Druhé město strana 2 z 22

Soukromého detektiva Denise Pravdu, jehož pražská kancelář se specializuje především na sledování nevěrných partnerů, požádá jednoho dne o schůzku populární spisovatel Norbert Černý — tak začíná kniha Michala Viewegha, jednoho z nejčtenějších českých autorů. Případ nevěrné Kláry je nejen vtipně sebeironickou reflexí takzvaného úspěšného spisovatelství, ale především rafinovaně zkomponovaným příběhem o lásce, přátelství a žárlivosti. Román s detektivními prvky, plný překvapivých zvratů, tentokrát zavede čtenáře až do vzdálené Číny…

V malé vesničce na jižním pobřeží Kréty se vypravěč setká s mladým mužem, který mu vypráví historii cesty, jež ho z Prahy přivedla až k Libyjskému moři. Jejím cílem bylo objasnit záhadnou smrt dvou bratří. S pátráním po vrahovi obou bratří jsou spojeny další příběhy, které nás zavádějí do ještě vzdálenějších míst, ať je to Moskva, Boston či mexická metropole…

Televizní cyklus Šumná města mapující moderní architekturu českých, moravských a slezských měst, městeček a sídel se stal bez nadsázky fenoménem. Autoři cyklu divadelní režisér Radovan Lipus a architekt a herec David Vávra ideálně dokázali vytěžit všechny

Ted Kooser (1939) je autorem dvanácti básnických knih a držitelem dlouhé řady ocenění. Za jeho umělecké krédo lze považovat následující citát: „Rád bych ukázal obyčejným lidem, lidem se středoškolským vzděláním, nebo nejvýš několika semestry vysoké, že mo

Tato knížka je o věcech, které zajímají Martina Hlavu. Například o nemoci z vesmíru, zeleninovém počítači, citrónových nohách nebo polovině Japonce… Scházíme se skoro každý týden a mluvíme a mluvíme, přestože někomu by naše témata mohla přijít do jisté mí

Básnická sbírka brněnského autora

Roku 1875 zeptal se anonymní recenzent: „Kdo ví, kdo je tím přenešťastným pitomou, popleteným světa tvorem, jenž bez nejmenší hodnoty vnitřní poučuje zde veškeré člověčenstvo?“ Redaktor Vilímkova nakladatelství Jaroslav Janeček se ještě v roce 1937 domnív

Čtvrtá sbírka brněnského básníka.

Zmizel záznam, pokazil se počítač. Ale nezoufám, protože si nepamatuju mnohem delší časové úseky, například roky, o kterých nevím, že bych vůbec existoval. Jak vypadá všední den či víkend brněnského performera, hudebníka, výtvarníka a recesisty Mariana Pa

Kniha zaznamenává hrdinův pokus potlačit svůj nezřízený sklon k empatii, zastavit své rozplývání ve světě a vtisknout svému životu pevné obrysy tím, že si přisvojí cizí životopis. Jeho úsilí žalostně selhává: Casanovův, a po něm Théseův příběh se rozpadaj

Petr Stančík se ve své próze originálním způsobem ujal protektorátní městské legendy o superhrdinovi vzdorujícím nacistům a nabízí skvělou kombinaci napínavého příběhu, historického poučení a přesně odměřené dávky humoru. Nadnášejí létající talíř tibetšt

Po antologiích Zapadlo slunce za dnem, který nebyl a Píseň o nosu přichází Quodlibet — další barevná mozaika básnických i prozaických textů „zapadlých“ autorů. Autoři jsou řazeni chronologicky a opatřeni medailonky a dílka od první k poslední stránce proj

Siamský příběh mám z bohatého Kratochvilova literárního díla snad nejraději. Je v něm všechno, co na četbě miluji: vyprávění, které nás od první řádky vtáhne do věrohodného příběhu, i věrohodného vypravěče, který nám vypráví o své první a jediné opravdu velké lásce, lásce dvanáctiletého chlapce ke zralé a neskutečně krásné ženě. Apostrofy její krásy patří k nejsilnějším metaforám nové české prózy a proměňují knihu v moderní Šalamounovu Píseň písní. Její půvab spočívá ovšem především v nevyčerpatelné invenci autora, v překvapivých zvratech a zákrutech, jimiž se příběh vine zrychlujícím tempem k překvapivému rozuzlení, vlastně k několika možným rozuzlením… Závidím těm, kdo budou číst tento příběh omamné krásy poprvé.

Po své prozaické prvotině Lázně se Martin Reiner po letech autorsky znovu vrací k próze. Kdyby se do knih vkládaly také jejich příběhy líčící cestu, jakou dílo prošlo od početí až k finále, v případě prózy Lucka, Maceška a já by to bylo čtení velmi objemné, vzrušující a dramatické: první a poslední verze jsou totiž od sebe vzdáleny o jeden vesmír. Kniha si hledala svou podobu několik let. Co však zaujme nejspíš jen literárního historika, nemusí vůbec zajímat čtenáře. Toho zajímá výsledek. A jaký je? Je to příběh o jemných a křehkých věcech: o otcovském vztahu dospělého mladíka k cizí holčičce, o jeho letitém hledání sexuální identity, o téměř detektivním pátrání po slavném exilovém básníkovi a jeho minulosti. Také o poezii, o bolestných prozřeních, odcizeních, ztrátách i o smrti. Tato kniha vskutku dozrála. Především v tom, jak umně se prolínají a násobí osudy postav jakoby z různých světů, když každá z nich by vydala na samostatnou novelu. Také v tom, jaká síla a působivost tryská z autorova básnivého jazyka. Myslím, že v tomto případě platí, že kniha Lucka, Maceška a já svou kvalitou přesáhla svého autora.

Milenci mladí aj oveľa starší, manželia a exmanželia, starí mládenci či vdovy, vášne priznané aj ukryté,ale napríklad aj zložitý vzťah syna a umierajúceho otca, jednoducho láska v najrôznejších podobách a odtieňoch - to je základná téma knihy najpopulárnejšieho českého spisovateľa Michala Viewegha. Šťastnú aj odvrátenú tvár lásky pozoruje Viewegh nie len s porozumením, ale aj s tradičným ironickým nadhľadom, takže občasný smútok či melanchóliu týchto krátkych poviedok takmer vždy "povinne" sprevádza humor slovný aj situačný.....

Prozaická prvotina Jana Němce Hra pro čtyři ruce obsahuje devět povídek. Na první pohled by se mohlo zdát, že pocházejí od různých autorů. Žádná se nepodobá jiné. Ten fakt ovšem nesvědčí o rozpadavém stylu, ale o Němcově nápaditosti. Prostředím je vězeňská cela, čichací místnost, nákupní centrum či interiér autobusu. Mění se vypravěči. Množí se úhly pohledu. Překvapuje originalita postav. A středobodem je láska málem milostná . Nad povídkami lze zažívat opojnou radost z vyprávění, náznaků i nečekaných point. Jejich síla neodvane s poslední přečtenou řádkou. Zkrátka: jde o knihu, jež výrazně posouvá představy o prozaickém debutu.