Druhé město strana 4 z 22

Když v roce 2000 vyšel poprvé Rok perel, stala se z něj událost. Že třetí knihu Zuzany Brabcové provázely příznivé recenze, na to byla zvyklá již od své prvotiny. Ale Rok perel, to byl náhle zcela jiný případ. Nádech senzace, spojený s románovým lesbickým coming outem, vyvolal zvědavost i těch médií a čtenářů, kteří by jinak o autorku asi nezavadili. Lesbický vztah dodává románu dráždivý prvek čehosi, co v české literatuře do té doby nebylo přítomno, či přinejmenším ne tak otevřeně. Krom toho v něm jde o (medializovaný) příběh samotné autorky, která prošla podobnou zkušeností jako její hrdinka. Když Lucie potká mladou vyzývavou Magdu, její dosavadní život se hroutí v míře, jakou si předtím nedokázala představit a jež má paralelu v tak velkých postavách světové literatury, jakými byli Mannův profesor Unrat či Nabokovův Humbert Humbert. Coming out přitom není úlevou - po euforických okamžicích přichází kocovina a změna sexuální orientace sice zůstává daností, ale zároveň také novým břemenem ve vztahu k většině lidí, s nimiž byl spojen dosavadní Luciin život. Brabcová příběh staví téměř jako thriller s tajemstvím: postupně získává obrysy a tempo a graduje do dramatického finále…

Kniha Živ jsem byl! volně navazuje na antologie Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (Petrov 2000), Píseň o nosu (Petrov 2005) a Quodlibet(Druhé město 2008). A opět jde o čítanku literárních kuriozit, tentokrát tvořenou texty převážně prozaickými, které ve své době zapadly, byly zapomenuty nebo opomíjeny. Tam, kde to bylo možné, tedy dohledatelné, jsou připojeny medailony autorů, což umožnilo řadit texty chronologicky. Časová posloupnost dokresluje nejen vývoj jazyka a literárního stylu, ale samozřejmě odráží i historické okolnosti, v nichž tito lidé žili a psali. Jména některých autorů nejsou zcela neznámá, výčet jejich děl je mnohdy bohatý, přesto se i zde našly texty nepublikované či publikované zcela okrajově. Někteří se schovávají pod nejrůznějšími šiframi a pseudonymy, i tady ale editor nabízí alespoň možné či pravděpodobné autorství. Bohužel značné množství textů bude už navždy podepsáno jako anonym. Tak jako v předchozích antologiích i v této převažuje řada veršovánek, básniček a prozaických textíků, které vzbudí spíše pousmání a na solidním literárním poli by nikdy neuspěly. Z moře těchto pokusů se však občas vyplaví perličky. Ať už vznikly náhlým vzplanutím emocí nebo požehnaným polibkem múzy, byly pouze ojedinělé a ve své době zapadly. Nicméně ohromnou péčí a mravenčí prací Ivana Wernische mohou nyní díky této knize přece jenom spatřit světlo světa.

Jurodivý, groteskně napínavý příběh jedné vraždy a osudového propojení muže a ženy, utopených v pochybnostech samoty, se mohl odehrát kdekoliv. Prostředí divadla však otevírá jedinečný prostor pro hlubší vášně i hysterie, v němž navíc jednoho dne spadne opona definitivně. Energickým účinkujícím, pasivním čumilům i zákulisním manipulátorům. Alternace za naše životy neexistují. Nehrajeme v divadle jednoho herce. Minulost a úzkosti nesvlečeme jako kostým. I ta sebemenší životní „role“ má být odehrána svědomitě. Hostující režisér Buch to tuší, spisovatelka a dramatička Birgit to ví. A kdo ví, bývá umlčen. Zralá prvotina v sobě skrývá košaté podobenství: potemnělý obraz lidského rodu, kde ďábelský kruh nelze přetnout. Knihu provázejí fotografie Evy Fuky a doslov k ní napsal Michal Jareš.

Sbírka je dalším krokem v autorčině básnickém tázání. Od milostných básní první poloviny knihy, ve kterých se řeč drolí, aby místy splynula s mlčením, se postupně rodí pokus najít řeč novou, která vrcholí v závěrečné titulní skladbě. Ocitáme se v krajině, kde dušetělo je bezhlavý jezdec ? slova jsou papírové šaty ? a umělecký život prostým rozvojem sebe sama. CD z básnických textů Sylvy Fischerové, včetně textů ze sbírky Mare, nyní chystá k vydání Monika Načeva: „Básně Sylvy Fischerové jsou silné emocionální skutečné a hlavně živé… proto jsem si je vybrala pro mé písně.“

Nejprve si od stovky holek vzal kalhotky - a nakonec si vzal i vlastní život. Adam tak jako jediný ze čtveřice kamarádů dotáhl do konce "nízkou hru", na niž si po maturitě podali ruku. "Román" Dvořiště je milostným duetem - Adamova životní rekapitulace se proplétá s popisem bloudění "světem po Adamovi" od té, která si myslela, že je jeho životní láskou. A jelikož jsme ve střední Evropě, je tento dvojhlasný žalozpěv přehlušován hospodským žvaněním.

To nejstručnější, co se dá říct o této knize je, že navazuje přesně tam, kde Němec před dvaceti lety skončil. Jde znovu o povídky, tentokrát je jich ovšem jenom pět a jsou dlouhé (románky). Všechny volně spojuje jeden motiv a jedna hrdinka, takže podobně jako byla Tma, jsou i Láska na cizím hrobě jakýmsi moderním, přetržitým románem.

Básnická sbírka autora, který nevyniká ani počtem vydaných knih, ani jejich rozsahem, ani délkou básní. Jeho psaní je úsporné, hutné, šerosvitné. Sugestivní v obrazech i dialozích. Básně často bez názvů… "Hrůza ze smrti plyne z jistoty, že živi jsme blíže nicotě." Sbírka Zimní dvůr vychází po básníkově patnáctileté odmlce.

Tohle je Reinerův Staněk, lékárník a básník ze Strakonic. Staněk, jak ho mám rád já. Vztek tváří tvář démonu, jenž ovládá naše životy, vede autora k občasné brutalitě. Pocit, že pouze zbytečně kroužíme okolo podstatného, dokud se nedotkneme erotického jád

Co obsahuje poslední zpráva od Korce? Tři měsíce po událostech popsaných ve Sběratelích knih míří Jiří Ryska vlakem na západ. Další noční eskapády, jiné ženy. Kdo s kým je příbuzný ve Stráži? Celý život během tří dnů a nocí. Drogy? V nezbytné míře. Násilí? Ano. Láska? Incest. A na konci stojí Ryska tváří v tvář sám sobě, všemu, po čem kdy toužil, čeho se obával. A vy s ním.

Seriál Brno před listopadem 1989 vycházel na stránkách brněnské a jihomoravské přílohy MF DNES od 11. ledna 2011 až do 1. 6. 2012 prakticky každý týden, vyšlo tedy přes padesát dílů. V originále byly opatřeny řadou dobových fotografií, ohlasy čtenářů, kterých přicházelo každý týden poměrně velké množství - včetně dalších fotografií. Seriál mapuje období 70. a 80. let v Brně z nejrůznějších úhlů. Popisuje oblíbené hospody, hotely, kulturní aktivity, známé postavičky, příhody a události a také fenomény tehdejší doby: volby, kolejní život, večírky, nezávislou kulturu, veletrhy, tehdejší dění vůbec a také zvlášť význačné události, to vše v Brně a ve vztahu k Brnu. Podařilo popsat mnoho podstatného, z polozapomenutých brněnských fenoménů třeba v původní podobě zaniklé hospody Venuši, Forman, Střelák, ale i varieté Rozmarýn, fenomény jako Ronson klub, tehdejší drogovou scénu, dění kolem modré knížky a vojny, brněnské poezie, slavné sebevrahy, dobové sochy, plakáty, skautské a trampské hnutí, dálkové pochody, aktivity extrémních zážitků Kalvárie, "divoké" burzy desek, Kudrnovy aktivity, dění kolem Divadla na provázku, postavičky jako Franta Kocourek, Rudy Kovanda, Markýz, Homér atd. Dále se dostalo i na oběti tehdejšího režimu, jako byla například docentka Šabatcká, rodina Lamplotů, na hochy obviněné neprávem z únosu letadla atd. A seriál zmapoval i histiorii klíčových míst v Brně v 70. a 80. letech 20. století - Zelný trh, náměstí Svobody, Kamenka, hlavní nádraží atd. Ohlasy přicházely doslova ze všech koutů republiky a světa, zvláště populární byl seriál v řadách tehdejších takzvaných štatlařů, kteří z velké části v 70. a 80. letech emigrovali a na seriál reagovali z USA, Nového Zélandu, Austrálie, různých zemí Evropy... Ohlas celého seriálu byl na dnešní dobu naprosto mimořádný a také díky němu se podařilo shromáždit velkou sbírku unikátních archivních fotografií z té doby, jen z malé části otištěnou. Jistě by bylo přinejmenším smutné, aby takto cenný nasbíraný materiál skončil pouze v denním tisku, kde ani nebyl publikován kompletní. Kniha Jany Soukupové by jistě splnila požadavky na brunensii, a to je důležité.

Osmého prosince 2012 praskla Michalu Vieweghovi aorta. V nemocnici ho půl hodiny marně oživovali, a jak říká doktor Skalský, kdyby se rozhodli Michala neoperovat, nebylo by to nic proti standardním medicínským postupům. Jenže to zkusili... A Michal proti všem předpokladům nejen přežil, ale o necelý rok později vydává novou, svou pětadvacátou knihu. Pokouší se v ní zachytit, jak vypadá život člověka s těžce poškozeným mozkem, člověka, který by měl být šťastný, že zůstal naživu... ale jde mu to jen ztěží. Přežil, ale celý jeho dosavadní život se ocitl v troskách, je zcela odkázán na péči nejbližších - a až příliš často ho napadá, jestli by nebylo lepší... Ale je tu psaní, které ho drží při životě. A nyní i kniha, která je přes všechnu bolest, kterou s sebou nese, knihou očistnou.