Najnovšie - História, vojnová literatúra strana 133 z 500

Pozoruhodná studie toho, jak ničivé pandemie a přírodní katastrofy zpustošily rozsáhlou římskou říši a přispěly k pádu nejmocnější civilizace starověku. Dějepisci jsou po staletí fascinováni strmým pádem římské civilizace. Kyle Harper ve své knize poprvé klade důraz na úlohu, kterou při něm hrály klimatické změny a velké epidemie. Pomocí moderních vědeckých metod a dat z „přírodních archivů“, tedy z ledovcových jader nebo sekvenování DNA, Harper odhaluje, že osud Říma nebyl psán pouze jeho politiky, vojáky a okolními barbary, ale že k němu přispěly i sopečné erupce, sluneční cykly, klimatická nestabilita či devastující účinky rychlého šíření virů a bakterií, které umožnila pokročilá římská infrastruktura. Kolaps Říma byl totiž podle autora zejména triumfem přírody nad lidskou ctižádostí. Ve druhém století, na vrcholu své síly, byl Řím neporazitelnou supervelmocí. O několik století později byly všechny jeho zdroje vyčerpané a říše se topila v politickém chaosu. Kniha popisuje boj Římanů s neustále se zhoršujícími výkyvy podnebí a opakovaně propukajícími epidemiemi dýmějového moru, kterým obležená říše nemohla odolávat navěky. V Harperově břitké reflexi vztahu lidstva a planety slouží Řím jako memento toho, že dějiny naší civilizace jsou klimatickými vlivy a evolucí bakterií psány v mnohem větší míře, než si ještě dnes dokážeme přiznat.

Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili.

Dne 6. března 1645 se u Jankova po měsíčním manévrování setkaly dvě armády. Na jedné straně narychlo složené císařské vojsko pod velením Melchiora von Hatzfeld, proti ní se postavila hlavní švédská armáda Lennarta Torstenssona. Do dějin toto střetnutí vstoupilo jako jedno z nejkrvavějších v průběhu třicetileté války a zapříčinilo rozpad Habsburské armády. Kniha čtenáře seznamuje s průběhem a pozadím jedné z největších bitev českých dějin, bitvy u Jankova.

Ražba mince, jako základního platebního prostředku v rámci domácí i zahraniční směny, je v období raného středověku chápána jako jeden ze základních atributů státnosti. Otázkám spojeným se zahájením českého mincovnictví je věnována pozornost našich i zahraničních badatelů již bezmála 250 let. Hledání počátků ražby domácí mince připomíná detektivní příběh s množstvím indicií, ale jen s nepatrným množstvím přímých důkazů. Základním pramenem poznání nejen počátků českého mincovnictví, ale rovněž ekonomických procesů probíhajících v rámci širšího prostoru raně středověké střední Evropy, zůstávají, při nedostatku písemných pramenů, nálezy mincí. Ty jasně dokládají, že již před zaražením domácí mince byla v obchodním styku v Čechách využívána s rostoucí intenzitou mince cizí. V průběhu 9. století to byly denáry ražené v mincovnách karolínské říše, od počátku 10. století mince z bavorských mincoven. Jsou důkazem, že se Čechy postupně stávaly součástí širšího ekonomického prostoru západní Evropy. Je proto logické, že rostoucí moc přemyslovského státu a jeho politické a kulturní ukotvení vedly v určitém okamžiku vývoje k nutnosti zahájení ražby vlastní mince. Kniha Jiřího Lukase a Jana Videmana přináší nový pohled na užívání a funkci ražené mince v Čechách v průběhu 9. a 10. století a na základě prokazatelných skutečností odpovídá na otázky spojené se zaražením domácí mince. Koriguje rovněž některé obecně přijímané téze a staví před čtenáře nový obraz počátků českého mincovnictví. Její významnou součástí je vedle detailního soupisu a popisu raně středověkých mincovních depotů, ukrytých v průběhu 50.70. let 10. století v oblastech střední a severní Evropy, rovněž katalog českých denárů tzv. staršího bavorsko-švábského (devítibodového) typu, ražených v Praze v průběhu 70. let 10. století. Minting coins, as a basic means of payment within both domestic and foreign exchange, is understood as one of the basic attributes of a statehood in the period of the Early Middle Ages. It is therefore not surprising that the issues associated with the launch of the Bohemian coinage have been the focus of both our and foreign researchers for almost 250 years. The search for the beginnings of the local coinage reminds a detective story with many clues, but only a small amount of direct evidence. The basic source of knowledge not only of the beginnings of the Bohemian coinage, but also of economic processes taking place within the wider area of early medieval Central Europe, remain, in the absence of written sources, coin finds. These clearly prove that even before the domestic coin was minted, foreign coins had been used in trade in Bohemia with increasing intensity. During the 9th century, these were the deniers from the mints of the Carolingian Empire and from the beginning of the 10th century, coins from the Bavarian mints. They prove that Bohemia gradually became part of the wider economic area of Western Europe. It is therefore logical that the growing power of the Přemyslid state and its political and cultural anchoring led, at a certain point of development, to the need to start minting its own coin. The book by Jiří Lukas and Jan Videman brings a new perspective on the use and function of coins in Bohemia during the 9th and 10th centuries and, based on demonstrable facts, answers questions related to the start of the local coinage. At the same time, it corrects some generally accepted theses and presents the reader a new image of the beginnings of the Bohemian coinage. In addition to a detailed inventory and description of early medieval coin hoards, hidden during the 950s and 970s in the areas of Central and Northern Europe, its important part is also a catalogue of the Bohemian deniers of the so-called older Bavarian-Swabian (nine-point) type, minted in Prague during the 970s.

Historici ve víru raného novověku jsou třetím rozsáhlým souborem studií a článků Jaroslava Pánka. Předchozí Historici mezi domovem a světem (2013) a Historici mezi vědou a vědní politikou (2016) pojednávají jednak o pozoruhodných osobnostech české a zahraniční bohemikální historiografie, jednak o strukturálních problémech a proměnách české historiografie od roku 1990 do současnosti. Kniha Historici ve víru raného novověku pak představuje výběr studií k dějinám 16.-18. století, které Jaroslav Pánek napsal v letech 1980-2020. Skládá se ze sedmi tematických oddílů: Historiografický obraz českých zemí; Kosmografický obraz světa; Stavovský stát a společnost; Šlechta a církev; Města a venkov; Náboženství a politika; Cestování, komunikace a kultura. Analytické a syntetizující studie jsou věnovány podstatným stránkám a problémům českých a středoevropských dějin raného novověku a posunům v jejich historiografické interpretaci.

Monografická publikácia predstavuje Ľudovíta Štúra ako vedca a politika, ktorý sa zaradil medzi najvýznamnejších európskych mysliteľov svojej doby. Monografia má tri časti: v prvej predstavuje nehnuteľné literárne pamiatky – múzeá, pamätné izby, pietne miesta a pomníky na pamäť Štúrovho života a diela. V druhej časti uvádza v chronologickom poradí jeho literárne, historické, jazykovedné a publicistické diela so stručnými anotáciami o ich obsahu. Tretia časť zahŕňa informácie o edične spracovanej tvorbe Ľudovíta Štúra, beletristické, biografické, historické a literárnohistorické knižne a výnimočne aj v časopisoch vydané diela o jeho osobnosti.

Edice přináší relativně nedávno zpřístupněné dokumenty z fondů Historického archivu Státního sekretariátu Svatého stolce. Předkládá kompletní soubor materiálů z jednání Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti týkající se Československa v letech 19291931. Jedná se o dobu, kdy byl v Praze apoštolským nunciem Pietro Ciriaci, jenž významně přispěl k obnovení narušených československo-vatikánských vztahů. Publikované texty přibližují okolnosti odstoupení pražského arcibiskupa Františka Kordače či složitá jednání o realizaci dohod stanovených smlouvou modus vivendi. Materiály, dokumentující postoj Svatého stolce k československým událostem přelomu dvacátých a třicátých let 20. století, poskytují další zpřesňující pohled na diplomatické, politické i církevní dějiny. Dokumenty, publikované v originálním, převážně italském jazyce, jsou opatřeny rozsáhlou českou anotací a podrobným poznámkovým aparátem.

Kniha přináší komentovaný výbor z textů Jacka Kuroně (19342004), polského politického aktivisty a myslitele, politického vězně a prvního z významných středoevropských disidentů, který na konci komunistické éry zasedli do vládních úřadů. Po volebním trumfu Solidarity v červnu 1989 byl Kuroń jedním z kandidátů vítězné Solidarity na premiéra, nakonec se v nové vládě ujal postu ministra práce a sociálních věcí a jako nejpopulárnější člen kabinetu se podílel na všech významných politických rozhodnutích. V roce 1995 kandidoval v prezidentských volbách a zůstal na třetím místě za Aleksandrem Kwaśniewským a Lechem Wałęsou. Poté omezil své politické aktivity a napsal řadu úvah a studií o polské transformaci. Psané dílo, zejména analýzy, prognózy, politické programy a také vzpomínkové texty tvořily významnou část Kuroňova působení. Od úvah o práci s kolektivem, které Kuroń jako metodik Svazu polských junáků sepisoval na přelomu padesátých a šedesátých let, přes proslulý Otevřený dopis straně (v roce 1964 mu vynesl tři roky věznění), programové články disidentské éry až po texty z posledního období života, které přináší tento výbor. Snažil se v nich kriticky analyzovat své vládní zkušenosti, pojmenovat vznikající dějinnou situaci a hledat programové cesty k dalšímu rozvoji.

Civil wars are the biggest danger to world peace today - this book shows us why they happen, and how to avoid them. Most of us don't know it, but we are living in the world's greatest era of civil wars. While violence has declined worldwide, civil wars have increased. This is a new phenomenon. With the exception of a handful of cases - the American and English civil wars, the French Revolution - historically it has been rare for people to organise and fight their governments. This has changed. Since 1946, over 250 armed conflicts have broken out around the world, a number that continues to rise. Major civil wars are now being fought in countries including Iraq, Syria and Libya. Smaller civil wars are being fought in Ukraine, India, and Malaysia. Even countries we thought could never experience another civil war - such as the USA, Sweden and Ireland - are showing signs of unrest. In How Civil Wars Start, acclaimed expert Barbara F. Walter, who has advised on political violence everywhere from the CIA to the U.S. Senate to the United Nations, explains the rise of civil war and the conditions that create it. As democracies across the world backslide and citizens become more polarised, civil wars will become even more widespread and last longer than they have in the past. This urgent and important book shows us a path back toward peace.

John Gribbin, author of Six Impossible Things, shortlisted for the Royal Society Insight Investment Science Book Prize, presents a tour of seven fundamental scientific truths that underpin our very existence. These 'pillars of science' also defy common sense. For example, solid things are mostly empty space, so how do they hold together? There appears to be no special 'life force', so how do we distinguish living things from inanimate objects? And why does ice float on water, when most solids don't? You might think that question hardly needs asking, and yet if ice didn't float, life on Earth would never have happened. The answers to all of these questions were sensational in their day, and some still are. Throughout history, science has been able to think the unthinkable - and Gribbin brilliantly shows the surprising secrets on which our understanding of life is based.

Nechte se vést od Frývaldova k Jeseníku, navštivte rejvízskou Noskárnu, jesenický Pentagon či lipovskou Macurovu zatáčku... Kniha se zabývá zeměpisnými jmény (místními, pomístními, uličními názvy) v pohraničí a jejich vývojem od nejstarších dob až do současnosti, a to na materiálu z okresu Jeseník (Slezsko, Olomoucký kraj). Pro tuto oblast – stejně jako pro jiné okresy v někdejších Sudetech – platí, že velká část názvů byla německého původu. Tato skutečnost představovala po roce 1945, v době volající po celkové degermanizaci republiky, palčivou a zásadní otázku s celospolečenským významem. Názvy tehdy byly v různé míře odněmčovány a počešťovány. Právě na tento přejmenovávací proces – jak z hlediska formálního, tak motivačního, pohledem odborné, ale i laické veřejnosti – se text soustředí především. Rovněž podává přehled aktuálních trendů v současných pojmenovacích procesech a názvotvorbě. Autorka se snaží odpovědět na otázky, zda místní obyvatelé nově a v podstatě uměle vytvořené názvy přijali, či nikoliv, jakými způsoby vytvářeli pojmenování vlastní (tzv. živá) nebo zda se mohla mezi obyvateli uchovat některá původní a po válce úředně odstraněná německá jména. Zeměpisné názvy jsou představovány nejen jako jazykové jednotky, ale také jako historická svědectví, předmět diskuzí, doklad regionální identity, součást paměti krajiny či nástroj marketingu.

Kniha sleduje proměny vnímání a interpretací profilových dějinných osobností (Přemysl Otakar II., Karel IV. a Jiří z Poděbrad, Jan Žižka, sv. Cyril a Metoděj, sv. Václav, rychtář Kubata) a fenoménů (vztah k monarchii, husitství, emancipace venkova, česko-německé vztahy, postoj české společnosti k církvi a jejím symbolům, rodinná paměť a její veřejné projevy) v české historické tradici od pozdního 18. století do první čtvrtiny 20. století. Text se zabývá především aktualizačním potenciálem těchto postav a fenoménů jako míst paměti v českém národně-emancipačním hnutí 19. století a v samotném procesu utváření moderního českého národa.

I remain in the curious position of disliking, distrusting, disapproving and fearing nationalism wherever it exists . . . but recognising its enormous force, which must be harnessed for progress if possible. In the last two decades the uses of the term 'nationalism' has increased steeply with the rising tide of nationalist parties. In this collection of historian Eric Hobsbawm's writing on nationalism, we see some of the critical historical insights he brings to bear on this contentious subject, which is more than ever relevant as we stand on the doorstep of an age when the internet and the globalisation of capital threaten to blow away many national boundaries while, as a reaction, nationalism seems to re-emerge with renewed strength. More than any other historian of our time, Hobsbawm took great care to seriously consider these movements, and never to decry nationalism and patriotism as simply absurd. The clarity of his insight is as vital today as it was in his lifetime: On Nationalism is an essential work for anyone who wants to understand the phenomenon.

Cieľom knihy Hitlerove roky je vyrozprávať príbeh o histórii Tretej ríše od roku 1933 do roku 1945 v dvoch zväzkoch s chronologickým výkladom. Každá kapitola rozoberá konkrétny rok a podrobne ho opisuje. Odseky v každej kapitole skúmajú rôzne témy, aby poskytli ďalší kontext k diskutovaným udalostiam. To umožňuje čitateľovi vidieť, ako sa udalosti vyvíjali a zapadajú do celkového vývoja Hitlerovej vlády. Naratívny výklad zahŕňajúci analýzu a interpretáciu je vhodnejší než tematická štruktúra, ktorá je vhodná skôr pre študentov, ktorí v rámci univerzitného bloku skúmajú rôzne aspekty, ale pre bežného čitateľa môže byť mimoriadne ťažké ju sledovať. Každý rok sa objavuje veľa nových kníh o rôznych aspektoch histórie Tretej ríše, ale všeobecných rozprávaní je málo, a tak je nové rozprávanie celkom opodstatnené. Prvý diel McDonoughovho dvojzväzkového životopisu Adolfa Hitlera, Triumf, pokrýva obdobie rokov 1933 až 1939. Začína dramatickými intrigami, ktoré vyniesli Hitlera k moci, a končí sa krátko po jeho rýchlom dobytí Poľska v roku 1939. Druhý diel, Pád, sa začína horúčkovitými prípravami na útok na západnú Európu v roku 1940, ďalej pokračuje skúmaním kľúčových bitiek druhej svetovej vojny a holokaustu a končí katastrofálnou porážkou Nemecka v roku 1945. Každý zväzok možno čítať ako samostatné skúmanie daného obdobia, ale ak sa vezmú dohromady, tvoria ucelenú históriu obdobia, keď Hitler vládol Nemecku v rokoch 1933 - 1945.

"Kevés olyan nemesi családot ismerünk Magyarországon, amelynek tagjai az Andrássyakhoz hasonló jelentős szerepet töltöttek be a nemzeti történelem évszázadai során. Ez a szerep változó volt, attól függően is, hogy a mindenkori hatalom mellett álltak, vagy éppen ellene fordultak. 1676-ra, mikor bárói rangot kaptak, már ősök hosszú sorával bizonyították fontosságukat, és Gyöngyösi István (1629-1704) költőben megtalálták azt a személyt, aki a család múltját felkutatta, és persze jelenét is kellően dicsőítette. 1700-ban Lőcsén jelent meg az Andrássy család középkori történetét bemutató műve, amelyet Andrássy II. Péternek ajánlott, és egyúttal megörökítette az ő dicső tetteit is. A következő két évszázad során a család hírneve és gazdagsága folyamatosan növekedett, de a családtörténeti csúcspont kétségtelenül a 19. század, amikor szinte nem született olyan Andrássy, aki az országos politikában, közéletben ne tett volna szert kiemelkedő jelentőségre. Andrássy Gyula személyében pedig bízvást mondhatjuk, az egyetemes történelem egyik kiemelkedő alakját értékelhetjük. Az arisztokrata családok csaknem mindegyikének voltak műtárgyai. A birtokukban felhalmozódott arany és ezüst ötvöstárgyak, ékszerek, fegyverek, festmények, textilek az évszázadok során egyre gyarapodtak, a családok gazdagságának értékmérői lettek, generációról generációra öröklődtek. A műkincsek, műgyűjtemények egy-egy arisztokrata otthon berendezésének részei voltak, olykor katalogizálva, múzeumi enteriőrhöz hasonlatosan elrendezve. A betléri Andrássy-gyűjtemény csak egy kis része annak a kollekciónak, amelyet a család ezen ágának lehet tulajdonítani. Az Andrássy Manó és utódai által birtokolt kastélyok, várak, városi paloták közül csak a betléri kastély érte meg a 21. századot. A parnói, királyfai, terlingi, szulovai, tóalmási, oláhpataki, zahrádkyi kastélyok, illetve a pesti, bécsi, prágai városi paloták berendezései nem maradtak ránk, pontosabban az a kevés műtárgy, amely napjainkig megőrződött ezekből a pompás palotákból és kastélyokból, jelenleg magán- és közgyűjteményekben található. A betléri kastély mai múzeumi léte és látogathatósága teljes mértékben egybecseng az Andrássyak korábbi szándékával - 1867-ben ők maguk nyitották meg Krasznahorka várában a múzeumot a nagyközönség számára."

Panovnícka moc v stredoveku. Legitimita – atribúty – reprezentanti Usporiadanosť spoločnosti v stredoveku zabezpečoval panovník (vladyka, knieža, kráľ) s pomocou svojich prívržencov, pôvodne družiny bojovníkov, z ktorých sa vyvinula privilegovaná šľachtická vrstva podieľajúca sa na moci. Veľká Morava ešte nebola plne vyvinutým stredovekým štátom, disponovala však už jeho základnými atribútmi. Úplnú monarchickú moc podľa nemeckého vzoru dobudoval s pomocou dôsledne koncipovanej cirkevnej organizácie a kristianizácie zakladateľ Uhorského kráľovstva Štefan I. Peripetie vývoja a praktického uplatňovania panovníckej moci možno sledovať na niekoľkých charakteristických parametroch: vlastníctvo hradov, organizácia armády a kráľovské majetky a príjmy. Od 13. st. sa začal patrimoniálny uhorský štát postupne premieňať na volenú stavovskú monarchiu. Panovník sa rozsiahlymi donáciami a udeľovaním úradov snažil zabezpečiť si podporu veľmožov, ktorí preňho predstavovali čoraz väčšie ohrozenie. Súčasne sa zmenšoval jeho majetok. Schopnosť lavírovania medzi rôznorodými záujmami si vyžadovalo talentovanú, charizmatickú a súčasne pragmaticky mysliacu osobnosť. Schopní panovníci dokázali tento vývoj dočasne zvrátiť, hľadali oporu v reprezentantoch z radov nezainteresovaných cudzincov alebo povýšených nižších šľachticov, budovali profesionálny úradnícky aparát a v záujme zvyšovania príjmu podporovali rast miest. K oslabeniam ústrednej moci dochádzalo obvykle po vymretí dynastie alebo pri absencii silného legitímneho následníka.

A kung-futól a tofuig, a teától a kereskedelmi útvonalakig, a bölcsektől a selyemhernyók tenyésztéséig: Kína olyan változatos területeken gyakorolt évezredeken keresztül hatást a világ többi részére, mint a konyha, a kereskedelem, a hadászat, az esztétika és a filozófia. A kínai történelem meglehetősen kaotikus képet mutat: a hősök sokszor gonosztevők, a bőség rendre összefonódik az erőszakkal, és a kulturális pezsgés mellett ott találjuk a cenzúrát és az elnyomást. A modern kori Kínát egyre inkább gazdasági erőközpontnak és a sikeres városiasodás példájának, egyúttal propagandára épülő pártállamnak és agresszív, világuralomra törő nagyhatalomnak tekintik. Linda Jaivin érzékletesen és összefüggően meséli el a széles horizontú kínai történelmet, annak mitikus kezdeteitől egészen a Covid-19-pandémia kirobbanásáig. Áttekintésében végre a kínai asszonyok is - a régi harcosok és a 20. századi szüfrazsettek egyaránt - elnyerhetik az őket megillető helyet. Tekintettel arra, hogy a korrupció és a belső megosztottság történelmi tapasztalatai még mindig kísértik a Kínai Népköztársaságot, Jaivin arra is kitér, hogy milyen jövő állhat az ország és vele együtt a globalizált világ előtt. Linda Jaivin az Egyesült Államokban született. Kína politikáját, nyelvét és kultúráját kutatja, oktató az ausztrál nemzeti egyetemen. Számos könyv szerzője, és rendszeresen jelennek meg cikkei mérvadó ausztrál lapok hasábjain.

Kovács László, a Bölcsészettudományi Kutatóközpont Régészeti Intézetének nyugalmazott tudományos tanácsadója a kora Árpád-korból származó, pontosabban az 1000-1141 között veretett zárópénzű kincsleletek nyomába ered. A szerző számos, a lelet megtalálásának idejére, módjára, összetételére vonatkozó híradást is összegyűjtve, az előkerülési helyek korabeli és mai nevének ábécésorrendjében állította össze a jelen katalógust. Az olvasó egy új sorozat első kötetét tartja a kezében, amelynek célja a középkori Magyar Királyság, azaz az egész Kárpát-medence 1000 és 1437/1440 között elrejtett zárt, illetve töredékes érmelelet-kataszterének egységes szempontok szerinti összeállítása. A sír- és települési szórványleletek rendszerezését a sorozat nem kívánta magára vállalni, mert az utóbbi évtizedekben egyrészt a nagy felületű feltárások, másrészt a műszeres (fémkeresős) kutatás bevett gyakorlatként történő alkalmazása olyan hatalmas mennyiségű (szórvány)éremanyagot hozott felszínre, amelynek a szakirodalmi adatokkal egyeztetett teljes feldolgozása egyelőre elképzelhetetlen. A kincsleletek esetében azonban a napi sajtóban, a szakirodalomban, az adattárakban és a közgyűjteményekben fellelhető információk teljességre törekvő összegyűjtése, rendszerezése lehetséges.

154 slavných i zapomenutých obrněnců