Argo strana 165 z 314

„Román v divadelní formě“ poněkud vybočuje z celku McCarthyho díla: nejen tím, že vznikl původně jako divadelní hra (jež se v roce 2006 hrála s úspěchem na Broadwayi a v Chicagu), ale také přísnou jednotou místa a času, strohým jazykem a na kost oholenými dialogy. Setkáváme se v něm jen se dvěma postavami, označenými jako „Černý“ a „Bílý“, jež spolu vedou dlouhý rozhovor v zašlém newyorském bytě – a neřeší přitom nic menšího než otázku po smyslu života. „Bílý“, nihilisticky založený profesor humanitních věd, je pevně rozhodnutý spáchat sebevraždu, „Černý“, bývalý kriminálník, jenž díky kdysi nalezené víře v Boha změnil svůj život od základu, se mu jeho úmysl pokouší rozmluvit. Zdánlivě jednoduchý půdorys díla se ovšem v brilantním McCarthyho podání komplikuje a zpočátku přehledná, jednoznačně rozvržená pře obou mužů se postupně mění v rafinovanou disputaci nabitou symbolickými významy, v níž jako by se střetával Tomáš Akvinský se Samuelem Beckettem.

Nedlouho před svou svatbou se Konzultant, uznávaný právník, rozhodne vstoupit do riskantní oblasti obchodu s drogami na drsné texasko-mexické hranici – a doufá, že následkům tohoto rozhodnutí dokáže uniknout. Je pevně přesvědčen, že až mnohamilionový obchod s kokainem proběhne, vše se vrátí do starých kolejí a on se zase navrátí ke svému starému životu po boku milované snoubenky. Namísto toho se však ocitne uprostřed brutální a smrtelně nebezpečné hry, která může zničit všechno, co má rád, a všechny, jež kdy miloval. Cormac McCarthy se i ve svém posledním díle předvádí ve vrcholné formě, i když Konzultant není román, nýbrž „jen“ scénář k filmu, který letos natočil hvězdný režisér Ridley Scott s neméně hvězdnými obsazením: v hlavních rolích se tu objeví Brad Pitt, Michael Fassbender, Penélope Cruz, Cameron Diaz a Javier Bardem. U nás má film premiéru 28. listopadu.

Slibovali jim půdu, a dostali jen dřinu. Volyňští Čechové, kteří na konci devatenáctého století přesídlili do carského Ruska, na území dnešní Ukrajiny, dřou tvrdě od úsvitu do soumraku, aby se uživili, žení a vdávají se z povinnosti a umírají mladí. A osud jim připravuje jednu ránu za druhou – hladomory, války, epidemie, politiku… Román je působivou, mrazivou, ale zároveň dojímavou románovou kronikou, ukazující na pozadí nelítostných časů v první polovině dvacátého století drsný a krutý život několika generací české rodiny, která se odstěhovala za vysněným blahobytem – a dostala jen utrpení a pocit vykořeněnosti, protože vrátit se už nebylo kam… Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Jednoho brzkého červnového rána roku 1941 vyvlečou neurvalí vojáci Rudé armády malého litevského chlapce Algiska, jeho rodiče a sestru z postelí a nařídí jim, aby se do deseti minut sbalili na cestu. Tak litevská rodina nedobrovolně, v přeplněném vlaku odjíždí na Sibiř. Proč museli do vyhnanství? Čím se provinili? Kde ta Sibiř vůbec je? Algiskovi víří v hlavě spousta otázek. V dalekém drsném kraji rodina přežívá díky zmrzlým bramborám, polévce osolené vlastními slzami a písničkám, které je hřejí u srdce. Tam se Algisek učí uniknout každodenním těžkostem s pomocí fantazie, tužky, papíru a knihy japonských haiku. Tam se také zrodí pěvecký sbor Jablíčka, a zpěv dává vyhnancům křídla... Spisovatelka Jurga Vileová vylíčila v knize skutečný osud svého otce. Spolu s ilustrátorkou Linou Itagakiovou tak odkrývá jedno z nejtemnějších období evropských dějin, sovětskou krutovládu, a vyzdvihuje lidskou odvahu a nezdolnost. Podobné bolestné rodinné příběhy o útrapách ve vyhnanství nosí v srdci většina Litevců. Kniha získala řadu literárních i výtvarných cen v Litvě, mj. se stala nejlepší dětskou knihou roku 2018, i v zahraničí. Byla přeložena do dvanácti jazyků včetně např. angličtiny, francouzštiny a japonštiny. "Kniha Sibiřské haiku stvořila z noční můry zázrak." (The Beat) "Mimořádně působivé a silné spojení skutečnosti a fantazie." Kniha získala řadu cen v Litvě, mj. se stala nejlepší dětskou knihou roku 2018, i v zahraničí. Byla přeložena do angličtiny, francouzštiny, němčiny, italštiny a dalších jazyků. Vydání knihy podpořil Litevský kulturní institut.

Dvanáct textů uveřejněných v knize Na ramenech obrů bylo napsáno pro konferenci La Milanesiana v letech 2001–2015. Jednotlivé přednášky nejčastěji vycházejí z témat, která si La Milanesiana každoročně stanoví. Nacházíme tu tresť světa Umberta Eca – autor se ve svých přednáškách zabývá filozofií, literaturou, estetikou, etikou i médii. O tom všem píše vlídným jazykem, okořeněným ironií, tónem hravým i břitkým. Kořeny naší kultury, kánony krásy, lež měnící běh dějin, posedlost spiknutím, hrdinové velké prózy, formy umění, to jsou témata tohoto svazku, obohaceného ilustracemi, jimiž autor své přednášky doprovázel.

Touto knihou, vydanou v roce 1996, na sebe dnes slavný Roberto Bolaňo poprvé upoutal pozornost. Formálně se tváří jako slovník spisovatelů, ale žádná slavná jména skutečných latinskoamerických autorů, kteří si tak či onak zadali s fašistickou ideologií, tam nenajdeme. Není to ani sbírka esejů, ale ani román či povídky, nýbrž zvláštní hybridní žánr: soubor typicky bolaňovských, záměrně znejistělých vyprávění, kde banální a všední historky nabývají děsivých a groteskních rozměrů. Bolaňo tu má blízko k Borgesovi, jenž také věrohodně vyprávěl o neexistujících spisovatelích, textech a historických osobnostech a s radostí ze hry vymýšlel příručky typu Fantastické zoologie. Bolaňo si navíc hraje se jmény, která se někdy dají v textu dešifrovat, sarkasticky se šklebí a popichuje, ale hlavně propadá - a s ním i čtenáři - kouzlu slova a chrlí fascinující litanie a obrazy.

Svazek z pera Umberta Eca zahrnuje dvě autorovy práce: Migrace a nesnášenlivost a Věčný fašismus. V první z uvedených prací najdeme část Ecovy přednášky přednesené v rámci sympozia uspořádaného ve Valencii na téma perspektivy třetího tisíciletí, dále úvod k Mezinárodnímu fóru o nesnášenlivosti uspořádaného v Paříži, část proslovu na univerzitě v Nijmegenu a úvod k antologii textů o reciproční antropologii, uveřejněné v Paříži. Všechny tyto texty se nesou v duchu autorova přesvědčení, že zvítězit nad rasismem znamená pochopit a přijmout odlišnost toho druhého. Ve druhé uvedené práci si autor všímá fašismu přežívajícího v nových formách dodnes.

Autorství Knihy svatého Jakuba (Liber sancti Jacobi, respektive Iter pro peregrinis ad Compostellam, tj. Poutnická cesta do Compostely) se připisuje francouzskému poutníkovi Aymericu Picaudovi. Jedná se o latinskou příručku pro poutníky do jednoho z nejvýznamnějších poutních míst křesťanské Evropy – Santiaga de Compostela v západním Španělsku. Vznik spisu, který je součástí páté knihy tzv. Codexu Calixtinus (či Compostellus) – kompilace věnované apoštolu Jakubovi, se datuje se do první poloviny 12. století. Tento pravděpodobně první středověký itinerář obsahující informace o cestě do Santiaga de Compostela je rozdělen do jedenácti nestejně dlouhých kapitol. Uvádí se v nich, kudy vedou čtyři hlavní poutní cesty z Francie do Santiaga i jak dlouhé a náročné jsou jednotlivé etapy. Poutníkům se v něm dostane rady, kde najít nejdůležitější hospice, z jakých řek lze pít, které ryby jsou jedné atp. Vedle těchto praktických informací upozorňuje spis také na nejdůležitější poutní místa a kostely, jejichž návštěvu by neměl poutník vynechat. Rozsáhlá část textu je věnována přímo Santiagu de Compostela a podrobnému popisu katedrály svatého Jakuba.

Volmanova vila je fenomenálním příkladem české meziválečné architektury i dokladem společenské ambice první československé republiky podepřené její ekonomickou silou. Kniha „Volmanova vila – klenot české meziválečné architektury“ je stejně tak výpravnou monografií představující její architekturu, jako sondou do české moderní historie. Svědectvím o proměnách naší společnosti po roce 1948 i dokladem více jak patnáctiletého úsilí spojeného s obnovou a rekonstrukcí vily. Kromě podrobného popisu stavby jsou zde představeny dodnes neuveřejněné dobové plány a fotografie doprovázené mnohovrstevnatými historickými komentáři a vysvětlením technik použitých při rekonstrukci objektu. Část textů je věnována autorům vily, době jejího vzniku i dílu významného českého podnikatele Josefa Volmana, zakladatele závodu, který dal vzniknout legendární české značce obráběcích strojů i současné tváři města Čelákovice, a také osudům jeho rodiny, které byly stejně pohnuté jako osud samotného domu. To vše se prolíná s úvahami historiků a architektů o kompozici domu, jeho estetice, atmosféře, expresi i řádu, které jsou poselstvím pro současnou dobu. . Vychází ve spolupráci s Národním technickým muzeem

Nová kniha světoznámého brazilského autora vypráví příběh o moudrosti stáří a o naplněném životě. Tecuja je vynikající lukostřelec, z veřejného života se ale už stáhl a na stáří žije v odlehlém údolí. Když ho však vyhledá jiný, ctižádostivý lukostřelec, který s ním chce měřit síly, Tecuja jeho výzvu přijme. Zároveň zkušenosti, jež během života nasbíral, předává mladičkému vesnickému chlapci. Tecuja mladíka učí, jak vést smysluplný život, a to v duchu učení kjúdó, „cesty luku“, které vzniklo v Japonsku na základě tradičního umění lukostřelby pod vlivem zenového buddhismu.

Mladý Udo Berger se vydává s přítelkyní na pár dní na Costa Brava, kde zdokonaluje svou novou válečnou hru – Třetí říši. Idylická scenérie kontrastuje s výstupy podivínů, jako je Vlk, Beránek či znetvořený hlídač na pláži, zvaný Spálenej. Udo při zdokonalování stolní hry o Třetí říši ztrácí pojem o hranicích skutečnosti a výmyslu a také čtenáře někdy mate měkká, bažinatá půda Bolanovy nezkrotné imaginace. Vypravěčsky strhující kniha znovu a jinak předkládá autorova věčná témata – podoby zla, formy nacismu a to, jak se kultura (smyšlenka, hra, literatura) stává jedinou pravou skutečností.

Vzpomínky významného fyzika na začátky akademické dráhy, kdy se setkal s Richardem Feynmanem.

Slibovali jim půdu, a dostali jen dřinu. Volyňští Čechové, kteří na konci devatenáctého století přesídlili do carského Ruska, na území dnešní Ukrajiny, dřou tvrdě od úsvitu do soumraku, aby se uživili, žení a vdávají se z povinnosti a umírají mladí. A osud jim připravuje jednu ránu za druhou – hladomory, války, epidemie, politiku… Román je působivou, mrazivou, ale zároveň dojímavou románovou kronikou, ukazující na pozadí nelítostných časů v první polovině dvacátého století drsný a krutý život několika generací české rodiny, která se odstěhovala za vysněným blahobytem – a dostala jen utrpení a pocit vykořeněnosti, protože vrátit se už nebylo kam…

Román nejvýznamnější současné kanadské spisovatelky o hledání vnitřní podstaty člověka uprostřed civilizace a jejích vlivů. Bezejmenná vypravěčka putuje s milencem a dvěma přáteli do krajiny Kanadských jezer hledat zmizelého otce. Ponorem pod hladinu vlastního vědomí však postupně odkrývá svou vnitřní identitu. V románu, kde se střídají pasáže lyricko-naturalistické, psychologické, s pasážemi překvapivě odlehčenými až humornými, vyplouvají na povrch některá palčivá témata současné situace člověka: rozpor mezi "přírodním" a "kulturním" lidstvím vedoucí ke ztrátě vnitřní integrity člověka, dichotomie mužského a ženského principu, vyprázdněnost lidských vztahů.

První kniha syna známého spisovatele je autorskou výpovědí o světě za hranicí reálného a normálního, je strhujícím vyprávěním o cestě mladého muže napříč krajinou šílenství. Autor-hlavní postava po absolvování univerzity odchází znuděný akademickým životem a nedůvěřivý k náhlé slávě svého otce do lesů kanadské Britské Kolumbie, kde se svou přítelkyní zakládá komunu. Po počátečním nadšení se u něj začnou projevovat zřetelné rysy duševní choroby. Na svatého Velentína 1971 je Vonnegut přijat do psychiatrické léčebny s diagnózou akutní schizofrenie.

Svižný, vtipný a nápaditý román významného amerického autora, který se v českém překladu představí poprvé, propojuje různé roviny vyprávění, přičemž roli hraje nejen příběh a postavy, ale i jazyk a komunikace, je to kniha založená na mluvení, zvucích a smyslech. Hrdinkou je hluchá žena, která se stane obětí krádeže identity přes kreditní kartu. Policie se tím neobtěžuje zabývat, a tak žena se svým mladším přítelem, jenž vymýšlí sci-fi hry a jenž ji zbožňuje, pátrají na vlastní pěst. Souběžně na scénu přichází i ten, kdo z ukradené identity žije, žije tak už mnoho let na různá jména a na různé účty, muž s kriminální minulostí, který si užívá života na vysoké noze se sexbombou Natalií, Ruskou, a předstírá, že je lékař.