Najnovšie - Filozofia strana 53 z 138

A hagyomány szerint a taoizmus alapítójának, Lao-cének tulajdonítják a taoista filozófia alapművét, a Tao te kinget. A szerző költői képekkel átszőtt aforizmákban összegzi a taoizmus tanítását, melynek legfontosabb üzenete, hogyan tud az ember harmóniában élni a természetet mozgató őserővel, a taoval.

Cieľom knihy je filozoficky preskúmať dynamiku vzniku a priebehu konfliktu a poukázať na to, ako môže konflikt deeskalovať na základe uvedomelého uchopenia vlastnej existencie. Kľúčovú rolu v tomto procese zohráva princíp ľudskosti. Základom reflexie sú podnety mysliteľov, ktorí pôsobili v intelektuálnych paradigmách filozofie existencie a konzervatívnej revolúcie, ako sú S. Kierkegaard, M. Buber, M. Heidegger, C. Schmitt a E. Jünger. Spoločným menovateľom ich myslenia je interpretácia existencie ako danosti a úlohy. Kniha sa zameriava na druhý moment, keď sa existencia uskutočňuje ako sebaformácia jedinca a kolektívu. Jej súčasťou je uvedomelý vzťah k nepriateľovi, pričom cieľom je prekonať konkrétne nepriateľstvo. Princíp ľudskosti vnáša do politickej sféry dôraz na antropologickú rovnocennosť účastníkov konfliktu. Vytvára základ na uplatnenie systematického obmedzenia nepriateľstva, ktoré prostredníctvom jasných rozlíšení a pravidiel predchádza degradácii protivníka a absolutizácii nepriateľstva. Existenciálna sebaformácia umožňuje jedincovi aplikovať tento princíp ako liek proti masovej propagande, ktorá diskriminuje nepriateľa. Možnosť uvedomelo si zvoliť svoju existenciu nezaniká ani v momentoch intenzívnej nivelizácie. Súčasťou takejto voľby je zakorenenie v základných existenciálnych vzťahoch a jej kľúčovým vyjadrením je ľudskosť. O autorovi Doc. Peter Šajda, PhD. (1977) pôsobí ako samostatný vedecký pracovník a vedúci Oddelenia sociálnej filozofie a filozofickej antropológie na Filozofickom ústave SAV. Venuje sa antropologickým, etickým, filozoficko-náboženským a sociálno-politickým témam vo  filozofii existencie, konzervatívnej revolúcii, neomarxizme a modernom katolicizme. Je autorom monografií Buberov spor s Kierkegaardom. O vzťahu náboženstva k etike a politike (Kalligram, 2013) a Kierkegaardovská renesancia. Filozofia, náboženstvo, politika (Premedia, 2016) a editorom kolektívnych monografií Modern and Postmodern Crises of Symbolic Structures (Brill, 2021), Kierkegaard in Context (Mercer, 2019) a Affectivity, Agency and Intersubjectivity (LHarmattan, 2012). Ako pedagóg pôsobí na Katedre filozofie Filozofickej fakulty Trnavskej univerzity v Trnave. Od roku 2003 spolupracuje s Výskumným centrom Sorena Kierkegaarda v Kodani, kde pôsobí ako redaktor ročenky Kierkegaard Studies Yearbook. Jeho práce vyšli v Česku, Dánsku, Holandsku, Izraeli, Kanade, Maďarsku, Mexiku, Nemecku, Poľsku, Spojenom kráľovstve, Švajčiarsku a USA. Z recenzných posudkov Monografia je pútavo osnovaná okolo vzájomného dialógu medzi zvolenými autormi filozofie existencie a konzervatívnej revolúcie. Okrem tejto línie môžeme v knihe sledovať aj druhú, rovnako zaujímavú a podnetnú líniu dialógu: odohráva sa medzi autorom knihy a jednotlivými predstaviteľmi obidvoch ideových prúdov, keď kriticky zhodnocuje ich koncepcie existencie, konfliktu a ľudskosti. Autorove postrehy považujem za mimoriadne cenné sú premyslené a nútia čitateľa k ďalšiemu uvažovaniu o témach knihy. Mgr. Michal Bizoň, PhD., Katedra etickej a občianskej výchovy, PdF UK, Bratislava Existence patří, jak autor uvádí, k stěžejním problémům filosofie a zvláště filosofie 20. století, která na ni pohlíží prizmatem autentičnosti, naplněnosti, selhání či zoufalství. Nejinak je tomu v případě filosofů či myslitelů stojících v centru zájmu knihy Kierkegaarda, Heideggera, Schmitta, Jüngera či Bubera. Těmto postavám se pak autor ve vztahu k autentické existenci věnuje v prostoru deseti kapitol, jež postupně rozplétají nepřehledné uličky osudů a změn důrazů zmíněných komentátorů proměn moderní doby. Mgr. Petr Slováček, PhD., Ústav pedagogických a psychologických věd, FVP SU, Opava OBSAH 1. Premeny pojmu existencia. Od Kierkegaarda k Schmittovi 2. Podoby existencie. Heideggerova interpretácia Kierkegaarda 3. Má zmysel milovať nepriateľa? Konfrontácia Kierkegaarda so Schmittom 4. Proti strate jedinca a oddelenej politike. O Buberovej kritike Schmitta 5. Obmedzenie nepriateľstva ako vých

Kazantzakisovo dílo Spasitelé Boha přináší svérázný druh duchovních cvičení ve snaze o poznání Boha a je velmi důležité pro pochopení jeho myšlení a tvorby. Povinností Spasitele Boha neboli člověka je, aby se připravil dříve, než se vydá na cestu k vlastnímu cíli. Před ním je namáhavé stoupání vzhůru, které má pět stupňů v podobě duchovních cviků rozjímání, vyložených v pěti stejnojmenných kapitolách: Příprava, Pouť, Vidina, Konání a Ticho. Po přípravě, kdy už stanovil své povinnosti, člověk může žít a tvořit, opilý tragickou radostí heroismem, čímž se potírá protiklad naděje a beznaděje a vydává se na cestu, napíná se ze všech sil a sleduje odvěké Volání, které ho žene k vzestupu a čím dál tím více on rozšiřuje své vědomí. Nakonec se mu odhalí onen Neviditelný, který prostupuje veškerou hmotou od zrnka prachu až po Mléčnou dráhu a zbavuje ji nehybnosti. Kazantzakisovo chápání Boha se vyvíjelo od tradičního křesťanského vědomí, pod vlivem naturalistických myšlenek Darwinovy teorie vývoje a pod významným vlivem Bergsonovy filosofie, ve které je élanvital řídicím principem, životní energií, která stoupá vzhůru a hledá nové výrazy své kreativity. Bůh je právě onen tvořivý vývoj. Jeho pojetí jako síly přítomné v hmotě a ve všem, co se z hmoty vyvíjí, svědčí o nedualistickém pohledu na svět a božství. Vše je jedno! Duch a hmota neexistují odděleně. Toto učení nacházíme i v upanišadách a v indickém filosofickém směru advaita védánta, který Kazantzakise také ovlivnil. Bůh neboli člověk má povinnost bojovat, usilovně stoupat vzhůru, nietzscheovsky hrdě se povznášet nad víru v dobro a zlo, osvobozen od strachu i naděje.

Tak pravil Zarathustra Proslavené tvrzení o tom, že „Bůh je mrtev“, pochází z této, zřejmě nejproslulejší knihy německého filozofa a básníka Friedricha Nietzscheho. Formou filozofické básně tu autor vypráví o perském prorokovi Zarathustrovi, který sestupuje z hor a vrací se k lidem, aby jim ve svých promluvách a úvahách předestřel teorie a myšlenky a podělil se s nimi o svoji moudrost. Naráží však na nepochopení a nepřijetí. Ve svých výkladech dává Zarathustra důraz především na individualitu a mravní sílu člověka, nabádá k hlubokému osvobození sebe sama od konvencí a náboženských i politických tlaků, jež lidstvo svazují. Kniha vždy zaujímala v Nietzschově tvorbě ojedinělé místo a byla jedněmi bezvýhradně přijímána a jinými naopak odsuzována. Čtenáře dodnes oslovuje také bohatostí jazyka a originálním literárním tvarem. Richard Strauss v inspiraci tímto dílem složil v roce 1896 stejnojmennou symfonickou báseň.

Důvěrně známý rozpor mezi lidmi náboženskými a lidmi nenáboženskými je ve svém dělení příliš hrubý. Miliony lidí, kteří se považují za ateisty, mají přesvědčení a zkušenosti podobné a právě tak hluboké, jako jsou ty, které věřící pokládají za náboženské. Říkají, že i když nevěří v osobního boha, věří v nějakou sílu ve vesmíru, jež je větší než my. Tématem této knihy je to, že náboženství je hlubší než Bůh. Víra v jakéhosi boha je jen jednou možnou manifestací či důsledkem této hlubší představy. To, že teisté sdílí oddanost s některými ateisty, je zásadnější než to, co je rozděluje, a tato sdílená víra by mohla představovat základnu lepší vzájemné komunikace. Možnost, že bychom nevěřili elementárním matematickým pravdám, považujeme za neuskutečnitelnou, a pokud matematice rozumíme, stejně tak soudíme možnost nevěřit pozoruhodně komplexním pravdám, které matematici dokázali. Nemůžeme však dokázat ani elementární pravdy, ani metody matematického dokazování, pokud se tak snažíme učinit z prostoru mimo matematiku. Znamená to, že máme nějaké vnější potvrzení svých schopností na poli vědy a matematiky, jež postrádáme v oblasti hodnot?

A Platón és Európa a szerző legfontosabbnak számító műve, mely a saját otthonában, illegálisan tartott előadásainak a gyűjteménye. A munka első alkalommal jelenik meg magyar nyelven. „Bizonyos körülmények között az ember képes lenne arra, hogy legalább az emberi világot tegye az igazság és az igazságosság világává. Hogy ezt mi módon lehet elérni – épp ez a lélek gondozásának a tárgya. […] És ebben az értelemben igyekszem majd bemutatni önöknek, hogy Európa ebből a motívumból, a lélek gondozásából született meg Európaként, és azért szűnt meg az lenni, mert elfeledkezett erről.”

Jakým způsobem lze přistupovat ke zkoumání náboženské zkušenosti a náboženských systémů? Co se o náboženství dozvíme, budeme-li zkoumat jeho funkci a hledat jeho původ? Je možné analyzovat společné motivy rozdílných náboženských představ? Americký religionista Daniel Pals, jenž působí na universitě v Miami, nám ve své knize Osm teorií náboženství na tyto a další podobné otázky představuje odpovědi myslitelů, kteří výrazně poznamenali intelektuální kulturu dvacátého století. Svůj výklad začíná u viktoriánských průkopníků antropologie Edwarda Tylora a Jamese Frazera. Pokračuje hlavními představiteli přístupu, který se snaží původ náboženství redukovat na jedinou příčinu: psychologickým redukcionismem Sigmunda Freuda, sociologickým redukcionismem Émila Durkheima a ekonomickým redukcionismem Karla Marxe. Poté přejde ke zkoumání hlavních námitek proti tomuto přístupu, které formulovali sociolog Max Weber a srovnávací religionista Mircea Eliade. Nakonec se zamýšlí nad novějšími metodami a myšlenkami, které vzešly z afrických terénních výzkumů E. E. Evans-Pritcharda a z interpretativní antropologie Clifforda Geertze. Každému autorovi je věnováno zhruba čtyřicet stejně uspořádaných stran, které sestávají z životopisného kontextu, teoretického výkladu, pojmové analýzy, kritického hodnocení a jsou doplněny přehledem doporučené literatury. Kniha je v českém vydání rozšířena o doslov Radka Chlupa, který zkoumá oprávněnost Palsova rozdělení jednotlivých autorů na základě užití redukcionistických postupů, a odpovědí Daniela Palse na jeho závěry. Palsova kniha se ihned po svém prvním vydání v Oxford University Press stala vyhledávaným úvodem do studia náboženství a dnes je na světových universitách pokládána za osvědčenou učebnici, z níž čerpají své znalosti studenti religionistiky i dalších příbuzných oborů. Palsův vstřícný způsob zpracování látky však činí z jeho díla poutavé a srozumitelné čtení i pro všechny laické zájemce o fenomén náboženství.

Jean-Luc Nancy patří mezi nejvýznamnější žijící francouzské filosofy. Publikoval přes dvacet knih, mimo jiné na témata současné lidské společnosti (La communauté désoeuvrée, 1983), konečnosti(Une pensée finie, 1990) a těla (Corpus, 1992). Několik knih věnoval známým filosofům (například Marxovi a Heideggerovi). Svým myšlením navazuje zejména na Jacquese Derridu a jeho koncepci dekonstrukce, spolupracoval s Philippem Lacoue-Labarthem. Předkládaný spis Vetřelec popisuje Nancyho zkušenost s transplantací srdce, kterou podstoupil na začátku 90. let. Mezi hlavní témata patří přitakání lidské zranitelnosti a iluzornost představy, že naše tělesná existence je jasně ohraničenou pevností.

Faksimile původního rukopisu ve čtyřech svazcích. Dílo Velká logika. Věda o myšlenkovém řádu napsal Karel Engliš během 2. světové války, kdy se skrýval před nacisty na Vysočině ve Velkém Tresném. Rukopis o rozsahu přes 2500 stran rozdělil do dvou dílů: Části obecné a Části zvláštní s podnázvem Logické rozpravy. Jeho snahou bylo podat ucelený výklad teorie poznání. Vrcholné životní díla Karla Engliše (18801961) vychází poprvé od roku 1947, kdy hotový rukopis tehdejší režim autorovi nedovolil vydat. Připravená sazba byla rozmetána a strojopis ukrývala rodina a přátelé před zabavením. Dílo zaměřené na oblast filozofie a obecnou teorii vědeckého poznání z pera vědce, nejvýznamnějšího meziválečného československého ekonoma, pedagoga, politika, filozofa bylo přes sedmdesát let nedostupné. Masarykova univerzita vydáním faksimile originálního rukopisu zpřístupňuje dílo badatelské obci a uctívá památku Karla Engliše, který se o založení univerzity zasloužil a stal se jejím prvním rektorem.

Dialogy o přirozeném náboženství jsou Humeovým nejdůležitějším příspěvkem k filozofii náboženství a jedním z klíčových novověkých textů tohoto oboru. Tématem knihy jsou teze tzv. přirozeného náboženství, které tvoří doplněk principů a pouček zjeveného náboženství. Bádání v rámci přirozeného náboženství si klade za cíl odpovědět na otázku, co můžeme zjistit o existenci Boha a o jeho atributech čistě pomocí rozumové úvahy a smyslové evidence. Toto bádání není založeno na tvrzeních Bible či jiných posvátných textů a nebere v potaz svědectví o zjeveních, zázracích či jakýchkoli jiných nadpřirozených jevech. V rozhovorech tří vzdělaných přátel Hume zkoumá základy náboženské víry a míru jejího racionálního opodstatnění. Rozvíjí kritiku některých tradičních argumentů pro Boží existenci, zejména tzv. teleologického argumentu, jehož podrobný rozbor zabírá velkou část textu. Jeho cílem však nebylo popřít, že Bůh existuje nebyl ateista v současném slova smyslu. Chtěl jen ukázat, že o Božích vlastnostech a způsobu jeho zasahování do světa nemůžeme s jistotou říci téměř vůbec nic. Hume se v díle dotýká i dalších důležitých témat tradičně probíraných v rámci filozofie náboženství, například problému přítomnosti zla ve světě. Pro svou důmyslnou kompozici dílo dodnes zůstává interpretační výzvou pro laické čtenáře i specializované badatele.

Co vlastně znamená být cizí, cítit se cize, být vnímán jako cizí? Transdisciplinárně pojatá publikace vysvětluje různé přístupy k fenoménu alterity (jinakosti) v sociálních vědách, psychoanalýze a filozofii od Hegela až po postkolonialismus. Kniha zohledňuje také teorie fantastična, imagologii, souvislosti alterity a překladu nebo perspektivu diferenčního feminismu. Díky širokému spektru přístupů umožňuje spolehlivou orientaci v poli, které v době globalizace, dramatických interkulturních procesů a migračních vln nabývá stále většího významu.

Slovenský čitateľ dostáva do rúk preklad reči O dôstojnosti človeka (De hominis dignitate) od renesančného mysliteľa poslednej tretiny 15. storočia Giovanniho Pica della Mirandola. Ide o zamýšľaný úvodný prejav na verejnej diskusii v Ríme v roku 1486 pred pápežským senátom k 900 tézam z filozofie, kabaly a teológie.

Univerzálny základný príjem. Pätnásťhodinový pracovný týždeň. Otvorené hranice. Neznie to až príliš dobre na to, aby to bola pravda? Jeden z najvýznamnejších mladých európskych mysliteľov ukazuje, ako môžeme budovať ideálny svet. Celý deň driememe v práci, ktorú často neznášame, potom ideme nakúpiť veci, ktoré nepotrebujeme. Holandský historik Rutger Bregman nám pripomína, že takto to nemusí byť - a na niektorých miestach ani nie je. Keď mal Rutger Bregman v roku 2014 príspevok o univerzálnom základnom príjme na konferencii TED, zdalo sa, že je príliš radikálny. Stačilo však, aby tento príspevok dosiahol štvrť milióna pozretí, a vedúci svetoví ekonómovia a vládni predstavitelia po celom svete začali o tejto téme seriózne uvažovať. Toto je však len jedna z utopických myšlienok, ktoré môžeme, ako ukazuje Bregman, realizovať už dnes. Každý významný míľnik civilizácie - od ukončenia otroctva až k počiatkom demokracie - sa považoval za utopickú fantáziu. Bregmanova kniha znepokojuje a zároveň inšpiruje. Ukazuje, že nové utopické myšlienky, ako skoncovanie s chudobou a zavedenie pätnásťhodinového pracovného týždňa, sa môžu uskutočniť ešte počas nášho života. Ak budeme nerealistickí a nerozumní, naozaj môžeme premeniť nemožné na nevyhnutné - to je jediný spôsob, ako budovať ideálny svet. Utópia pre realistov je jednou zo vzácnych kníh, ktoré vás prekvapia a spochybnia vaše presvedčenia o tom, čo je nemožné. Od kanadského mesta, ktoré celkom skoncovalo s chudobou, až po Richarda Nixona, ktorý takmer zaviedol základný príjem pre milióny Američanov, Bregman vás vezme na zaujímavý výlet do dejín, v ktorom opúšťa tradičné delenie na pravicu a ľavicu, a hlása myšlienky, pre ktoré nadišiel ten správny čas.

Dopis Andrého Gorze, filozofa česko-rakouského původu, je kromě milostného vyznání také rekapitulací autorova politického a ekologického myšlení. Gorz v něm nahlíží, jakým způsobem jej filosofické myšlení oddalovalo od toho, co bylo skutečně podstatné: společný život s milovanou osobou. Nelehký, křehký a upřímný. Gorze se ve svém textu táže po vztahu filosofie a lásky partnerského soužití a dotýká se také ideje lásky vůbec. Na místo tragické nenaplněnosti čteme životní příběh dvou lidí, kteří spolu dokázali takřka šedesát let žít, aniž by se zdroj jejich lásky vyčerpal.

Pavel Obluk se pokouší proniknout k tajemství Vánoc skrze dialog s postavami evangelia. A je to pokus pozoruhodně živý a aktuální. Ježíš pro něj není růžolící cvalík, který z matčina klína vítá s úsměvem příchozí gratulanty. Ježíš leží v dřevěném korytě na zatuchlé slámě a je přikrytý kusem hadru. Usnul, vysílen dlouhým pláčem, stejně jako jeho rodiče. Jsme nad tím schopni žasnout jako pastýři? Zaslechli bychom v hluku dnešního světa radostný zpěv andělů nad Betlémem? V čem se podobáme třem králům? Bylo Herodovo vraždění neviňátek jen bezednou krutostí? Anebo přesvědčením, že k prosazení dobrého účelu lze použít jakékoli prostředky? Přečtěte si pětadvacet nevšedních dopisů, pokoušejících se o odpověď.

Mohou být slova formou násilí? Je třeba omezit svobodu projevu a zabránit tak ubližování druhým? Západní civilizace se potýkají s problémem, jak regulovat hate speech, neboli nenávistné projevy, které se v současnosti objevují ve velkém měřítku zejména na sociálních sítích. Kniha Nenávist objasňuje nedorozumění, která přetrvávají v debatách o nenávistných projevech a svobodě slova. Nadine Strossenová předkládá řadu argumentů a na příkladech z mnoha zemí ukazuje, proč jsou regulace nenávistných projevů škodlivé a narušují základní principy demokracie. Místo nich navrhuje alternativní necenzurní řešení a učí nás, jak se bránit nenávisti efektivním způsobem.

Spory ohledně množství andělů na špičce jehly bývají považovány za příslovečnou ukázku obskurity a směšnosti scholastických spekulací. Kniha T. Suarez-Naniové však ukazuje, že středověká filosofie andělských bytostí představuje zásadní spojnici mezi antickým novoplatonismem a novověkým myšlením. Andělé jsou vzorem čistě rozumového bytí, o něž má člověk usilovat, a angelologie je současně antropologií, jejíž dlouhodobý vliv prokazatelně sahá až po Leibnize a Kanta. Přehledným, ale přitom objevným srovnáním nauk Tomáše Akvinského a Dietricha z Freibergu autorka představuje klíčovou kapitolu evropského myšlení, do níž spolu s Tomášem, Dietrichem, Albertem Velikým a Jindřichem z Gentu patří také cenzurní komise pařížského biskupa Tempiera nebo Dantova Božská komedie.

Každý člověk touží po štěstí, zakouší ve svém nitru žízeň, která volá po utišení. Co to ovšem znamená být šťastný? Co nás činí šťastnými? A existuje něco jako nejvyšší štěstí? Autor ukazuje, že touha po štěstí je člověku přirozená. A má-li mít lidský život vůbec nějaký smysl, musí tato touha nakonec dojít naplnění. Onu nejhlubší žízeň ovšem nemůže utišit žádné dílčí dobro, pouze dobro v úplnosti, Bůh sám. Plnosti štěstí tedy dosáhneme až na věčnosti, kdy Boha uvidíme tváří v tvář. Ale už zde můžeme předchuť onoho věčného štěstí okoušet. V milujícím patření, v pozemské kontemplaci. Ta ovšem není vyhrazena pouze mystikům či světcům, ale každému, kdo se dokáže zastavit, ztišit, žasnout a s láskou pohlížet i na ty nejnepatrnější věci.

Igazán bátor szerzővel van dolgunk: arról írt rövid, olvasmányos, mégis mélyen elgondolkodtató könyvet, hogy mi az élet értelme. Nemcsak fölteszi a kérdést, de még válaszolni is merészel rá! Nehéz ezt megemésztenünk, hiszen ahhoz szoktunk, hogy a filozófusok óvatosan fogalmaznak és részproblémákkal szöszmötölnek (na jó, Szókratész vagy Nietzsche nem). Erre ez a srác, aki lehetne a kedves fiú a szomszédból, kiprovokálja létezésünk legfontosabb kérdéseit – amelyekkel ritkán, vagy egyáltalán nem szoktunk foglalkozni. És, miközben magunkban vitatkozunk vele, ellenérveket keresünk, példákat sorolunk, bizony elkezd járni az agyunk: mi van, ha mégis igaza van? Ha tényleg az az élet értelme, amit ő állít? Igazat adhatunk neki a végén, vagy gondolhatunk akár teljesen mást, már önmagában az óriási eredmény, hogy Martela elérte: foglalkozzunk a kérdéssel. És hogy az élet tényleg csodaszép lenne? Igen, bizony, még akár ez is lehetséges!