy ő idetartozik, "csak erre az egyetlen pontjára a világnak, hogy magyar vagyok, hogy sose szeretnék, szerettem volna más lenni." Szabó Magda most első ízben megjelenő prózakötete üzenet az újdonságra vágyó, kíváncsi olvasónak: mindig van mit felfedezni a világban és egy író életművében!

Humoristické poviedky a prozaické miniatúry, v ktorých sa mieša irónia, skepsa, smútok i grotesknosť. Druhé vydanie knihy je ilustrované kresbami vynikajúceho slovenského maliara Mareka Ormandíka, ktoré znásobuje a jedinečne dokresľuje charakter Keratovej tvorby. Ústrednou témou zbierky poviedok Laca Keratu Malé domov je hľadanie dobrého človeka. Spisovateľ, herec, divadelný a rozhlasový režisér Laco Kerata v nej so sebe vlastnou dávkou irónie a sarkazmu vychádza zo všeobecne rozšíreného presvedčenia, či skôr ľudovo prijatej premisy, že tým príslovečným dobrým človekom je každý z nás. S tou výnimkou, že o tých druhých si to už nikto z nás nemyslí. Z tohto bodu, z tejto ideovej základne, sa ako nite zo zamotaného klbka odvíjajú všetky Keratove smutno smiešne príbehy. V krátkych textoch zahrnutých do zbierky Malé domov sa stratégia znázorňovania obyčajnosti a obyčajného človeka celkom logicky prejavuje v istej familiarizácii sveta. Kerata svoje poviedky zaľudňuje známymi bytosťami: susedmi z paneláku, predavačkami, poštármi, kolegami z práce, otcami, matkami, milencami, dcérami a synmi. Na úrovni textu sa familiarizácia sveta uskutočňuje ako prísna miniaturizácia plochy, na ktorej dobrý človek prežíva svoj krátky obyčajný život. Je zúžený na opakujúce sa sekvencie, ktoré sa cyklicky rozvíjajú. K týmto dvom výrazným aspektom Keratových krátkych prozaických textov, ktoré sú so sebou vnútorne úzko prepojené, treba pridať ešte tretí aspekt, ktorý ich dopĺňa a završuje univerzalizáciu sveta. Svet Keratových postáv je totiž výrazne štandardizovaný. Všetky postavy žijú obyčajné životy v obyčajných mestách, ani nie veľkých, ani nie malých, v prostredí známom, ničím sa nevymykajúcom z priemeru. Hrdinovia Keratových poviedok nemajú veľa ani málo. Nie sú to boháči ani bezdomovci, väčšina z nich, pokiaľ to nie sú penzisti, pracuje, vykonáva nutnú pracovnú činnosť, ktorá im zabezpečuje prostriedky na prežitie. Žijú pokojne bez väčších vzruchov a emocionálnych výkyvov. V bežnej sivej rutine, v nudnom opakovaní každodenných rituálov, v nemenných rozpoloženiach a situáciách, ktoré sa však na existenciálnej úrovni často menia na boj o život. Obyčajný život, ktorý charakterizuje dobrého človeka, často získava v Keratových poviedkach nečakaný rozmer. Ukazuje sa, že sivá skutočnosť každodenných zvykov a rituálov je nezriedka oveľa fantastickejšia ako akákoľvek dobre vymyslená fikcia. Dobrí ľudia v Keratových poviedkach riešia bežné ľudské problémy: partnerské vzťahy, opravy v byte, kvapkajúcu toaletu, hlasných susedov, chodia na liečenia, do práce, jazdia na motorke, píšu listy, pijú víno, schádzajú sa a rozchádzajú. Tieto činnosti však svojim pravidelným opakovaním nadobúdajú akýsi temný, absurdný rozmer. Veci v mysli postáv ožívajú a poľudšťujú sa: motorka chodí na nákupy, mačka pije víno, andulky a psy rozprávajú ľudskou rečou a konajú ako ľudia. Zvyčajnosť v nezvyčajnosti, prehliadnuteľná mikroudalosť v mechanizme trvalej stereotypnosti. Keratove postavy žijú v akomsi bezčasí, či mimo času; ich životy sú chudobné na udalosti, na podnety; zmena je v nich vítaná, ale na druhej strane neželaná, pretože by mohla narušiť ustálený kolobeh života, cviku, práce, režimu spánku a bdenia. Ich život je komornou mikrodrámou bez príbehu odohrávajúcou sa za stenami bytu, hľadaním ľudskej blízkosti, ktoré sa často končí rozčarovaním. Keratovi dobrí ľudia sú podobne ako hrdinovia z klasickej ruskej literatúry uväznení v paradoxoch života, prešľapujú na prázdnych miestach, hľadia do hluchých kútov, ktoré ich postupne úplne do seba vtiahnu a ovládnu. Neskrývajú sa za nimi však žiadne veľké ideály. Sú skromní, pracovití, obyčajní. Na rozdiel od postáv v knihách ruských klasikov 19. storočia Keratovi hrdinovia o svete príliš nepremýšľajú. Dokonca ani nekonajú, a ak konajú, konajú ako nerozumné deti, ktoré nie sú schopné posúdiť dôsledky svojich činov. Používajú detskú logiku, majú naivné videnie sveta, ktoré je takmer priezračné. Zdá sa, že nechápu súvis

Nové vydání již legendárního a několikrát filmově zpracovaného souboru deseti povídek z prostředí pracovních táborů 50. let minulého století o skutečných osudech politických vězňů, kteří v nich byli internováni. Poprvé kniha vyšla v roce 1969, ale ještě před distribucí šel celý náklad do stoupy. Dalšího vydání se kniha dočkala až v roce 1990. Vypráví příběhy mužů, které vítězná komunistická moc odsoudila k likvidaci, k dlouholetým vězeňským trestům, ke ztrátě občanských práv a majetku, domova a rodiny, zbavila je štěstí každodenního obyčejného života jen za to, že se narodili ve špatných rodinách, že si možná mysleli něco jiného, než žádala doba, anebo jen proto, aby byl splněn a překročen plán odsouzených nepřátel lidu. Nenechali se však připravit o mužskou důstojnost, kamarádství, soucit, lásku, věrnost, odvahu a naději. Kniha Štěstí je věnována hrdinným obětem komunistického režimu a také těm, kdo měli to obrovské štěstí, že tu dobu nezažili, protože i ona je součástí naší historie.