Najnovšie - Armáda, zbrane a vojenská technika strana 18 z 21

Čtenářům se dostává do rukou publikace, která se snaží ve fotografiích zachytit vojenské nákladní automobily, kterými disponovala československá meziválečná branná moc. V úvodní textové části je stručně zpracován vývoj automobilního vojska, ke kterému nákladní automobily neodmyslitelně patřily. Najdeme zde také zmínky o motorizaci dělostřelectva, letectva, ale i o rychlých divizích a jejich motorisovaných brigádách, tedy jednotkách, u kterých se vyskytovalo větší množství nákladních automobilů. Vše je doplněno přehlednými tabulkami, které dávají představu o organizaci a velikosti jednotlivých jednotek. Publikace se věnuje také období protektorátu, kdy se pro Němce a jejich spojence vyráběla řada nákladních automobilů s kořeny v první republice. Druhá část je tvořena fotografiemi, na kterých je představena většina hlavních typů nákladních a tažných automobilů a jejich nasazení z éry republiky. Problémem při pátrání po podobě automobilního vojska a pořizování nákladních automobilů pro armádu je často absence stěžejních archivních pramenů, jako například materiálů k jednotlivým automobilním praporům či k nákupům některých typů vozidel.

Publikácia je venovaná ľahkým loveckým guľovniciam vyrábaným od konca 16. do začiatku 18. storočia v oblasti Tešínskeho kniežatstva, ktoré podľa miesta svojho vzniku dostali názov tešínky. Sú charakteristické štíhlou, zväčša inkrustovanou pažbou s ostro zalomeným krkom a trojhranným hlaviskom pripomínajúcim kopýtko. Ich výnimočnosť je daná aj použitím mechanizmu kolieskovej zámky raného typu, ktorému sa časť textu podrobnejšie venuje. Čitateľ sa dozvie detaily o skladbe, výzdobe a dobových súvislostiach tešínok, ako aj o výrobe a použití týchto zbraní. Nájde tiež viaceré zaujímavé informácie, ktoré v slovenskej odbornej literatúre doteraz absentovali. V závere je predstavený výnimočný exemplár tešínky zo zbierky SNM – Múzea Červený Kameň. Kniha ponúka hlbší pohľad na tieto špecifické zbrane, ktoré sú dnes cenené nielen ako historické artefakty, ale aj ako umelecké predmety. Obsah Predslov Tešínky Vznik kolieskovej zámky Mechanizmus kolieskovej zámky na tešínkach Prví tešínski puškári a kurlandská zámka Načo sa tešínka používala? Výzdoba tešínok Produkcia tešínskych puškárov Tešínske prachovnice Výroba tešínky Cena tešínky Pozitíva a negatíva tešínok Tešínka zo SNM – Múzea Červený Kameň Život tešínky v múzeu Doslov Pramene a literatúra

Automobilka Tatra je známá především svými nákladními, ale i osobními automobily. Po desetiletí rozvíjená tradice vychází z úspěšného vývoje podvozku tvořeného centrální nosnou troubou, výkyvnými polonápravami a vzduchem chlazeným motorem. V produkci automobilky, zvláště po fúzi s Ringhofferovými závody, nechyběla ani vozidla kolejová, ale i další průmyslové výrobky, které firmě zajišťovaly prosperitu. Zvláštním odvětvím výroby se stala vozidla vojenská, mezi něž patřily i stroje pásové – tanky. Tanky? V tomto případě se Nejedná o kapitolu z historie automobilky známou, ale o to více zajímavou. Počátek je nutné hledat v době kdy Tatra, ještě pod názvem Kopřivnická vozovka, byla přizvána ke spolupráci při výrobě dvou vozidel s kombinovaným pojezdovým ústrojím zvaným též jako „kolohousenka“. Technické úspěchy při vývoji těžkých automobilů a zkušenosti získané při stavbě prototypu dělostřeleckého traktoru KTT se měly stát dalším pomyslným stupněm vedoucím k vývoji vlastního obrněného bojového vozidla s kombinovaným podvozkem. Překotný vývoj obrněné techniky v polovině 30. let dvacátého století, na nějž reagovala čs. vojenská správa novou specifikací podmínek pro domácí konstrukci tanku, vedl Tatru k vývoji nejtěžší kategorie obrněných pásových vozidel zakončenou výrobou dvou prototypů tanků.

Pojem „delfín“ má zřejmě většina populace naší země spojen s inteligentním kytovcem dobráckého vzezření, na první pohled budícího dojem veselého a věčně se smějícího tvora. Ne tak bývalí aktivní vojenští piloti i letečtí fandové, u nich tento pojem jednoznačně představuje cvičný proudový letoun Aero L-29 „Delfín“, jehož ladné a elegantní tvary skutečně evokují představu onoho populárního mořského savce. Tento letoun drží v našich podmínkách doslova neotřesitelný primát z hlediska počtu vyrobených strojů, do ukončení výroby v r. 1973 vzniklo celkem 3 665 letounů tohoto typu, což je v této kategorii letadel světový unikát. Publikace má formát A4, celobarevná na kvalitním křídovém papíře, vazba V2, 36 stran, množství barevných foto i detailů a historických černobílých foto, barevné bokorysy.

Prvý diel trojzväzkového encyklopedického diela Petra Turzu prinesie prehľad bojových a špeciálnych tankov radu T-34/85, T-54, T-55, T-72 a ich modifikácií zavedených do výzbroje československej armády v rokoch 1952 až 1992. Autor jednotlivé tanky popísal v chronologickom poradí, tak ako boli zavádzané do výroby a výzbroje, a podľa možností fotograficky zdokumentoval všetky typy sériovo vyrábaných, dovezených alebo skúšaných tankov vrátane ich modifikačných verzií. Každý typ tanku je zdokumentovaný z hľadiska charakteristiky, účelu, vývoja a takticko-technických údajov. Pri každom tanku sú zároveň prehľadné tabuľky s technickými, taktickými a ďalšími údajmi. V knihe vyše 100 čiernobielych fotografií a osem strán farebnej prílohy. Prvý diel očakávajte v máji 2025. Druhý diel (v máji 2026) – delostrelecká technika. Tretí diel (v máji 2027) – obrnené transportéry a BVP.

V pátém a šestém dílu se uzavírá bohatá historie 1. stíhacího pluku, která skončila zrušením 1. stíhacího pluku k 31. 12. 1994. Poslední dva roky existence byly poznamenány častými přesuny leteckého personálu a techniky mezi jednotlivými pluky letectva. S rozdělením našeho státu a tím i našeho letectva ukončily u tohoto pluku službu i zbývající letouny Mig-29. Publikace obsahuje výčet typů letadel a jejich počtu u pluku v posledních dvou letech. Dále je zde popsáno pozemní zabezpečení pluku po celou dobu jeho existence a používaná technika. Nechybí letecké nehody od roku 1944.

V období probíhající studené války a přípravy na konflikt s využitím jaderných zbraní začala hrát značnou roli palubní letectva. To americké spadající pod US Navy dokázalo do prakticky jakéhokoliv místa na světě soustředit nemalou bojovou sílu včetně schopnosti provádět útoky jadernými zbraněmi. Dlouhá tradice amerického palubního námořnictva sahající až do dvacátých let minulého století a také extenzivní nasazení v druhé světové válce a ve Vietnamu navíc umožnily vyprecizovat bojové postupy i vyladit výkony používaných strojů. Není proto s podivem, že pro vojenskou strategii SSSR představovaly americké letadlové lodě jednu z hlavních hrozeb. K vyrovnání schopností s Američany neměl sovětský vojenský průmysl dostatek zkušeností a ani ekonomika největšího státu na světě by nedokázala enormně nákladný vývoj početně ekvivalentního palubního letectva včetně nosičů ufinancovat, zvláště když souběžně probíhalo enormně nákladné soupeření v dobývání kosmu či ve vývoji balistických raket nebo přepadových stíhačů. I proto v SSSR začaly nabývat na významu požadavky na letouny s kolmým vzletem a přistáním. Ty by totiž umožnily nasazení na konstrukčně jednodušších a ekonomicky výrazně levnějších lodních nosičích a v případě krizového válečného stavu by je mělo být možné provozovat i z palub kontejnerových a dalších lodí. Proto vznikl projekt experimentálního stroje Jak-36, který posléze umožnil vznik sériového modelu Jak-38. I přes čtvrt století od ukončení jeho provozu Jak-38 stále patří mezi typy, o nichž je známo relativně málo. A to i přes to, že služba tohoto letounu nepostrádala na dramatičnosti. Pro SSSR šlo o jeden z nejsložitějších vývojových úkolů, neboť celá řada technických řešení použitých na letounu byla vyvinuta čistě pro tento typ. Ačkoliv službu Jaků provázelo mnoho mimořádných událostí, získané znalosti pomohly sovětskému průmyslu zvládnout vývoj technologií, které měly být zúročeny v následujícím velmi slibném modelu Jak-41. Kolmo startující letoun Jak-41 představoval nadějnou konstrukci, která by sovětskému námořnímu letectvu v případě zavedení do služby konečně umožnila získat skutečně výkonný stroj převyšující v mnoha ohledech západní konkurenci v podobě typu Harrier. Předchozí palubní stroje Jak-38 totiž nesplnily zadání a představovaly více než omezenou bojovou sílu. Jenže do osudu Jak-41 zasáhl chaos provázející rozpad SSSR a jeden z nejnadějnějších palubních strojů historie skončil svou kariéru, aniž by dosáhl na řadovou službu. SSSR proto nikdy nedokázal srovnat krok s USA a jeho palubní letectvo je dodnes spíše demonstrativní jednotkou nežli skutečnou bojovou silou schopnou likvidovat cíle ve vzduchu, na zemi i na hladině kdekoliv na světě.

Motorizace armád se stala v meziválečném období významným modernizačním prvkem, který probíhal, dle ekonomických možností státu i v armádě československé. Domácí automobilky dodávaly vojenské správě automobily osobní, nákladní a speciální. V posledně jmenované kategorii dominovala firma Tatra, která z 660 v armádě zařazených speciálních automobilů dodala 399 kusů a s podílem 51,4% se stala v tomto segmentu vozů nejvýznamnější dodavatelem. Jednalo se především o vozidla typu Tatra T 24, T 25 a T 85, ale svůj nezanedbatelný podíl měl rovněž typ Tatra T 72. Na jeho šasi vznikla široká škála specializovaných nástaveb, které si zaslouží pro svoji pestrost a konstrukční variabilitu zdokumentování.

S tím jak na podzim 1940 odezněla letecká bitva o Británii, skončila rovněž jedna z nejdůležitějších kapitol v mimořádně bohaté historii Messerschmittu Bf 109E. Na „Emily“, nyní zastoupené především variantou Bf 109E-7, ovšem ve výzbroji Luftwaffe čekala ještě dlouhá kariéra. Na začátku roku 1941 se jejich operační činnost rozšířila ze západní a severní Evropy dále na jih. Ačkoliv Středomoří a severní Afrika představovaly z pohledu německého velení, nyní se již připravujícího k útoku na Stalinův Sovětský svaz, vedlejší operační oblast, Bf 109E zde do střetnutí zasáhly s mimořádnými úspěchy. V této části série si přiblížíme nasazení německých stíhačů do bojů nad Maltou a nad severní Afrikou během Rommelova pokusu o ovládnutí obleženého přístavu Tobrúk na jaře roku 1941. O výsledku vzdušných bojů druhé světové války se ovšem nerozhodovalo pouze v kabinách stíhaček, nýbrž také v továrnách leteckého průmyslu. Proto zde shrneme produkci Messerschmittů Bf 109E během roku 1940 a porovnáme ji s výrobou stíhaček ve Spojeném království.

Za posledních 20 let se úloha bezpilotních letounů v moderním válčení nebývale zvýšila. Bezpilotní letouny se již nepoužívají pouze ke zpravodajským účelům, sběru dat nebo průzkumu, ale běžně se používají k vyhledávání cílů a k zasahování nepřátelských cílů raketami a bombami. Kniha Vojenské drony, uspořádaná podle národností, nabízí kompaktního průvodce hlavními bezpilotními letouny, které dnes létají v bojových zónách. Knihu doprovází přes 100 fotografií a výtvarných děl a podrobný přehled o specializovaných vojenských bezpilotních prostředcích, které hrají klíčovou roli ve vojenské dopravě a v moderním bojovém prostoru.

60. léta byla pro 1. slp významná zejména přechodem na další generací stíhacích letounů konstrukční kanceláře MiG, v tomto případě na typ MiG-21 a jeho verze. Po celé období let 1962-1970 se pluk nacházel v sestavě 3. sPVOS, resp. od r. 1969 3. dPVOS. Na jaře 1968 se jeho příslušníci přihlásili k obrodnému procesu v československé společnosti, který násilně přervala agrese států Varšavské smlouvy v čele se SSSR. Důsledkem toho byly mimo jiné personální čistky, které formou kádrových prověrek proběhly v roce 1970 a na jejich základě pak bylo propuštěno do zálohy min. 60 příslušníků pluku, evidentně většina z politických důvodů. V podmínkách nastávající tzv. „normalizace„ pluk nadále plnil úkoly v bojové přípravě a ochraně vzdušného prostoru.

F-15 Eagle je bezesporu ikonickým americkým strojem, který by mohl být archetypem moderního víceúčelového letounu. Pokud by dnes tvůrci letounu měli pro tento stroj vybrat jméno, pravděpodobně by zvolili slovo neporažený. Jde totiž o jediný bojově široce nasazený typ ve výzbroji US Air Force, který nikdy nebyl ve vzdušných soubojích sestřelen nepřátelským letounem. Stroje F-15 všech uživatelů si drží skóre nejméně 104 sestřelených nepřátelských letounů (pokud budeme uvažovat o vítězstvích deklarovaných izraelskými prameny) vůči nulovým vlastním ztrátám. To je více, nežli dokázaly F-16 či legendární F-14 a údaj svědčí o výkonech typu, které v mnoha ohledech nedokázal překonat žádný jiný letoun na světě. Pro porovnání se nabízí, že ruská rodina Su-27/30/35 nedosáhla ani po současném zapojení do intenzivního konfliktu na Ukrajině více než pětiny vítězství F-15. I ostatní ztráty F-15 způsobené zásahy pozemními protiletadlovými prostředky, technickými příčinami či pilotní chybou patří mezi nejnižší v dané třídě a dosahují se 125 odepsanými letouny statisticky jeden zničený F-15 na více než 100 000 letových hodin. To je pro srovnání desetina oproti předchůdci v podobě typu F-4. Není proto překvapivé, že se F-15 stal a dodnes po právu je páteří US Air Force a americké letectvo na něj dále bude spoléhat i po příchodu strojů páté generace, stejně jako jde o klíčový typ pro zahraniční uživatele. F-15 byl totiž prvním letounem, který byl navržen specificky pro splnění požadavků bojových pilotů. Ti se podíleli na vývoji a i koncepční zadání letounu bylo stvořeno na základě detailních teoretických rozborů nasazení bojových letounů. Extrémně detailní a propracované zadání zohledňující taktické poznatky z vzdušných soubojů z Vietnamu se projevilo v úrovni navrženého palubního vybavení i aerodynamickém konceptu. F-15 byly od počátku vybaveny velmi pokročilými systémy, a i když po úvodních verzích F-15A/B vznikla druhá generace F-15C/D, útočné F-15E a nejnovější generace F-15EX, ty se liší jen palubním vybavením, které logicky podléhá zastarávání. Během padesáti let se tvary F-15 prakticky nezměnily, protože k tomu nebyl důvod. Jde o další důkaz enormní nadčasovosti letounu, které soupeřící typy ani zdaleka nedosáhly. Ostatně, tvary a aerodynamický koncept letounu F-15 jsou důsledkem zřejmě nejnáročnějšího a nejdetailnějšího vývoje vůbec, kdy byl letoun od počátku navrhován s ověřováním konceptu křídla s pevnou i měnitelnou geometrií a s rozdílným uložením motorů s tím, že paralelně byly výsledky ověřovány vůči jednomotorovému uspořádání. Ohromné investice do vývoje a ospravedlnění zvoleného designu se jednoznačně vyplatily. Stávající generaci F-15 čeká pravděpodobně výroba po dobu další dekády a tento legendární stroj se proto dost možná dočká sta let ve službě od vzletu prototypu. Na druhou stranu F-15 ukázal i jednu ohromnou slabinu, a to cenu. Jestli v době vzniku F-15 u letectva existoval prostor pro lehčí typ, jímž se později stal F-16, nyní to již neplatí. Zatímco F-16 má nástupce v podobě široce rozšířeného letounu F-35, „neviditelné“ F-22 se plnohodnotným nástupcem F-15 nestaly, a to zejména z ekonomických důvodů. Letouny kategorie F-15 jsou nadále vyhrazeny jen těm nejbohatším letectvům světa a v dnešní době v početnosti ustupují víceúčelovým levnějším typům, třebaže tyto představují kompromis co do schopností a v oblasti vzdušné nadvlády na F-15 v mnoha ohledech i přes svůj stealth charakter nedosahují.

Období let 1951 – 1961 bylo pro pokračování historie Zvolenského leteckého pluku zvoleno záměrně. Je totiž významné přechodem na proudovou leteckou techniku a zároveň tím, že pluk byl od roku 1952 do roku 1961 součástí 1. lsd/sld. Rok 1951 přinesl převratné změny. Probíhaly přípravy na hromadné přezbrojení letectva proudovou technikou. K tomuto úkolu byla určena celá 3. ld, u jejíchž pluků proběhl pečlivý kádrový výběr pilotů pro přeškolení. Samozřejmým předpokladem, kromě pilotních schopností, byla naprostá oddanost KSČ, lidově demokratickému zřízení a SSSR. Od února 1951 působilo na letišti Mladá „Výcvikové středisko určené k přeškolování na proudová letadla“, reorganizované dnem 1.6.1951 na „Proudové výcvikové středisko letectva“. Právě zde se mělo rodit československé proudové letectvo. 1. lp se ještě zúčastnil květnové vojenské přehlídky v Praze dne 6.5.1951 k výročí osvobození Československa Rudou armádou. Letecká část byla pojata vskutku velkolepě za účasti více než 200 letounů, které měly defilovat nad letenskou plání současně s pochodujícími útvary pěchoty a dalších pozemních zbraní. V den přehlídky právě v čase zahájení vzletu jednotlivých skupin se však přes Prahu hnala silná přeháňka se sněhem a nízkou oblačností. Formace sice vzlétly, ale v nepříznivých podmínkách se věci odvíjely jinak než bylo plánováno. Při tehdejším stavu radiotechnického zabezpečení řízení letového provozu bylo zázrakem, že za daných povětrnostních podmínek přehlídka neskončila ještě hůře. Po přehlídce se vybraný personál pluku spolu s 5. a 8. lp přemístil během května - června 1951 z dosavadních posádek do Mladé, kde bylo pak zahájeno teoretické a poté i praktické přeškolení na sovětské proudové letouny MiG-15, v čs. letectvu značené S-102. Dosavadní výzbroj, letouny S-199 a zbývající personál byl přesunut na plzeňské letiště Bory, s určením pro nově založený 18. lp. Jako první zahájil přeškolení již v květnu 1951 8. lp, personál vybraný pro 5. lp jej následoval během června, poté zahájil nově postavený 11. lp a 23.7.1951 zahájil přeškolení 1. lp. Proudová éra začala.

Vývoj a výroba, parametry všech verzí, nasazení v boji, poválečné využití Kompletní příběh a podrobná anatomie tanku T-34 od roku 1940 až do současnosti. Když se sovětský T-34 v roce 1940 objevil na bojišti, šlo bezpochyby o nejpokročilejší střední tank na světě. Se svým skloněným pancířem, širokými pásy a účinnou výzbrojí způsobil Němcům doslova šok. I když v prvních fázích války ztratili sověti většinu nasazených T-34, byly to právě přelomový design a neustávající masová výroba tohoto stroje, které převážily misky vah na celé východní frontě. Když se postupem času stal 76mm kanon zastaralým a nestačil na tigery a panthery, přišel model T-34/85, který prokazoval svoji efektivitu až do samotného konce druhé světové války a v různých konfliktech po celém světě i dlouho po ní – některé kusy tohoto legendárného obrněnce jsou stále k vidění v lokálních bojích. Z obsahu: *Úspěchy na bojišti: Od problémů v době německého blitzkriegu po drtivé vítězství při dobývání Říše. *Anatomie T-34: Podrobný pohled na konstrukci, motor, podvozek, výzbroj i pracoviště osádky. *Více než tank: Na podvozku T-34 vzniklo také několik dalších úspěšných strojů. *Všechny modely: Včetně licenční výroby mimo SSSR.

Vývoj & výroba, technické parametry, nasazení v boji, poválečné osudy Kompletní příběh a podrobná anatomie nejobávanějšího obrněnce druhé světové války. Vše o ocelové legendě z řad německé Panzerwaffe. Podrobná překladová publikace, plná detailních informací, fotografií, schémat a ilustrací od autorů z britského The Tank Museum, z edice vydavatelství Haynes. Německý těžký tank Tiger I byl se svým slavným 88mm kanonem nejobávanějším obrněncem 2. světové války. Tato kniha poskytuje výjimečný pohled na spletité osudy jednoho z těchto fascinujících válečných strojů. Jde o slavný Tiger 131 Tankového Muzea v Bovingtonu – jediný tank tohoto typu, který byl kdy zrekonstruován do plné provozuschopnosti. Díky množství fotografií, dokumentů i doprovodných textů připravených týmem odborníků z Tankové muzea prožijete příběh Tigeru 131 a jeho sourozenců do posledního detailu. Zjistíte, jak se tank zrodil, jak probíhal jeho vývoj a výroba a jak náročná byla restaurace a zprovoznění všech jeho komponent. Osobní vzpomínky německých tankistů zase přiblíží, jak vypadalo soužití osádek s tímto sedmapadesátitunovým monstrem uprostřed šílenství druhé světové války. Z obsahu: Mohutná palebná síla: Poznejte kvality 8,8cm kanonu, který z tanku činil tak nebezpečného soupeře Legendární Tiger 131: Seznamte se s osudy dodnes plně funkčního exempláře Motor Maybach: Objevte s námi ocelové srdce sedmapadesátitunového kolosu Do posledního detailu: Prozkoumejte bojový prostor i impozantní exteriér tigeru

Avii S/CS-92 Me 262 v československém letectvu autora M.Irry. Publikace popisuje zkoušky, výrobu a nasazení německého proudového stíhače Messerschmitt Me 262 v československém letectvu po roce 1945. Publikace je doplněna unikátními dobovými fotografiemi, barevnými fotografiemi dochované Avie S-92, vzpomínkami letců, kteří na S-92 létali. Nechybí barevné bokorysy obou verzí.